Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies

This is where the footnotes go.

View options

Text: Transcription Written form - Show: Colors - Tags: PoS Tag Features Lemma

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

(17.10 hodin) Vláda nastupuje do své role v atmosféře očekávaného oživení ekonomiky. Proto v programovém prohlášení deklaruje prioritu nastartování udržitelného růstu. Tady kolegové zejména ze sociální demokracie - pan ministr financí spíš rozebíral ropné produkty, jak jsem poslouchal, a jiné věci - ale kolegové ze sociální demokracie se vyjadřovali k tomuto problému trošičku slovy, která - měl jsem z toho prostě pocit déjà vu. Zkrátka říkali, že je irelevantní se bavit o tom, jakého hospodářského růstu vlastně jsme schopni dosáhnout. A přesně těmito slovy pan emeritní ministr financí Kalousek nám jak v roce 2009, tak v roce 2012 vysvětloval, že to nesmíme vůbec po vládě chtít, že měnit návrh státního rozpočtu v té situaci entropie a turbulence nemá smysl, ono to nějak dopadne a během roku v rámci provozu to nějak setřeseme do čísel, která nakonec vyhlásíme za ta jediná správná. A já si myslím, že to není až tak nedůležité, protože pokud bych měl hodnotit prorůstová opatření, ke kterým se vláda hlásí, tak jsou velmi malá. A zdá se, že vláda očekává, že se sveze na takové vlnce oživení, a je velmi důležité, jak silná ta vlnka bude a nebo jestli k ní přidáme něco vlastního. Na příští rok, tedy vlastně na letošní rok, máme rok 2014, je z loňských propadů 1 % naplánováno 2 % plus. Nevíme, jestli se to splní. Ale pokud by měly být naplněny všechny ty sliby, tak bychom měli dosáhnout skutečně robustního růstu. Minimálně bych to odhadoval tak na 4 % plus HDP, aby řád 50 až 100 miliard korun byl k dispozici. A to se obávám, že takováto prognóza se skutečně nedá postavit bez relevantnějších nástrojů. Když se podíváme na kapitálové výdaje vlády, tak co se dovídáme. No, dovídáme se, že vláda chce stabilizovat zdroje ve Státním fondu dopravní infrastruktury. Co to je - stabilizovat? To znamená nechat je na současné úrovni? No pravděpodobně. Ale pak z toho vyplývá tedy, že jediné, o co vládě jde, je, řekněme, racionálněji tyto prostředky umisťovat, neplýtvat jimi tolik. Ale to je zas jakási jenom technokratická vize, že když ten dráb bude pořádně práskat bičem, že v rychlé době se ten multiplikační efekt dopravních staveb znásobí. Co mi tam chybí, je zafinancování druhého státního fondu a to je Státní fond rozvoje bydlení. Nejenom proto, že bydlení je sociálně důležité, ale také proto, že investice do bydlení pomohou rychleji resortu stavebnictví, že tam ten multiplikační efekt je daleko lepší. Pokud pátráme nejenom v programovém prohlášení, ale zejména ve vyjádření představitelů vlády, kde dále chtějí brát peníze, tak se dozvíme, že chtějí nějakým způsobem očesat státní účty. Ale ono to také není až tak jednoduché, protože pokud nemají na mysli samozřejmě mimořádné rozdělení dividend, a to, pravda, je možné, ale o dividendách se vždycky rozhoduje až na základě roční uzávěrky. Akcionář může navrhnout, aby tedy dividendy nebyly reinvestovány a odvedeny do státní pokladny například; když jde o akcionáře stát, tak je to prostředek mimořádný a dočkáme se ho opět až po ročním vypořádání. Pokud ale jde o kapitálové účty jednotlivých státních firem, tak tam se obávám, že to není tak jednoduché a už vůbec není snadné. Na to dokonce existuje bruselská směrnice, a to vzít jednoduše prachy, které jsou v České národní bance. Dobrý nápad je samozřejmě konečně po letech, když jsme od roku 2004 členy Evropské unie, začít pořádně využívat evropské fondy. To je opravdu vynikající nápad, akorát by se člověk rád dozvěděl, jak to tedy chcete dělat, že to odteď začne daleko lépe fungovat. To jsou investice a zdroje, které by bylo možné buď proinvestovat, nebo jimi podpořit především domácí poptávku. A pak je tady další prorůstový nástroj, prorůstový faktor, a to je proexportní agenda. To je mantra všech předchozích vlád, nejenom dokonce Nečasovy a Topolánkovy, ale dokonce ještě těch starších. O tom se bavíme dlouze a přitom zjišťujeme, že ČEZ, EGAP jsou instituce, které nefungují stoprocentně, občas se tam na něco přijde podívat policie. Víme navíc také, že samotný rozvoj exportu nevstupuje celým objemem obratově do tempa přírůstku domácího hospodářského produktu, ale že tam vstupuje jenom to saldo. A když se podíváme, byť Evropa mírně ožívá, na výsledek zahraničního obchodu za loňský rok, tak bohužel musím říct, že ten příspěvek k dynamice hrubého domácího produktu je velmi malý. Máme tady proexportní aktivitu České národní banky. Pravda. To, jak zacvičili měnovým kursem, by mohlo, ještě nemáme čísla, tak říkám mohlo, pomoci exportu. Tam je dost důležité, do jaké míry jsou už nakontrahované věci ještě před pohybem kursu, jak vypadá zahraniční poptávka. Uvidíme. V každém případě pan prezident, jak jsem ho poslouchal, se vyjádřil velmi nelibě o tom měnovém cvičení České národní banky. Nevím, jestli to rozebíral s novým členem Bankovní rady panem Rusnokem. On když byl premiér, tak si pamatuji, že to naopak podpořil. Takže ono s tím proexportním nástrojem podpory růstu to bude asi složitější. Předminulá vláda, tedy vláda Petra Nečase, která měla dokonce ještě víc mandátů, než máte vy, 118, si říkala vláda rozpočtové odpovědnosti. Dokonce z voleb, ze kterých vzešla, v těch volbách se používal takový hysterický strašák, že pokud nebudeme tvrdí škrtači, přijde řecké strašidlo a vydáme se na cestu k státnímu bankrotu. Zdá se, že toto strašidlo už se vrátilo do svého brlohu, už nás nestraší. To je možná dobře, ale možná to také souvisí s tím, že světová a evropská krize trošičku polevila a že možná se dočkáme skutečně oživení. Ale krom toho, že vláda slibuje, že se tedy vejde do maastrichtských kritérií, mám na mysli deficit 3 %, tak by možná nebylo od věci se dozvědět, jestli hodlá mít nějaký cíl v oblasti veřejného dluhu. My jsme se tady minulý týden bavili o návrhu české dluhové brzdy. Vrátili jsme ji jako něco, co by mělo vzejít z vládní dílny. Vláda slibovala, že se k tomu vrátí a že ona v rámci své odpovědnosti něco předloží. Ale když má příležitost něco předložit, tak se nedovíme, jestli třeba chce veřejný dluh zafixovat na 50 %, což by bylo ještě pod onou šedesátiprocentní hranicí, anebo jestli chce ten interval náležitě využít, protože ten prostor tam samozřejmě je. Vláda se hlásí k proevropské orientaci. Pravda, jsme součástí hospodářské unie a v referendu jsme se vyslovovali i pro projekt eura, ale když se dovídám, že vláda samozřejmě není až tak naivní, aby si myslela, že euro můžeme přijmout do dvou, do tří let, ale říká, že chce pracovat na podmínkách pro euro, tak se člověk musí ptát jakých, protože maastrichtská kritéria aktuálně splňujeme. Takže co k tomu ještě? Ptám se, jestli tím kritériem nebo tou podmínkou by měla být reálná konvergence ekonomické úrovně, protože pak ty dopady přijetí eura jsou menší. Nebo tou podmínkou je výše kursu měnového, protože je rozdíl, jestli přijmeme euro, když bude stát 23 korun, anebo 28 korun. To je sakra velký rozdíl. A celá řada dalších problémů včetně nikoliv vstupu do eurozóny, ale vstupu do evropského měnového mechanismu, kam se musí vlézt dva roky před tím termínem. A jestliže by například euro bylo uvažováno od roku 2019, tak odečtu dva roky a máme rok 2017, což je konec volebního období. Takže to jsou věci, které se zatím z programového prohlášení nedozvídáme, a bohužel se obávám, že se nedozvíme ani dneska, byť třeba někteří pánové ministři z vlády budou reagovat, protože mám obavy, že tohle si ještě v koalici prostě nevyříkali. A takových nevyříkaných, ale přitom strategicky důležitých věcí tam asi bude celá řada.