ps2013-056-09-004-048.tt Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies
View options
Text : Transcription Written form - Show : Colors - Tags : PoS Tag Features Lemma
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
(12.40 hodin) Navržená možnost oddlužení , byť v delším trvání za sedm let namísto běžných pět let i ve variantě bez jakéhokoli uspokojení přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů , dnes min . 30 % , jen s podmínkou úhrady odměny a nákladů insolvenčního správce je nepřiměřeným zásahem do práv věřitelů , zejména ústavně zaručeného práva vlastnit majetek . Je přitom třeba zdůraznit , že zdaleka ne každý věřitel je spoluviníkem vzniku svých pohledávek . Mnozí věřitelé postupovali zcela zodpovědně a stali se obětí nezodpovědnosti jiných . A někteří dokonce vůbec vznik a výši svých pohledávek nemohli ovlivnit . Například společenství vlastníků jednotek , poškození (nesrozumitelné) pohledávek za náhradu škody a podobně . Úprava by výrazně usnadnila spekulativní zneužívání oddlužení . Již nyní někteří dlužníci před podáním insolvenčního návrhu " optimalizuji " , to je takové moderní používané slovo , tak proto říkám v uvozovkách , aby se nestalo úplně normálním to slovo , své závazky navýšením zadlužení , aby zbytečně neuhradili výrazně více než povinných 30 % svých závazků . Odstranění hranice minimálního uspokojení nezajištěných věřitelů by umožnilo podobné jednání v mnohem větší míře a fakticky určité skupiny dlužníků motivovalo ke zcela nezodpovědnému zadlužování . Stejně tak dlužník , který pracuje lidově řečeno načerno či v zahraničí a je evidován na úřadu práce , je nynější právní úpravou tak či onak nucen uhradit alespoň 30 % přihlášených pohledávek . Podle návrhu by takový tlak zcela zmizel . Navrhovaná právní úprava tedy nezvyšuje motivaci dlužníka vrátit se do systému legálního zaměstnání , ale naopak navyšuje motivaci setrvat mimo něj , neboť se zvyšuje rozdíl mezi prostředky , které dlužník vynaloží k dosažení oddlužení v případě vstupu do legálního systému zaměstnání , oproti prostředkům , které vynaloží k dosažení oddlužení při setrvání mimo něj . Návrh stanoví maximální hranici souhrnu pohledávek , na kterou již dlužník musí vždy uhradit alespoň 30 % pohledávek . Stanovená maximální výše pohledávek nezajištěných věřitelů , tisícinásobek existenčního minima neboli 2 , 2 mil . korun , je však nepřiměřeně vysoká . Není běžné mít nezajištěné závazky v takové výši , která je typická spíše pro nezajištěné úvěry typu hypoték . Vláda v tzv . RIA ostatně uvádí , že průměrná výše nezajištěných pohledávek je cca 400 až 800 tis . korun . Pokud dlužník nahromadil takovouto sumu nezajištěných pohledávek , jedná se již zpravidla o dlužníka mimořádně nezodpovědného nebo dokonce o dlužníka s až podvodnými úmysly . Možnost oddlužení splněním splátkového kalendáře , jestliže dlužník v době tří let od schválení oddlužení splátky nezajištěným věřitelům alespoň 50 % jejich pohledávek , je dalším zásahem do práv věřitelů . Bonitní dlužník schopný ve třech letech uhradit splátkami více než 50 % pohledávek , by byl schopen během pěti let dnes podle stávající právní úpravy uhradit nejméně 83 % pohledávek . Úprava by nevedla k vyššímu uspokojování věřitelů , jak je někdy o návrhu zákona tvrzeno , ale naopak k nižšímu . Tato změna má údajně směřovat k vyšší motivaci dlužníka k výdělečné činnosti . Motivace dlužníka by přitom měla být kromě jeho vlastního zájmu na řádném průběhu oddlužení zajištěna spíše dohledem a působením insolvenčního správce než přehnaným osvobozením od placení dluhů . Zodpovědný dlužník , který se poctivě snaží uhradit své dluhy , maximalizuje své příjmy tím , že přijme druhé zaměstnání , že začne na vedlejší činnost podnikat dávno před zahájením insolvenčního řízení . Těžko tedy předpokládat , že by dodatečná motivace mohla vést k jakémukoli navýšení jeho příjmů . Vynětí obydlí ze zpeněžení by přivodilo zásadní nerovnost mezi dlužníky . Postavení dlužníka , který bydlí ve vlastní nemovitosti a nemusí platit nájemné , je mnohem lepší než postavení dlužníka , který má ze zabavitelné částky po dobu oddlužení uhradit nejen své základní životní potřeby , ale i nájemné . Dlužník , který se před zahájením insolvenčního řízení aktivně snažil uspokojit své věřitele prodejem svého obydlí , je tak znevýhodně proti dlužníkovi , který problémy ignoroval a své obydlí si ponechal . Zároveň taková úprava opět podstatně snižuje možnost uspokojení nezajištěných věřitelů . Cenová hranice , od které musí dlužník své obydlí ke zpeněžení vydat , navíc nemá být stanovena zákonem , ale pouhým prováděcím předpisem . To odporuje ústavnímu principu , aby zásahy do majetku občanů , a to jak věřitelů , kterým je odnímáno uspokojení , tak i dlužníků , kteří jsou nuceni vydat , byly určeny zákonem . Je nevhodné , aby takto zásadní hranice byla určena jen prováděcím předpisem bez debaty v Poslanecké sněmovně . A to tím spíše , že v meziresortním připomínkovém řízení byla navržená nepřiměřeně vysoká hranice podrobena tvrdé kritice . Bylo by tedy absurdní , aby zákon (nesrozumitelné) stanovení této hranice podzákonným předpisem právě ministerstvu , které navrhovalo tuto nesmyslně vysokou hranici . Pracovní skupina pro novelu insolvenčního zákona , která byla ustavena na Ministerstvu spravedlnosti , nedoporučila hlavní teze novely s odkazem na to , že nejsou známy jakékoli ekonomické analýzy , které by odůvodňovaly potřebu navrhovaných změn , zejména pak masivní oddlužení . Pokud bychom vyšli z počtu osob v exekuci , jednalo by se o cca 260 mld . korun českých . Naopak , tato skupina navrhovala nezavádět paušální řešení do budoucna , to jest neměnit stávající stav , jen řešit tzv . potřebné dlužníky individuální cestou . Pokud chce stát řešit předlužené osoby , které nejsou schopny dosáhnout dnešních podmínek oddlužení , tj . prokázání , že je dlužník schopen uhradit min . 30 % přihlášených pohledávek , jeví se pro samotný stát i pro věřitele jako daleko lepší a rovněž i nákladově výhodnější definovat potřebné dlužníky na základě stanovených parametrů a tyto pohledávky těchto dlužníků od věřitelů za stanovenou cenu odkoupit . Při závazku státu uhradit věřitelům 20 % z výše deklarovaného objemu pohledávek by stát uhradit celkově 52 mld . korun , i kdyby tuto možnost připustil pro všechny dlužníky . Při úhradě nákladů do navrhované novely insolvenčním správcům , tj . 1089 korun měsíčně a 12 krát sedm let dlužník je i při nulové variantě , kdy není povinen uhradit za sedm let ani korunu , povinen hradit insolvenčnímu správci měsíční odměnu ve výši 1089 korun měsíčně , jinak se neoddluží . A deklarované (nesrozumitelné) pohledávek všemi dlužníky bude insolvenčním správcům zaplaceno cca 59 mld . korun . Z tohoto jednoduchého příkladu vyplývá , že pokud by dlužník uhradil státu odpovídající nákladům vynaloženým na insolvenčního správce , tak by stát inkasoval 59 mld . korun a tedy vydělal sedm miliard korun , a to ještě před tím než by jakýkoli dlužník uhradil cokoli navíc . Pokud chce stát sám benefitovat na oddlužení tím , že sníží výdaje na sociální dávky dlužníků a současně bude inkasovat vyšší daně a odvody , bylo by vyloženě nemravné , pokud by tohoto výsledku chtěl dosáhnout čistě na úkor věřitelů . Naopak by bylo spravedlivé , aby stát nesl podstatnou část nákladů oddlužení , ze kterého sám chce benefitovat . Další variantou řešení předlužených osob je zachovat stávající hranici 30 % a dobu oddlužení pět let a zohlednit zvýšené benefity státu na oddlužení aktivním zapojením státu ve formě mimořádné sociální dávky pro dlužníka . Tato varianta může být vhodnější pro stát o cca 100 mld . korun než předpokládaná novela . Mimořádná sociální dávka by dorovnala rozdíl mezi dosaženým uspokojením nezajištěných věřitelů a stanovenou hranicí pro minimální plnění ve výši 30 % . Sociální problém by tak podle některých názorů byl vyřešen v rámci sociálního systému . Lze přitom očekávat , že přiznaná sociální dávka bude podstatně nižší než jsou náklady na zaměstnanou osobu s konečným benefitem pro stát ve výši 100 mld . korun . Cílem tedy je napřed zpracovat ekonomickou analýzu , nebo tak by to mělo býti , a potom předkládat nějaké návrhy novely zákonů . Download XML • Download text
