2013-036-02-022
22. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 464/ - druhé čtení
View options
Text : Transcription Written form - Show : Colors - Tags : PoS Tag Features Lemma
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Audio
Poslanec Bohuslav Svoboda
Děkuji , pane předsedající . Vážené dámy , vážení pánové , dovoluji si před vás předstoupit s tím , že bych chtěl rád předložit pozměňovací návrh k projednávanému zákonu . K pozměňovacímu návrhu se potom přihlásím v podrobné rozpravě . Samozřejmě , zákon o vysokých školách je zákon , který vlastně na stole v nějaké podobě leží už po řadu let , procházel nějakým vývojem a je jistě velmi dobře , že zákon o vysokých školách prodělává nějakou novelizaci . Co však je jeho zásadní chybou na tom počátku jeho vzniku , že obrovský tlak vyvinula konference rektorů a vytvořila tak variantu , která skutečně , tak jak zde říkal kolega Karamazov , vytvářela jakousi mocenskou strukturu , která bude o fakultách v zásadě do důsledku rozhodovat . My si musíme uvědomit to , že máme vysoké školy různě veliké a že některé fakulty jsou větší než jiné celé univerzity . Musíme si uvědomit , že ty fakulty mají rozdílný rozsah činnosti . Musíme si také uvědomit , že dneska máme fakulty , které třetinu svých posluchačů mají z posluchačů zahraničních , z posluchačů , kteří si studium platí v nějaké podobě , a samozřejmě to klade na fakulty rozdílné nároky , které určitě univerzita jako celek není schopna zvládat . My jsme už v dějinách prodělali jednu zásadní změnu statutu fakult . Fakulty byly prapůvodně právními subjekty samostatnými a úpravou zákona byly podřízeny univerzitám . Změna , která proběhla , přinesla celou řadu problémů a do dnešního dny některé věci na fakultách fungují prostě hůře právě proto , že ty pravomoci byly fakultám odejmuty . To je jedna záležitost , která se řeší a měla by se řešit v tomto zákonu . Máme zde také ale tu druhou rovinu , tzn . Národní akreditační úřad . Já tady musím předeslat , že jsem v určitém konfliktu zájmů , protože jsem člen stávající Akreditační komise , tudíž na tu věc mám náhled trošičku jiný , nebo podrobnější . Samozřejmě že mám obecný problém s tím , že vzniká úřad , který bude mít úředníky , že to je úřad , který nebude nezávislý , ale bude přímo podřízen Ministerstvu školství . Na druhé straně vím , jaké problémy má Akreditační komise , protože ona by vlastně měla garantovat to , že konkrétní vysoké školy skutečně naplňují normu vysokoškolského vzdělávání , a de facto Akreditační komise je ta , která dává ministerstvu podklady pro to , že může garantovat , že ta vysoká škola vykonává vzdělávání v kvalitě , která je požadovaná tak , aby např . na evropské úrovni ty výstupní tituly a oprávnění k výkonu povolání se opíraly o srovnatelné vzdělávání ve všech zemích Evropské unie . Velmi jednoduché je to u medicíny . To vzdělání musí být takové , že je lékař schopen vykonávat povolání lékaře ve všech zemích Evropské unie . A tady se dostáváme k problému , který možná akreditační úřad bude řešit lépe , a je to problém , který by tady měl zaznít , protože ono je to hrozně jednoduché , když někdo splňuje podmínky té akreditace , výuka je kvalitní , odpovídá všem těm parametrům a požadavkům . Pak je ten proces velmi jednoduchý a je úplně jedno , jestli je to Akreditační komise , nebo akreditační úřad . Ale my se dostáváme skutečně do situace , kdy se o vysokoškolské vzdělávání pokouší kdekdo . Málokdo si to uvědomuje , ale pokud běží studium a vysokoškolské vzdělávání na finančním principu , je to velmi zajímavý způsob podnikání . Bohužel , ne vždycky při tom úmyslu je i ten úmysl druhý , že vzdělávání má být kvalitní . Pokud by Národní akreditační úřad byl schopen v daleko silnější podobě garantovat to , že když někde výuka není kvalitní , bude akreditace v určitém časovém prostoru ukončena , a bude také garantovat to , že ústav , který přijde o akreditaci , nebude smět dále přijímat ke studiu , tzn . nebude otevírat tu variantu , která dneska vznikla , že máme studenty , jejichž fakulta , jejíž univerzita skončila , a oni nemají kde dostudovat , ale je to jenom proto , že ten , kdo to provozuje , to zařízení , nedodržel všechny dohody , které s ním byly udělány , že musí buďto změnit systém toho vzdělávání , doplnit chybějící učitele , a dostal akreditaci na dobu dostudování a on tu dohodu nedodržel , přijímal další studenty , až se to nakonec dostalo do situace , že tady máme stovky studentů , kteří mají ukončenou fakultu , fakulta přestala fungovat , a oni nevědí , kde mají studovat . Pokud to budeme zákonem upravovat , musí mít akreditační zařízení pravomoc , aby v těchto věcech rozhodovalo jakoby jednostupňově , že to rozhodnutí o ukončení akreditace bude predikovatelné , jasné a nebude obejitelné . To , co zůstává nedostatkem , je to , že Akreditační komise může být složena jenom z nějakých odborníků a že určitě pod hlavičkou Ministerstva školství to nebude úplně nezávislé zařízení , to si nemusíme představovat , a možný tlak na ten úřad bude prostě soustředěn velmi jednoduše , a možná , že ta funkce nebude taková , jak si dopředu ukládáme . To , co mě ale trápí jako bývalého děkana , jako člověka , který na vysokých školách strávil celý život , je omezování pravomocí fakult . Protože se domnívám , že celá řada pravomocí fakult je nezcizitelná , že není možné , abychom měli centrálně ze shora řízené jednotlivé fakulty , které mají rozdílný charakter , rozdílné financování , rozdílné možnosti , a že musí být okruh činností , které se těm fakultám nemohou odebrat . A to je tedy podstata toho mého pozměňovacího návrhu , kdy rozděluji to , co se nazývá právem fakulty , na tři skupiny . Jedna skupina stanovuje , že orgány fakulty mají právo v těchto věcech rozhodovat , pokud zákon nestanoví jinak , a tyto věci jsou taxativně vyjmenovány . Druhá skupina říká , že orgány mají právo v těchto věcech rozhodovat nebo jednat za tu veřejnou vysokou školu v rozsahu stanoveném statutem vysoké školy , tzn . je to věc , která se rozhodne na úrovni akademického senátu a vedení celé vysoké školy a ta vysoká škola si toto upraví svým vlastním statutem . A může to být pochopitelně na rozdílných vysokých školách rozdílné , protože to , co pro fakultu je důležité , je jiné na fakultách technického směru , na fakultách humanitních . Třetí skupina je , že orgány fakulty budou mít možnost rozhodovat ve věcech veřejné vysoké školy , pokud jim toto rozhodování svěří statut vysoké školy jako takový , který v současné době mají . Myslím si , že tato úprava by odstranila celou řadu problémů , kterou monopolistický návrh konference rektorů obsahuje . Řešil by i otázky pracovněprávních vztahů , protože pracovněprávní vztahy pro fakultu jsou vztahy zásadní . Je to ten hezký příklad s tím hercem , ale je to úplně stejný příklad - chci - li přijmout odborníka v nějaké podobě , musím tu možnost mít . Není tak snadné vyjednávat s pracovníkem ze zahraničí jeho smlouvu s fakultou a přenášet to na univerzitu , která bude rozhodovat v rámci nějakých svých úvah a vazeb . Pracovněprávní vztahy by měla mít možnost fakulta ovlivňovat a je to tady schováno v tom , že to bude ošetřeno statutem vysoké školy , konkrétní dohodou , konkrétním přenesení té pravomoci v pracovněprávních vztazích . Protože na druhou stranu tím , že se změnil statut jednotlivých fakult a že nemají tu právní pravomoc , je jasné , že porušení v oblasti pracovněprávních vztahů potom trestněprávně a jinak spadá na vysokou školu jako takovou , čili musí to být nějakým způsobem upraveno . Velmi bych , kolegyně a kolegové , apeloval na to , abychom celou řadu věcí , které tady zaznívaly , které už říkal kolega Karamazov , zvažovali a akceptovali . Znovu říkám , vysoké školy vzdělávají naše odborníky . Mají rozdílný charakter a rozdílné potřeby a ty potřeby se odvíjejí od toho , jakou potřebu mají jednotlivé fakulty . Pokud nedáme fakultám určitý rozsah pravomocí a zodpovědnosti , kvalita , rozsah výuky určitě utrpí . To centralistické vedení z mých celoživotních zkušeností není až tak mnoho výhodné . A jenom úplně na okraj ke kolegovi Raisovi řeknu , že můj pohled na jmenování profesorem je rozdílný . Já ho vnímám jako určitou historickou vazbu , kterou tady máme . Nevidím to jako cestu na Balkán . Vidím to jako snahu o to , aby profesura byla na tom nejvyšším možném piedestalu tak , jak to potom lidé vnímají , že to byla věc , kterou rozhodla vysoká škola a rozhodla o takové funkci a takové kvalitě , kterou potřebujeme pro to vzdělávání , že si to převzala ta nejvyšší ve státě pomazaná hlava , a na té nejvyšší úrovni proběhl jmenovací akt . Je to prostě jako pasování rytíře . On ty služby udělal , někde si je zasloužil a získal a nakonec finálně ho pasuje panovník . A ten mu , když on klečí , poklepe mečem na rameno a nepoklepává mu na rameno některý z jeho personálu . Děkuji . Download XML • Download text
• Waveform view • Create Person name
