|

2013-050-05-010

10. Vládní návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek /sněmovní tisk 828/ - druhé čtení

Date2016-10-25
Meeting2013/050
Agenda Item2013/050/010
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/050schuz/bqbs/b15001001.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Poslanec Jaroslav Krákora Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Já si myslím, že ten zákon, který dnes budeme projednávat, sněmovní tisk číslo 828, již tady byl projednáván několik měsíců. Nechci zbytečně protahovat tento pro obyvatelstvo České republiky důležitý dokument. Myslím si, že pan ministr brilantně a jednoduše shrnul to, co v podstatě v tom zákoně je. Dalo by se o tom diskutovat, jsou pozměňovací návrhy. Myslím, pane předsedo, že bych mohl přečíst usnesení výboru... (Obrací se k předsedajícímu.) Předseda PSP Jan Hamáček Samozřejmě. Pokud to pokládáte za nezbytné, můžete. Poslanec Jaroslav Krákora Po úvodním slovu, tehdy to bylo paní náměstkyně Arnoštové, a zpravodajské zprávě poslance MUDr. Jaroslava Krákory výbor zdravotnictví doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, sněmovní tisk 828, včetně přijatých pozměňovacích návrhů. Zmocňuje zpravodaje výboru poslance MUDr. Jaroslava Krákoru, aby se stanoviskem výboru seznámil schůzi Poslanecké sněmovny. Dovolil bych si zakončit, že víme všichni, že kouření prokazatelně škodí zdraví. Jak jsem již řekl, normální je nekouřit! Takže zatím děkuji. Předseda PSP Jan Hamáček Děkuji, pane zpravodaji. Otvírám obecnou rozpravu. Mám do ní zatím dvě přihlášky. První je pana poslance Klána a potom pana poslance Kostřici. Slovo má pan poslanec Jan Klán. Poslanec Jan Klán Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane předsedo, vládo, dámy a pánové. Opět se dostáváme do pozice, kdy začínáme projednávat protikuřácký zákon. Alespoň tak to nazývají média, že se jedná pouze o protikuřácký zákon. Nicméně to není pravda. Je tam i plno dalších věcí, které určitým způsobem regulují náš život, ale nejenom samozřejmě náš, ale i celé republiky. To, že se to smrskává pouze do pozice zákazu kouření v provozovnách stravovacích služeb, je věcí jednak médií a samozřejmě věcí, že jsme jediným státem v Evropě, který určitým způsobem nereguluje zákaz kouření v těchto prostorách, Já vás nyní seznámím se svými postřehy jednak z reality, jednak samozřejmě s příklady z okolních států, kde existuje částečná regulace zákazu kouření v prostorách stravovacích služeb, a jak na to šly právě tyto státy. Prioritně budu čerpat zkušenosti ze Slovenska, Rakouska, Německa, případně Polska, protože se jedná o státy, které mají přibližně podobný historický i kulturní vývoj. Všechny tyto státy dělají částečnou regulaci zákazu kouření. Myslím si, právě z tohoto důvodu, že máme spolu historický i kulturní vývoj, že i pro nás by byla částečná regulace výhodnější než úplná regulace zákazu kouření. Uvidíte, co mě k tomuto argumentu vede. Ten zásadní argument u plošného zákazu kouření je ten, že by se ve finále stejně nedodržoval. Přílišná regulace naopak vede k tomu, že tyto regulace jsou porušovány. A neumím si představit, jak na malých vesnicích, malých hospodách toto bude dodržováno, resp. si položte sami otázku, kdo ten zákaz bude vlastně kontrolovat na těch malých vesnicích. Takže zákaz by byl pouze formální. Já nepopírám, že to má nějakým způsobem preventivní účinek, to znamená, že to bude tlačit jednak ty provozovatele nebo majitele k tomu, že budou dělat ze svých zařízení ryze nekuřácké hospody, nekuřácké lokály nebo knajpy. Já tohle nepopírám. Ale říkám, ta zásadní věc je o tom, že by se jednalo pouze o formální, nějakým způsobem, zákaz. Ale nyní přejděme k celé materii jako celku a poté se dostaneme i na mé pozměňovací návrhy. Osobně nejsem za přílišnou podrobnou regulaci, spíše jsem za nastavení rámcových pravidel, která bude společnost dodržovat a budou jasně vymahatelná. Podrobná regulace, jak už jsem řekl, se podle mého názoru, míjí účinkem. Nelze totiž předvídat všechny podrobnosti a události, které mohou v reálném životě vlastně nastat. V zákoně vítám, že některé věci, některé výrobky, které se prodávají, jako je tabák nebo nějakým způsobem tvrdý alkohol, se budou třeba prodávat ve specializovaných obchodech. Ano, to je právě ten typ správné regulace, kdy to dokážeme jasně regulovat. To znamená, bude obchod, ve kterém se to bude prodávat, budou tam mít přístup pouze osoby starší 18 let, takže to je typ správné regulace. To si uvědomme. Takto to lze regulovat. Nicméně v zákoně je stále plno nesmyslů, paradoxů a nesprávné, špatné regulace. Uvedu vám jeden příklad. Ten příklad samozřejmě nebude jenom jeden, bude jich více. Hlava druhá § 3 odst. 3. Tento paragraf osobně navrhuji vypustit, protože je technicky obtížně realizovatelný. V praxi se rovná zákazu prodávat prostřednictvím automatu cokoliv a to je přece nesmysl. Tam se ve své podstatě zakazuje prodej alkoholu nebo tabákových výrobků v automatech, ale v praxi by to znamenalo, že by se nemohlo prodávat vůbec nic. Takže to je obtížně technicky realizovatelný krok, takže tento paragraf navrhnu v podrobné rozpravě úplně vypustit. § 5 odst. 1 je technicky, a tím pádem i právně nejasný. Co se rozumí tím, že zboží má být vyčleněně a oddělené? Od čeho má být odděleno v tomto případě? Já tomu trochu nerozumím. Možná tomu nerozumíte ani vy, od čeho to zboží mám oddělovat. Pokud mám oddělit tabákové výrobky například od sušenek nebo alkohol od pracích prostředků, tak budiž, ale to v tom zákoně není jednoznačně dáno. Takže opět vidíte nejednoznačnost, od čeho mám tyto věci oddělovat. Takže tento paragraf je opět poměrně zmatečný. § 6 odst. 1. Toto ustanovení je možné jen tehdy, budou-li existovat elektronické občanské průkazy. Jedná se, dámy a pánové, o prodej přes internet. Takže ale přísně vzato to prakticky může být zásah do osobní svobody. O mně jako občanovi bude někdo někde vědět, co, kde, kdy, v jakém množství kupuji. A to je přece prostor mé osobní svobody, do kterého nikomu nic není za předpokladu, že platí Listina lidských práv a svobod. Totéž je v § 15. Opět, co je komu do toho? Jestliže jsem občan, kterému je více než 18 let, a koupím si například několik lahví tvrdého alkoholu přes internet, tak co je komu do toho. Já to mám jako prostor své osobní svobody. Nikdo mě v tom případě nemůže omezovat. § 8 odst. 1 písm. a) je značně komplikující ustanovení. Pokud se to týká i restaurací, tak bych nechal dosavadní úpravu. O té jsem mluvil na začátku, kdy v současné době máme úpravu zákazu kouření v restauracích nebo provozovnách stravovacích služeb, to je jedno, jak to nazveme v tuto chvíli, tak my máme naprostou benevolenci. My říkáme majitelům a provozovatelům, nechť si dělají, co chtějí. Nechť si vyberou, zda chtějí mít kuřácké, nebo nekuřácké zařízení, ono se to v současnosti děje, že máte tyto dvě varianty, a pak máte možnost stavebně oddělených prostor, tak jak to říká zákon, který tady byl projednáván někdy kolem roku 2007. V minulém volebním období jsme i na tuto otázku také naráželi, ale zákon tady nakonec projednán nebyl. Takže v současné době platí stále stejná úprava. Je nutné podotknout, že do roku 2005 platila úprava z roku 1989, kdy existovala tzv. časová regulace, to znamená, že když byly podávány obědy, tak bylo napsáno přímo, že při podávání obědů, se zakazuje kouřit. Toto se respektovalo do roku 2005 a i v současné době stále existují provozovny, které si to takto upravují samy o sobě. A pro tento příklad mám argument takový, že snad provozovatelé nebo majitelé sami dobře vědí, kdo jim do té patřičné provozovny chodí, ať to jsou kuřáci, nebo nekuřáci. Podle toho si oni rozhodli, zda chtějí mít kuřácké, nebo nekuřácké zařízení. Pokud já jako nekuřák jdu do provozovny, kde se kouří, a vím o tom, jsem obeznámen při vstupu do zařízení, tak mi to musí stačit, a pokud tam nechci jít, tak si najdu provozovnu, kde platí úplný zákaz kouření. Ale jelikož já mám spoustu kamarádů, kteří se oddávají kuřáckým dýchánkům, nebo jakkoliv to můžeme také nazvat, tak tam s nimi půjdu do té kuřácké hospody, zejména na vesnicích. To, že samozřejmě načichnu, nebo to, že si tam jdu zkazit zdraví, nějakým způsobem sám reflektuji a je to podle mého nejlepšího vědomí a svědomí a musím s tím samozřejmě počítat. Druhá otázka souvisí s personálem, který tam obsluhuje, jakým způsobem by se toto upravovalo, kdyby se jednalo o kuřácká zařízení. Pojďme ale postupovat dál. Prostřednictvím automatu bych nezakazoval ani prodej alkoholu - § 11 odst. 4. Nyní se dostáváme do § 11 odst. 7. To je velice zajímavý paragraf. Jak chcete zjistit, kolik ten dotyčný má promile? Tam je ustanovení, že když někdo přijde zjevně v podnapilém stavu do restaurace, tak mu ten majitel nebo ten, co tam obsluhuje, nemusí nalít. Jenomže někomu stačí jedno pivo a už je podroušen, někomu stačí deset piv, aby byl v tom samém případě, jako když má někdo jedno pivo. Takže jak to chcete posuzovat? Dýchnout mu dát nemůžete, protože na to nemáte oprávnění, to může dělat pouze Policie České republiky, a v tom případě bych zavolal Policii České republiky, dal bych mu lidově řečeno dýchnout a podle toho bych usoudil, zda je pod vlivem, nebo ne. Varianta další, že toho dotyčného nechám projít po čáře, kterou mu tam namaluji, a když se bude kymácet, tak mu také nenaliji. Ale tohleto jsou ustanovení, která jsou problematická. Já ukazuji na těchto příkladech, jak podrobná regulace vede ke značnému chaosu, protože ten provozovatel nebo majitel toto nemůže předvídat. Toto jsou mé postřehy k zákonu jako celku, a které se netýkají pouze zákazu kouření, ale týkají se právě i zákazu prodeje alkoholu. Nyní se ale pojďme podívat na to oblíbené téma zákazu kouření v provozovnách stravovacího zařízení. Já už jsem tady, když se zákon tady už projednával před půl rokem, poukazoval na různé typy, různé možnosti, které existují v Evropě. Ono tvrzení, že značná část států v Evropě má úplný zákaz kouření, je naprosto zavádějící. Možná by bylo dobré, kdyby mě poslouchal pan poslanec Vyzula prostřednictvím pana předsedajícího. On říkal v rozhlase dnes ráno, kde jsme spolu byli, že ve většině zemí existuje úplný zákaz. Ano, on existuje v řadě zemí včetně Irska. On je sice třeba v Maďarsku, v Rumunsku. V Rumunsku to stejně nikdo nedodržuje. A samozřejmě existuje mnoho států v Evropě, které šly právě cestou částečné regulace. Já jsem tam používal určitým způsobem postavení Rakouska. Protože tam bylo řečeno, že Rakousko bude mít úplný zákaz kouření. Ano, bude mít. V roce 2015 se v Rakousku schválil úplný zákaz kouření, ale nicméně si tam dali tři roky přechodnou dobu, takže ten úplný zákaz kouření bude od května 2018. Všimněte si toho dlouhého období tří let. Když my zavedeme úplný zákaz kouření v restauracích, tak to bude už platit za půl roku. Položme si otázku, proč Rakousko si na to dalo tři roky. Mě k tomu vede tvrzení, že to je z preventivního důvodu, že by to tlačilo provozovatele k tomu, aby mohly vzniknout nekuřácké provozovny v období tří let. To znamená, je tam jakási prevence. To znamená, že za tři roky už tam budou mít většinu nekuřáckých restaurací a hospod. Druhý faktor, který hraje v Rakousku určitou roli, je, že je tam podána ústavní stížnost kvůli malým provozovatelům. Právě malí provozovatelé - malé hospody - tam protestovali proti úplnému zákazu. Právě proto, že úplný zákaz, opět se dostávám na začátek, úplný zákaz kouření, tedy úplná regulace povede k tomu, že na malých provozovnách na malých vesnicích se to stejně nebude dodržovat, tedy bude platit takzvaný formální zákaz. My řekneme: Ano, zakážeme kouřit. Dobře. Já to samozřejmě reflektuji, plně podporuji, jsem nekuřák, mně to nevadí. Ale na malých vesnicích, a umím si to z reality představit, to bude pouze formální zákaz. Už v dnešní době dochází k zajímavému jevu. Provozovatelé hospod, kam chodí třeba deset lidí denně, a jsou to kuřáci, kteří si tu cigaretu zapálí u piva nebo u karet, tak to vede k tomu, že se z hospod stávají uzavřené společnosti, tedy kluby. Ať ten klub nazveme jakkoli, a už jsem to tady říkal také mnohokrát, ať je to šipkařský klub, klub přátel šachu, klub Člověče, nezlob se, Maxipsa Fíka a dalších, jakkoli ten klub nazveme, tak na něj se, dámy a pánové, zákaz kouření nevztahuje. A když jsem se na to ptal předkladatelů tohoto zákona, jak to bude v případě klubů, tak mi bylo odpovězeno: Víte, pane poslanče, on zákon nedokáže postihnout všechno. A jsme zpátky u té podrobné regulace. Zákon skutečně nedokáže postihnout všechno. Takže pokud zakážeme kouření v těchto malých provozovnách, tak se z toho udělá klub, všichni dostanou vstupní karty, nebo členské karty, nebo vstupní čip, a bude se tam vesele kouřit stejně dál. Takže to vedeme, jak se říká, od ničeho k ničemu a výsledek je v tomto případě absolutní nula. Proto se kloním k modelům, které fungují v okolních státech, to znamená Rakousko a zejména také Slovensko. Když se podíváme na případ Rakouska, tak Rakousko tam má úpravu udělanou tak, že provozovny do 60 m2 si mohou zvolit, zda budou plně kuřácké, nebo nekuřácké. Dává se tam určitá liberace. Provozovny mezi 60 a 80 m2, pokud nedokážou nějakým způsobem ukázat, že mohou přestavět tu provozovnu, tak si mohou také vybrat. A ty, co jsou nad, si mohou zřídit stavebně oddělenou kuřárnu. Já jsem proto připravil svůj pozměňovací návrh, který právě reflektuje tento současný stav v Rakousku, který tam stále platí. A i když tam bude platit, třeba nebude, to nedokážu odhadnout, úplný zákaz kouření právě v provozovnách stravovacího zařízení, tak tam stejně bude platit výjimka pro hotely. Na to pozor. Takže se stejně nejedná o úplný zákaz. To abychom potom tady v diskusi mohli pokračovat, abychom si přesně rozuměli. Takže můj pozměňovací návrh po vzoru Rakouska bude znít - písmeno k) bude tedy nově znít: Ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb s výjimkou provozoven, u nichž je podlahová plocha určená pro návštěvníky menší než 60 m2, v takovém případě se vlastník nebo provozovatel takové provozovny může rozhodnout, zda provozovna bude kuřácká, nebo nekuřácká, a je povinen tuto skutečnost uvést podle § 10 písm. b) tohoto zákona. Je-li podlahová plocha určená pro návštěvníky větší než 60 m2, je provozovatel nebo vlastník povinen postupovat podle § 10. Abychom si rozuměli, co znamená § 10, tak to znamená, že si bude moci zřídit stavebně oddělenou kuřárnu. Bude moci! Pokud to neudělá, bude mít naprosto ryze nekuřácké zařízení. To samé mám ve své podstatě u druhého pozměňovacího návrhu, pouze tam dávám 80 m2. Je to naprosto stejné. Je to prostě typický příklad rakouského modelu. Pokud jde o další pozměňovací návrh, ten tentokrát reflektuje určitým způsobem slovenský model. Na Slovensku jsem se byl také podívat, stejně jako v Rakousku, jak jim to tam funguje. A slovenský model mě poměrně zaujal. On je naprosto jednoduchý a poměrně jasný. Byl jsem v jedné restauraci, která se tvářila, že je ryze nekuřácká. Když jsem se jich zeptal, jak to tady mají se zákazem kouření, tak mi řekli: Ano, tady je zákaz kouření do 21 hodin v celé této provozovně. V 21 hodin se zavírá kuchyně a z této části se stává uzavřená část a vepředu je bar. A v tom baru se může kouřit. Nicméně slovenský model říká i něco jiného, to znamená, že vlastně když vejdete do provozovny stravovacího zařízení, tak první část musí být nekuřácká. Ve zbytku si provozovatel klidně může zřídit kuřárnu. Pak jsem byl na Slovensku samozřejmě v další restauraci, kde to řešili tím způsobem, že když jste přišli dovnitř, tak právě první část byla nekuřácká a kuřáckou část měli nahoře na balkonku, takhle jako je u nás foyer, prostě měli to v prvním patře. Další možnost řešení. Kouř samozřejmě nekuřáky vůbec neobtěžoval a kuřáci, pokud chtěli, šli si nahoru. Takže to také dává určitý smysl. A je to zase zajímavý typ regulace. A je to regulace, která je jasně daná a je poměrně i kontrolovatelná. Další můj pozměňovací návrh bude znít: Ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb s výjimkou těch provozoven, které mají pro nekuřáky vyhrazených nejméně 50 % z plochy prostoru provozovny určené pro návštěvníky a je stavebně oddělená od části pro kuřáky tak, aby do prostoru vyhrazeného pro nekuřáky nepronikaly škodlivé látky z tabákových výrobků. Prostor pro nekuřáky musí být umístěný jako první při vstupu do provozovny stravovacích služeb. Je to přesně určitým způsobem překopírováno a implementováno na náš právní řád, tak jak je to uvedeno na Slovensku. Ještě vám tady řeknu další postřeh, tentokrát z našich končin, a týká se právě úplného zákazu kouření. Já často, neříkám, že úplně často, ale občas chodím zde do restaurací v Praze. A chodil jsem do jedné nejmenované restaurace, která byla kuřácká, resp. měla stavebně oddělené prostory. První část byla kuřácká, což mi vadilo, takže bych preferoval právě tuto variantu, kdy první část by byla nekuřácká, ale budiž. Najednou jsem zjistil, že se z té provozovny stala ryze nekuřácká restaurace. A když jsem se ptal provozovatele, resp. majitele, toho, kdo tam byl, co je k tomu vedlo, tak kromě toho, že to teď nějakým způsobem opravovali, tak je k tomu vedlo, že my tady budeme schvalovat úplný zákaz kouření. A zároveň mi bylo řečeno, že tady v Praze je to přeci jenom běžný jev a tady v Praze existuje poměrně značná fluktuace lidí, hodně se to obměňuje, je tady hodně turistů, takže turisté tam chodí na jídlo, napijí se a odejdou. Na vesnici je to úplně o něčem jiném. Ale abych se dostal k meritu věci, oni ty kuřáky vyhnali ven před ten vchod, jak mi to bylo řečeno, že by stáli před tím vchodem. A když jsem šel dovnitř, tak jsem se musel prodrat hloučkem těch kuřáků, což mi taky vadilo, protože já jako nekuřák to nemám rád, takže než jsem se prodral dovnitř, tak jsem už byl úplně načichlý. To je jedna věc. Mezitím tam všechno pohazovali na zem, takže znečišťovali veřejné prostranství - to nikoho taky netrápilo -, protože tam popelníky pro ně nebyly vůbec instalovány. A když už jsem došel dovnitř do provozovny stravovacích služeb, tak jsem si sedl za dveře, protože tam byl taky stůl, měli jsme to tam s kolegou Vondráčkem, teď tady nesedí, rezervováno, a když se otvíraly, zavíraly dveře, furt ti kuřáci chodili ven, tak ten kouř nám opět vnikal zpátky do provozovny a opět jsem to tam lidově řečeno čuchal. Takže jsme se opět nikam nedostali. A udělal se úplný zákaz a kuřáci jsou venku a stejně to všechno jde zpátky dovnitř do provozovny. Takže to je další věc, kterou je potřeba tady zvážit, jakým způsobem tohle to upravovat. Ono je krásné všechno zakázat, šmahem říci, všechno je špatně. Doteď když jsme tady měli naprostou benevolenci, tak uděláme striktně pěkně čáru a řekneme: Nic se dít nebude. Prostě všichni přestanou kouřit. A vždyť to taky není pravda. Zahraniční zkušenosti říkají, že samozřejmě se jde dobrou cestou, že kouření škodí zdraví, ale v tom zahraničí chtěli, aby se samozřejmě snížil počet konzumentů tabákových výrobků. A najednou se přišlo na to, že když se tohle zavedlo, tenhle zákaz, tak počet konzumentů neklesl. Tady říkám, že nepopírám preventivní jaksi tuhletu věc, že to bude snižovat ten počet. Jenomže my v současné chvíli musíme společnost trošku vychovávat. A podle mě jsou nejlepší částečné regulace. Částečné regulace, aby si na to společnost zvykla. Ta si na to musí nejdříve zvykat, jinak to bude pouze formalita. Už je tady další můj zážitek, o který se s vámi podělím, který jsem zažil ohledně zákazu kouření na zastávkách. Poměrně často jezdím vlakem, u nás byla výluka, přijel autobus a čekali jsme na zpožděný osobní vlak. Stáli jsme na nástupišti, kde byla velká červená cedule Zákaz kouření. A teď tam všichni stáli, asi padesát lidí, a z toho dvacet si jich tam zapálilo cigaretu. Myslíte si, že to někdo řešil? Nikdo to neřešil, ani ten průvodčí, ani ti nekuřáci. Všem to bylo jedno. Průvodčímu se ani nedivím, protože ten by v lepším případě dostal vynadáno, co je mu do toho, a v horším by třeba skončil v kolejišti. To je takový extrémní případ. Ale toto v realitě opravdu takhle je. To jsem opravdu zažil a takhle to funguje. Zase je to opět formální zákaz. My tady tvoříme mnoho formálních zákazů, které řeknou "ano, všechno je zakázáno", a ono se to pak jaksi převtěluje do tvrzení "co je zakázáno, je nakonec povoleno". A pak, ve finále zakázané ovoce přece nejvíce chutná. Když něco budeme opravdu striktně zakazovat, tak se to bude stejně porušovat, speciálně v tomto případě. Nepopírám, že kouření vlastně škodí zdraví, to je bez diskuse, ale já se na to dívám z hlediska regulací, to znamená těch správních regulací, aby byly vymahatelné. Já si myslím, že ministerstvo jde dobrým úmyslem, ale podle mého názoru se to bude stejně míjet účinkem. Pokud tady někdo používá příměr s Irskem, uvědomte si, že v Irsku žijí jiní lidé, je to jiná mentalita. To je také třeba vzít v potaz. Kulturní tradice, kulturní historii je potřeba vzít v potaz. Pokud jsme tady něco povolovali, dlouhodobě povolovali, ať už je to za první republiky, kdy kouření bylo in, nebo se to nějakým způsobem do roku 2005 regulovalo, a pak se to nechalo být úplně s volným průběhem, a nyní chceme přijít s úplně nejtvrdší restrikcí, tak budeme opět papežštější než papež. Mně přijde opravdu v tomto případě nelogické, že jdeme touto cestou naprostého tvrdého zákazu všeho. To je prostě špatně. Já tady ukazuji na pohledy, že i dobře myšlená regulace se nakonec míjí účinkem. Tady platí i jedno tvrzení, že i cesta do pekel často bývá dlážděna dobrými úmysly. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců KSČM.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name