Moji zvířecí kamarádi

Moji zvířecí kamarádivlnitě podtrženo

Moji kamarádi jsou naše kočky. My máme doma pět koček. Teď vám budu vyprávět jednu příhodu, která se udála.

Minulý rok v zimě - myslím, že v lednu - jsem nemohla nalézt jednu z našich koček, jmenuje je Moura. Ale nehledala jsem ji moc dloho, říkala jsem si, že se určitě vrátí.

Ještě ten den odpoledne jsem šla s taťkou odhazovat sníh kolem naší kůlny. Když v tom jsem zahlédla lesknoucí se oko na půdě kůlny. Říkala jsem si, že je to Moura, a tak jsem na ni zavolala: „Čc! Čč!“

Nejdříve se nic nedělo, ale po chvíli se objevila kočičí hlava. Ale co to – nebyla to hlava naší Moury. Byla to černo-bílá hlava jiné kočky Bylo to Zvláštní, že se schovala zrovna u nás. Ale to nevadí!

Protože se hned s námi začala mazlit i taťka byl pro abychom si jí nechali. A tak u nás zůstala a později nám přivedla ještě dva krásné kocourky.

Je moc krásné mít pět přítulných koček (Mouru, Mínu, Mícu – tak jsme pojmenovali tu černo-bílou kočku a Mikeš a Ferda – to jsou ti kocourci, kterým je teď už půl roku)