Hastrman
Osnova: A. Úvod: 1) Seznámení s povídkou
B. Stať: 1) Prostředí, doba
2) Vnější vzhled Vlastnosti, vnitřní charakteristika
3) Vlastnosti, vnitřní charakteristika Vnější vzhled
C. Závěr: 1) Zhodnocení povídky
Dne 11. 12. se mi dostala do rukou knížka od Jana Nerudy Povídky Malostranské.
Děj se odehrává 1876 v roce 1876.
Chodil vždy s kloboukem v ruce. Ať byl sebevětší úpal mrazový nebo sluneční. nanejvýš sězě držel svůj nízký, ale baňatý cylindr se širokou střechou nad hlavou jako parosol. Šedivé vlasy byly hladce přičísnuty k lebce a spojovaly se vzadu v cůpek. Zelený fráček jeho, se zlatými knoflíky, měl živůtek jen krátký, zato byly ale šosy dlouhé a tloukly hubenou, malou postavičku páně Rybářovu do vychrtlých lýtek. Bílá vesta kryla nahnutá prsa, černé spodky šly jen po kolena, kde se svítily dvě stříbrné přezky, pak dál byly sněhobílé punčochy zas ažaš k jiným dvěma stříbrným přezkám a. pod těmi šouraly se velké střevíce.
Suchý, špičatý obličej páně Rybářuův byl ozářen věčným usměven. Zvláštní povídání bylo na pana Rybáře, když šel po ulici. Každých dvacet kroků zůstal stát a obrátil se vpravo vlevo. Podobalo se, že jeho myšlenky nejsou v něm, že jdou uctivě asi krok za nimním a pořád ho baví nějakými veselými nápady, takže pan Rybář musí se usmívat a občas se po čtverácích ohlídne. Když někoho pozdravoval, vyzdvihl jen ukazováček pravé ruky do výsě a lehýnce hvízdnul. Takové lehýnké hvízdnutí zafičelo vždy také, když pan Rybář začal mluvit, a obyčejně začínal s »ďjó«, což mělo význam potahující.
Povídka se mi líbyla, protože byla docela veselá.
5. 1. 09. Oprava: Malostranské – malostranské,
se – ze
pan