|

ps2013-042-08-005-067.tt

Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies

Agenda Item Title

67. Vládní návrh ústavního zákona o celostátním referendu /sněmovní tisk 559/ - prvé čtení

Date2016-03-11
Meetingps2013/042
Agenda Itemps2013/042/067
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/042schuz/s042269.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   11 < Page 12 > 13
K dotazu pana poslance Grospiče. Nevím, jestli je tady prostor na obšírný výklad. Já jsem to nechápal tak, že by to byla námitka proti tomu, že návrh takové ustanovení obsahuje. Už jsem to tady vlastně řekl, že považuji za nepřijatelné, aby se hlasovalo o tom, že někdo bude porušovat svoje právní závazky. Ale umím si představit referendum, které by se týkalo možného postupu státu z hlediska převzetí nějakých dalších závazků z mezinárodních smluv. Doufám, že to pro tuto chvíli tak stačí, předpokládám, že další debata je možná případně ve výborech. Místopředseda PSP Jan Bartošek Děkuji. Další faktickou poznámku má pan předseda Kalousek. Prosím, máte slovo. Poslanec Miroslav Kalousek Děkuji. Dámy a pánové, dovolte mi, abych podle jednacího řádu zareagoval na vystoupení svého předřečníka. Náhodou jsem u něj zrovna nebyl, ale tento předřečník tady obhajoval referendum jako něco velmi důležitého a něco, co by nám mohlo zvýšit úroveň demokracie a posílit naši prestiž. Dovolte, abych ocitoval jeho projev ve Federálním shromáždění v roce 1992. Nebudu ho citovat celý, nebojte se, mám jenom několik vět: "Současně bych chtěl varovat před obecně rozšířenou a dalo by se říci populistickou iluzí, která vychází z názoru, že hlas lidu je hlasem božím a že to, co nespraví parlament, spraví občané. Prosím, abyste zvážili prostý fakt, že např. za středověku a ještě v pozdějších staletích byla většina veřejnosti nakloněna upalování čarodějnic a že to byla moc, která toto upalování zakázala dávno předtím, než ke stejnému názoru veřejné mínění tehdejších obyvatel došlo. Proto bych chtěl varovat před nekritickým spoléháním na referendum a přál bych si, aby tento i jakýkoli budoucí parlament toto nikdy neschválil." Miloš Zeman, 21. ledna 1992. To byl Miloš Zeman ještě odpovědným politikem. Od té doby se stal bezuzdným populistou, tak nám tady dnes říkal něco jiného. Ale je dobré si ty projevy porovnat, jsou na parlamentním stenu. Děkuji. Místopředseda PSP Jan Bartošek Děkuji. Nyní nevidím přihlášku s přednostním právem ani faktickou poznámku, v tom případě budeme pokračovat v obecné rozpravě, tak jak jsou přihlášeni jednotliví poslanci a poslankyně. První vystoupí pan poslanec Okamura a připraví se pan poslanec Plíšek. Prosím, máte slovo. Poslanec Tomio Okamura Vážené dámy a pánové, po 27 letech od pádu vlády jedné strany a nastolení mocenského monopolu pro stranickou oligarchii se začínáme opět bavit o tom, že bychom v České republice zavedli demokracii, tedy systém, ve kterém vládne lid, a nikoli partajnické elity odtržené od reálného světa normálních lidí. Prvním krokem k tomu je zákon o obecném referendu. Říkám opět, protože náš návrh ústavního zákona na skutečně široké demokratické referendum jste mi tady před dvěma roky zamítli. Navrhoval jsem a stále navrhuji, aby občané mohli hlasovat o jakýchkoli otázkách bez omezujícího kvora povinné účasti a k vyvolání referenda by podle návrhu našeho hnutí Svoboda a přímá demokracie SPD měla stačit petice o 100 tisících podpisech občanů. Výsledek referenda by měl být zároveň pro vládu i pro Parlament závazný, což ovšem vládní návrh neobsahuje. Tedy podobné podmínky, jako má pro referendum např. Švýcarsko, ke kterému bychom se jistě rádi životními standardy přiblížili. Samozřejmě nikdo, ani já, nepodezřívá naše elitářské synky v čele současné české vlády, že by nějakou skutečnou demokracii v České republice opravdu připustili. A tak tu před námi teď leží návrh zákona o referendu, který je víceméně ve skutečnosti jen soupisem důvodů, jak referendum nekonat či zneplatnit. Je ostudné, že právo na skutečnou demokracii je třeba ještě ve 21. století v naší zemi obhajovat. Největším nepřítelem demokracie jsou a budou elity přisáté na dnešní moc a na veřejné prostředky. Vláda v návrhu zákona preventivně zakazuje hlasování právě o těch nejdůležitějších věcech, které lidi trápí. Občan podle názoru naší vlády je sice povinen otevřít kapsu a sypat různými formami vládě peníze, ale o svých penězích, tedy o daních, nesmí nijak rozhodovat. Připomenu příklad Švýcarska, kde lze v referendu hlasovat o sazbě DPH, to znamená daně z přidané hodnoty, a také se o DPH např. v loňském roce ve Švýcarsku hlasovalo. Občané byli vládě dobří, když odhlasovali v referendu vstup do Evropské unie, ale dnes už jim vláda i celý Parlament odpírá právo hlasovat o případném vystoupení. A vládní návrh zákona také výslovně zakazuje hlasovat o zrušení mezinárodních smluv. Když občané mohli hlasovat o podpisu smlouvy, proč nesmějí hlasovat o jejím vypovězení? To nemá logiku. Samozřejmě to naprosto odporuje pojetí demokratického evropského státu, kde i podle ústavy veškerá moc patří občanům, ne stranickým elitám. Vládní návrh také zakazuje, aby občané rozhodli v referendu o případném přijetí či nepřijetí eura. Vláda zakazuje občanům hlasovat i o lidských právech. Bojíte se snad, páni ministři, že by si lidé odhlasovali třeba ústavní právo na nepromlčitelnou spravedlnost? Vládní návrh také vysloveně zakazuje hlasování o odvolání z funkcí. Chápu, že političtí gangsteři spřažení s některými zlodějskými miliardáři se děsí toho, že by je občané sesadili z jejich trůnu. A např. pánové Dienstbier a Sobotka, autoři tohoto paskvilu a parodie na slušný zákon, by byli dnes podle mnoha občanů možná první adepti, a to nejen z důvodu prosazování nezákonných imigrantů do České republiky, kteří by díky odvolatelnosti ze svých funkcí mohli být občany odvoláni. To, čeho se takzvaní demokratičtí politici nejvíce děsí, je demokracie. Senátor Dienstbier ve své prostoduchosti své námitky shrnul v jediné myšlence, a to nepřekvapivě také prostoduché a upřímné, a přímo ho cituji: "Není přece možné, aby voliči odvolávali politiky, protože dnes některé senátory zvolilo třeba jen 10 % voličů. Získat více než 10 % pro jejich odvolání by pak bylo náramně jednoduché a post mnoha senátorů by tak bylo možné velmi lehce ohrozit." Konec citátu ministra Dienstbiera. Ano, pane Sobotko, ano, pane Dienstbiere, ano, naše vrchnostenská elito, odvolat vás musí být jednoduché, a to proto, aby i vám zcela jednoduše došlo, že v Parlamentu jste jen z vůle voličů a jen do té doby, dokud jim budete naslouchat. To, co je děsivé pro vás, to je naopak radostné pro voliče. V demokracii má a musí mít přednost vůle a radost občana před radostí elitních synků nebo kmotrovských chráněnců. Pracujte pro občany ze všech sil, a pak se odvolání bát nemusíte. Schvalujte spravedlivé zákony a nemusíte se bát, že vám je v referendech lidé zruší. To je prostě demokracie. Dámy a pánové, těch výhrad k zákonu máme za naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, více, ale na druhou stranu jsme vděční, že máme možnost vůbec o nějakém referendu diskutovat. Naše hnutí SPD má samozřejmě připraven vlastní návrh zákona o referendu, v němž by bylo možné hlasovat bez omezení, přesněji jediná omezení by mohl klást Ústavní soud, který by měl mít pravomoc přezkoumat ústavnost otázky v referendu. Jiný podobný návrh zákona o skutečně demokratickém referendu jste mi již ovšem tady vloni ve Sněmovně zamítli právě hlasy vaší vládní koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL, tedy zákon, kde by občané mohli skutečně hlasovat o celém spektru otázek. Byl by mnohem nižší počet podpisů pod petici občanů a bylo by tam také jiné kvorum. K tomu se ještě dostanu. Abychom však byli konstruktivní, připravili jsme za naše hnutí SPD také pozměňovací návrhy k tomuto vašemu vládnímu návrhu. Navrhneme v prvé řadě odstranit nesmyslné podmínky ve vládním návrhu, které omezují témata a otázky v referendu. Zrušení takových podmínek je logické, jelikož ve volbách poslanců či senátorů občané hlasují o mnohostránkových programových bodech jednotlivých stran bez omezení, takže je logické občanům umožnit hlasovat bez omezení o jednom bodu, což je právě otázka v referendu a referendum je tak pro rozhodování občanů dokonce mnohem jednodušší než se rozhodovat nad obsáhlým programem jednotlivých politických stran ve volbách. Hlas občana má přece stejnou váhu, ať se jedná o volby stranických programů, nebo o referendum k jedné otázce. Není tedy jediný důvod otázky omezovat.

Download XML • Download text