|

ps2013-056-06-005-176.tt

Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies

Agenda Item Title

176. Návrh poslanců Romana Váni, Milana Chovance, Igora Jakubčíka, Zuzky Bebarové Rujbrové, Bronislava Schwarze a dalších na vydání ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění ústavního zákona č. 300/2000 Sb. /sněmovní tisk 1021/ - prvé čtení

Date2017-04-12
Meetingps2013/056
Agenda Itemps2013/056/176
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/056schuz/s056204.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   1 < Page 2 > 3
Místopředseda PSP Jan Bartošek Já vám děkuji, pane poslanče. A nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení, poslanec Marek Benda. Prosím, máte slovo. Poslanec Marek Benda Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, dámy a pánové, skupina poslanců předkládá změnu ústavního zákona o bezpečnosti ČR. Tento návrh zákona má jednu zvláštnost, a to že se k němu vláda nevyjádřila, z čehož podle článku 44 Ústavy ČR platí, že souhlasí, jako právní fixe. Přesto bych řekl, že je poměrně nestandardní, že k novele ústavního zákona, najmě ústavního zákona o bezpečnosti ČR, se vláda nevyjádří, že nezaujme žádné stanovisko. Předpokládám, že někdo z ministrů nám případně posléze takové stanovisko vlády, která říká "my nic, my muzikant", osvětlí. Já bych chtěl jak k zrodu tohoto návrhu zákona, který sledujeme asi všichni poměrně intenzivně ve sdělovacích prostředcích, tak i k jeho konkrétnímu znění v té zpravodajské zprávě vyslovit několik, řekněme, lehkých pochybností o tom, jestli ty formulace jsou opravdu takové, aby nám zajistily to, co je cílem tohoto návrhu. A to současně říkám, že si myslím, že má existovat právo občanů držet a vlastnit zbraň, a naopak jsem lehce nervózní z toho, že z tohoto práva, které má být garantováno, vlastně ten zákon dělá něco, jako že takto právo jakoby nějak je, ale důvodová zpráva ho pořád rozmělňuje a rozmělňuje a říká, ono je to vlastně jenom právo v rámci povinnosti bránit svoji zemi a podobné. První pochybnost, kterou bych řekl, aniž bych chtěl zpochybňovat představu, že máme přijmout právo občanů bránit svou zemi a bránit sama sebe, je otázka, jestli toto ustanovení má být součástí zákona o bezpečnosti ČR, nebo má-li být součástí Ústavy jako takové, resp. Listiny základních a práv a svobod. Myslím, že to je věc, kterou budeme muset zásadním způsobem diskutovat na ústavněprávním výboru. Jedná-li se opravdu o princip, že každý občan má právo se bránit. A když už to tedy kopírujeme, protože upřímně řečeno, a v tom rozboru je to řečeno, jediná země, kterou známe ve světě, kde toto ustanovení v této podobě opravdu existuje, jsou Spojené státy, které ho tam dávaly z úplně jiných důvodů. Nejenom z důvodů tedy možnosti bránit sama sebe proti ostatním, ale také z pravomoci státu zřizovat milice a bránit se případně proti přílišné moci státu federálního. Myšleno Spojených států jako takových. Takže tam si myslím, že musíme vyjasnit nejprve tuto otázku: jedná se opravdu o to individuální právo občanů držet zbraň a moci se jí bránit, pokud jsem napaden, ať už jsem napaden svým spoluobčanem, nebo ať už jsem napaden představitelem jiného státu? A dobře víme, že nejenom v souvislosti s teroristickými hrozbami, ale asi si nikdo z nás nedokázal představit před deseti lety, že 500 nebo 700 km od Prahy na Ukrajině budou po sobě lidé střílet palnými zbraněmi a bude potřeba, aby byli vyzbrojeni, aby byli schopni se bránit. Tak tohle myslím, že je první otázka, kterou si musíme vyjasnit, má-li se jednat o právo, které je individuálním lidským právem a je vůči všem, a proto by případně mělo být zakotveno v Listině nebo v Ústavě jako takové, nebo jestli je to jenom ono právo podřazené do jisté míry té obraně a bezpečnosti ČR, a tím limitované. Druhá věc. Asi jsme všichni zaregistrovali ty první návrhy, které říkaly: lidé mají právo - parafrázuji - lidé mají právo mít zbraň, podrobnosti určí zákon. Já jsem v okamžiku, kdy se tyto návrhy objevily, říkal: no tak to je úplně nesmyslné ustanovení, které nám proti stávajícímu stavu neříká vůbec nic. Přiznávám se, že tento návrh, který přináší pan poslanec Váňa a ostatních spolupředkladatelé, je mnohem jasnější a pregnantnější, protože opravdu říká: toto právo existuje, může být omezeno a můžou být stanoveny další podmínky jeho výkonu jenom v těch případech, je-li to nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, veřejného pořádku a bezpečnosti, života a zdraví nebo pro předcházení trestných činů. To jsou pak jasná kritéria, která jsou pod ochranou Ústavního soudu, a pokud by je některý z navrhovatelů a posléze tato Sněmovna a Senát a prezident, to znamená zákonodárce, nějakým způsobem překročil, tak je možné obrátit se na Ústavní soud a ptát se: Je toto ustanovení, které jste si vymysleli v Parlamentě ještě opravdu omezováním, které chrání práva a svobody druhých, veřejný pořádek a bezpečnost, život a zdraví nebo předchází trestným činům? Nebo už je to jenom nějaký navíc výmysl, který si přinesla exekutiva a Sněmovna schválila? Pak si myslím, že samozřejmě toto znění je mnohem lepší, ale musíme vědět, že pak se ocitá pod ochranou Ústavního soudu a že všechny ty věty, které navrhovatelé napsali do důvodové zprávy a které říkají no, nic se nezmění, všechny dosavadní parametry zůstanou zachovány, všechna regulace zbraňové legislativy, kterou doposud máme v běžném zákoně, bude netknuta, že tomu tak být může, ale také nemusí. Může dojít ke stavu, kdy např. Ústavní soud, abych typově řekl - Ústavní soud řekne no, přestupek není důvodem k tomu, abychom někomu zakázali lidské právo držet zbraň. A pokud není pachatelem trestného činu, tak nemusí být nutně oné přestupkové čistotě nebo beztrestnosti, tak jak byla uvedena. Stejně tak, a byli to podobní poslanci, alespoň ve většině, kteří dneska ten návrh předkládají, kteří tady před rokem odhlasovávali poměrné zpřísnění zákona o držení zbraní na základě úplně nesmyslné záminky nějakého bláznivého střelce z Brodu, kterému bychom stejně nikdy nepředešli, a je to vždycky jenom záminka k tomu, jak zpřísnit. A víte dobře, že tady byly nápady na to, jak rychleji opakovat zkoušky způsobilosti k držení zbraní, jak častěji přinutit občany, kteří drží zbraně, aby chodili k doktorům. Ale současně také, že například došlo k prolomení domovní svobody, která bude nepochybně ještě také pod přezkumem ústavního soudu v okamžiku, kdy policejní orgány získají pochybnost o tom, jestli daný držitel zbraně není nebezpečný svému okolí, že mohou vstoupit a zbraně mu odebrat.

Download XML • Download text