|

2013-037-02-002

2. Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o evidenci tržeb /sněmovní tisk 514/ - třetí čtení

Date2015-12-18
Meeting2013/037
Agenda Item2013/037/002
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/037schuz/bqbs/b03200201.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   013 < Page 014 > 015
Poslanec Ivan Pilný Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené kolegyně a kolegové, já budu také reagovat faktickou poznámkou na vystoupení pana poslance Kalouska, kterého tady nevidím. Chtěl bych jenom konstatovat, že nevím, odkud se vzal údaj 6 mld. na centrální úložiště dat, do kterého by se měly ukládat údaje o EET. Podle toho, co vím a co dokážu odhadnout, tak je to naprostý nesmysl. Možná by stálo 6 mld. datové úložiště, do kterého by se měla vejít všechna vystoupení pana poslance Kalouska, ale rozhodně ne EET. Místopředseda PSP Jan Bartošek Děkuji. Žádná další faktická poznámka nahlášena není. V tom případě s přednostním právem pan ministr. (K mikrofonu přichází místopředseda Gazdík.)Já se omlouvám, v tom případě mi nebylo předáno pořadí. Omlouvám se. Takže pan kolega Gazdík s přednostním právem. Prosím. Místopředseda PSP Petr Gazdík Omlouvám se, nechtěl jsem předběhnout pana ministra, nicméně opravdu jsem byl řádně přihlášen, po mně pan předseda Stanjura, poté pan ministr. Najdete to ve stenozáznamu, pan řídící schůze předseda Hamáček to opakoval. Dámy a pánové, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, já si na začátek dovolím v jedné drobné věci nesouhlasit se svým ctěným kolegou panem předsedou ODS Zbyňkem Fialou. On říkal, že nechce opakovat ty věci, které tady říkal, že se to spíše hodí na vysokou školu, nicméně předchozí debata, předchozí faktické poznámky mě zcela jasně přesvědčily o tom, že je nutné ta fakta opakovat, že je nutné tady to rozebírat, a myslím, že tady právě může Poslanecká sněmovna dojít svého účelu, protože Poslanecká sněmovna a Parlament má být o diskusi, má být o argumentech a o vzájemném přesvědčování. Proč nezavádět elektronickou evidenci tržeb? Mnozí z vás tady říkají, že elektronická evidence tržeb bude znamenat zrovnoprávnění podnikatelského prostředí, že konečně skončíme s daňovými úniky. To si myslím, že je základní omyl. Na to, kolik celá ta věc bude stát, a můžeme se tady společně s panem předsedou hospodářského výboru, prostřednictvím pana předsedajícího, přít, jestli náklady na zavedení datového centra budou skutečně 6 miliard, nižší nebo vyšší, kolik bude stát roční provoz, kolik budou náklady pro jednotlivé podnikatele, nicméně asi se všichni shodneme na tom, že to nebudou úplně malé částky. Plánované zavedení elektronické evidence tržeb každopádně velmi ztíží život podnikatelům. Přibudou jim nové povinnosti, a my chceme jít jinou cestou. A myslím, že tady musí jasně zaznít i argumenty, jak to jde udělat jinak. Není pravda, že je tu zlá pravice, která nechce bojovat s daňovými úniky. Myslím, že předchozí vlády, ať měly jakékoli úspěchy nebo neúspěchy, tak lze číselně vyjádřit a dokázat, že velmi úspěšně bojovaly s daňovými úniky. Jenom na arbitrážích se podařilo minulým vládám zastavit prohry arbitráží a Česká republika nepřišla o mnoho miliard korun. Podařily se také výrazně lépe vybírat daně. Navrhujeme znovu zavést jedno inkasní místo. To je věc, o které bychom ve Sněmovně měli diskutovat. Nové jednotné inkasní místo byl projekt, který výrazným způsobem snižoval podnikatelům administrativu. Tato vláda se rozhodla jej z nepochopitelných důvodů zrušit, a proto my bychom velmi rádi s vámi diskutovali o tom, proč nezavést nově jednotné kontrolní místo a jednotné inkasní místo. Neexistuje studie, která by potvrzovala, že evidence účtenek má lepší vliv na daň z přidané hodnoty. My jsme se tady tento týden bavili o rozpočtovém určení daní. Pan ministr ve své úvodní řeči zcela jasně říkal, že právě bychom měli podporovat zavedení elektronické evidence tržeb a kontrolní hlášení, a pak dojde k tomu, že z toho budou profitovat i obce. Já se přiznám, že tomu příliš nevěřím, že samozřejmě rozpočet obcí i rozpočet státu mají být na sebe navázány, mají dýchat společně, a já pevně věřím, že tak upravíme, jak slíbil pan ministr, i ten zákon o rozpočtovém určení daní, protože svým hlasováním v minulých dnech jste minimálně způsobili, že daň z příjmu fyzických osob u obcí a u státu společně dýchat nebude. Neexistuje studie, která by potvrzovala, že evidence účtenek má lepší vliv na výběr daně z přidané hodnoty. Ze zemí bývalé evropské patnáctky mají některou z forem evidence účtenek pouze Belgie, Švédsko, Itálie, která je proslulá obrovským množstvím daňových úniků a u které to k ničemu nevedlo, protože ty daňové úniky jsou tam dodnes a sama italská vláda to přiznává. Například Rakousko ji zatím zásadně odmítlo, byť pan ministr říkal, že o nějaké formě jejího zavedení Rakousko uvažuje. To uvidíme v následujících měsících a letech. Často se uvádí jako příklad Chorvatsko, které údajně vylepšilo svůj výběr DPH zavedením elektronické evidence tržeb. To ale vůbec není pravda. Údaje chorvatského Ministerstva financí totiž potvrzují, že výběr daně z přidané hodnoty se po zavedení elektronické evidence tržeb prakticky nezměnil. Určitě co je pravda, je, že pro podnikatele bude znamenat evidence finanční zátěž. Celková finanční zátěž pro podnikatelský sektor se může vyšplhat asi k 20 mld. korun. Mimo jednorázových nákladů na pořízení pokladny a tiskárny je nutné připočítat i tolik diskutované internetové připojení, se kterým jsme se tady potýkali ve faktických poznámkách. V případě registračních pokladen se veškeré povinnosti a náklady spojené se splněním povinnosti dané zákonem přenáší na podnikatele. Konkrétně by tedy byl podnikatel povinen si pořídit elektronické zařízení, také software schopný komunikovat se serverem Finanční správy, zřídit si datové připojení. Tady bych se poněkud zastavil, protože v příštím týdnu na mimořádné schůzi budeme diskutovat o kontrolním hlášení. A mě velmi zaujalo, a obrátilo se na mě mnoho podnikatelů, protože na konci listopadu Ministerstvo financí zveřejnilo, jak budou vypadat pokuty a sankce v případě neplnění povinností vyplývajících ze zákona o kontrolním hlášení. Samo na svých stránkách daňové správy uvedlo, že funkční rozhraní zveřejní pro podnikatele 30. listopadu. A ejhle, 4. prosince ještě žádné takové rozhraní nebylo. Podnikatelé si stěžovali, protože budou Vánoce a oni vědí, že bohužel od ledna, pokud se příští týden nepodaří, a pokud neprozřete, a i k tomu by mělo směřovat moje vystoupení, pokud zavedete kontrolní hlášení skutečně tak, jak ten zákon je připraven k uvedení v platnost, tak stejný problém můžeme mít u elektronické evidence tržeb. A tady bych velmi poprosil Ministerstvo financí a pana ministra osobně, aby pokud skutečně nedojde k tomu, že tato Sněmovna schválí elektronickou evidenci tržeb, aby zvážili alespoň ten komfort náběhu pro podnikatele a nejprve se snažili to rozhraní zveřejnit a až pak vyhrožovali sankcemi. Je to vůči daňovým poplatníkům velmi neohleduplné. Vrátím se zpátky. Na své náklady bude muset takové zařízení provozovat podnikatel, provádět jeho servis, údržbu, inovovat je a dále hradit pravidelné poplatky poskytovateli datového připojení. To vše má vykonávat proto, aby mohl státu sdělit požadované informace předepsaným způsobem. Finanční zátěž padá i na stát, který bude muset zaplatit více úředníků v řádu stovek lidí, kteří tuto evidenci budou administrovat. To jsme viděli ve státním rozpočtu, který bohužel počítá jenom s elektronickou evidencí tržeb asi se 700 úředníky a s dalšími tisíci na jiné činnosti. Myslím, vážení kolegové, že málokdo z vás, když kandidoval do Sněmovny, sliboval občanům, voličům a daňovým poplatníkům, že bude výrazným způsobem navyšovat počty úředníků v této zemi. Technická realizace evidence bude extrémně náročná. Myslím, že i ministerstvo si to uvědomuje, a významným problémem této je právě technická stránka věci. Návrh zákona totiž počítá se zavedením elektronické evidence účtenek v termínu 2016 až 2017, což je podle IT expertů nepříliš reálné. Především proto, že systém pro evidenci účtenek nelze v tak krátkém časovém úseku naprogramovat, otestovat i spustit. Ministerstvo financí se odvolává na údajně fungující systém v Chorvatsku, opomíjí však, že Chorvatsko má pouhé čtyři miliony obyvatel, což vynakládá mnohem menší nápor na každodenní chod toho systému, a v případě desetimilionové České republiky tomu bude zcela jistě jinak. Ministerstvo financí se bude muset také vypořádat se skladováním, analýzou a kontrolou mnohem většího množství dat než v chorvatském případě. Proto bude nutné systém upravit nebo vytvořit úplně nový systém. Podnikatelé se sami budou muset vypořádat s technickými překážkami pro funkčnost systému, bude potřeba připojení k internetu, které, jak tady zaznělo v debatě, není na některých místech České republiky dosud spolehlivé a navíc jde o další investici pro podnikatele. Já se nemůžu tady prostřednictvím pana předsedajícího shodovat s kolegou Zlatuškou. Já jsem příznivcem svobody, a pokud jakýkoliv pan kolega, abych mu nedělal reklamu, jak pan kolega předseda Občanské demokratické strany žádal, tak nebudu jmenovat jménem, tak přece nemusí změnit svého operátora jenom proto, že si stát vymyslel, že chce nějaký nový systém pro elektronickou evidenci tržeb, když třeba u toho svého stávajícího operátora má mnohem výhodnější podmínky. Podle IT expertů bude velmi technologicky náročné spustit systém tak, aby fungovalo spojení mezi obchodníkem a Ministerstvem financí. Představa, že k tomu budou podnikatelé používat jen tablety nebo mobilní telefony, v současné době není úplně reálná. Stát by měl efektivně vybírat daně, ale zároveň podnikatele co nejméně zatěžovat. V dlouhodobé době prosazujeme spíše zjednodušení pro stát i podnikatele, jak jsem se již bavil o jednotném inkasním místu, které snižuje náklady daňových poplatníků a státu přináší přehledný, jednotný, stabilní daňový systém. Já bych své argumenty shrnul do několika bodů, proč nezavádět elektronickou evidenci tržeb, abyste měli také přehled o tom v globále. Za prvé. Neexistuje seriózní srovnávací studie, která by potvrdila zvýšení výběru DPH po zavedení evidence. Za druhé. Ze zemí bývalé evropské patnáctky mají evidenci účtenek pouze tři země, je to Belgie, Švédsko a Itálie. O Itálii jsem tady již hovořil. Tam to množství daňových úniků je stále poměrně vysoké. Sama italská vláda to přiznává, byť nový premiér se s tím velmi snaží funkčně bojovat. Za třetí. Evidence bude v České republice znamenat zátěž pro podnikatelský sektor ve výši 20 miliard korun. Tady se na mě kolega Pilný určitě bude zle dívat, protože on má jiná čísla. O těch číslech se můžeme skutečně přít a já bych byl velmi rád, kdyby jeho čísla se potvrdila a ta zátěž, pokud se taková věc bude zavádět, byla mnohem nižší. Podnikatelé musí mít pokladnu propojenou s tiskárnou a software a připojení k internetu. Obchodníci bez provozovny budou mít problém s připojením. Pro stát znamená zavedení evidence zvýšení počtu úředníků. To já osobně považuji za jeden z nejzásadnějších argumentů. My bychom přece měli stát spíše zmenšovat, ne se jej snažili zvětšovat a zavádět nové a nové povinnosti. Za šesté. Není technicky reálné systém spustit v letech 2016 až 2017. U toho bych se trochu zastavil, protože my jsme tady zažili různé systémy elektronické a já ve své paměti si skutečně nepamatuji, kdy by jakýkoliv elektronický systém, ať to byly řidičáky, dopravní evidence, tzv. sKarty, ať to byly sociální systémy za kterékoliv vlády, tak prostě žádný z nich nebyl plně funkční ihned. Způsobovalo to občanům přílišné problémy. Osobně bych se přimlouval za to, a díky některým vašim kolegům a díky panu ministru vnitra se na tom daří spolupracovat, abychom spíše řešili ten systém opačně. Metodou Estonska, zavedením eGovernmentu a spíše si ten systém nastavili celek a pak se teprv uchylovali k těmto jednotlivostem, jako je například elektronická evidence tržeb. Až bude funkční elektronická evidence těch konkrétních jednotlivců, měli bychom na tom spolupracovat. Je třeba bankovní asociace. Ministerstvo financí - to je sedmý bod - se bude muset vypořádat se správou obrovského množství dat. To je jaksi věc, kterou lze velmi lehce zneužít. Mluví se o tom, že je to elektronická evidence tržeb, a pan ministr to říká, je zásadní protikorupční bod a způsobí omezení korupce. Já si myslím přesný opak. Velmi špatně, bohužel, placení úředníci daňové správy budou mít motivaci k tomu, aby případná data jakýmkoliv způsobem zneužili, přeprodali, zničili nějakého podnikatele, prodali jeho konkurenci. Já si myslím, že bychom měli vytvářet zákony, které nezavádějí takto korupční možnosti. Osmý bod. Všichni podnikatelé budou muset mít připojení k internetu. U některých živností si to příliš nedovedu představit, nebo je to znovu zbytečná zátěž pro někoho, kdo to příliš nepotřebuje. Zedník, který pracuje na živnost, nevím, proč bychom mu měli nařizovat, že musí mít nutně svoje připojení k internetu. Odezva systému a čekání na něj zpomalí v obchodech a restauracích. Rád s panem ministrem zajdu na pivo, jestliže někdy bude elektronická evidence tržeb zavedena. Myslím si, že už to s tou obsluhou bude mnohem těžší, a myslím, že si pro pivo spíš budeme muset chodit, pakliže bychom měli stoprocentně dodržet dikci zákona. Sám jsem zvědav na to, jak to bude fungovat. Teď se dostávám k příkladu zemí s elektronickou evidencí tržeb. Nejprve se podívejme na Slovensko. Slovensko zavedlo povinnost provozovat registrační pokladny s fiskální pamětí už v roce 2008 a znovu tady proběhla diskuse. Registrační pokladny nejsou to samé co elektronická evidence tržeb. V roce 2013 Slovensko systém doplnilo o účtenkovou loterii, která je i cílem návrhu zákona o elektronické evidenci tržeb. Z nových údajů slovenského Ministerstva financí vyplývá, že účtenková loterie pomáhá zvýšit příjmy státu pouze nepatrně a pomohla zvýšit vybrané DPH za rok 2013 pouze o 0,17 procenta. Celkově se na DPH za rok 2013 vybralo 4,74 miliardy eur a účtenková loterie k tomu tedy přispěla sedmi až osmi miliony eur. To skutečně není vzhledem k nákladům nijak fatální částka. Navíc zájem o účtenkovou loterii v lednu klesl. Slovensko mělo výběr DPH po sedmi letech čtyřikrát horší a třikrát lepší, přičemž lepší byl v roce 2010 oproti roku 2013, kdy byla zavedena ona účtenková loterie a relativně se vybíralo více, než byl meziroční růst HDP. V letech 2007 a 2008 se vybralo méně, než by odpovídalo růstu či poklesu hrubého domácího produktu. Dostáváme se k státu, který se tady velmi skloňuje, a to je Chorvatsko. Před rokem 2013 DPH v Chorvatsku stát vybíral pouze pro některé produkty, nebyla u něj zavedena žádná elektronická evidence a kvůli harmonizaci s právem Evropské unie bylo nutné zavést výběr DPH. Chorvatsko proto zavedlo registrační pokladny zároveň se vstupem do Evropské unie v červenci 2013. Já tady mám graf, jak to vypadá. Zcela je jasné z toho, že ten výběr je nižší. Ta data jsou z Ministerstva financí Chorvatské republiky. Pane kolego prostřednictvím pana předsedajícího, jestli na to špatně vidíte, já vám jej velmi rád po svém krátkém projevu ten graf propůjčím. Je mým cílem vás edukovat a budu velmi rád, pokud si ten graf prohlédnete. Co nefunguje v Chorvatsku. Přibylo administrativy na straně podnikatelů. To je první zásadní bod. V Chorvatsku proběhlo celkem 35 tisíc kontrol podnikatelů za jeden rok až osm let trvajících jeden a půl den v jedné firmě. Úředník úřaduje, zaměstnanci se věnují jemu místo zákazníkům a firmy přicházejí o zakázky. Znamená to více administrativy také pro stát. Ministerstvo financí počítá s nárůstem kontrolorů o 900 lidí v České republice, s nárůstem administrativy na straně kontrolovaných podnikatelů bohužel nikdo příliš nepočítá, v těch materiálech to není. Registrační pokladny platí podnikatelé. V Chorvatsku stojí pokladna průměrně tisíc eur. Pro mnohé podnikatele to znamenalo financovat firmu z dvouměsíčního příjmu. Pokladny se nebudou muset vyměňovat, tvrdí Ministerstvo financí České republiky, ale u 90 % případů to vůbec nemusí být pravda. Navíc spoluúčast státu, evropských fondů a CzechInvestu, to byla prosím citace za materiálu Ministerstva financí, při přechodu na pokladny bude pouze pro velké firmy, s vysvětlením, pro malé žadatele by vyplňování žádostí bylo neefektivní, proto uvažujeme jen o podpoře firem, které prokážou statisícové náklady. Malým živnostníkům bohužel opět nikdo nepomůže, jen jim zavedením elektronické evidence tržeb přitížíme. A opět, pokud se bavíme o rovném prostředí, tak zjevně tady není rovný přístup k velkým firmám a k drobným podnikatelům. I banální chyba končí likvidační pokutou. Pokud kontrolor v Chorvatsku najde nesrovnalost, byť je to třeba pouhých šest eur, s elektronickým výjezdem, hned zavře provozovnu nebo přijde likvidační pokuta. To je druhý velmi korupční moment, kdy na libovůli úředníků bude to, jestli nějakou provozovnu zavřou. A i tady toto může výrazným způsobem omezit podnikatelské prostředí v České republice. V Chorvatsku je to tak, že 17 % kontrol končí pokutou nebo zákazem činnosti, což je tisíc případů z 35 tisíc kontrol. Pokuty se udělují za nesouhlasící stav pokladny, ale i za chybné DPH, nevydání účtenky, ale i třeba za chybný čas vydání. Chybou je i částka nula kun nebo špatný název zboží. Data o platbách nejdou odeslat. Od zavedení registračních pokladen je v Chorvatsku přetížená mobilní 3G síť, která se využívá k přenosu dat pokladen. Tady si dovolím říct, že právě tady toto přetížení sítí u nás u čtvrté generace ve většině území může mít vliv nejenom na samotné podnikatele a na jejich odesílání dat z elektronické evidence tržeb, ale může mít vliv na všechny ostatní, protože ti, kteří budou používat mobilní sítě k jakýmkoliv jiným účelům, prostě mohou mít problémy, může to být celé velmi pomalejší, více ztěžovat život všem lidem v České republice. Pokud síť nefunguje, nese odpovědnost za dodání dat podnikatel. A i když to nemohl ovlivnit, nese za to odpovědnost. Navržený model řešení - při výpadku sítě do 200 kun dodáme data s odstupem 48 hodin -, který navrhuje Ministerstvo financí, je jen další komplikací. Nedávný kolaps registru řidičů je toho naprosto jasným důkazem, že ani Česká republika není připravena na provozování takto komplexního systému. Sama hospodářská komora Chorvatska pak přiznává, že tuto problematiku nemá uspokojivě vyřešenou. Od zavedení systému v roce 2013 stále vymýšlí řešení. Jaká je realita v Chorvatsku? V některých podnicích v Chorvatsku došlo k navýšení tržeb až o 900 %, tvrdí o situaci v Chorvatsku naše Ministerstvo financí i pan ministr sám. Podle hospodářské komory Chorvatska to však v restauracích bylo o 50 %, u obchodníků o 24 % a u drobných ostatních služeb o 10 %. Já to pro jistotu zopakuju. Není to žádných 900 %, ale 50 % v restauracích, u obchodníků 24 % a u drobných ostatních služeb o 10 %. To je začátek argumentáře, o kterém bych mohl mluvit dál a dál, ale jako místopředseda Sněmovny nebudu zatím předkládat ani připomínky sdružení podnikatelů a dalších organizací, ale podívám se na zasedání Legislativní rady vlády. Myslím, že mezi námi není mnoho těch, kdo podrobně studovali zápisy z Legislativní rady vlády, která se elektronickou evidencí zabývala už v květnu tohoto roku. A zejména dvě stanoviska, tato dvě stanoviska ze 7. května a 28. května, si myslím, že by tady určitě zaznít měla. Přečtu nejprve zpravodajskou zprávu k návrhu zákona o elektronické evidenci tržeb pro jednání Legislativní rady vlády, která se uskutečnila tento rok 7. května 2015. A. Nezbytnost navržené právní úpravy. Předložený návrh právní úpravy je odůvodněn snahou zvýšit transparentnost plateb a toku informací s tím, že konečným cílem je zvýšení daně a potažmo fiskální efektivity. Zdůvodnění v důvodové zprávě je politické, věčně staví na hypotézách, které jsou obtížně verifikovatelné, a to včetně knowlidge transferu z Chorvatska. Rizika legal transplantátů jsou všeobecně známá. Tak praví zatím zpravodajská zpráva k návrhu zákona o evidenci tržeb pro jednání Legislativní rady vlády ze dne 7. května. Obdobně není zdůvodněno, proč se navrhuje urychlená účinnost s minimální legisvakancí, přičemž náklady zpočátku nesou mimo jiné SME. To je ostatně jeden z nejspornějších bodů celého textu, totiž přenos nákladů na SME. Z analýzy plyne, byť jak podotýká zpráva RIA a některá připomínková místa, nejsou dostatečné, že zátěž se bude pohybovat v desítkách tisíc korun. A tady už se na mě opět zle dívá pan poslanec Pilný, který bude mít určitě jiná čísla. Nicméně tady vidíte relevantní fakt, že i zpráva Legislativní rady vlády hovoří o tom, že náklady se budou pohybovat v desítkách tisíc korun, a nikde není popsáno, jak tyto náklady bude stát internalizovat. Je zjevné, že cílem celého procesu je primární posílení kontrolní role státu, a to z velké části na náklady soukromých osob, což je v rozporu s principy i evropského práva, jak podotýká OKOM. Nesmíme navíc opomíjet spotřebitele, kterého se tento zákon dotkne při samotných obchodech. Současně sdílím další připomínku ohledně požadavků na vypracování věcného záměru, jak požadují legislativní pravidla vlády. Zákonnost legislativního procesu je jedním ze základních projevů právního státu a výjimka, kterou pravidla připouštějí, nebyly nijak zdůvodněna. Část B této zpravodajské zprávy. Soulad s ústavním pořádkem a s evropským právem. Nelze prima facie říci, že návrh zákona je v rozporu s ústavním pořádkem. Kromě výtky v legislativním procesu, viz výše, nicméně při absenci skutečné analýzy dopadu na daňové poplatníky a při zajištění, že náklady procesu nese buď daňový poplatník nebo SME, je důvodné se ptát, zda se jedná o přiměřený zásah do soukromého práva. Zde nejde o extenzi možných veřejnoprávních zásahů. Není úkolem zpravodaje takovou analýzu provádět. Domnívám se nicméně, že na hraně ústavnosti je téměř neomezená možnost aplikace obdoby agenta provokatéra podle § 25 a v jeho volné úvaze ohledně následného odstoupení od smlouvy. A to i tehdy, když poplatník žádnou povinnost neporuší. Má-li veřejná moc konat to, co je v zákoně vymezeno, musí nést také následky a chránit dobrou víru soukromých osob. Ohledně závěrů týkajících se souladu s evropským právem zpravodaj podotýká, že spoléhá na závěry OCOM s tím, že vzhledem k odlišnosti odbornosti není zpravodaj s to podstoupit povinnost notifikace, a ponechává pan zpravodaj tuto diskusi povolanějším v průběhu Legislativní rady vlády. Přehlednost právní úpravy. Právní úprava nesplňuje požadavky přehlednosti. To je velký argument, nad kterým bychom se měli zamyslet, protože přece nikdo z nás jako volených zástupců lidu nechce, abychom přijímali takové právní úpravy, které nesplňují požadavky přehlednosti. Je to výsledek celé řady vážných nedostatků, píše pan zpravodaj. Zejména je třeba už zde říci, že zatímco text návrhu zákona má 12 stran, návrh stanoviska Legislativní rady vlády má již 15 stran a navržené změny nejsou jen změnami kosmetickými či legislativními. Mohu tak jistě konstatovat, že zde projednáváme v řadě jednotlivostí jiný zákon, než který byl předložen do připomínkového řízení. Domnívám se, že to je mimo jiné jeden z důsledků absence věcného záměru, v detailu viz dále. Dostáváme se k části D - Jednoznačnost pojmů a základních institutů. Zákon je jednoduchý a krátký, nicméně téměř každý jeho paragraf vzbuzuje interpretační otázky. To je skutečně závada velké důležitosti, pokud to říká pan zpravodaj Legislativní rady vlády. Jsou to otázky, které nejsou zcela triviální, což je při existenci budoucích vynakládaných nákladů velmi žádoucí. Ať se budeme jakkoli přít o výši těch nákladů, tak přece jenom není triviální, že ten zákon vzbuzuje interpretační otázky. Namátkově v detailu k bodu E - Vymezení předmětu evidence tržeb. Evidencí tržeb je také tautologie. Platba v hotovosti není činěna prostřednictvím hotovosti, vnímání prostředků placení je arbitrární a podobně. Důvodová zpráva je sice rozsáhlá, ale není součástí právního předpisu a je bohužel nezávazná. Tedy pro výklad vlastně nezajímavá. Navíc praxe ukazuje, že výklady se vždy liší podle toho, jaký správce daně je zrovna příslušný, právní norma musí být proto o to jasnější. Dostáváme se k části E zprávy zpravodaje pro Legislativní radu vlády a to je srozumitelnost navrhovaných ustanovení. Jsem rád, že moje vystoupení podnítilo k diskusi i předsedu Legislativní rady vlády.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name