| s-101
| Naproti tomu abstrakta jsou pojmy, jejichž pomocí lze objekty kvalifikovat a klasifikovat. |
| s-102
| Vlastní jména představují antropocentrickou vrstvu slovní zásoby, jsou konkréty par excellence, zdůrazňují jedinečnost pojmenování konkrétního objektu. |
| s-103
| Definice konkrétních slov ve slovníku zahrnuje téměř nekonečný soubor znalostí o pojmenování věci, encyklopedii empirického světa lidského myšlení, naproti tomu abstrakta se vztahují pouze k pojmům, konvencím myšlení, k jejich definování postačuje stručný výklad. |
| s-104
| Význam konkrét a abstrakt lze členit na základní elementy významu, sémy, sémantické ukazatele. |
| s-105
| U konkrét sémata vznikají materiální analýzou objektů, u abstrakt teoretickou analýzou pojmů na dílčí části. |
| s-106
| Kvantitativní vlastnosti výskytu slov. |
| s-107
| Podle výskytu se slova dělí na častá a řídká. |
| s-108
| Slovenský lingvista * Mistrík uvádí v přibližné shodě s pracemi průkopníka kvantitativní lingvistiky ve Francii * Guirauda konstrukční slova, gramatická slova, předložky, spojky, sponu, zájmenné spojky, která jsou v pořadí frekvenčního slovníku zhruba na # místě, subjektivně situační slova, modální slovesa, zájmena a zájmenná příslovce, částice, které se ve frekvenčním slovníku pohybují na # místě, gnómická slova, číslovky, okolnostní a číslovková příslovce, plnovýznamová substantiva, adjektiva, slovesa a příslovce se širokým významem, ve frekvenčním slovníku jsou na # místě, tematická a odborná slova, všechna slova- poetismy, pak podstatná jména a slovesa, která se užívají v projevu v závislosti na tématu. |
| s-109
| Ve frekvenčním slovníku bývají o mnoho níže než na # místě. |
| s-110
| Díky porovnání odborných dokumentů s obecným jazykovým pozadím, které je reprezentováno frekvenčním slovníkem jazyka, je umožněno statistické vymezení deskriptorů, klíčových a tematických slov. |
| s-111
| Frekvence deskriptorů ve frekvenčním seznamu pořízeném kvantitativní analýzou dokumentu nebo jazyka příslušného oboru je výrazně vyšší než v jazyce jako celku. |
| s-112
| Příslušnost slova k slohové vrstvě. |
| s-113
| Každý funkční styl lze charakterizovat jistým souborem slov, která vytvářejí slohovou vrstvu. |
| s-114
| Základem odborného stylu jsou přesně vymezené odborné termíny, u stylu uměleckého se zřetelně vydělují poetismy, metafory, přirovnání, k podstatě administrativního stylu ustálené obraty a formule, pro publicistický styl se vydělují rovněž ustálené obraty, žurnalismy. |
| s-115
| Zřetel k dynamice jazykového vývoje. |
| s-116
| Podle tohoto třídění je možno vyčlenit archaismy, historismy, neologismy. |
| s-117
| Funkce útvaru. |
| s-118
| Podle této funkce se slova dělí na spisovná a nespisovná. |
| s-119
| V rámci spisovných slov se vydělují slova hovorová, v rámci nespisovných slova nářeční, vulgarismy, slova familiární, výrazy slangové, argotismy. |
| s-120
| Základními jednotkami syntaktické osy jazyka jsou větné členy, syntagmata, větné dvojice a věty. |
| s-121
| Slovo je větným členem, jestliže zaujímá ve větě jednu z možných větných funkcí podmětu, přísudku, předmětu, přívlastku, přístavku, příslovečného určení, doplňku. |
| s-122
| Větnými dvojicemi jsou syntaktická spojení v určitém vztahu, predikačním, otec píše, determinačním, starý otec, apozičním, Karel, král český, a koordinačním, města a vesnice. |
| s-123
| Definic věty jako komplexního jevu, v němž se tato spojení uplatňují, je celá řada, nejčastěji se zdůrazňuje přítomnost predikačního vztahu, intonační nebo grafická zakončenost a konečně modálnost jako postoj mluvčího k větnému obsahu v pojmech reálnosti a nereálnosti, kladu a negace, nutnosti, možnosti, náležitosti, žádoucnosti predikačního jádra věty. |
| s-124
| Zatímco u předchozích rovin bylo možno zřetelně vyčlenit paradigmatické a syntagmatické vztahy mezi jednotkami, opírá se analýza textu a mezivětných, nadvětných, souvislostí zatím v počátcích pouze o jednotlivé elementy gramatické a významové návaznosti v řetězu kontinuálně produkovaných vět. |
| s-125
| Z prostředků vyjádření této návaznosti uvedeme tyto. |
| s-126
| Anaforické, odkazovací, prostředky, zájmena, zájmenná příslovce. |
| s-127
| Šli jsme před divadlo. |
| s-128
| Tam se už shromažďovaly skupiny lidí. |
| s-129
| Navazovací slova, konektory, explicitně vyjadřující vztahy mezi větami, kauzální, časové, důvodové. |
| s-130
| Sémantická ekvivalence pojmenovávacích prostředků. |
| s-131
| Jeden a týž jev je v průběhu textu různě pojmenováván synonymy, zájmeny, nulovým výskytem jména, zájmena, u určitých tvarů sloves. |
| s-132
| Tematické navazování. |
| s-133
| Podle principů aktuálního členění větného se prostředky sdělného obsahu dělí na základ, téma, a jádro, réma, výpovědního celku. |
| s-134
| Tématem je to, co je známé, z čeho se vychází, jádrem pak je nová informace. |
| s-135
| Při normálním průběhu sdělení se to, co je v předchozí větě jádrem, stává v další větě základem. |
| s-136
| Způsob navazování, připojování, větvení, gradace, přerušení těchto témat je charakteristický pro výstavbu textu a pro typy slohových postupů informativního, výkladového, úvahového, návodového. |
| s-137
| Vedle těchto základních prostředků lze uvést i další, intonaci, v některých cizích jazycích časovou souslednost, užití členů. |
| s-138
| V informatice se rozboru těchto prostředků vnitřní návaznosti textů užívá k automatické analýze textu za účelem vytváření komprimovaných, zkrácených, znění a referátů. |
| s-139
| Pojem jazyka jako systému znaků vyskytujících se na různých rovinách pozorování je východiskem i pro zápis obsahu dokumentu prostřednictvím informačních jazyků. |