Pavouk a páv

Pavouk a páv

(Kdo jinému jámu kopá sám do ní padá)

Byl jednou jeden páv jménem Kryštof, který žil v zámecké zahradě. Kryštof byl velmi umíněný a spíše samotářský než přátelský a měl krásně zbarvená dlouhá pera na které byl dostatečně pyšný.

Jednoho dne se před branou zámecké zahrady objevil pavouk i se svou rodinou, který se chystal přestěhovat do velkého dutého stromu přímo vedle pávova bytu. Rodinka vešla dovnitř a začala vybalovat. „Ahoj – já sem Pepa tvůj nový soused“ představil se zdvořile pavouk Kryštofovi, který zrovna ležel na zahradě a četl si noviny. „Cože už zase nový soused“? odsekl páv a vrátil se zpět do domu. Pepa hned věděl, že mu nejspíš nepadli do oka a že jim bude dělat problémy. A nemýlil se. Kryštof dělal všechno proto, aby je dostal pryč, ale ňák se mu nedařilo a tak vymyslel dokonalý plán. Jako každý rok se na zahradě konala velká slavnost na počest nových přistěhovalců. Byla to velká zábava tancovalo se, pilo a hráli se různé hry takže si nikdo nevšiml, že se Kryštof vypařil. Pozdě večer když byl večírek skoro u konce přiběhl páv a zavolal „pomóc okradli mě, někdo mi ukradl všechny peníze a šperky – pomóc“! Všichni se hned rozutekli a šli zkontrolovat svoje byty. Každému něco chybělo až na pavoučí rodinku. „To byli určitě oni – ta velká rodina osminožců“ zařval páv. Všichni se na ně otočili a chtěli je vyhodit pryč ze zahrady, ale v tom se ozval hlas moudré sovy: „oni to nebyli našla sem u sebe v bytě Kryštofovo krásné pero.“

„Já jen chtěl“… , ale než to stačil dopověď už byl před branami zámecké zahrady.