|

2013-054-02-002

2. Zákon, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 564/14/ - vrácený prezidentem republiky

Date2017-01-11
Meeting2013/054
Agenda Item2013/054/002
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/054schuz/bqbs/b03200201.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Poslankyně Helena Válková Milé kolegyně, vážení kolegové, jsem ráda, že to včerejší odložené vystoupení mohu uskutečnit dnes, protože znáte moji - aspoň já si to o sobě myslím - nezávislost, někdy možná až příliš zřejmou, která se projevuje právě kromě jiného i v tom, že ctím většinou bezvýhradně, nebo ctím bezvýhradně, a většinou se mi to i daří, dodržování určitého ústavního pořádku, právního řádu, legislativních pravidel a vůbec toho, čemu my říkáme právní kultura v každé zemi. Myslím si, že pokud jde o novelu zákona o střetu zájmů, tak jak už naznačili a velmi podrobně rozvedli moji předřečníci včera, a zřejmě tomu tak bude i dnes, nebyla zcela dodržena v tom smyslu, jak bychom si možná rádi představovali a jak bychom chtěli, aby ve vyspělé evropské zemi, kterou představuje Česká republika, tomu bylo pravidlem. Abych byla trošku konkrétnější. Můj kolega pan poslanec Vondráček relativně podrobně rozvedl a zabýval se otázkami, které se týkají testu ústavnosti, který by měl být měřítkem úrovně a kvality legislativy u všech zákonů, a zejména u těch, které nějakým výraznějším způsobem ovlivňují politické procesy. Dovolte mi, abych v této souvislosti doplnila jeho výklad, protože jsem často došla k závěru v diskusích s poslanci a poslankyněmi, že ne vždycky všichni rozlišují to, co z hlediska ústavnosti by mělo být určitým mantinelem pro rozlišování právní normy, která testem ústavnosti projde a neprojde, a to je totiž rozdíl mezi takzvaným materiálním právním státem a formálním právním státem. Zatímco - když to hodně zestručním a nebudu tady mít přednášku na toto téma - formálním právním státem se rozumí zpravidla vázanost státní moci právem, to znamená celým právním systémem, tak materiální právní stát klade důraz na hodnotový základ pozitivního práva a na práva lidská. A to je, myslím, velmi důležité, protože každá norma by měla projít nejenom testem ústavnosti v tom širším smyslu slova, tak aby obstála, pokud budeme poměřovat její hodnotu nebo kvalitu z hlediska dodržování základních principů formálního právního státu, ale také z hlediska toho jádra právního státu, a to tvoří hodnoty, které jsou vtěleny právě v Ústavě, v Listině základních práv a svobod, prostě v tom, co tvoří hodnotový základ určitého právního systému. (V sále je hlučno.)Dovolte mi například srovnání, které ve své publikaci uvádí pan doc. Kysela. Je to publikace Ústava mezi právem a politikou, úvod do ústavní teorie. Ale já nebudu moc teoretická. Já jsem si konkrétně vybrala příklad, který - Předseda PSP Jan Hamáček Já se omlouvám, paní poslankyně. Prosím sněmovnu o klid! Poslankyně Helena Válková Já vím, že to možná není tak zajímavé, ale na druhé straně si myslím, že je to důležité, abychom věděli, v jakém rámci se pohybujeme. Já potom upozorním na praktické důsledky toho, pokud se v něm pohybovat nebudeme vůbec nebo jenom částečně právě při případném přehlasování veta pana prezidenta. On také upozorňuje na to jádro, na takzvanou klauzuli věčnosti, to znamená to, co je nepřípustné měnit, co tvoří vlastně ten grunt, tu podstatu právního státu v tomto smyslu ve formálním i materiálním smyslu slova. Budu citovat: Ústavní právo některé otázky vyjímá z dosahu běžného politického boje tím, že je kodifikuje v rigidních ústavách, jejichž změny podřizuje kvalifikovaným procedurám, případně je zcela vylučuje ze sféry přípustného politického soupeření zahrnutím do nezměnitelného materiálního jádra ústavnosti, takzvaná klauzule věčnosti. Tím je ve Francii republikánská forma státu. U nás je bohužel trošku neurčité, co tvoří podstatu ústavnosti. Je to okruh podstatných náležitostí demokratického právního státu, to je článek 9 odst. 2 Ústavy České republiky. V Německu - ještě Německo uvedu jako příklad - je to ochrana lidské důstojnosti, nezcizitelnost lidských práv, přímá závaznost lidských práv, demokratický a sociální charakter státu, suverenita lidu vykonávaná ve volbách a hlasováním či prostřednictvím konstituovaných mocí vázaných právem, právo na odpor a další. Z hlediska politologického můžeme proto říci, že jde o jakási metapravidla režimu včetně shody na nich, že jsou předpokladem jeho existence. Abychom si to přeložili do srozumitelné řeči: Měli bychom vždycky posuzovat normu, která nějak výrazně zasahuje do sféry, která je chráněna lidskoprávními ústavními mantinely, i právě optikou materiálního právního státu. O tom formálním právním státu, o vázanosti státu samozřejmě právem a právním řádem vůbec nemluvím. To je samozřejmé. O tom se hovořilo včera. A právě z tohoto pohledu, když promítnu i do té naší diskuse některé nálezy Ústavního soudu, které zde už byly v minulosti také citované, např. nález Ústavního soudu z 15. 2. 2007 ÚS7706, tak jistě vidíme, že v rámci projednávání tohoto zákona v Poslanecké sněmovně nebyla dodržena všechna pravidla tak, aby prošla bezezbytku tou optikou ústavnosti, tak jak ji má na mysli podle mého přesvědčení náš ústavní pořádek, když již Ústavní soud v minulosti apeloval na Poslaneckou sněmovnu ve smyslu dodržování zásad srozumitelnosti, přehlednosti a jasnosti právního řádu, které patří mezi komponenty právního státu, jakož i respektování demokratických principů v legislativním procesu. Samozřejmě mi můžete oprávněně namítnout, že i v minulosti se často stalo, že jsme diskutovali a v průběhu bouřlivé diskuse se přijímaly pozměňovací návrhy, které šly potom proti sobě, a Senát nám takovou formu vracel a my jsme ji museli opravovat, anebo jsme ji také neopravili, možná k naší škodě. Tady jde ovšem o oblast, která už zasahuje i do sféry, jak jsem o tom ještě jednou hovořila i včera s některými ústavními právníky, která sice formálně není nazvána oblastí volebních zákonů a volebního práva, ale v podstatě, fakticky - a my bychom se na to měli dívat optikou materiálního právního státu - tato norma už reguluje chování účastníka politického procesu, politické aktivity, tím, že mu zabraňuje v určitých formách jednání, a tak nepochybně, jak bylo velmi dobře a srozumitelně systematicky vyjádřeno v odůvodnění, které máme všichni k dispozici, když pan prezident republiky sdělil své veto a odůvodnil je, tak myslím, a jsem o tom dokonce přesvědčená, že to je určité varování, které bychom měli vzít vážně, a uvědomit si, že ta sféra, ve které se pohybujeme při schvalování novely zákona o střetu zájmů, již přesahuje běžnou právní normu, která se týká každodenního života, ale že jde o normu - proto tedy nemohu souhlasit s tím, na co se tady upozorňovalo, např. na překročení přípustné rychlosti nebo zákaz kouření, tady jsem to slyšela, kde to je trošku něco jiného. Tady nezasahujeme do politického boje, který je regulován ústavními pravidly. Čili já osobně bych se třeba přimlouvala - a vím, že i některé kolegyně a kolegové od nás z klubu tím nebyli zrovna nadšeni - za myšlenku, že by se takový zákon měl optimálně řešit v rámci změny Ústavy, protože si myslím, že tam by měly ty mantinely být jasně stanovené. Proto jsem také hlasovala pro zřízení té stálé komise pro Ústavu a mezinárodní smlouvy včera, protože je to jeden z bodů, jedna z oblastí, kterou bychom se měli více zabývat. A takhle to teď opravdu odpálit poté, co máme k dispozici, nelze - a tady to je kritika do našich řad. My jsme sice v ústavněprávním výboru, a to má pan ministr Chvojka - a abych byla v souladu se svými předřečníky, také ho mám ráda a vážím si jeho erudice, jsem ráda, že se stal ministrem pro lidská práva a legislativu, ale s ohledem opravdu na to, abychom hovořili padni komu padni, tak my jsme některé ty argumenty, které poprvé zazněly až v tom odůvodnění veta, třeba zásada přiměřenosti v užším a širším smyslu slova tam vůbec nebyla zmíněna a je to velká škoda a je to kritika samozřejmě i nás, kteří jsme v té diskusi třeba zrovna porušení té zásady přiměřenosti v užším smyslu slova nenamítli. Takže na jedné straně má pravdu, že jsme k tomu měli časový prostor, na druhou stranu pravdu nemá, když říká, že jsme si všechno nevydiskutovali. Nevydiskutovali jsme si to, protože ani nás to v té chvíli nenapadlo, uplatňovaly se jiné argumenty. Jinak mě nepodezřívejte z toho, a teď opravdu bez ohledu na moji politickou příslušnost, že bych neměla tu občanskou kuráž a nezvedla svůj hlas pro přehlasování prezidentova veta, pokud bych si myslela, že tím splním svůj závazek, a nebudu se bát rozhodování Ústavního soudu, který jsem dala, když jsem vstupovala do politického života a podepsala jsem určitá prohlášení, která sice nejsou formálně závazná, ale pro mě i morální závazek má vysokou hodnotu, vůči Rekonstrukci státu, kdy jsem prohlásila, že budu pro zákon o střetu zájmů hlasovat a zasadím se o jeho přijetí. Takže mě osobně to mrzí, že to dopadlo, jak to dopadlo, že ta novela se nám nepovedla, že musím číst kritiku až v tom nejvyšším stadiu možnosti stopnout legislativní proces, že přesto asi nebudeme při tom hlasování z mého pohledu příliš úspěšní - a za chviličku vysvětlím, co tím úspěchem myslím - a že zřejmě dojde, nebo ráda bych, kdyby nedošlo, ale zřejmě dojde k přehlasování prezidentova veta. A pak si myslím, že s ohledem na zdůvodnění prezidentského veta je přímo naprogramovaná cesta k Ústavnímu soudu. A teď proč jsem použila ten termín, že to nebude šťastný výsledek toho hlasování. Protože já si dovolím předvídat, že přinejmenším některé z těch argumentů, které tady pan předseda Faltýnek přečetl - a já jsem původně na ně chtěla poukázat, ale myslím, že by to bylo zbytečné zdržování, a já nechci zdržovat, už rozhodně ne formálně jenom kvůli tomu, aby se to hlasování oddálilo -, tak na Ústavní soud budou působit tak, že se jimi bude pečlivě zabývat a nesmete takovou ústavní stížnost ze stolu. A já sama nedohlédnu důsledků toho, pokud bude přijata norma, která bude zasahovat do - dovolte mi ten odvážný výraz - regulace politického soupeření prostředky práva tak invazivně jako tato novela, a byla by její část případně Ústavním soudem zrušena. Jaké nároky by uplatňovali ti, kterých by se tato novela dotkla? Nedělám si velké iluze o tom, že by je neuplatňovali, byť si myslím, že by to byl zase test jejich politické bezúhonnosti. Takže shrnu svoje vystoupení asi tak, že za prvé, chtěla bych přijmout novelu zákona o střetu zájmů. Za druhé, myslím si, že optimálně - a ať mi prominou i moje kolegyně a kolegové z hnutí ANO, nebo někteří z nich, ale já bych opravdu byla pro to, aby to bylo v rámci změny Ústavy. Za třetí, myslím si, že bychom měli mít respekt před rozhodováním Ústavního soudu, které již nyní ukazuje, že Ústavní soud dovede ty mantinely politické moci omezit svým rozhodováním. Je na to dostatečně odborně fundovaný i politicky nezávislý. A konečně za poslední, obávám se možných důsledků, pokud novela nabude účinnosti tak, jak předvídá. Myslím si, že i z toho technického hlediska, pokud se dotýká - a já jsem se teď úmyslně vyhnula tomu, co tady zaznívalo, rezonovalo zejména ve vystoupeních mých kolegyň a kolegů z hnutí ANO - jednoho člověka, přinejmenším zejména jeho, nebo především jeho se to dotýká. V takové situaci, říká se tomu také tvrdost práva, kdyby ta norma rychle nabyla účinnosti, jako že zřejmě nabude, tak jsou to velmi tvrdé a chce se mi skoro říci neprávnicky - teď upozorňuji, že tady nepoužívám v tom právním smyslu slova termín nepřiměřené nároky na jednotlivce, který s tím nemohl počítat. Když vstupoval do politiky, tak samozřejmě zde byla ta soutěž otevřená a ústavní mantinely nastavené tak, že mu nic nebránilo, aby vlastnil, užíval, nakupoval třeba masmédia. Já osobně jsem i našemu panu předsedovi několikrát řekla, že s těmi masmédii, která jsem si zažila na vlastní kůži při ukončení své kariéry ministryně spravedlnosti, bych byla asi opatrnější. Protože je to přímo to, čím se servírujeme veřejnosti, a pochybnost o tom, že ta média jsou nepodjatá, se těžko vyvrací. Takže vidíte, že moje názory jsou skutečně někdy disentní. Mohu si je dovolit. Také si to užívám, a přesto jsem členkou hnutí ANO. Nedovedu si představit, že by mi pan Faltýnek řekl, že nemám vystoupit. No, on mi někdy říká, že mluvím příliš dlouho. Takže dneska asi tu kritiku sklidím také. Ale já si stejně svoje řeknu. Čili prosím Sněmovnu, vás milé kolegyně, milí kolegové, zapomeňme chvíli na ty politické roztržky - i když vím, že v tomhle jsem asi naivní - a zkusme se na to podívat optikou materiálního formálního právního státu a uvidíme, že jdeme do rizika, které se nám poslancům nemusí vyplatit. Proto si prosím při hlasování vzpomeňte na pár poznámek, které jsem chtěla přednést už včera. Děkuji a omlouvám se, jestli můj projev byl místy méně srozumitelný nebo příliš dlouhý. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ANO.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name