ps2013-042-08-005-067.tt
Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies
View options
Text: - Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Poslanec Zbyněk Stanjura
Děkuji za slovo. Nebudu příliš dlouho mluvit o samotném principu obecného referenda. Když jsme s panem ministrem Dienstbierem někdy před rokem v jednání zástupců poslaneckých klubů o tom návrhu zákona, který v té době vznikal, o těch základních parametrech debatovali, tak jsem definoval naše jasné stanovisko: My nejsme pro tento zákon o obecném referendu.
Tím, jak je napsán, tak je to zásadně šidítko pro občany, protože v tom návrhu, kde se vylučují otázky, které referendum mít nemá, tak se z našeho pohledu shodneme na čtyřech bodech z těch pěti, které vláda navrhuje. Ale taková ta nenápadná věta říká, že referendum nemůže být omezování v závazcích, které přijala Česká republika. Znemožňuje jednání referenda o opravdu klíčových rozhodnutích českého státu. Pro nás, a říkáme to dlouhodobě, je přijatelné ve výjimečných situacích speciální referendum, referendum o vstupu České republiky do Evropské unie. A my dlouhodobě prosazujeme, abychom o případném přijetí eura rozhodli v referendu.
Pokud ústavní většina, to znamená bez nás, schválí tento návrh zákona, tak žádné referendum o přijetí či nepřijetí eura nebude. Dokážu si odhadnout, jaký by byl výsledek referenda, pokud bychom ten zákon schválili, respektive vy jste jej schválili, našli jste ústavní většinu, uplynulo těch dvanáct měsíců účinnosti. Myslím, že 250 tisíc podpisů se k tomu sehnat dá. A jsem přesvědčený, že odpověď občanů by byla například v roce 2017 nebo 2018, kdy by takovéto referendum mohlo reálně proběhnout, že by byla "ne, nechceme euro". Podle tohoto návrhu zákona takové referendum prostě proběhnout nesmí. Myslím, že to je jedno z klíčových rozhodnutí o budoucnosti naší země a budoucnosti našich občanů. A všichni ti, kteří tady říkají a obhajují tento princip, jak chtějí dát občanům právo promluvit, tak v této konkrétní otázce jim to právo berou.
Pojďme se v té debatě věnovat podrobněji parametrům.
Velmi často jsme slýchávali a slýcháváme od těch - a je to pravda, že je to dlouholeté úsilí o přijetí toho zákona v různých volebních obdobích, různé skupiny poslanců či různé vlády navrhovaly a velmi často říkaly "na Slovensku to už mají". A to je pravda, tam ten zákon platí od roku 1993, to znamená 23 let. Slovensko má přibližně polovinu obyvatel - přibližně, ať si přesně neříkáme procenta. Tam je potřeba pro vypsání referenda 350 tisíc podpisů. Kdybych to vzal matematicky na Českou republiku, tak v tom návrhu zákona nemůže být 250 tisíc, ale 700 tisíc podpisů. Takže ta množina podpisů, to číslo potřebné pod žádost o vypsání referenda je výrazně nižší než na Slovensku.
A jaké jsou zkušenosti od našeho souseda, od bývalých spoluobčanů, s kterými jsme dlouhá desetiletí sdíleli společný stát? Zatím proběhlo referendum osmkrát. Jedno jediné bylo úspěšné ve smyslu, že dosáhlo požadované účasti, která mimochodem na Slovensku je 50 %. Tady v zásadě teoreticky stačí 25,01 %, pokud všichni, kteří přijdou, budou hlasovat pro anebo proti, aby byl výsledek referenda závazný. Takže je to skoro poloviční.
Když se podíváte na statistiku, se kterou vás za chvíli podrobněji seznámím, tak velmi často ten výsledek otázky je někde mezi 88 až 92 %. Je to logické, že k tomu referendu jdou ti, které ta otázka konkrétně velmi zajímá, a hlasují pro. Takže při té naší hranici 25 % souhlasu zapsaných voličů, když to přepočtete a budete vycházet z reálu, ne stoprocentního souhlasu, ale někde 88 až 92, tak vlastně říkáme, že 27, možná 28 % občanů rozhodne. A to je výrazná menšina. Na Slovensku je 50 % povinná účast.
Teď trošku odbočím a poprosil bych vládní koalici a pana ministra, který to za vládu předkládá, aby nám do druhého čtení předložil statistiku výsledků obecných referend v České republice, to se dá jistě zjistit přes Ministerstvo vnitra, abychom věděli, v kterých letech kolik jich bylo vypsáno, případně jaké byly otázky, a která ta referenda byla úspěšná z hlediska platnosti podle počtu přítomných, počtu hlasujících. Není důležité, jak to v tom obecném referendu dopadlo, jestli občané hlasovali pro, nebo proti, ale zda to bylo platné. A tam je ta hranice 35 %, pokud se nepletu. Ale myslím, že by bylo dobré k debatě o parametrech zákona o obecném referendu vidět výsledky obecných referend, protože ten zákon už nějakou dobu platí. Nebude mít jednotky, podle mě bude mít desítky případů. A ať si také neříkáme "já znám jedno referendum v mém kraji, a já znám jiné referendum", ta statistika by byla velmi užitečná a věřím, že ji pak do výboru dostaneme, abychom dokázali prognózovat a odhadnout nějaká ta procenta, která budou vycházet z naší obvyklé volební účasti ať už v jednotlivých typech voleb, anebo u toho obecného referenda.
V České republice také proběhlo jedno úspěšné referendum, vlastně se stejnou otázkou jako to úspěšné referendum na Slovensku, a to s otázkou, zda si přejeme vstup České republiky do Evropské unie. Bylo to cestou speciálního zákona. Naše politická strana to v té době podporovala. Byl to přesně ten případ, kdy si myslíme, že speciálním zákonem můžeme mimořádně důležitou otázku formou referenda předložit k rozhodnutí občanům.
Všech ostatních sedm referend na Slovensku bylo neúspěšných z hlediska účasti. První proběhlo už v roce 1994, kdy byla otázka, zda občané souhlasí s tím, aby se přijal zákon o prokazování finančních prostředků, které byly použity v privatizaci. Překládám to rovnou ze slovenštiny, tak kdyby to nebylo úplně přesné, tak mě nechytejte za slovo. Účast 19,96 %, méně než 20 %.
Pak bylo referendum v roce 1997, kde byly čtyři otázky. A vlastně i ten náš návrh zákona nevylučuje, že v referendu je několik otázek. Dokonce v jednom termínu může proběhnout referendum i různých petičních akcí. To je správný princip, logický, zjednodušuje administraci a nevrhá občany co tři měsíce do případného referenda. To byly otázky typu: Jste pro vstup Slovenské republiky do NATO? Jste za rozmístění jaderných zbraní na území Slovenské republiky? Jste za rozmístění vojenských základen na území Slovenské republiky? A taky dotaz, zda souhlasí s tím, aby prezidenta Slovenské republiky občané volili přímo. Že už mezitím mají přímou volbu prezidenta na Slovensku, to všichni víme. Nicméně tohoto referenda se zúčastnilo 9,53 % oprávněných voličů, tzn. méně než 10 %.
V roce 1998 se konalo referendum, kterým se občané měli vyjádřit k tomu, zda si přejí privatizaci - je tam vyjmenováno šest podniků především energetických, nebudu je tady číst. Toto referendum tedy vzbudilo poměrně vysoký zájem, zúčastnilo se ho 44 % voličů, ale i tím pádem bylo na Slovensku podle jejich zákona neúspěšné.
V roce 2000 bylo referendum, které se konalo následně kolem vyvolání mimořádných voleb. Pokud dobře chápu, ta otázka, zněla: Přejete si, aby volební funkční období slovenského parlamentu skončilo po 150 dnech od vyhlášení výsledků referenda? 20,03 %.
V roce 2003 bylo úspěšné referendum, kdy otázka zněla, zda se má Slovensko stát členským státem Evropské unie. Účast 52 %.
Download XML • Download text
