|

2013-054-11-297c

297. Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny k prověření činnosti příslušníků Policejního prezidia České republiky, Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Policie České republiky a státních zástupců Vrchního státního zastupitelství v Olomouci v souvislosti s reorganizací ÚOOZ a ÚOKFK Policie České republiky k 1. srpnu 2016 /sněmovní dokument 5661/

Date2017-02-02
Meeting2013/054
Agenda Item2013/054/297
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/054schuz/bqbs/b38829701.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Místopředseda PSP Radek Vondráček Děkuji vám, pane poslanče, za dodržení časového limitu. A nyní dávám slovo panu poslanci Danielu Kortemu, který má řádnou přihlášku do obecné rozpravy. Prosím. Poslanec Daniel Korte Pěkné odpoledne, dámy a pánové. Dříve než se jmu komentovat závěrečnou zprávu vyšetřovací komise, je třeba vzdát ještě jedno poděkování. Děkovalo se zde poslancům pracujícím v komisi a spolupracujícím expertům. Je třeba uvést také ještě pracovníky aparátu Poslanecké sněmovny. Jednání byla časově velmi náročná, často do večera, dvakrát dokonce přes půlnoc. A oni s námi věrně drželi basu a bez jejich pomoci bychom se daleko nedostali. Takže za to jim vzdávám veliký dík. Za to dopoledne tady bylo řečeno mnoho. Nebudu komentovat celou zprávu. Chci se soustředit na dva kritické nejdůležitější body, které nejvíce vířily ve veřejném prostoru a byly nejvíce zatíženy různými dezinformacemi a dezinterpretacemi, a to dokonce i dnes od tohoto mikrofonu. Má první poznámka se týká tzv. Šlachtovy zprávy. Co to vlastně je Šlachtova zpráva? Tak za prvé není Šlachtova, neboť ji koncipoval Jiří Komárek, tehdejší šéf expozitury ÚOOZ v Ostravě. A za druhé to není zpráva. Vůbec žádná zpráva. Pod pojmem zpráva přece rozumíme, že to je strukturovaný text, který má nějaké úvodní zadání, přináší nějaká fakta a data, jejich analýzu a v závěru je vyhodnocuje a shrnuje. Nic takového tzv. Šlachtova zpráva není. Je to 47 stránek přepisů převážně z rozhovorů, které jsou ještě navíc tak fragmentární a tak děravé, že si upřímně řečeno nejsem jist, že je to věrný přepis rozhovorů, které takto lineárně probíhaly v čase, ale může to být text sestavený manipulativně z několika rozhovorů vertikálně sestříhaných. Prosil bych, pane předsedo... (Poslanci ČSSD ruší řečníka, baví se mezi sebou.) Místopředseda PSP Radek Vondráček Ano, pane poslanče. Poprosím ty, kteří mají potřebu si něco sdělovat, ať si to sdělují pokud možno v předsálí. Jinak ať se aspoň pokusí ztlumit a nemluví spolu nahlas. Děkuju. Prosím. Poslanec Daniel Korte Mám napsané pouze poznámky, nikoliv souvislý text, takže mě to dost ruší. Místopředseda PSP Radek Vondráček Ještě jednou poprosím o klid v sále! Poslanec Daniel Korte Je to marné, je to marné, je to marné. Panuje tam veselá zábava. Řekl jsem, že informativní hodnota tohoto textu je mizivá. Je to v podstatě snůška hospodských drbů zhruba takového typu: Dva chlapi sedí v hospodě a jeden říká: Potkal jsem Karla a říkal, že Tonda dělá to a to. A to je prosím pro Roberta Šlachtu a Ivo Ištvana důkaz, že Tonda skutečně toto dělá. A na základě toho pak splétají složité konstrukce, které mají prokázat, že Tonda je padouch. Aniž by si tuto skutečnost ověřovali jinými prostředky. Robert Šlachta a Jiří Komárek dělali psí kusy, aby tuto zprávu dostali do veřejného prostoru. S pomocí svých spřeženců v ANO nechali svolat výbor pro bezpečnost. Sice výbor byl svolán legálně v souladu s jednacím řádem, ale zásadně nefér, neboť za nepřítomnosti předsedy výboru, který byl na služební cestě v zahraničí. Tam měli v úmyslu tuto tzv. zprávu před televizními kamerami předčítat. Tento záměr se nezdařil, neboť výbor neschválil program, tudíž schůze se nekonala. Co se nepovedlo, se řešilo jinak a následně se informace z této tzv. zprávy objevovaly ve zcela nezávislých Babišových tiskovinách, zejména Lidových novinách, ale i v iDNES. Jejich smysl a cíl byl očernit náměstka policejního prezidenta Zdeňka Laubeho, policejního prezidenta samého a rovněž ministra vnitra. Při mnohahodinových výsleších Jiřího Komárka tento nám recitoval z této zprávy, diktoval ji do protokolu, až jsme ho upozorňovali, že jsme ji všichni četli. A ajta, jaké překvapení, když druhého dne se doslovné citace objevovaly ve zcela nezávislých Babišových novinách. V jednom unikátním případě se citace z výslechu pana Komárka objevila ráno v těch novinách, ačkoliv pan Komárek vypovídal až odpoledne. Sám text této tzv. zprávy předal komisi olomoucký vrchní státní zástupce Ištvan v zapečetěné obálce. Ta byla uložena v sejfu vyhrazené místnosti, zabezpečené místnosti, kde se poslanci s ní mohli seznamovat pouze prezenčním studiem. Nicméně úniky z této zprávy probíhaly celé léto. Jak je to prosím možné, když existovala pouze tři paré, jak jsme byli ujištěni? Jedno měl autor, jedno měl Robert Šlachta, jedno měl Ivo Ištvan. Zajímavé je, že tato zpráva žila a žije ještě po své smrti, to jest, když o ni veřejnost ztratila zájem. Koncem listopadu únik té tzv. zprávy šetří Generální inspekce bezpečnostních sborů. Koncem listopadu přišel pokyn od státního zástupce z pražského Vrchního státního zastupitelství, že zpracovatel má vyslechnout všechny členy komise, kteří přišli s touto zprávou do styku. Tedy pracovníky aparátu rovněž a všechny poslance. Je to samo o sobě prachzvláštní, protože ta zpráva není v režimu vyhrazené. Její autor ji nevyhradil, takže únik z textu, který vlastně není nijak utajen, šetřit je poněkud zvláštní. Nicméně o několik dní později přišel přípis od JUDr. Bradáčové, několikastránkový list veskrze zcela nesrozumitelný, jímž modifikuje onen pokyn zpracovateli, že poslance - členy komise má vyslechnout až po skončení jejich mandátu v komisi. Já tedy nevím, čím se liší mé postavení poslance 31. ledna 2017 od mého postavení poslance 1. února 2017. Je v tom patrně nějaká jemná nuance, které rozumí jenom paní JUDr. Bradáčová. Nicméně já prosím tento akt chápu jako pokus o nátlak, pokus o zastrašení komise v okamžiku, kdy přistupovala k závěrečné práci, tj. ke koncipaci své závěrečné zprávy. A je to pokus o diskreditaci komise. Uvědomme si prosím, že lid obecný nikterak nerozlišuje mezi svědeckou výpovědí, výslechem podezřelého, výslechem obviněného. Prostě takový člověk je sprostý podezřelý, proti němuž vypovídá zejména ta skutečnost, že je vyslýchán. Nu a jaká je věrohodnost zprávy, kterou sepsali sprostí podezřelí? Komise si nechala zpracovat posudek na postup státního zástupce Bodláka od renomovaného advokáta, který konstatuje, že postup dotyčného státního zástupce byl procesně vadný, a tudíž nezákonný. Dámy a pánové, to je tedy zatroleně závažné zjištění. Státní zástupce, který má dohlížet nad zákonností postupů orgánů činných v trestním řízení, sám jedná nezákonně? Já jsem se proto rozhodl, že v té věci podám podnět nejvyššímu státnímu zástupci k vykonání dohledu. Druhým bodem, kterému se chci věnovat, je ona slavná tzv. varovná SMS. Jaká je geneze tohoto příběhu? ÚOKFK provedl realizaci ve firmě TESCO SW a při prohlídce bytových a nebytových prostor zabavil telefon Davida Tesaříka, ve kterém nalezl onu slavnou SMS: Můj zdroj věděl jen to, že si zítra přijdou pro tatu. Tato informace je věcně vadná, neboť policie se o tatu vůbec nezajímala, ale přišla udělat domovní prohlídku k synkovi. Nicméně ÚOKFK předal tuto věc k vyšetření Generální inspekci bezpečnostních sborů a tam se zjistilo, že komunikace telefonu, resp. simky, ukazovala do okruhu tehdejšího severomoravského krajského ředitele Policie České republiky a dnešního policejního prezidenta Tomáše Tuhého, konkrétně na jeho bývalou manželkou a syna. Nicméně GIBS nedokázala tuto věc rozklíčovat a po čtrnácti měsících úporného vyšetřování věc odložila, aniž si zpracovatel plk. Mgr. Bc. Vaculík a dozorová zástupkyně z olomouckého Vrchního státního zastupitelství JUDr. Ošlejšková ráčili povšimnout významného detailu, že ta SMS je obráceně, není příchozí, ale odchozí, ačkoliv toto potvrzoval znalecký posudek, který si pan Vaculík sám vyžádal od Kriminalistického ústavu, který o tom vypovídá zcela jasně. V takovém případě dle mého mínění neexistoval vůbec žádný logický ani právní důvod vyšetřovat rodinné okolí policejního prezidenta. Kupodivu opět ono usnesení o odložení s oním chybným závěrem uniklo do médií. Zejména zcela nezávislé Babišovy Lidové noviny se této kauze věnovaly celé léto. Já jsem se musel velmi smát, když jsem ve čtvrtek 18. srpna šel na jednání komise a na klubu jsem listoval novinami a tam byla dvoustránková reportáž o tom, jak policejní prezident varoval a jak je policejní prezident křivý. A já jsem věděl, že v jednu hodinu sdělím kolegům, že to je jinak, neboť já na rozdíl od pana Vaculíka jsem si ten znalecký posudek přečetl. Třešničkou na dortu pak je, když dotyčný Vaculík při svědecké výpovědi omlouval tuto chybu svou nezkušeností, neboť jest vyšetřovatelem teprve sedm let. Nakonec byl celek publikován na webu Nadačního fondu proti korupci. Jak je to možné, když existovala pouze dvě paré, jedno měla u sebe Generální inspekce bezpečnostních sborů, druhé bylo založené ve spise na olomouckém Vrchním státním zastupitelství u JUDr. Ošlejškové a tento spis byl embargován? Co je informační embargo, o tom budu mluvit po chvíli. Ten příběh se odehrával takto. V červnu 2016 dorazila na olomoucké Vrchní státní zastupitelství žádost o informaci ohledně tohoto usnesení, a to dle stošestky. Následoval pak celý sled pozoruhodných, ale zásadně nestandardních kroků. Za prvé. Šéf odboru závažné hospodářské kriminality olomouckého Vrchního státního zastupitelství Petr Šereda, mimochodem šéf zcela jiného odboru, než do kterého patří JUDr. Ošlejšková, jí ten spis sebral. Já tedy nevím nic o oběhu spisů na olomouckém státním zastupitelství, ale předpokládá se, že v úřadu spisy obíhají vertikálně a nikoliv horizontálně. Druhý značně nestandardní krok byl, že pan Šereda nechal toto usnesení opsat třemi sekretářkami, aby žádná neznala celek. Proč ho prostě jenom neokopíroval? Tuto skutečnost neuměl dostatečně vysvětlit. Uváděl, že to bylo za účelem anonymizace, ke které však nedošlo. A třetí zásadně nestandardní krok byl, že k tomu povolal pana Jiřího Komárka, aby věc posoudil, zdali to mohou vydat, nemohou vydat. Nakonec se rozhodli to tomu tazateli nevydat. Podstatné však je, že pan Komárek měl k dispozici toto opsané usnesení v období mezi 10. a 20. červnem. Nevíme jak dlouho, nevíme v jakém režimu, jestli u pana Šeredy v kanceláři, jestli to měl doma. Nevíme to, ale není to podstatné. Podstatné je, že 20. června vystoupil pan Komárek v České televizi, kde mu prostor poskytl Babišův mediální agent Jiří Hynek, s obviněním policejního prezidenta z brutálního úniku informací. Tento výraz je samozřejmě tak atraktivní mediálně, že se okamžitě ujal. Pozoruhodné ovšem je, že když jsem pana Komárka při výslechu žádal, aby přeložil slovo brutální, nebyl toho schopen. Když jsem mu přeložil, že to je tedy surový únik informací, a žádal jsem ho, aby tento pojem vysvětlil, tak toho taky nebyl schopen. Nicméně podstatné je, že tuto informaci nemohl čerpat z žádného jiného zdroje než z onoho opsaného usnesení. A jak už jsem řekl, následně se tento opsaný text, nikoliv originál, v tom opsaném textu byly různé písařské chyby, překlepy atp., objevil na tom webu Nadačního fondu proti korupci. Otázka je, kdo ten text vynesl. Odpověď je: Buď to byl jeden z pěti státních zástupců olomouckého Vrchního státního zastupitelství, který se k tomu textu dostal podle svědecké výpovědi, anebo to byl pan Komárek. Tertium non datur. V každém případě věc šetří Generální inspekce bezpečnostních sborů. Na závěr přijde to nejhorší. Postup pana Šeredy je zásadně nestandardní. Proč poskytl text právě Komárkovi? Odpověď pana Šeredy: Na základě důvěry. Dámy a pánové, tady orgán státní moci jedná na základě důvěry. Já jsem se doteď domníval, že orgán státní moci smí pouze to, co mu zákon dovoluje. Já prosím neznám zákon, který by dovoloval orgánu státní moci jednat na základě důvěry. Olomoucké státní zastupitelství se zkrátka urvalo z řetězu, zákony sem, zákony tam, a dělali si, co chtěli. V této věci, jak jste byli informováni, komise na pana Šeredu podává trestní oznámení. Ono těch excesů státních zastupitelů je prosím více. My jsme zjistili, že státní zástupci běžně svými pokyny zasahují do toho, kdo konkrétně v rámci policejního útvaru se bude věnovat nějaké agendě, s kým bude tuto agendu řešit, s kým o ní smí mluvit a s kým nesmí a tak dále. Zrovna tento poslední problém je takzvané informační embargo. Já vám přečtu, jak to vypadá: Doktorka Ošlejšková, státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, ukládá za prvé, že s obsahem spisu číslo jednací to a to se bude i v dalším přípravném řízení seznamovat pouze rada GIBS, podplukovník Mgr. Bc. Milan Vaculík, a tento příslušník GIBS bude jako jediný zpracovatel vykonávat úkony trestního řízení a podepisovat veškerou komunikaci s dozorovou státní zástupkyní i navenek. Za druhé, že policejní orgán GIBS zajistí znepřístupnění spisu v informačních systémech GIBS a za třetí informace o věci navenek si vyhrazuje dozorová státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Olomouci. Toto opatření se poměrně hodně zneužívá a dochází pak k absurdním situacím. Když před komisí vypovídal ředitel GIBS plukovník Murín, nedokázal vůbec na některé otázky odpovědět, protože prostě ten spis nezná. GIBS šetří tři okruhy. Jednak úniky informací, to jest například únik té esemesky, kdo je ten zdroj. Pan Tesařík od někoho něco věděl, přestože to bylo špatně, ale kdo je ten zdroj. Šetří úniky z takzvané Šlachtovy zprávy, šetří únik onoho usnesení. To je jeden okruh. V druhém okruhu šetří podání trestního oznámení pana Komárka na pana Tuhého, ve třetím trestní oznámení pana Tuhého na pana Komárka. Trestní oznámení pana Komárka bylo mezitím založeno, ale to není důležité. Podstatné je, že tyto tři okruhy spolu logicky a věcně úzce souvisejí. A ach, nastojte, státní dozorující zástupce dal na šetření trestního oznámení pana Tuhého informační embargo, přičemž se vyšetřuje v podstatě jedna věc. Jak mají ti zpracovatelé spolupracovat, sdílet si informace, když pracují prakticky na jedné věci? Já se domnívám, že ve vojensky organizovaném sboru je absurdní, aby nadřízený nevěděl, co dělá podřízený. Nadřízený mu podepisuje cesťák a neví, kam jede, proč tam jede a co tam bude dělat. To je přece nesmysl. Já se proto obracím k nejvyššímu státnímu zástupci, doufám, že poslouchá, jestliže neposlouchá, máme zde ministra spravedlnosti, může mu to vyřídit, aby zvážil, zda nevydat obecně závazný pokyn, aby se toto opatření uplatňovalo pouze opravdu ve výjimečných případech a hlavně aby bylo vždy řádně odůvodněno, protože takto, jak to vypadá, jak jsem vám to četl, to vypadá velmi svévolně. Dopoledne vám zde pan emeritní předseda četl i naše doprovodná usnesení. Já bych stručně okomentoval dvě, která se týkají návrhu na změny v trestním řádu. Podle dosavadní platné úpravy je státní zástupce oprávněn se zúčastnit provádění úkonů policejního orgánu, osobně provést jednotlivý úkon nebo i celé vyšetřování. Já se domnívám, že toto ustanovení je nesystémové. Státní zástupce má vykonávat dozor, to znamená, má s nadhledem a objektivně kontrolovat, že konkrétní vyšetřovatel postupuje v mezích zákona, v souladu se zákonem, že například taky nehodí pod stůl důkaz, který hovoří ve prospěch obviněného. V okamžiku, kdy státní zástupce provádí úkony vyšetřování, stává se sám vyšetřovatelem, přičemž dozoruje sám sebe. Je logické, že tím také ztrácí nadhled. Proto navrhujeme toto opatření vyškrtnout. Druhé opatření je oprávnění přikázat, aby úkony ve věci prováděla jiná služebně činná osoba v policejním orgánu. Státní zástupce má oprávnění přikázat věc k šetření nějakému orgánu, ale orgán není jednotlivý policista. Státní zástupce tímto, když si vyzobává z jednotlivých útvarů jednotlivé policisty, asi na základě důvěry, nevím, v podstatě policii řídí. Státní zástupce má určit, který útvar bude věc zpracovávat, a dát ji konkrétnímu zpracovateli by měl vedoucí útvaru s personální znalostí svých pracovníků, kdo je na co specializován, kdo co umí. A to je důvod, proč i tuto věc, toto oprávnění navrhujeme z trestního řádu vypustit. Závěrem bych chtěl odpovědět na otázku, co se vlastně dělo od června několik měsíců a co se stalo. Zdůrazňuji, že se jedná o mé čtení a moji interpretaci těchto událostí. Po zveřejnění záměru provést organizační změnu v útvarech s celostátní působností, kterážto změna je plně a výhradně v kompetenci policejního prezidenta a ministra vnitra, se strhla štvavá a pomlouvavá kampaň proti jeho autorům, policejnímu prezidentovi, jeho náměstkovi a ministru vnitra. Podíl na této kampani měly zejména špičky ÚOOZ, Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, zcela nezávislá Babišova média, která pořádala štvanici na policejního prezidenta a hysterizovala veřejnost budíce dojem, že stát se otřásá ve svých základech, a rovněž politické špičky hnutí ANO. Předseda tohoto hnutí prohlašoval, že vystoupí z koalice, ministr spravedlnosti prohlašoval, že v případě provedení reorganizace zváží svoji rezignaci. Přisadil si též nejvyšší státní zástupce, když poslal protestní dopis premiérovi, který byl v nezávislých Babišových novinách otištěn téhož dne, kdy byl odeslán, takže adresát si ho patrně mohl přečíst ráno v novinách dříve, než ho dostal do ruky. Mimochodem, upřímně řečeno, já si myslím, že nejvyššímu státnímu zástupci do personálních a organizačních záležitostí policie vůbec nic není. To je záležitost policejního prezidenta. Mě by zajímalo, jak by se asi nejvyšší státní zástupce tvářil, kdyby mu policejní prezident kafral do toho, jak má obsadit a jakou funkcí pověřit toho kterého státního zástupce. Cíl této kampaně byl jasný. Bylo to odstavit policejního prezidenta, odstavit ministra vnitra, tím oslabit premiéra a destabilizovat celou ČSSD. Dámy a pánové, toto, čeho jsme byli svědky, byl pokus o puč číslo 2. Puč číslo 1 se odehrál před třemi a půl lety zásahem na vládě, který provedly tytéž osoby a tytéž orgány. Byl to ÚOOZ pod vedením Roberta Šlachty, bylo to Vrchní státní zastupitelství v čele s Ivo Ištvanem. Jaký je ostatně výsledek po třech a půl letech? Žádný. Nula. Až za pět let z této nuly bude nula absolutní, doktor Ištvan patrně rozhodí rukama a řekne: Inu, měl jsem jiný právní názor. Po bombastickém zásahu, po spektakulárním zásahu na Úřadu vlády následovaly bombastické tiskové konference jejich aktérů, kde se hovořilo o desítkách kilogramů zlata atd. Důsledkem byl pád vlády, důsledkem byly předčasné volby. Výsledkem této velké protikorupční revoluce, jak to nazývá publicista Bohumil Zeman, je, že k moci se prodral oligarcha s heslem řídit stát jako firmu, ovšem neřekl, že ten stát chápe jako svoji firmu, a tudíž všechny občany jako své zaměstnance. A co se stalo? Stalo se to, že nic z tehdejších pomluv, podezření a obvinění se neprokázalo. Neprokázalo se, že organizační změna byla provedena za účelem odstavit Roberta Šlachtu. Robert Šlachta se odstavil sám. On dostal nabídku na místo v řídicí struktuře nově vznikající centrály, Národní centrály proti organizovanému zločinu, ale on to odmítl se slovy, že se jedná o prasárnu. Neuskutečnilo se strašení, že z policie z tohoto útvaru odejde několik set lidí. Bezprostředně v souvislosti s organizační změnou odešlo šest osob, za půl roku existence NCOZ nějaké dvě desítky. To je prosím na osmisethlavý sbor naprosto mizivé číslo, které znamená spíš zcela běžnou obvyklou fluktuaci. Nesplnilo se také to, že organizační změna je provedena proto, aby se zametly pod stůl některé důležité, citlivé, politicky citlivé kauzy. Svědčí o tom například realizace, prosincová realizace v severních Čechách, ve které figuruje paní Váhalová, bývalá místopředsedkyně ČSSD. (Posl. Faltýnek z pléna: Vaňhová.)Pardon, děkuji za opravení, omlouvám se paní Váhalové. (Hlas z pléna. Předsedající: Já poprosím, abychom na sebe nepokřikovali.)Negativní dopady se tedy prozatím neprojevily. Dámy a pánové, nezbývá než konstatovat, že tento pokus o puč jejich aktérům nevyšel. A to je pro občany této země rozhodně dobrá zpráva. Děkuji vám za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name