Londýn si přímo na summitu v Maastrichtu loni v prosinci vynutil výrazné úpravy přijímaného dokumentu, zejména v oblasti společné sociální politiky a při zavádění společné měny.
Nakonec v tomto ohledu převládl přibližně následující názor: 'Budiž, v nejhorším zůstanou Dánové v ES sami a zbylých jedenáct členských zemí zkrátka postoupí do vyššího patra integrace, Evropské unie, bez nich.'
Vždyť právě ona, společně s Německem, postavila na přelomu 50. a 60. let díky osobní iniciativě prezidenta Charlese de Gaulla a kancléře Konrada Adenauera pevný fundament evropského sjednocení tím, že dokázala překonat vzájemné nepřátelství národů a států, 'zpečetěné' krví několika generací ve dvou světových válkách.
Bonn a Paříž hrály klíčovou roli nejen v Římě před 35 lety, ale také loni v Maastrichtu, když dostával maastrichtský projekt Evropské unie svou konečnou podobu.
Domněnka, opřená o průzkumy veřejného mínění, podle níž by 20. září mohli v domácím referendu říci Maastrichtu své ne také Francouzi, vyvolala v Evropě vlnu katastrofických komentářů.
Emocionálně a filozoficky zaměření komentátoři na obou březích Rýna takovou úvahu doprovázejí aktuálním 'vysvětlením', že Francouzi prý dostali strach ze sjednoceného Německa, odkud se navíc objevují právě před referendem na titulních stránkách novin a v popředí televizního zpravodajství zprávy o řádění neonacistů.
U řadového německého občana - na rozdíl od Francouzů či Dánů - bývá pak jeho pasivita vykládána spíše jako nedostatek vůle k vlastnímu úsudku: 'Však už to vláda nějak zařídí...'
Tím spíše, že německý bulvární tisk zužuje problém na osud 'milované marky', jež by měla být roku 1999 přinesena jako oběť na oltář společné evropské měny.
Kritičnost Francouzů a Dánů vůči vlastním vládám není u informovaných, evropsky a demokraticky orientovaných Němců vůbec považována za 'smrtelný hřích'.
Jsou vyzbrojeni přesvědčením, že ani negativní výsledek referenda nebude znamenat 'konec světa', neboť postoj francouzské veřejnosti k Evropskému společenství je prokazatelně aktivní, na čemž nic nemění ani občanská neposlušnost vůči vládě.
Připomeňme, že rozhodnutí o zavedení jednotného vnitřního trhu k 1. lednu 1993, které bylo neodvolatelně přijato již před pěti lety a které bude de facto znamenat zrušení hranic uvnitř ES, předmětem zmíněného referenda vůbec není.