|

2013-036-07-191

191. Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2014 /sněmovní tisk 441/

Date2015-12-10
Meeting2013/036
Agenda Item2013/036/191
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/036schuz/bqbs/b26519101.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Místopředseda PSP Jan Bartošek Já se omlouvám, pane zpravodaji, že vám vstupuji do vašeho projevu, ale opět vás požádám, kolegyně a kolegové, o klid. Prosím, pokračujte. Poslanec Miroslav Grebeníček Takže já se vrátím k výroku předsedy volebního výboru: Co kritizuji, je práce Rady České televize, a myslím, že ona nedostatečně využívá svých kontrolních pravomocí vůči generálnímu řediteli. To kritizuji. Kritizuji navíc ještě špatný zákon o České televizi, který dává příliš velkou pravomoc generálnímu řediteli a radě dává malou moc. Rada předkládá Sněmovně absolutně absurdní zprávy, jednu o činnosti a jednu o hospodaření, a ještě půl roku od sebe. To se absolutně nedá zkontrolovat. Osobně, a teď mluvím opravdu za sebe, plně respektuji potřebu a nezastupitelnost médií veřejné služby. Proto nejsem a nemohu být zastáncem těch radikálních řešení, která nabízí prezident republiky a významná část české pravice. Likvidace médií veřejné služby totiž žádným řešením problému v oblasti médií není a nemůže být. Nechci ale být ve vztahu k České televizi a Radě České televize ani tak pesimistický jako předseda volebního výboru. Jsem přesvědčen, že i podle zpráv, které nyní Česká televize a Rada České televize zpracovávají, lze vcelku posuzovat, jak Česká televize hospodaří a jak plní vůči veřejnosti to, co jí ukládá zákon. Beru ovšem se vší vážností sdělení předsedy volebního výboru, že podle něj - cituji: Česká televize je netransparentní a nevím, jestli jsou veřejné prostředky vynakládány efektivně. My nemáme možnost nahlédnout do desetimilionových a stamilionových smluv se soukromými producenty. Nikdo do nich nevidí, ani Rada České televize. Považuji za odpovědné s přihlédnutím k názoru předsedy výboru, že se při hodnocení kvality a efektivnosti práce České televize a Rady České televize nelze omezit jen na to, co předkládají ony samy. Uvedu proto názor profesora Jana Jiráka z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který jako kandidát do Rady České televize bagatelizoval odklon České televize od nestrannosti a pochybení při plnění povinnosti veřejné služby. Cituji jeho slova: Česká televize má za sebou období, kdy skutečně nebyla úplně nestranná, ale nemám pocit, že by to byl jednoznačný trend k někomu nebo proti někomu. Je to spíš nižší míra profesionality, která dovoluje různým redaktorům přimíchávat do zpravodajství své vlastní názory. Dámy a pánové, jestliže i mediální rady zaznamenávají zvýšenou kritičnost odborné i širší veřejnosti, například právě pokud jde o zpravodajství a publicistiku, není to jistě náhoda, ale určitý trend. Mám za to, že lze sotva tvrdit, že by snad kočkování České televize s prezidentem republiky, její loajalita nebo tolerance k vybraným politickým orientacím a zemím, a nikoliv snad věcně kritická, ale vyloženě předpojatá mediální válka vůči jiným jako markantní příklady, ale obecněji problémy v podávání informací o řadě domácích témat a témat evropských nebo obecně mezinárodní politiky vycházela z neprofesionality krásných mladých moderátorů a komentátorů, které Česká televize divákům nabízí. Rozhodně nezastávám ani zjednodušující hledisko, jako by problémy zpravodajství a publicistiky, ale i dokumentární tvorby měly být způsobeny jen tím, že si někteří redaktoři prý svévolně a z neznalosti přimíchávají do zpravodajství své vlastní názory. Pokud pak jde o problematiku bezduché reklamy a reklamy vydávané za sponzorské vzkazy, nemyslím si, že v případě veřejnoprávního média jde o neznalost nebo nezkušenosti. Vedení České televize jistě nebude popírat, že je silně motivováno snahou získat dodatečně prostředky z reklamy. Tohle nelze dost dobře akceptovat jako důvod k tomu, aby se veřejnosti věšely na nos bulíky. Koneckonců dílčí finanční zisky z přímé a skryté či maskované reklamy v řadě případů jdou nebo jsou na úkor kvality veřejné služby. Expanzí vnucované reklamy je omezován a postižen ten, kdo financuje Českou televizi rozhodujícím způsobem a kdo by měl dostat kvalitní veřejnou službu, tedy platící divák. Domnívá-li se někdo, že v této oblasti už je to lepší než dříve, tak to ještě bohužel neznamená, že to je hodné chvály. To, co zavánělo v 90. letech cenzurou a přímo nepokrytou podporou a nekritizovatelností vládních stran, otevřenou mediální válkou proti opozici jako celku, se pochopitelně přežilo. Ale to ještě neznamená, že nová verze je tím, co splňuje nároky kvalitní veřejné služby. Dámy a pánové, ke zlepšení nepřispěly, jak to nyní silně ve veřejnosti rezonuje, ani svérázné přístupy České televize k dějinám od výběrového a někdy svérázného přímého podání přes výběr těch, kdo je na objednávku České televize přednostně vypráví, a co horšího, leckdy prostřednictvím obrazovky České televize za tolerance nebo i podpory editorů a redaktorů doslova a do písmene přepisují. (V sále panuje značný hluk.)Závěrem tedy. Není jistě v pořádku, když na porušení zákona musí i v tak zásadní věci, jako jsou základní historická fakta, reagovat až Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Mohl bych nyní přejít k oblasti kulturní tvorby a dlouze mluvit i k dalším oblastem a problémům, ale nechci vyčerpávat vaši trpělivost. Jen tedy ještě koncentrovaně vyjádřím, na co jsem častěji upozorňoval. Jednou z nejvážnějších chyb vedení České televize a Rady České televize je jednoznačná reflexe nedostatků a v důsledku nedostatečné projevy snah o nápravu. Omluvou pro médium veřejné služby nemůže v tomto ohledu být to, že tištěná média nebo komerční televize se zpravidla za své chyby neomlouvají a ani o nich nediskutují. Cestou ke kvalitní veřejné službě v případě České televize a k získání důvěry části nespokojené veřejnosti a odborné kritiky není manévrování na hraně nebo za hranou zákonů, nebo až pozdní nebo i jen alibistická reakce na nárůst stížností veřejnosti a odborné kritiky. Řešení stížností až na úrovni Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, nebo dokonce výrok Rady pro rozhlasové a televizní vysílání o tom, že Česká televize porušila zákon, naznačuje, že chybí to základní, a to je potřebná míra korektní komunikace s nespokojenou veřejností a veřejná diskuse o tom, jak Česká televize naplňuje povinnost veřejné služby, ale také schopnost a vůle České televize otevřeně přiznávat pochybení a napravovat přešlapy. Jestliže i předsedovi volebního výboru tak fatálně chybí vhled do hospodaření České televize, a pokud se musí veřejnost nebo i novináři leckdy obtížně vůči vedení České televize a proti alibismu Rady České televize domáhat informací, je namístě hledat efektivní řešení. Dámy a pánové, i tak volební výbor Poslanecké sněmovny po vyslechnutí úvodního slova místopředsedy Rady České televize inženýra Jana Bednáře, zpravodajské zprávě poslance Miroslava Grebeníčka a po rozpravě za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala následující usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu schvaluje Výroční zprávu o činností České televize v roce 2014 dle sněmovního tisku 441; za druhé pověřuje předsedu výboru, aby toto usnesení předložil předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu; a konečně za třetí zmocňuje zpravodaje výboru, aby na schůzi Poslanecké sněmovny podal zprávu o projednání Výroční zprávy o činnosti České televize v roce 2014 na schůzi volebního výboru. Dámy a pánové, děkuji za vaši trpělivost a pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name