|

2013-054-09-008

8. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 723/7/ - zamítnutý Senátem

Date2017-01-31
Meeting2013/054
Agenda Item2013/054/008
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/054schuz/bqbs/b29700801.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   008 < Page 009 > 010
Místopředseda PSP Radek Vondráček Já vám děkuji, pane poslanče. Jako další je do všeobecné rozpravy přihlášen pan poslanec Vít Kaňkovský. Připraví se pan poslanec David Kasal. (V sále je stále velký hluk!)Ještě využiji vteřinku a přečtu omluvu pana poslance Vojtěcha Adama, který se omlouvá od 18 hodin ze zdravotních důvodů. Pane poslanče, máte slovo. Poslanec Vít Kaňkovský Vážený pane předsedající, vážená paní senátorko, vážený pane ministře, milé kolegyně, vážení kolegové, jak napovídá dnešní diskuse, dostali jsme se opět k evergreenu této Poslanecké sněmovny, možná jenom protikuřácký zákon ve zdravotnické legislativě byl ještě obsáhlejší v diskusi, tedy ke vzdělávání lékařů. Dostali jsme se na závěr této podle mě poměrně neveselé hry, kterou tady kolem tohoto zákona zažíváme už poněkolikáté. Jak už tady zaznělo, na počátku byl velmi potřebný a chvályhodný záměr novelizovat zákon, který od počátku, tedy od roku 2004, vnesl nestabilitu do vzdělávání lékařů, farmaceutů a zubních lékařů, a následné opakované změny v podzákonných normách tuto nestabilitu spíše prohlubovaly než korigovaly. Bohužel rozpolcenost názorů všech existujících skupin lékařského stavu způsobila, že se v průběhu legislativního procesu původně široce přijímaný návrh stal pro některé skupiny lékařů nepřijatelným. Jistě by stálo za to se ptát, proč došlo k tak vypjaté situaci, když vlastně všichni lékaři napříč obory, napříč generacemi volají po nutných změnách doposud velmi špatně fungujícího systému vzdělávání lékařů. Ano, jeví se to jako nepochopitelné, ale bohužel se tak stalo. Dle mého názoru si musíme přiznat, že Sněmovnou schválená novela zákona č. 95/2004 Sb. nesplnila v řadě parametrů požadavky, které jsme na něj kladli a které české zdravotnictví potřebuje. To je fakt, který bychom si měli přiznat. Z tohoto pohledu kritiku některých lékařů chápu. Na druhé straně, a to zde padlo, je celá řada ustanovení v této novele, která jsou nezpochybnitelně pozitivním krokem. Hodně to tady zmiňoval pan profesor Vyzula a další. Je to například ukotvení zkoušky po základním kmeni, úprava kompetencí lékařů po základním kmeni, legislativní úprava dohledu a dozoru nad lékaři s odbornou způsobilostí, tedy neatestovaných lékařů, úprava činnosti akreditačních komisí. Pozitivních změn je v projednávaném zákonu celá řada, opakovaně to tady zaznělo, a to je také třeba si přiznat. Je pak velmi těžké se za této situace rozhodnout, zda je větším rizikem přijmout v řadě pohledů nedokonalou novelu, a také si říci, zda vůbec jsme schopni připravit dokonalou novelu, já se domnívám, že ne, a pracovat v krátkém časovém horizontu na úpravě oblastí, které tato novela nedokázala vyřešit, nebo zákon odmítnout a začít zcela od začátku. Dlouho jsem se přikláněl k první variantě, tedy přijmout alespoň změny, které mohou vyřešit minimálně některé problémy v oblasti vzdělávání a kompetencí lékařů, farmaceutů a zubních lékařů. Avšak poté, co stavovská organizace, Česká lékařská komora, rozpoutala kritickou a v některých ohledech nekorektní kampaň vůči této novele a kdy větší část lékařské populace tuto novelu svými postoji odmítá, jsem dospěl k přesvědčení, že schválit zákon, který ti, co s ním a pod ním budou pracovat, odmítají, je nešťastné a pro systém i rizikové. To však v žádném případě neznamená, že bych po věcné stránce souhlasil se všemi body kritizovanými Českou lékařskou komorou. V této souvislosti chci poznamenat, že mne postoj a chování vedení České lékařské komory od léta loňského roku velmi mrzí a stal se pro mne nepochopitelným. A to patřím mezi dlouholeté členy a troufám si říci, že vesměs loajální členy České lékařské komory. Tato profesní organizace, která zastupuje všechny činné lékaře v naší zemi, se od určité doby místo zasednutí k jednacímu stolu a hledání rozumného a potřebného kompromisu uchýlila k vysoce kritické mediální kampani, rozesílání hromadných osočujících mailů na všechny strany atd. Přitom i v situaci, kdy Poslanecká sněmovna schválila verzi novely, která České lékařské komoře tzv. nevoněla, měla Česká lékařská komora možnost jednat na úrovni Senátu a snažit se docílit úpravy zákona ke kompromisu, který by České lékařské komoře vyhovoval. Místo toho se vedení České lékařské komory zaměřilo na jediné - shodit tento zákon pod stůl. Považuji to za nekorektní a hlavně krátkozraké chování, které více vyjadřuje osobní averzi vedení České lékařské komory vůči vedení Ministerstva zdravotnictví či členům výboru pro zdravotnictví a boj o vlastní kompetence vedení České lékařské komory než jen věcné výhrady. Neříká se mi to dobře, ale je potřeba, aby to zde zaznělo. Při oboustranné vstřícnosti, tedy alespoň bazální snaze České lékařské komory se dohodnout, jsme dnes mohli mít na stole novelu, kterou by bylo možné bez uzardění podpořit. Bohužel vedení ČLK volilo ultimativní postoj a neváhalo pro jeho prosazení využít jakýchkoliv prostředků. Dopad je jasný, lékařská obec zejména v regionech většinově tento zákon odmítá a domnívám se, že schválíme-li ji proti vůli lékařů, dosáhneme jenom toho, že se nám naše nemocnice budou dál vylidňovat a jenom dál vyhrotíme již tak dost napjatou personální situaci v našem zdravotnictví. Ať už dopadne dnešní hlasování jakkoliv, zůstane v mnohých z nás pachuť z promarněné šance. Pachuť z toho, že se lékařská veřejnost nedokázala dohodnout na tom, jaký systém vzdělávání lékařů je pro ČR ten správný. Bohužel totiž ani jeden z možných výsledků dnešního hlasování není pro české zdravotnictví dobrou zprávou. Tím spíše ale nesmíme na vyřešení problému vzdělávání lékařů rezignovat. V této souvislosti vyzývám veřejně čelné představitele České lékařské komory, aby skončili se zákopovou válkou a co nejdříve přišli ke společnému jednání se zástupci Ministerstva zdravotnictví, odborných společností a zástupců výboru pro zdravotnictví, tak jak to zpočátku projednávání tohoto zákona dělali. Je naší povinností co nejdříve najít řešení, které většina lékařské veřejnosti přijme jako klíč k efektivnímu a pro mladé lékaře vlídnému a pro české zdravotnictví bezpečnému systému vzdělávání. Zákopovou válkou to však rozhodně nepůjde. Děkuji vám za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name