2013-050-02-220
220. Stanovisko Poslanecké sněmovny k rezoluci UNESCO upírající práva Státu Izrael na Chrámovou horu a Zeď nářků v Jeruzalémě
View options
Text: - Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Místopředseda PSP Jan Bartošek
Já děkuji a táži se, zda někdo další se hlásí do všeobecné rozpravy. Pan místopředseda Filip. Prosím.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji, pane místopředsedo. Já se jenom vrátím k jedné věci, která podle mého soudu je důležitá, než to budeme posuzovat emocionálně. Jako zásadní emoci vnímám to, jestli máme svým způsobem hlasováním tak, jak tady bylo řečeno, rozhodovat o tom, co je pravda a co ne. A v tomto ohledu se přikláním k tomu, abychom se nějakým způsobem zachovali jako Česká republika v UNESCO, nikoliv ve výkonném výboru, ve kterém momentálně nejsme. Já bych ale chtěl říct, že rezoluci vnímám jinak, než jsem slyšel některé názory. Rezoluce v podstatě žádá respektovat status quo před rokem 1967, tedy rokem předtím, než Izrael dobyl Staré Město a východní Jeruzalém. Československo se podílelo na vzniku Státu Izrael a myslím si, že je to i naše odpovědnost, abychom se k tomuto stanovisku přiklonili, že má existovat Stát Izrael a že má existovat Stát Palestina. To je výsledek, který byl vlastně tím nejpodstatnějším pro rok 1945 až 1948, ve kterém v podstatě bylo rozhodnuto o tom, jakým způsobem se budeme dál ubírat v tomto bolestivém místě světa, který ani od roku 1945 ani po roce 1948, a tím méně od roku 1967 se nestal místem klidu a spolupráce. Nakonec nedávno zemřel bývalý izraelský prezident, nositel Nobelovy ceny míru, kterou získal právě s bývalým palestinským představitelem Jásirem Arafatem za to, že napsali první a zatím poslední, žel nerespektovanou cestovní mapu, jak se moderně říká, k tomu, jak dospět k míru a ke dvěma státům. Prosil bych, abychom se vrátili k tomu návrhu, ať se to bez emocí projedná v zahraničním výboru, ať se posoudí, jakým způsobem se Česká republika bude dál chovat k rezoluci Rady bezpečnosti 242 z roku 1967. Protože se bavíme o usnesení Výkonné rady UNESCO a ta samozřejmě není tím, kdo by posuzoval ten stav války a míru, není tím orgánem, který by přispíval k tomu, jestli je možné vést ozbrojený nebo neozbrojený boj. Jsem přesvědčen, že když tehdejší britský ministr zahraničních věcí ve Valném shromáždění OSN a v Radě bezpečnosti navrhoval rezoluci 242, že měl pro to velmi pádné důvody, aby se vyjádřil tak, že tato rezoluce má být oboustranně respektována. A jestliže UNESCO jenom navazuje na to, aby nebyla proražena tato rezoluce, abychom svým způsobem něčím jiným, a to teď nemluvím ani ve prospěch Izraele, ani ve prospěch Palestiny, jenom abychom nezměnili usnesením jiného orgánu mezinárodního společenství to, co tenkrát bylo tvrdě vybojováno na mezinárodní půdě, tak si myslím, že bychom to neměli posuzovat emocemi, ale racionální úvahou, racionální snahou na to, aby Česká republika spíše přispěla k tomu, že se zvyšuje prestiž mezinárodních organizací. A tady trvám na tom, že nejvyšší prestiž mezinárodních organizací musí mít Rada bezpečnosti OSN a že bez toho, aniž by Rada bezpečnosti OSN byla zpochybňována, není možné zpochybnit také její úlohu. A pokud bychom se jakýmkoli usnesením dopustili toho, že půjdeme proti této rezoluci 242 z roku 1967, tak si myslím, že uděláme velkou chybu. Prosím tedy, aby spíše než přijetí usnesení, abychom přijali usnesení, že celou věc dáváme znovu posoudit do zahraničního výboru, ať se to probere krok za krokem, i ty věci, které tady garantovalo bývalé Československo v roce 1948, i ty věci, které se odehrály po roce 1967, i ty záležitosti, které vedly v 90. letech k té cestovní mapě. Abychom se s tím nějak vypořádali. Je to pro mě věc, která je docela zásadní jak z pohledu politického, tak z pohledu rodinného. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Download XML • Download text
• Waveform view • Create Person name
