|

2013-039-05-033b

33. Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek /sněmovní tisk 638/ - druhé čtení

Date2016-01-27
Meeting2013/039
Agenda Item2013/039/033
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/039schuz/bqbs/b19503301.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   013 < Page 014 > 015
Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu poslanci Zahradníkovi. Dalším řádně přihlášeným do sloučené obecné rozpravy je pan poslanec Leo Luzar. Prosím, pane poslanče. Poslanec Leo Luzar Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené dámy a pánové, než se dostanu k přednesení svých pozměňovacích návrhů k tomuto zákonu, dovolte mi pár drobných připomínek k již proběhlé diskusi, popř. k proběhlým pozměňovacím návrhům a vyjádření výborů. V tomto zákoně, který považuji za jeden z nejdůležitějších zákonů v České republice, který ovlivňuje komunální, krajskou i celostátní politiku vcelku velice výrazně, se sešlo obrovské množství připomínek. Paní ministryně to oprávněně považuje za hlavní dílo svého ministerstva a pevně věřím, že se jí podaří udělat zákon o zadávání veřejných zakázek takový, aby byl aspoň většinou společnosti přijat jako zákon kvalitní. Stoprocentně samozřejmě to asi nebude, ale řekněme většinou společnosti. Já bych tady chtěl na začátku velice varovat kolegy, hlavně z vládní koalice, aby nepodlehli tomu dojmu "hlavně to rychle schvalme, protože stejně za chvilku již víme, že to budeme novelizovat, a potom tam opravíme ty chyby, o kterých dneska již víme". Tato tendence se u mnohých zákonů takhle rychle projednávaných docela často používá. Kolegové přede mnou již toto zmiňovali v různých jiných zákonech. Já bych byl velice nerad, aby to bylo osudem i tohoto zákona, protože tento zákon má dalekosáhlý dopad do života samospráv obcí a měst. Zastavím se u jedné myšlenky nebo filozofie tohoto zákona, kterou považuji za docela problematickou, a nikdo se zatím touto problematikou nezabýval. To je bod, který zůstal, paragraf, který zůstal z předešlého zákona, tzv. § 6. To je všeobecná informace o transparentnosti a formě dané - tak nám to i předepisuje Evropská unie, aby tyto veřejné zakázky byly v této formě co nejprůhlednější, nejprůzračnější, nejtransparentnější, nediskriminující. To je věc, která v těch zákonech samozřejmě je všude, řekněme, dávána jako základ. My nemůžeme z této myšlenky odstoupit. Co se však stane problémem a na co chci upozornit, je nově koncipovaná a pojatá filozofie zakázek malého rozsahu, tzv. dvoumilionových až šestimilionových zakázek. Tyto zakázky jsou dle filozofie tohoto zákona postaveny do roviny - a teď použiji ten hovorový výraz - zadávání z ruky. Prostě zadavatel sám rozhodne, zda použije formu výběrového řízení, jakou formu použije, nebo nepoužije vůbec a spolehne se na své zkušenosti. Zní to velice dobře a velice líbivě. Každý starosta v prvním dojmu řekne: konečně budu moci rozhodnout, konečně já budu ten, kdo určí, kdo bude realizovat tu mou zakázku, co si budu moci koupit, nebudu se muset ohlížet, jestli budu... A teď nastává ta otázka, kdy začne přemýšlet. Totiž v jiném zákoně neustále zůstává hladina 5 000 korun hladinou trestného činu. Pan starosta bude muset jó přemýšlet, zda náhodou neznevýhodňuje někoho na trhu, zda náhodou jeho postup je opravdu transparentní, tak jak hovoří § 6. A tady nastává problém, že starý zákon o zadávání veřejných zakázek ze zákona přesně vymezoval možnosti a pohyb. Pokud tento zákon dodržel, doslovně, možná otrocky napsaný, tak měl v uvozovkách po starostech, protože on dodržel dikci zákona a nepřekročil tento zákon. A orgány činné v trestním řízení, které se tím později zabývaly, přesně tohle hodnotily, jestli on náhodou úmyslně něco neporušil nebo nedal. Pokud nenajdou nic, obrátí se na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a ten maximálně mohl říct ano, byl porušen nějaký paragraf, bylo něco, anebo to nechá tak a řekne: je to v pořádku. A tento manuál, který zákon doposud představuje pro starosty, se dá i v malé obci docela úspěšně využít a splnit. Touto normou, kterou v dobré víře ulehčit jim práci schválíme, předpokládám, jim ale přidáváme obrovskou zodpovědnost. To si doposud dle mého názoru mnozí starostové neuvědomují. Drtivá většina zakázek je do 2 milionů nebo potažmo do 6 milionů, které se odehrávají v obcích. To je drtivá většina. Těch velkých podle investičních rozpočtů obcí je docela málo. Teď nebudu mluvit o velkých městech, ale řekněme o těch menších. A tuhle zodpovědnost dle mého názoru si starostové doposud příliš neuvědomují. Můžeme hovořit o nějakých metodických pokynech, pomůckách, které jim budeme nabízet a dávat. Ale je to dostatečné? Tady se ptám - a ta otázka samozřejmě míří do budoucna, ale předpokládám, že tento bod tam asi projde, je stěžejní, předpokládám, z toho kontextu návrhu připraveného paní ministryní. Jak dalece bude její úřad připraven reagovat v rámci metodiky a pomoci těmto starostům, aby to, co chtějí, již nebylo nediskriminační? Zdůrazňuji, přečtěte si § 6 - který zůstal vlastně stejný z toho minulého zákona, změnily se jenom drobné dikce, ale smysl § 6 je stejný - a zjistíte, že pohybovat se v nediskriminačním prostředí při množství výrobků na trhu je docela složité. To je jedna z věcí, kterou tomuto zákonu vytýkám, že vlastně až příliš uvolňuje tento prostor. A z hodnocení lidí, kteří se celý profesní život od dob roku 1989 pohybují v komunální politice, mají za sebou již hodně, hodně těžkých příběhů, mnohdy i úsměvných, říkám, že ty zákony, které omezovaly nebo regulovaly hospodářskou soutěž, se pohybovaly v sinusoidách. Od přílišného uvolnění v 90. letech, které lidé kritizovali zcela oprávněně, že umožňovaly to heslo zlodějina, volání po úpravě těchto zákonů, aby nebyla možná, se ten zákon přehoupl do své druhé poloviny sinusoidy, kdy hodně přitvrdil a vlastně skoro zastavil možnosti některých postupů, které by operativně řešily problémy obcí, až do nynější verze, která dle mého názoru naopak opět vrací tu půlku sinusoidy na druhou stranu. Je to jeden z problémů, se kterým se předkladatel dle mého názoru nevyrovnal, a to ta kritika, že to je hodně prokorupční zákon, aspoň v těch zakázkách rozsahu dva a šest milionů korun. Toto bych rád slyšel a vysvětlení paní ministryně, jak chce tady s tímto bojovat, aby právě ta drobná korupce, pozornostní korupce v místech malých obcí nedala zase zpět argument lidem, že se nic nezměnilo a že se zase pouze krade. Nyní se vrátím k myšlenkám, které jsou obsaženy v usneseních jednotlivých výborů, a chci vytáhnout pár bodů. Z usnesení ústavněprávního výboru v bodě 4, jedná se o § 222 odst. 5, se slova "a jejichž potřebu nemohl zadavatel jednající s náležitou péčí předvídat" zrušují. Toto když z tohoto vypadne, tak je to zase otázka transparentnosti a toho, jak argumentačně bude ten, který tyto zakázky zadává, schopen případným orgánům vyšetřujícím, zda nebyl porušen § 6, argumentovat. A neznalost neomlouvá z páchání trestného činu. Na to chci upozornit. V dalším bodě, v bodě 5, totéž usnesení, týká se opět § 222 odst. 6, se slova "přičemž dodatečné stavební práce, dodatečné služby nebo dodatečné dodávky vyplývající z této změny jsou nezbytné pro provedení původních stavebních prací nebo pro poskytnutí původních služeb či dodávek" zrušují. Tento v celku přívětivý parametr odstraňující tento problém, a souvisí s vícepracemi, které tady byly tolikrát diskutovány, a ten model, který tady navrhla paní ministryně, není až tak úplně špatný, ten součet tady těchto záležitostí, ale tento bod, pokud by prošel, je dle mého názoru nahrávka na lobby projektantů. Já dlouhodobě říkám, že problém veřejných zakázek v České republice není samotná realizace zakázky, ale i předpříprava. A ta začíná u kvalitních projektů. Tento problém se ani tomuto zákonu nepodařilo vyřešit. Pouze pokud tento pozměňovací návrh projde, se na to přestane brát zřetel z toho pohledu mít projekty v pořádku. Prostě řekne: no tak nemohli jsme to předvídat, tyto vícepráce jsou nezbytné, prostě se projektant spletl, no stává se to. Čili bych na to rád upozornil při projednávání těchto změn a hlasování do budoucna, že to považuji za docela velkou chybu. Byla tady už diskuse, a ono to proběhlo i médii, a to je v § 36 ve čtvrté větě se hovoří, že by se měl vyjmout od zadavatele... doplňují slova s výjimkou advokáta nebo daňového poradce. Ono to tady už zaznívalo. Tento pozměňující návrh, ač v celku možná překvapivý, možná nelogický, dle mého názoru nemá příliš zdůvodnění své podstaty, proč tam navrhovatel tento paragraf dal. Tento pozměňovací návrh se paradoxně objevil ve dvou výborech, ve dvou verzích. V jedné verzi rozšířené, kde k tomuto bodu následoval další odstavec, který logicky navazoval a byl vysvětlením toho, proč v tom prvním bodě navrhuje toto vypustit. Bohužel v usnesení garančního výboru již ten druhý bod z toho vypadl a je tam jenom ten první - vyřadí se tyto dva subjekty. Čili tady bychom si měli rozhodnout, jestli chceme opravdu umožnit anonymizaci těchto dvou profesí, nebo chceme opravdu zachovat transparentnost. Tady budu zvědav potom na doporučení v rámci hlasování paní ministryně, jak se tady s tímto vyrovná. Čili doporučuji buď tam dát pozměňovací návrh v rozšířené formě těch dvou bodů, to už logiku má, nebo to tam nezařazovat vůbec. Chci se ještě pozastavit nad drobnou věcí, která mě zaujala spíše z praktických hledisek. Je tady návrh v § 63: zadavatel může použít také jednací řízení bez uveřejnění, pokud veřejná zakázka může být splněna pouze určitým dodavatelem, neboť... Samozřejmě známe takové zakázky. Jsou to specializované firmy, specializované postupy, vědecké vynálezy a podobné záležitosti. V bodě a) se ale hovoří: předmětem plnění veřejné zakázky je jedinečné umělecké dílo nebo výkon. Tady dle mého názoru narazíme trošku na problém definice jedinečnosti a definice výkonu. Tady bych se spíše přikláněl k tomu, aby se ministerstvo dotázalo nějakých skupin, popř. organizací, které reprezentují umělce, popřípadě, nevím, architekty, sochaře a podobné záležitosti, které se ve veřejných zakázkách docela často začínají objevovat, a zcela oprávněně je tlak z umělecké obce, ať se při velkých investicích myslí na to, že by tam mělo být třeba umělecké dílo. Já s tím souhlasím. Otázka teď zní, jestli aplikací tohoto paragrafu nebudeme zvýhodňovat pouze některé umělce oproti nějakému výběrovému řízení estetickou komisí nebo nevím, někoho, kdo bude moci posoudit, jak to dílo je jedinečné a jak to dílo je využitelné v praxi. Čili také bych si dovolil upozornit na tento bod, který je tady zařazen a může být docela problematický ve vztahu k různým zájmovým a profesním skupinám a komorám. Ještě jeden bod mi dovolte, než přistoupím ke svým pozměňovacím návrhům. Je tady návrh v § 96 odst. 5, který zní: Zadavatel pokračuje v (nesrozumitelné)do doby, než rozhodne, zda předložená řešení jsou vhodná. Účastníka zadávacího řízení, jehož řešení není vhodné, ze zadávacího řízení vyloučí. To je logická věc. Já bych si tady dovolil navrhovateli doporučit, aby to bylo vždy po zdůvodnění, to znamená - jehož řešení není vhodné, po zdůvodnění ze zadávacího řízení vyloučil. Takhle totiž otvírá docela výrazný prostor tento pozměňující návrh různým výkladům, a jak znám ze své vlastní praxe, výklady advokátních a jiných kanceláří poskytujících služby obcím v této oblasti jsou velice striktní a důsledné znalosti zákona a jeho výkladů jsou velice často komoleny vůči tomu, aby případná zakázka byla zadána někomu konkrétnímu a ne v obecné soutěži. Co se týká mých pozměňovacích návrhů, které jsem zařadil do systému a ke kterým se později přihlásím, dovolím si říct ideu toho, proč jsem tyto návrhy podal. Paradoxně se vůbec netýkají samotné formy zadávání řízení a to, co jsem zde doposud hovořil, jsou pouze připomínky z praxe, ke kterým, vážené kolegyně, kolegové, můžete nebo nemusíte přihlédnout, samozřejmě i paní ministryně, bude záviset na její úvaze. Já potom budu akorát hlasovat. Co se týče mých návrhů, týkají se specifické záležitosti, a to záležitosti dozoru nad veřejnými zakázkami, takzvaného úřadu pro veřejnou soutěž. První můj pozměňovací návrh se týká doplnění odst. 4 v § 248, kdy úřad provádí u nadlimitních veřejných zakázek financovaných úplně nebo částečně z prostředků Evropské unie před zahájením zadávacího řízení kontrolu. Nebudu vám číst tento paragraf celý, vážím si vašeho času. V systému je v celé podobě. Proč toto navrhuji? Už mnohokrát na půdě této Sněmovny ze strany ministerstev byly akceptovány a akcentovány problémy, které způsobuje zadávání nadlimitních zakázek různým ministerstvům. Pan ministr dopravy by mohl dlouze hovořit o tom, jak snaha připravit kvalitní veřejnou soutěž troskotá na mnohdy neznalosti, mnohdy různých jiných objektivních nebo subjektivních problémech při přípravě soutěže. Můj návrh umožní ministerstvům využít v těch konkrétních případech týkajících se evropských dotací služby tohoto orgánu, který je v této republice snad nejfundovanější, aby dopředu posoudil, zda případná soutěž odpovídá, nebo neodpovídá standardům zákona a standardům Evropské unie. Tento bod, pokud by byl přijat, by dle mého názoru ulehčil funkci všem zadavatelům nadlimitních veřejných zakázek, že již dopředu při přípravě by se tento úřad podílel na tom, aby jim řekl, zda jsou, nebo nejsou v tomto návrhu soutěže nějaké body, které by mohly opravňovat pozdější krácení dotace z Evropské unie a podobně. Čili doporučil bych vaši pozornost mému pozměňovacímu návrhu v § 248 odst. 4. Dalším bodem, který je možná problematický, je bod, který je v § 251 v odst. 6 tohoto znění. Ač zní krátce, je dle mého názoru velice důležitý: Úřad je návrhem vázán. Je to formulace, která se tomuto úřadu asi příliš líbit nebude. Sám jsem zvědav, protože byl jsem požádán a snažím se konzultovat zrovna praktické dopady v realizaci tady tohoto, když úřad svým podáním bude vázán. Jinými slovy, neměla by nastat praxe, kterou mnozí starostové znají, když odmítnutý účastník soutěže, který nevyhrál, si stěžuje na ÚOHS, podá podání. Všichni říkáme ano, to podání zdražíme, aby to tyto případné žadatele nebo stěžovatele odradilo. Ale praxe toho úřadu je taková, že když to podání, které tento žadatel dá, napíše tam desítky bodů - nebo desítky, body, které mu vadí v té soutěži a v tom prvním směřuje toto podání k špatnému cíli, tzn. není "dle tohoto zákona", tak úřad toto podání zamítne. Jako zamítnuté... že je z formálních důvodů zamítnuté, vrací kauci. To znamená, ten, kdo to podal, je z obliga, dostane peníze zpátky, je spokojen. Ale paradoxně úřad nezastavuje šetření v té věci. On není vázán tady tím, že to vrátil a že to odmítl, ale dále s tím pracuje. To znamená, tu soutěž může znovu podrobovat zkoušení a znovu může blokovat a posouvat toto řešení dál a dál. Mnozí starostové mi dají za pravdu, že se to docela často stává v praxi. Jinými slovy, firmy našly kličku v zákoně, jak získat své peníze zpátky, když moc dobře vědí, že třeba nemají pravdu, popřípadě spoléhají na to, že to zdržení budou prodlužovat. Ale přesto ty peníze dostanou zpátky. Čili je to bod, sám jsem zvědav po konzultacích s tímto úřadem a s odborníky, kteří se tím zabývají, jak ještě dopadne realizace v praxi. Ale dle mého názoru minimálně stojí za úvahu se podívat i na činnost tohoto úřadu a na jeho efektivitu v této věci a v těchto záležitostech. Další bod, který navrhuji, ale zase nebudu podrobně rozebírat, je určení lhůty 60 dnů na rozhodnutí. Mnohdy se starostům stává, že určité problémy, kauzy, které jsou, a stížnosti se na tomto úřadě zaparkují. Zůstanou tam viset nějakou dobu a zablokují celkový proces soutěže. Mnohdy je potom výhodnější soutěž zrušit. A to je možná taky cílem toho stěžovatele, že on chce, aby byla zrušena a mohl se znovu dostat do hry, jak se říká. Těch 60 dnů, které tady navrhuji, je řekněme zase určitý mus, strop, limit, do kterého tento úřad by měl činit. A když nečiní, tak je to považováno za jeho rozhodnutí. Je to na zvážení. V praktickém hledisku nevím, jak dalece to bude mít dopad. Jsem varován z jedné strany, že nastanou problémy v rámci složitých kauz, kdy se musí zadávat znalecké posudky apod. Já si z druhé strany kladu otázku, proč by tento úřad měl zadávat znalecké posudky. To je přece věcí soudu potom, když se dopátrává pravdy. On by měl rozhodnout, jestli je ta soutěž podle zákona, nebo není podle zákona. A ne znaleckými posudky si ověřovat, jestli ten materiál je A nebo B a podobně. Podle mého názoru nepřísluší do role tohoto úřadu. Ale zase je to diskuse a předpokládám, že v diskusi s patřičnými odborníky dospějeme k nějakému cíli. Další věc, kterou navrhuji, a to už je poslední, slibuji, že už dále hovořit nebudu. Úřad před vydáním rozhodnutí ve věci seznámí účastníky řízení s podklady rozhodování. Úřad stanoví účastníkům řízení přiměřenou lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Tato lhůta nesmí být kratší než pět pracovních dnů. Doposud v tom návrhu je, že úřad stanoví lhůtu dle svého uvážení. Nesmí být ovšem kratší pěti pracovních dnů. Ta změna pramení v tom slově přiměřenou lhůtu. To by mělo být argumentem pro nemožnost zaparkovat tzv. tu věc. Ona je příliš složitá, tak ji zaparkujeme, ono to nějak, jak se říká lidově, vyhnije. Potom ale samozřejmě úřad stojí před problémem zdůvodnit přiměřenost této lhůty, která je stanovena. Čili toto jediné slovíčko by mohlo řešit další skupinu problémů, se kterými se v praxi setkáváme, a dle mého názoru je to spíše řešení než nějaká komplikace tohoto zákona. Děkuji vám za pozornost. K těmto pozměňovacím návrhům se přihlásím v rozpravě a děkuji.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name