|

2013-044-09-070

70. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 723/ - prvé čtení

Date2016-05-03
Meeting2013/044
Agenda Item2013/044/070
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/044schuz/bqbs/b29407001.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   006 < Page 007 > 008
Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu poslanci Štětinovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Ludvík Hovorka. Prosím, pane poslanče, máte slov. Poslanec Ludvík Hovorka Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, vážené kolegyně, vážení kolegové, změny, které se udělaly v oblasti vzdělávání lékařů i nelékařů od roku 2004, byly nešťastné, ale obávám se, že ten původní návrh, který jsme dostali ke vzdělávání lékařů, sám o sobě redukcí počtu oborů nevyřeší celý problém, který se týká vzdělávání lékařů a příčin nedostatku lékařů. A nebude to ani zvýšení platů lékařů. Je tady systém vzdělávání, který podle mě nefunguje dobře. A očekával bych od pana ministra, který má jinak velmi dobré kontakty s Českou lékařskou komorou, že se bude více zabývat tím, co vadí lékařům na současném vzdělávacím systému, na tom postgraduálním vzdělávání lékařů. Já jsem se těmi důvody, které vadí lékařům v tom současném systému, zabýval. Některé si dovolím ocitovat. Je třeba zavést osobní odpovědnost školitele za školence. Je třeba, aby byl dodržován edukační program a školenec byl převáděn na jiné pracoviště až po souhlasu školitele. Musí být definována práva i povinnosti školitele, školence a také zaměstnavatele ve vztahu k edukaci a rovněž musí být definovány možné postihy vůči těmto třem subjektům. Musí být definovány vzorové smlouvy mezi zaměstnavatelem a školencem, aby se ze školence nestal otrok. Současný model postgraduálního vzdělávání lékařů je téměř likvidační jak pro samotné lékaře, tak i pro nemocnice, především pak pro nemocnice nefakultní. Změny v systému postgraduálního vzdělávání však nelze provést beze změny v ostatních sférách celého zdravotního systému České republiky. Například nejen povinnosti, ale také řádné finanční ohodnocení školitelů, restrikce ze strany zdravotních pojišťoven vůči pojištěncům v případě zneužívání pohotovosti, zbavení nemocničních lékařů existenční závislosti na pohotovostních službách a podobně. Osobní zkušenost. Fakulty nemající zkušenosti s organizováním vzdělávání a kurzů základních kmenů nepodávají dostatečné informace, možná ani samy nejsou dobře informovány. Nelíbí se mi absolutní závislost lékařů bez specializované způsobilosti na libovůli školicího pracoviště. Školicích pracovišť je málo, a proto si mohou diktovat podmínky, za jakých dovolí lékaři bez specializace atestovat. Není výjimkou, že lékaři mají praxi splněnou, ale k atestaci nemohou jít, protože zaměstnavatel nebo vedoucí pracoviště si to nepřeje, protože je pro něj výhodnější, aby za nižší plat nadále pracovali a čekali, až dostanou příležitost. Současný systém postgraduálního vzdělávání zneužívá lékaře v přípravě na atestaci a je diskriminující pro ženy lékařky a některé muže lékaře, kterým rodinné poměry neumožňují absolvovat dlouhé stáže, mnohdy několikaleté nesmyslné pobyty na pracovišti vyššího typu. Cena stáží a kurzů by měla být pevně stanovena a garantována. Mnoho mladých lékařů je nuceno si tyto stáže hradit ze svých prostředků. Příprava k atestaci by se měla odehrávat optimálně na půdě zaměstnavatele lékaře. Bylo by vhodné, aby každý lékař bez ohledu na zvolenou specializaci začínal pracovat v nemocnici okresního typu, fakultní, univerzitní. Atestační příprava by proběhla z 90 % na půdě zaměstnavatele. Teprve například po jednom až dvou letech podle zvoleného oboru by mohl odejít například do ambulantní sféry a podobně. Příprava k atestaci by měla být kratší, maximálně tři roky. Bylo by vhodnější rozšířit spektrum nástavbových atestací. Dále navrhuji více propracovat a kontrolovat celoživotní vzdělávání lékařů a lékaře lépe ke vzdělání motivovat. Vzhledem k tomu, že pracuji v malé nemocnici, která má v mém oboru jen akreditaci prvního stupně a jiné obory v mé nemocnici taktéž, po kmeni, který jsem kvůli stážím absolvovala za čtyři roky, potřebuji strávit ve fakultních nemocnicích 31 měsíců. Každý měsíc nemocnici stojí pět tisíc korun plus výdaje na můj plat. Na oddělení je nás nedostatek lékařů, takže mě pouštějí každý rok na stáže celkem na dva měsíce, znamená to, že doba od splnění kmene k atestaci bude pro mě asi 15 let. Ano, tento systém není vyhovující. Vzdělání je naprosto chaotické. Největší problém vidím v tom, že není dostatek kvalifikovaných lékařů s praxí v nemocnicích, většina odešla do soukromého sektoru, proto není od koho se učit. Na pracoviště vyššího typu není snadné se dostat, neboť většina periferních nemocnic své školence na stáže nechce uvolňovat a nelze se toho jakkoliv domoci. Vloni jsem absolvovala atestaci po osmi letech nepřetržité praxe. Stáží jsem se velmi těžko domáhala a uvolňování na ně. Po základním kmeni mi na mateřském pracovišti nebyl dán v normální pracovní době prostor pro můj obor, který jsem čtyři roky provozovala nad rámec normální pracovní doby a služeb za normální tabulkový plat. Jsem z toho vyčerpaná a velmi otrávená. Rozhodla jsem se odejít do Anglie, kde se mi plně věnují, vzdělávám se v průběhu dne a zaměstnavateli záleží na tom, aby se dodržely podmínky vzdělávacího programu. Chci, aby podobný aktivní přístup ke svým studentům byl i v České republice. Dříve dvouatestační systém pod gescí Institutu postgraduálního vzdělávání dominantně se odehrávající na kmenovém pracovišti plně vyhovoval. Odborná stáž na krátkou, přesně definovanou dobu či za účelem provedení či asistence jasně daných specializačních výkonů, jež se na domovském pracovišti neprovádějí. Superspecializované výkony nemohou být náplní požadavků k atestaci, počty některých výkonů, například v chirurgii, jsou zcela nereálné. Někdo dokonce zjistil, že počty určitých výkonů, které musí stážisté odoperovat, neodpovídají ani celkovému počtu výkonů, které se dělají v České republice během jednoho roku. Dlouhodobý pobyt školence na specializovaném pracovišti vede k jeho využívání k administrativním účelům, takže k výkonům, k nimiž je primárně odeslán, se většinou ani nedostane. Levná pracovní síla pro vyšší pracoviště, přičemž chybí na domácím pracovišti, kde mnohdy pod dobrým odborným vedením naplní cíl svého předatestačního vzdělávání mnohem lépe. Větší důvěra v primáře domovských pracovišť, kteří by měli za edukaci svého školence nést zodpovědnost, nejlépe za povinné účasti při atestační zkoušce. Současný stav vzdělávání není dobrý. Chtěl bych upozornit na nemravné jevy. Za prvé placené stáže na vyšších pracovištích, kdy školenec za tzv. školení platí a přitom vykonává normální sekundářskou práci. Za druhé, řada oborů vyžaduje až více než roční stáže na klinikách v Praze, Brně a podobně. Opět převážně sekundářská práce, ale hlavně významný zásah do rodinného života, rozpočtu rodiny, zejména jde-li o matky malých dětí a dětí v základní škole. Přitom nevěřím, že třeba krajské nemocnice nebo větší nemocnice by adepty nevyškolily stejně dobře. Vzhledem k tomu, že jsem čerstvě po atestaci, mohu říct, že celý systém je dost tragický. Za odborné stáže se platí fakultním nemocnicím, ale nikdo vám nezaručí, že tam něco odborného uvidíte. Využívají vás jako levnou pracovní sílu. Zažila jsem i absurdní situaci, že se po mně chtělo, ať se věnuji medikům. Dále přehnaná administrativa, která je kolem toho všeho. Nesmyslný (nesroz.)a ještě nesmyslnější výkony a v neposlední řadě několik povinných předatestačních kurzů bez významu pro praxi. Specializační vzdělávání je nástrojem, kterým stát realizuje svou odpovědnost za kvalitu a bezpečnost zdravotní práce. Získání specializační způsobilosti opravňuje lékaře k samostatnému poskytování zdravotní péče. Je to jakási obdoba pilotního průkazu, kdy stát přebírá záruku nad tím, že dotčená osoba může činnost samostatně vykonávat a občané nebudou poškozeni na zdraví. Je tedy odpovědností státu vůči občanům, komu stát dovolí, aby samostatně poskytoval zdravotní péči. Proto musí být celý proces získávání specializačního vzdělávání řízen jednotně, musí být transparentní, musí poskytovat státu kdykoliv aktuální přehled a současně musí být užitečný pro ty, kdo o získání specializované způsobilosti usilují, i pro ty, kdo je k tomu vzdělávají. Pro uchazeče je srozumitelné, když se na jednom místě ke vzdělávání přihlásí a na jednom místě v jednotném režimu vykonají závěrečnou zkoušku. Dosavadní systém výkonu atestačních zkoušek na lékařských fakultách na principu tzv. vyvážené dotace se neosvědčil, neboť v praxi docházelo k uplatňování různých oborových nebo regionálních zájmů a Ministerstvu zdravotnictví neposkytoval včas potřebné informace. Ministerstvo zdravotnictví postrádá, a často zdůrazňuje, že postrádá, údaje, které by umožnily zobrazit problémy současného systému specializačního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů, a při realizaci tohoto problému vychází z informací od ÚZISu, od odborné veřejnosti, od členů komise pro novou koncepci specializačního vzdělávání, odborných společnosti a v neposlední řadě od profesních komor a dále z informací známých ministerstvu z jeho vlastní činnosti. Ministerstvo tedy muselo vycházet z velké části také ze sekundárních dat, ze kterých lze ale získat jasné informace o stavu a problémech postgraduálního vzdělávání lékařů, zubních lékařů a farmaceutů. Když jsme na výboru pro zdravotnictví projednávali závěrečný účet kapitoly Ministerstva zdravotnictví, výdaje na vzdělávání lékařů, tak jsme zjistili, že opakovaně dochází k nevyužívání prostředků, které jsou určeny na takzvaná rezidenční místa. Každoročně je tam vyčleňováno zhruba 500 mil. korun, z toho bývá čerpáno asi 140 nebo 170 mil. korun, rok od roku různě už od roku 2010, a celkově při čerpání na rezidenční místa i na instituty pro vzdělávání lékařů se jedná zhruba o částky kolem 350 mil. korun, což je zhruba polovina toho, co bývá vyčleňováno. Zde tedy je důkaz toho, že ten systém postgraduálního vzdělávání lékařů není u nás dobře nastaven. Tento zákon, který jde pouze cestou redukce oborů, nebo víceméně tou základní snahou je snížit počet základních oborů, nevyřeší myslím to podstatné, proč lékaři mimo jiné odcházejí z České republiky do zahraničí a proč jim nevyhovuje ten náš komplikovaný a chaotický systém vzdělávání lékařů. A protože vím, že současný návrh, který tady projednáváme, dozná ještě značných změn, tak bych chtěl poprosit pana ministra a celé ministerstvo, aby se zabývali těmi podněty, které napsali jednotliví lékaři, zúčastnili se průzkumu, který organizovala Česká lékařská komora v počtu asi 6 500 respondentů. A to, co jsem zde citoval na začátku svého projevu, si myslím, že je hodně vážné k zamyšlení, jak tento zákon upravit, jak do něj dostat i věci, které se týkají samotného systému vzdělávání a jeho sjednocení například pod IPVZ. Ještě se krátce dotknu záměru na redukci základních oborů. Ano, je tady prostor pro tuto diskusi v průběhu projednávání ve výboru a ve druhém čtení, ale přesto si dovolím jenom jednu poznámku. Ministerstvo se rozhodlo, že zruší obor praktické lékařství pro děti a dorost, a uvedlo mimo jiné důvody zlepšení dostupnosti lékařů. A ten druhý důvod - jakási kompatibilita se zákony o vzdělávání v rámci Evropské unie. Já se domnívám, že tento návrh nezvýší počet lékařů v nemocnicích, tedy pediatrů v nemocnicích, už proto, že podle mého názoru řada pediatrů bude odcházet do privátní praxe, pokud se jim to umožní takovým poměrně jednoduchým způsobem, jak to navrhuje ministerstvo. A především uniká základní smysl tohoto kroku, že ten systém dlouhodobě funguje, rodiče jsou s tímto systémem spokojeni. A v neposlední řadě si myslím, že tento systém, jak je nastaven, to znamená existence praktického lékařství pro děti a dorost, je i velmi finančně výhodný pro zdravotnictví jako celek, protože se jedná o primární péči, která při dobré funkci může znamenat stabilizaci prostředků na zdravotní pojištění a snížení výdajů, které by jinak znamenaly navýšení nákladů na léčení v nemocnicích, tedy na léčení na pracovišti, kdy praktický lékař již není schopen v rámci svých kompetencí léčit složitější onemocnění. Tolik moje poznámka k tomuto zákonu. Chtěl bych poprosit pana ministra, aby důvody, které vedou lékaře k tomu, že odcházejí do zahraničí, byly řešeny komplexně, ne jen nějakou redukcí základních oborů. Děkuji za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name