|

ps2013-060-05-002-028.tt

Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies

Agenda Item Title

28. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Komplexní hospodářská a obchodní dohoda mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé /sněmovní tisk 1000/ - druhé čtení

Date2017-09-12
Meetingps2013/060
Agenda Itemps2013/060/028
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/060schuz/s060151.htm

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   2 < Page 3 > 4

Chci upozornit na jednu věc. Jak byla připravována smlouva TTIP, tak bylo hovořeno o tom, že to jsou smlouvy nové generace, obchodní smlouvy nové generace mezi Evropskou unií a státy mimo Evropskou unii. Jinými slovy nám bylo říkáno, že tento typ smluv, který tady teď máme, bude standardem v mezinárodním obchodě mezi Evropskou unií. To by šlo pochopit a šlo by to vnímat. První byla TTIP, o jejím osudu se zmiňovat nebudu, druhou je tato smlouva s Kanadou. Pokud by to bylo tak, že toto je ta nová generace smluv, tak bych byl ochoten říci Ano, Evropská unie se připravuje na nějaký pohled do budoucna a bude nad tím pracovat. Bohužel - nebo bohudík, nevím teď, ze které strany se na to dívat - Evropská unie v mezičase jedná o třetí smlouvě podobného charakteru. Je to smlouva mezi Evropskou unií a Japonskem. Japonsko je docela významný obchodní partner Evropy na rozdíl od Kanady, tady upozorňuji, že ten náš společný obchod s Kanadou čítá pro Evropu 0,36 procenta, což je absolutně nepodstatné číslo. Pro Českou republiku je to 0,72 tisícin procenta, čili pro nás Kanada, byť si vážím těch pár výrobců, co do Kanady dovážejí, je to marginální obchodní objem pro Českou republiku, přesto je tato dohoda protlačována takovou mohutnou silou. Vrátím se k dohodě s Japonskem. Pokud by bylo opravdu vážně míněno, že se jedná o nové obchodní prostředí a nové obchodní myšlenky, jak prosazovat, potom je mi záhadou, proč ty nejspornější věci, které napadá mnoho, nejenom , ale mnoho těch, co se tím zabývají v Evropském parlamentu, ano, opravdu hlavně z levice, to je pravda, proč v  dohodě s Japonskem nejsou. Proč byl vypuštěn mezinárodní investiční tribunál, nebo jak to nazvat, dostanu se k tomu dále. Ten výbor, který rozhodovat, smíšený výbor, proč v japonské smlouvě není? Proč japonská smlouva s Evropskou unií opět počítá s klasickým insolvenčním řízením, s klasickými dohadovacími formulemi v obchodním partnerství podle Světové obchodní organizace a počítá se zapojením národních soudů do rozhodování o obchodních sporech? A proč Evropa od toho ustupuje? Pokud by to měl být opravdu nový signál do světa obchodu, tak bych chápal, že jako významný partner s tím Japonskem jsme silní, tak se budeme snažit prosadit tu novou myšlenku, nový trend na směřování obchodu světového. Bohužel se tam ukazuje, že pouze tyto dvě smlouvy s americkým kontinentem, TTIP a CETA, mají tyto sporné paragrafy, které napadáme v rámci řízení, sporných řízení mezi firmami a státem. S Japonskem ne. Říkají, že je to proto, aby se urychlilo projednávání, a že to tam asi bude, ale není to tam. Je to určitý paradox, možná problém, možná tady vidím trávu růst, jak se říká, přesto mi to připadá docela zvláštní. A zvlášť když to uplatním s partnerem, který je, v uvozovkách, marginální pro obchodní zájmy Kanady. A zase mířím k tomu, že marginální zájem pro obchod Evropy s Kanadou ale určitě není kanadský partner Spojené státy americké. A dlouhodobě jsme svědky docela výrazných americko-evropských přetahanic v rámci cel, v rámci obchodu, v rámci sporu a pronikání amerických koncernů a snahy změnit trošku evropské právo ve prospěch chápání amerického obchodního práva. A tady upozorňuji na to, že CETA opravdu může být ten předskok tomu, aby ty americké firmy mohly prostřednictvím Kanady a svých firem v Kanadě proniknout na evropský trh a začít nabourávat doposud jednolitou bariéru národnostních a národních zájmů jednotlivých států Evropské unie, hlavě v ochranářském pohledu na obchod. V odpovědi z ministerstva se píše, že obchod v Kanadě, nebo to partnerství v Kanadě, můžou samozřejmě jenom firmy usídlené v Kanadě, s vlastnickými strukturami v Kanadě, danícími třeba v Kanadě, ale to samozřejmě nic neříká o tom, že i česká firma si může zřídit své sídlo v Kanadě, popř. fungovat v Kanadě podle kanadských předpisů a žalovat teoreticky český stát. Toto není v této smlouvě ošetřeno a teoreticky je to možné, a bude-li chtít někdo získat výhodu, tak ji takto získá a bude chráněn podle kanadského práva, v uvozovkách, byť je to česká, ale bude fungovat a bude moci žalovat český stát, což je jedna z věcí, která tady je, a to je zajímavé: firma může žalovat stát - stát nemůže žalovat firmu. Je to paradox, ale je to tak. Čili tady se zavádí určitá nerovnost v právu. Proč nemůže stát žalovat firmu, že mu na jeho území působí škody, že nedodržuje zákony apod., investiční samozřejmě, teď nemyslím zákony třeba klasické. Je to problém s vymáháním práva. V odpovědi ministerstva se píše, že vlastně ta smlouva je ze strany Evropské unie velice otevřená, nekonkrétní v tom pohledu, že neobsahuje samozřejmě všechno, ale je to napsáno tak, aby to jakože obsáhlo všechno. A že vlastně ty smlouvy, které ta Evropa nabízí, jsou výhodné pro Evropu jako celek. jsem si dal tu práci a přečetl jsem si výhrady platné v Evropské unii. Výhrady jednotlivých členských států, které uplatňují k této dohodě. Je to docela zajímavé čtení, protože se dozvíte, jak který stát si chrání své území a jak vlastně nedbá na to doporučení Evropské unie, které říká: My centrálně chráníme všechno, jako jednotlivé státy nemusíte. Této mantry se vlastně drželo, z mého pohledu a výsledků materie, Ministerstvo průmyslu a obchodu, když připravovalo výhrady České republiky, protože těch výhrad je opravdu strašně málo. A paradoxně míří do služeb, což považuji úplně za docela zajímavé, jako by na tom ministerstvu člověk, který zodpovídal tady za to, měl kontakty spíše na notáře, advokáty a vzdělávací instituce než třeba průmysl a další, protože ty výhrady jsou tam mířené hlavně do těchto oborů, ale dostanu se k nim blíže dále. Čili považuji to za docela zajímavé čtení, se kterým vás chci aspoň v krátkosti seznámit, protože ty výhrady jsou vlastně skoro nejširším materiálem, který ta CETA obsahuje. Výhrady jednotlivých členských států. A když si dovolím krátce z nich citovat, nebudu vás opravdu příliš dlouho obtěžovat, tak si vezmu za příklad, s dovolením, chviličku, je toho opravdu hodně, pokusím se v nějaké hierarchii obecné. EU si vyhrazuje právo, teď budu hovořit o těch výhradách, které EU jako celek za sebe naspala, o kterých ministerstvo říká: To jsou ty výhrady, se kterými počítáme, které jakoby celkově chrání české firmy. EU si vyhrazuje právo přijmout či zachovat jakékoli opatření, udílí je rozdílné zacházení v souvislosti s právem na obsazení státních příslušníků nebo podniků prostřednictvím stávajících či budoucích dvoustranných dohod mezi těmito členskými státy. Ale není tady Česká republika v těchto výjimkách. Jsou tady skoro všechny státy Evropské unie, je jich tady přesně... raz, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět, deset, dvanáct, ale Česká republika ne. My asi nepovažujeme za důležitou platnost dosavadních dvoustranných dohod, které máme a které by mohly být narušeny a které omezují nebo zpřístupní další fungování firem na českém území. to považuji za docela důležité, protože právní jistota a kontinuita je dle mého názoru docela zajímavá.

Download XMLDownload text