|

ps2013-006-09-001-060.tt

Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies

Agenda Item Title

60. Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry

Date2014-02-18
Meetingps2013/006
Agenda Itemps2013/006/060
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/006schuz/s006269.htm

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   12 < Page 13 > 14

I v roce 2002, a mnozí z vás si na to vzpomenou, slibovala vláda pod vedením sociální demokracie fungující sociální stát, slibovala vyšší důchody, vyšší platy, vyšší sociální dávky, slibovala zlepšení infrastruktury. Tehdejší lídr ČSSD Vladimír Špidla, který je nyní shodou okolností vedoucím poradcem pana premiéra, na otázky, kde sociální demokracie, kde vláda vedená vezme na to finanční prostředky, odpovídal větou: "Zdroje jsou." o rok později, v květnu 2003, se však ukázalo, že zdroje nejsou, a tehdejší ministr Sobotka veřejně přiznal, že sliby socialistů nebyly - cituji - "zasazeny do reálného ekonomického rámce a dnes v konfrontaci s realitou neobstojí". A zdá se, že o jedenáct let později se bude stejný scénář opakovat. Ani dnes totiž nejsou sliby socialistické vlády zasazeny do reálného ekonomického rámce. Dovolte mi, abych to ukázal na několika příkladech. Za prvé. Nelze slibovat udržení tříprocentního schodku státního rozpočtu a přípravu na přijetí eura a současně navyšovat výdaje státu. Státní rozpočet bude mít nejvyšší výdaje České republiky a místo snižování schodku si vláda chce půjčovat další finanční prostředky. Zatímco naše vlády postupně nastavily snižování schodku státního rozpočtu k výsledku roku 2013, kdy dosáhl 81 miliard korun, tak nová vláda si schválila rozpočet, který nepřipravila, se schodkem 112 miliard korun. To znamená otočení trendu. To bude nepochybně znamenat ztrátu důvěry investorů, a bude-li to pokračovat, tak se dočkáme toho, že se zvýší i úroky, za které si stát může půjčovat. Druhý příklad. Nelze slibovat snižování nezaměstnanosti a současně zvyšovat minimální mzdu a vytvářet tak podmínky pro šedou ekonomiku. Růst minimální mzdy přece vede k nezaměstnanosti, a to k růstu nezaměstnanosti u nejméně kvalifikované části populace. Firmy si nebudou moci dovolit zaměstnávat lidi, kteří firmě nebudou vydělávat tolik peněz, kolik firmu stojí. Zvýšení minimální mzdy na proklamovaných deset tisíc korun by nepochybně znamenalo zvýšení počtu nezaměstnaných. Třetí příklad. Nelze deklarovat podporu živnostníků a současně usilovat o omezení výše paušálu pro živnostníky. To povede jenom k úbytku pracovních míst, ale i k vytvoření horších podmínek pro živnostníky. Živnostníci naopak potřebují méně byrokracie, méně daní a méně státní kontroly. Dámy a pánové, uvědomme si, že živnostenské paušály využilo například v roce 2011 více než půl milionu lidí z celkového počtu jednoho milionu živnostníků, kteří měli tuto možnost, a díky těmto paušálům živnostníci uspořili čas a peníze, které mohli investovat do své hlavní činnosti, což je podnikání a samozřejmě také vytváření pracovních míst. Čtvrtý a poslední příklad. Nelze slibovat šetření ve státní správě a současně deklarovat zvýšení počtu státních úředníků, tvorbu nových úřadů a zadávání externích auditů. Dovolil bych si jenom připomenout, že to bylo právě za vlád, na kterých se podíleli občanští demokraté, kdy klesl počet státních úředníků. Klesl o deset tisíc a výdaje na jejich mzdy klesly o 19 miliard. A bylo to vůbec poprvé, kdy se stát tímto způsobem zmenšil. Musím také říct, že jsme velmi překvapeni tím, že člověk, který se několik let připravoval v opozici na roli premiéra a za sebou také působení ve funkci ministra financí, nepřichází s konkrétním a jasným plánem, jak vyřešit nezaměstnanost a jak nastartovat ekonomiku. S nezaměstnaností se přece bojuje investicemi, vytvářením volnějších podmínek pro zaměstnavatele, pro uzavírání dohod o provedení práce, podporou částečných úvazků, slevami na pojistné zaměstnavatelů, podporou pružné pracovní doby a celou řadou dalších konkrétních nástrojů. Jsme také překvapeni, že člověk, který je manažerem a vlastní velkou korporaci, tady předkládá nebo spolupředkládá plán bez konkrétních čísel, bez harmonogramu toho, kdy čeho bude dosaženo, a bez toho, aby si jasně spočítal výdaje a příjmy a rozpor mezi nimi. Dámy a pánové, občanští demokraté ze všech těchto důvodů nemají důvěru v tuto vládu. A věřte mi, že to neříkáme jenom proto, že jsme v politické opozici. Připomeňme si, že nedůvěryhodné se vládní plány do značné míry zdají i jiným aktérům našeho veřejného života, jako jsou třeba odbory nebo zaměstnavatelé. Pan prezident Zeman ve svém projevu řekl, že vládní prohlášení je jakýmsi kolektivním slibem. Je to závazkem. A v tom my vidíme opravdu problém. Mimochodem, důvěra je také závazek. Když někomu důvěru dáte, tak věříte, že dodrží svoje sliby a že neudělá nic, co by vás poškodilo. A my si nejsme jisti, že vláda neudělá nic, co by poškodilo tuto zemi a co by prospělo jejím občanům. A o tom nás nepřesvědčilo vládní prohlášení, a proto naši důvěru tato vláda mít nemůže. Miloš Zeman zde ve svém vystoupení také převzal do značné míry zodpovědnost za usnadnění vzniku této vlády. Ale dámy a pánové, to my udělat nemůžeme a také to neuděláme. Z důvodů, které jsem zde představil, Občanská demokratická strana vládu pana premiéra Bohuslava Sobotky nepodpoří. Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu předsedovi ODS Petru Fialovi. Nyní máme ministerskou vložku - s přednostním právem pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek a připraví se pan ministr Jiří Dienstbier. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. jsem tady teď, vážení kolegové, vyslechl vystoupení, ve kterém byla vláda nařčena z přílišné obecnosti ve svém programovém prohlášení. bych si tedy dovolil teď podobně vrátit ten míček na stranu opozice a také vytknout přílišnou obecnost její kritiky. vám to řeknu na jednom konkrétním příkladě. Pan poslanec Fiala teď ve svém vystoupení řekl takovou také poměrně obecnou větu. On řekl, že - bylo to formulováno naprosto kategoricky - že zvyšování minimální mzdy vede, nemůže vést, nebo vede naopak k nárůstu nezaměstnanosti. Takhle to tady bylo řečeno. jsem se před pár dny, týdny sešel s šéfem poradců Baracka Obamy, který tady pobýval v Praze. Je to poměrně známý profesor, jehož tématem je právě otázka práce. A on publikoval nejenom několik, ale nakonec celou rozsáhlou knihu, kdy dělal experimenty ve vybraných územích, na kterých došlo k tomu, že tam došlo ke zvýšení minimální mzdy. V  své práci poměrně významným způsobem prokázal, že neexistuje korelace mezi zvyšováním nezaměstnanosti a zvyšováním minimální mzdy. Dokonce v debatě, kterou jsem s ním vedl, mi řekl, mu někdo ukáže analýzu, ve které by se podobná korelace projevila. On říkal, že ji nezná. Ale práce tohoto profesora je poměrně světově známá.

Download XMLDownload text