|

2013-039-05-033b

33. Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zadávání veřejných zakázek /sněmovní tisk 638/ - druhé čtení

Date2016-01-27
Meeting2013/039
Agenda Item2013/039/033
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/039schuz/bqbs/b19503301.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   011 < Page 012 > 013
Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu poslanci Chvojkovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Petr Bendl. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Petr Bendl Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená paní ministryně, kolegyně, kolegové, já jako člověk, který absolvoval nejenom těch pět hodin hlasování a debat ve výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj ve Vsetíně, ale i jako člověk, který prakticky zažíval využívání téměř všech novel zákonů v minulosti, se nemohu aspoň na začátek pozastavit (nepozastavit)u toho, co tady už říkali někteří moji předřečníci. Máme před sebou úplně nový zákon, na jeho projednání máme absolutní minimum času. Argument, že jsme mohli být přizváváni a účastnit se jednání někde na ministerstvu a podobně, ten je passé z hlediska toho, že tady je zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a zákony se projednávají tady a je věcí předkladatelů, jak si s tou situací naloží. Ale my jsme povinni jednat v souladu se zákonem o jednacím řádu a teprve tady se rozhodne o pozměňovacích návrzích, rozebere se to, co ve skutečnosti opravdu nakonec schválí vláda, protože tady je řada případů, a je možné je doložit, kdy prostě v připomínkovém řízení ať už vnitřním, či vnějším kteréhokoliv nebo řady zákonů nakonec došlo ke změnám, které učinila vláda, a podobně. Navíc máme před sebou zákon, kde sama paní ministryně nás informovala o tom, že bylo více jak tři tisíce připomínek od jednotlivých ministerstev. A byť paní ministryně říká, že je ráda, že přišlo tolik pozměňovacích návrhů, možná že je i ráda, že samo Ministerstvo pro místní rozvoj mělo ještě šanci těch 38 vlastních pozměňovacích návrhů na jednání garančního výboru přinést. Ale to nesvědčí nic o tom, že by ta práce byla opravdu ku prospěchu věci. To, po čem jsme volali a kde já jsem předkládal na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj návrh usnesení, abychom si dali alespoň měsíc čas, tak abychom mohli absolvovat aspoň jeden seminář, vyslechnout zúčastněné a dotčené touto zcela novou zákonnou normou, ať už je to Svaz měst a obcí, či podnikatelská veřejnost, ten čas na to v podstatě nebyl. Měli jsme na to absolutní minimum času. Vy jste to možná ani neviděli, protože to dostáváte v elektronické podobě, ale na tohle jsme měli doslova a do písmene skoro pár dní. A to, když si vezmete fakt, že v tom byla ještě řada jiných legislativních norem ze zcela jiného soudku, tak je prostě nemožné odpovědně takovýto nový zákon projednat tak rychle, a to přesto, že jsme se všichni na jednání výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj snažili být věcní a k jednotlivým pozměňovacím návrhům jsme si říkali argumenty a pak buď něco odsouhlasili, nebo neodsouhlasili. Ale je příliš odvážný ten, kdo si myslí, že vlastně všechno je tím vypořádané. Já jsem tedy hluboce přesvědčený o tom, že ne z důvodu toho, že Evropská unie přijme nějakou novou legislativu, ale z řady jiných vnitřních důvodů, co se týká vlastně praktického využití zákona, se té novely dočkáme poměrně rychle, a mohli jsme se toho díky měsíci času vyvarovat. Paní ministryně nám tady říká, že by nám Evropská unie zarazila finanční prostředky kvůli dvěma či já nevím kolika měsícům zpoždění. Já jsem tedy hluboce přesvědčený o tom, že máme-li tento zákon ve druhém čtení už při jednání Poslanecké sněmovny, že by se tak nestalo. Nestalo se tak nikdy, neznám takový případ, který by v Evropě vedl k tomu, že by jednotlivému členskému státu kvůli jedné z tisíců legislativních norem, které musí přijmout, které by už byly v procesu přijímání, Evropská unie zatrhla čerpání evropských fondů. Ten zákon není jednodušší, protože přináší řadu nových jednotlivostí posuzování toho zákona. V tom zákoně je opravdu mnohokrát - a jediný, kdo z toho bude mít radost, nebo jsou dvě oblasti, které z toho budou mít radost, právníci, protože slovo možná je v tom zákoně skoro zaklínadlo, nebo může, zadavatel může, a to posuzování potom, zdali měl, či neměl, či mohl a podobně, bude pastva pro právníky. Na řadu jednotlivostí jsme narazili i při jednání výboru pro veřejnou správu a mám pocit, že se tady o tom zatím nikdo nezmínil, a to je možnost využívání těch referencí atd., byť asi hlavní linkou našich debat byla snaha dojít jednoduše k cíli, to znamená, aby zadavatel mohl transparentním způsobem co možná nejrychleji dojít k co možná nejlepší nabídce, podepsat smlouvu a jít dál, jít k vlastní realizaci. Debata na téma vícepráce byla poměrně dlouhá. Když jsem tuhle skutečnost, že se rozšíří možnost víceprací, že jsou tady ještě vážné úvahy, jak ji rozšířit ještě na těch 50 %, říkal některým majitelům firem, kteří často soutěží o veřejné zakázky, tak říkali: No, jestli bude 50 % možnosti víceprací, tak to je pro dodavatele úžasná zpráva, protože jste nám tím sdělili, že cena není rozhodující, ale rozhodující jsou dobré vztahy se zadavatelem, protože pak se to tedy vždycky přece nějak udělá a ještě to ten zákon přikryje. Proto jsem byl jedním z těch, kdo zásadním způsobem bojoval proti tomu, aby vícepráce nešly nahoru, protože se to stane předmětem soutěže, ať chcete, nebo ne. Když budou všichni vědět, že je tam 20 %, přizpůsobí se 20 procentům. Když tam bude 30, přizpůsobí se 30 procentům. Snahy podhazovat zakázky tam budou stejně. Jenom v okamžiku, kdy se ty nůžky rozevřou, tak budou větší. Paní ministryně tady říkala, že chce, aby se jednotlivé možnosti rozšíření zakázky po uzavření smlouvy a zvýšení toho rozpočtu, že bude podporovat, aby to nebylo celkově 30 %. Tomu jsem ještě rozuměl, aby ten součet prací, které se objeví zcela nenadále, mohl být 30 %, ale nic jiného. Nikoliv. A protože tam jsou tři složky, ze kterých se skládají ty vícepráce, změny projektu, zcela nové okolnosti, to je druhá část, a potom je tam ještě jedna 10, 15% na služby, paní ministryně mě možná opraví, s tím, že původní předpoklad byl, že se toto bude sčítat. Paní ministryně tady říká, že s tím sčítáním zásadně nesouhlasí a že bude bojovat proti tomu. To je zcela určitě, to já podpořím, tuhle situaci. Nicméně pořád tam zůstává, že nebude-li se měnit projekt, je tam 30 % z objemu zakázky na zcela neočekávané věci. 30 %, což bude třeba u desetimilionové zakázky, že si každý do 3 milionů může udělat, co chce. Bude říkat: my to potřebujeme, my jsme to nevěděli - a jsou tam 3 miliony ve vzduchu. Ze stomilionové zakázky 30 milionů korun ve vzduchu. To je, jak když dáváte háček rybám, a ten, koho chcete připnout na zeď, je ten budoucí zadavatel, protože bude v obrovském klinči. Myslím si, že to bude, skoro bych řekl, hon na zadavatele, s tím ale, že by zadavatelé, kteří dneska, to jsou zpravidla města nebo kraje, doufají, že na ten či onen projekt ještě získají nějaké dotační prostředky, zejména z fondů Evropské unie, tak ty prostředky ale dostanou na vysoutěženou cenu nebo na vysoutěžený projekt, adekvátní vysoutěžení ceny, a už víc nikoliv. A budou-li tam vícepráce, tak na to už žádné evropské peníze nebudou. Navíc, a to je riziko, o kterém jsme mluvili na výboru pro veřejnou správu, se dostáváme do takových těch časových limitů. Neprovedete-li ten projekt do tehdy a do tehdy, dokdy jste se zavázali, peníze vrátíte. A jít úplně na začátek toho procesu znamená pro spoustu starostů obrovský problém. Tak logicky se dostanou do tlaku, než aby museli vracet evropské peníze, je my tou legislativou vystavíme tomu, že raději půjdou na debatu vícepráce zcela nečekaného rázu a podobně. A to samozřejmě trh těch, kteří budou mít zájem získat zakázku, bude velmi dobře vědět a velmi rychle se to naučí. Tohle jsou věci, které jsme měli podle mého hlubokého přesvědčení podrobit daleko větší diskusi, než kolik času jsme na to měli nikoliv vinou poslanců, i když je pravda, že můj návrh, abychom se tomu věnovali ještě o jeden měsíc déle, nebo na příští schůzi, tak to neprošlo o jeden hlas. Podle mého hlubokého přesvědčení by se nic šíleného nestalo. K těm majetkovým strukturám, o kterých jsme mluvili. V principu je nutné přiznat, a paní ministryně to tady říkala v prvním čtení, že vůči zahraničním firmám tenhle zákon bude benevolentnější z hlediska jejich identifikace vlastnických struktur než vůči českým firmám. Ti z vás, kteří mě sledují a dávají pozor, ještě to zopakuju. Vůči firmám, které budou ze zahraničí, bude zákon benevolentnější než vůči těm, kteří mají svá sídla zde. Tento zákon, takto ho předkládáte. A když jsme se ptali na jednání výboru, zda Česká republika, potažmo Ministerstvo pro místní rozvoj udělalo něco konkrétního pro to, abychom chtěli tuto záležitost pro všechny rovnou, to znamená pro zahraniční firmy i pro české firmy stejnou, tak se v tom v podstatě nic nestalo, bylo málo času a nedalo se to tak rychle řešit a podobně. Ty argumenty jsme slyšeli. Podle mě taky dost klíčová věc, i když mě pár lidí uklidňovalo, říkali hele, v té třetí, čtvrté úrovni už se stejně nezjistí, komu ta firma vlastně patří, takže ve finále si s tím každý poradí. Ale ten, kdo bude tu věc chtít dělat poctivě a bude chtít poctivě soutěžit, bude hendikepovaný. Myslím si, že to prostě je jeden z problematických bodů celého toho zákona. U výše poplatků, možnosti podání té stížnosti, dovolání, nebo jak se tomu říká, k ÚOHS, i o tom byla poměrně vážná debata, která nebyla jednoduchá, neboť byť jsme byli všichni přesvědčeni o tom, že tisícikorunový poplatek je málo z hlediska toho, co to může v procesu způsobit, tak ale u stomilionové či miliardové či půlmiliardové zakázky tisícikorunový poplatek nehraje roli žádnou. U té miliardové podle mě ani desetitisícový poplatek nehraje žádnou roli. Ale argument představitelů ÚOHS byl, že to Ústavní soud zcela jistě nebude posuzovat ve vztahu k velkosti zakázky, ale ve vztahu schopnosti každého občana České republiky mít právo takovéto podání na ÚOHS nakonec poslat. A vzhledem k tomu, že naše minimální mzda je kolem těch, nebo do 10 tisíc korun, poplatek v tu chvíli hraje roli při posuzování toho, zda by byl, či nebyl protiústavní. Proto to není jednoduché a proto, jak říkal pan kolega Adamec, bych spíše čekal, že Ministerstvo pro místní rozvoj bude hledat nějakou cestu, jak si s tímto poradit. Možná to rozdělit, tak umožnit, aby zkrátka nedocházelo ke zneužívání tohoto, zdržování a taktiky zdržování těch neúspěšných, což se občas děje, od těch faktických a opravdu důležitých šancí vrátit zakázku třeba na začátek. I když i v tomto ohledu jsme jednu chvíli vlastně zjistili, že to bude v praxi absolutně složité, neboť může dojít k tomu, že zadavatel vysoutěží, podepíše smlouvu, a teprve po měsících ÚOHS přijde na to, že celé to bylo od začátku špatně. Tahleta rizika, představíte-li si, že už bude běžet zakázka, bude běžet financování a tak dál a ÚOHS přijde na to, že něco se v průběhu výběrového řízení dělo špatně, to přinese nebetyčné problémy nejenom zadavateli, ale možná i dodavatelům a všem těm zúčastněným na veřejných zakázkách, a to nebude vinou ničeho jiného než stavu naší legislativy. Debata na téma povinnost, nebo řeknu zlepšení šancí získat zakázku v případě, že povede k zaměstnávání lidí s hendikepem. Ti z vás, kteří jsou členy výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a mají s tím z praxe zkušenost, v podstatě potvrdili na jednání výboru, že dochází k zneužívání těchto institutů. Že zkrátka vznikly firmy, které zaměstnávají - takzvaně zaměstnávají - lidi s hendikepem a dodají vždycky patřičné číslo, které je potřeba, a ono to zlepšuje parametry a šanci získat zakázku. Stává se z toho obchod, kterým se míjí to, co by zákonodárce chtěl, a to bychom asi chtěli všichni. Ovšem ono se to neobjeví v odměnách a v šanci si vydělat těch hendikepovaných lidí, ale v ziscích těch firem. To je ten problém, o kterém jsme poměrně detailně mluvili. Můj názor tedy je takový, že pomáhat lidem s hendikepem máme i jinými cestami než tím, že budeme zvýhodňovat ve výběrovém řízení někoho, kdo zaměstnává lidi s hendikepem. Ti se tam stávají vlastně pouze jakýmsi nástrojem k tomu, aby se někdo jiný dostal k zakázce, ale s kvalitou zakázky to často nemá vůbec nic společného. Poslední, co bych chtěl zmínit, je soutěžení na cenu. Málo zní, že soutěžení na cenu není, resp. nevyvolává ani stávající platný zákon, ať už novelizovaný, či ten původní. Není povinností podle zákona o veřejných zakázkách soutěžit na cenu. Soutěžit na cenu často tlačí správci jednotlivých dotačních fondů a říkají těm, kteří ty finanční prostředky pobírají, obcím zpravidla, obcím, krajům, městům apod. a říkají - pouze nejlevnější, protože všechno ostatní je podezřelé. Takže s tímto zákonem si vůbec nedělejme iluze, že úplně odstraníme to, co nám systémově vadí, že tady nebudou dodavatelé, nebo resp. zadavatelé, aby nebyli obviněni z trestných činů do budoucna apod., že prostě raději zvolí to soutěžení na nejnižší cenu, přestože to pro Českou republiku a pro její zaměstnanost, pro ekonomiku jako takovou dobře není, ale budou k tomu nuceni, protože i jinými zákony, např. zákon o NKÚ, který tady máme a který tedy něco říká o povinnosti veřejné správy nakládat efektivně a účelně s finančními prostředky, tak tento zákon bude velmi mluvit vlastně do toho, jakým způsobem budou zadavatelé zadávat veřejné zakázky, a že se dostanou vlastně ještě možná horší situace, než ve které byli doposud. Proto bych apeloval na všechny správce jednotlivých fondů apod., aby do svých podmínek dávali povinnost zadavatele aspoň jednat v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Nedávat už jim dopředu parametry těch zakázek tak, aby zadavatelé byli schopni využít parametrů, o kterých jsou přesvědčeni, že jsou v dané chvíli správně, a využili zákonného prostoru, který do budoucna dá zákon o veřejných zakázkách. Děkuju vám za pozornost a omlouvám, jestli jsem byl příliš dlouhý.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name