ps2013-036-02-002-022.tt Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies
View options
Text : Transcription Written form - Show : Colors - Tags : PoS Tag Features Lemma
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
(14.40 hodin) Osobně se domnívám , že by se systém institucionální akreditace úplně obešel bez celé rady pro vnitřní hodnocení . U Národního akreditačního úřadu si ještě dovedu představit určitý personální pohyb a omezenou nezávislost , u rady pro vnitřní hodnocení však nikoliv . Budou to naprosto stejní lidé , jako působí například ve vědeckých či oborových radách dané vysoké školy . Jiní prostě nejsou . A ještě bude těžké některé z nich přesvědčit k další funkci . Jsem přesvědčen , že by fungoval dosavadní mechanismus žádostí o akreditaci , protože jinak to stejně nebude . Bude to pořád stejná žádost o akreditace , která bude opět stokrát větší a bude se jmenovat vnitřní hodnocení . Nepředpokládám , že by prošel pozměňovací návrh , který by radu pro vnitřní hodnocení zrušil . Z tohoto důvodu a k posílení nezávislosti jsem ve svém pozměňovacím návrhu požádal , aby rektor nebyl předsedou rady pro vnitřní hodnocení a aby její členy volily akademické senáty jednotlivých fakult veřejné vysoké školy , což bohužel nebylo v pozměňovacím návrhu ministerstva akceptováno . Jsem ale rád a oceňuji , že alespoň drobný posun správným směrem je obsažen v ministerském pozměňovacím návrhu . Ten podmiňuje třetinu rektorem jmenovaných členů návrhem akademického senátu a další třetinu potom návrhem vědecké rady . Když si ovšem uvědomíme , že členy vědecké rady jmenuje právě rektor , je zřejmé , že se jedná o změnu pouze kosmetickou . Druhý můj pozměňovací návrh , který se týká institucionální akreditace , je spíše technického charakteru . Dosud navrhované ustanovení § 81 b určuje dobu platnosti institucionální akreditace pro oblast nebo oblasti vzdělávání na deset let . Zároveň stanoví , že se institucionální akreditace uděluje na dobu pět let , pokud byla vysoké škole dřívější žádost zamítnuta . V této souvislosti navrhuji nahradit pojem " dřívější " pojmem " bezprostředně předcházející " . Stávající formulace totiž umožňuje vyvolat sankci v podobě zkrácení doby trvání akreditace kdykoliv i poté , co vysoká škola už institucionální akreditaci získala , a v průběhu prvního zkráceného období osvědčila , že jí tato akreditace byla udělena oprávněně . Vážené kolegyně , vážení kolegové , nyní jsme se vypořádali se dvěma pozměňovacími návrhy , které se týkají institucionální akreditace a rady pro vnitřní hodnocení . Další tři pozměňovací návrhy budou spíše technické . Již z úvodu mého vystoupení je zřejmé , že předkládaná novela vysokoškolského zákona budí velké množství rozpaků , a nejenom u mne . Tuto skutečnost dokazuje i nezvykle vysoký počet podaných pozměňovacích návrhů . V době , kdy jsem připravoval toto vystoupení , jich bylo 21 . Oko je hezké číslo pro karbaníky , ale co to znamená pro nás ? Buď jsou poslanci příliš aktivní , nebo je s novelou něco špatně . Můj třetí pozměňovací návrh se týká sociálního stipendia . Cílem stávajícího novelizačního bodu 271 je zvýšení sociálního stipendia z částky 1 620 korun na 2 100 korun . S důvody , pro které má ke zvýšení dojít , nelze než souhlasit . Zatímco životní náklady se zvyšují , částka sociálního stipendia zůstává po mnoho let nezměněna , což může sociálně znevýhodněným jedincům vytvářet překážku při dosahování kvalitního vzdělávání . Původně navrhovaná úprava nicméně daný problém řeší pouze s dočasným účinkem , neboť fixní částku přepíše jinou fixní částkou , byť vyšší . V budoucnu by tak byli zákonodárci nuceni v případě potřeby valorizace opět složitě měnit zákon . Vhodnějším řešením se proto jeví navázat výši sociálního stipendia na jiný číselný údaj , k jehož změnám pravidelně dochází . Tímto číselným údajem může být minimální mzda stanovená nařízením vlády . Navrhl jsem proto , aby sociální stipendium činilo jednu čtvrtinu minimální mzdy . Tím se v budoucnu odbourá nutnost opětovného legislativního procesu , neboť ke zvýšení sociálního stipendia dojde automaticky vždy při každém zvýšení minimální mzdy . Děkuji tímto paní ministryni Valachové , že na můj návrh přistoupila a zahrnula jej do ministerského pozměňovacího návrhu prakticky ve shodném znění . Čtvrtý pozměňovací návrh se týká právní úpravy zadávání veřejných zakázek . Podle současného znění zákona o veřejných zakázkách se za veřejného zadavatele považuje vysoká škola jako celek , a nikoliv její jednotlivé fakulty . To s sebou přináší několik nepříjemných konsekvencí , na které jsem již ve svých vystoupeních a interpelacích upozorňoval . Zákon o zadávání veřejných zakázek nepřináší totiž jen samé dobro , jak si mnozí naivně myslí , ale výsledkem je často situace , kdy pokud si vůbec můžete něco podle tohoto zákona pořídit , je to předražené , mizerné kvality a trvá to věčnost . Zákon o zadávání veřejných zakázek je totiž skvělý nástroj pro ty , kteří v tom umí chodit . Veřejné zájmy to ale většinou nejsou . Oceňuji , že slova pana premiéra Sobotky , paní ministryně Šlechtové i Valachové se skutečně naplnila a záměr , aby veřejným zadavatelem byly také fakulty , se v novém zákonu o veřejných zakázkách , který již byl rozeslán , objevil . Nebudu se tedy ke svému pozměňovacímu návrhu přihlašovat . Můj pátý a předposlední pozměňovací návrh je zaměřen na fungování akademických senátů veřejných vysokých škol a jejich fakult . V současnosti účinná práva staví akademické senáty do pozice sotva kontrolního orgánu , který pozbývá efektivních nástrojů na ovlivnění chodu vysoké školy . Akademický senát je sice samosprávným zastupitelským orgánem veřejné vysoké školy nebo její fakulty , nicméně pokud nemá možnost sám navrhovat změny vnitřních předpisů , pozbývá zřízení tohoto orgánu téměř smysl . Tím dochází k nežádoucí konzervaci stavu vysokého školství . Navrhovaná změna si klade za cíl umožnit členům akademických senátů předkládat vlastní návrhy vnitřních předpisů , což by snížilo demokratický deficit v akademické obci a v konečném důsledku zvýšilo kvalitu vysokoškolského vzdělávání . Takový návrh však je pro předkladatele zřejmě příliš demokratický a nebyl do pozměňovacího návrhu ministerstva zahrnut . Vážené kolegyně a kolegové , poslední a nejdůležitější oblastí , na kterou se zaměřím , je právní postavení fakult vysokých škol . Současné znění § 24 vysokoškolského zákona přiznává orgánům fakult vysokých škol určité množství pravomocí vyjmenovaných v odstavci 1 téhož ustanovení . Fakulty tak nyní mohou tvořit a uskutečňovat studijní programy , nakládat se svěřenými prostředky , rozhodovat v pracovněprávních záležitostech či uskutečňovat jinou doplňkovou činnost a využívat prostředky z ní získané . Tvůrci novely přistoupili na laciný lobbing České konference rektorů a veškerou moc chtěli soustředit v rukou rektorů . Bylo by zcela na vůli statutu veřejné vysoké školy , která práva fakultám přizná a v jakém rozsahu . V praxi by to ovšem znamenalo , že veškerou kontrolu nad fakultami by převzal rektor . Šlo by o tak velkou koncentraci moci , kterou by mohli i bývalí bolševičtí aparátčíci rektorům jen závidět . Takový zásah do akademických svobod by neměl po roce 1989 obdoby . Uvědomme si , že veškerá důležitá část akademického života se neodehrává na sekretariátech jednotlivých rektorátů , ale právě na jednotlivých fakultách veřejných vysokých škol . Nejsou to rektor , natož jeho úředníci , kdo by organizoval přednášky a semináře pro studenty a produkoval vědeckou , výzkumnou či jinou tvůrčí činnost . Naopak jsou to jednotlivé fakulty a jejich akademičtí pracovníci , kdo představuje skutečný motor akademického života . To také znamená velkou zodpovědnost a samozřejmě to vyžaduje i příslušné pravomoci . Osobně jsem přesvědčen , že právě jen § 24 , tedy práva fakult , je důvodem podpory novely od České konference rektorů . Rektoři totiž vyhandlovali svoji podporu novely za svoji absolutní moc . Není jistě bez zajímavosti , že důvodová zpráva o § 24 zcela , ale úplně zcela mlčí . Jsem opravdu rád , že současná paní ministryně si tento problém , který jí předchůdce zanechal , uvědomila a měla snahu jej řešit . Výsledkem je tak okruh čtyř pravomocí , které mají fakultám dle ministerského pozměňovacího návrhu i nadále náležet přímo ze zákona a jež nebude moci fakultám odebrat ani statut veřejné vysoké školy . Fakulty si budou moci určovat vnitřní strukturu , samosprávu , budou mít v pravomoci habilitační a profesorská řízení a nově také nakládání se svěřenými prostředky . Download XML • Download text
