|

2013-027-05-032

32. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony /sněmovní tisk 464/ - prvé čtení

Date2015-05-20
Meeting2013/027
Agenda Item2013/027/032
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/027schuz/bqbs/b16903201.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   004 < Page 005 > 006
Předseda PSP Jan Hamáček Ano. Já požádám levou stranu, aby se ztišila. Děkuji. Poslanec Karel Rais To bych byl docela rád, děkuji. Předseda PSP Jan Hamáček Zase ale na levé straně je jich tam nejvíc, takže... Poslanec Karel Rais No je, ale jsou taky nejhlasitější. Předseda PSP Jan Hamáček Ne, to byla z mé strany nadsázka. Prosím. Poslanec Karel Rais Dobrá. To není můj problém. To je váš problém. Já mám svých dost, jak jste viděl dopoledne. Čili od té doby se dělaly analytické práce, ale to byly všecko dílčí, které byly soustředěny na jednu věc. Domnívám se, že toto je systémový nedostatek, kdy je potřeba vykonat nějaký skutečně analytický expertní rozbor a dát ho dohromady se strategickými rozvojovými směry Ministerstva školství, a to se bohužel nestalo. My neustále slyšíme, že chybí finance ve vysokoškolském systému. A tyto nářky jsou spojeny s realitou, která je v některých případech - ale zdůrazňuji v některých případech, aby to zase nebylo špatně interpretováno - která je odlišná. Mám-li parafrázovat výrok jednoho dřívějšího politika z levé strany spektra, pak lze říct: ve vysokoškolském prostředí zdroje jsou. Druhá věc výuky je, jak je s nimi nakládáno. Mimořádně velká zátěž přímé výuky vede nejenom k biflování a k bezduchému mentorování ze strany studentů, kteří nerozvíjejí svoji osobnost, ale zejména klade velké nároky na mzdové náklady fakult. Snížení přímé výuky, dotace 24, 20 hodin týdně, byl strategický cíl mnoha univerzit už před deseti patnácti lety - a podívejme se na dnešní realitu. Výuka v tomto rozsahu zajišťuje relativně pohodlný život lidem, kteří by se v praxi asi neuživili. Ve srovnání se západními univerzitami máme jednoznačně kapacitně dvojnásobně dražší výuku. Potřebujeme na stejný titul dvakrát více přímé výuky než například anglické univerzity, což je pikantní zejména při organizaci těch několika málo skutečných společných studijních programů, které se zahraničními univerzitami některé české univerzity mají. Proč to tak je? No protože se nechováme manažersky, protože jsme mnohokráte v pozici úřadu práce, kdy pro jedince bez publikační a vědecké činnosti zajišťujeme jejich existenci. A podívejme se na strukturu zastupitelů v akademických senátech. Univerzita, která zaměstnává celkem tisíce pracovníků, z toho stovky profesorů a docentů, má obdobnou strukturu těchto zástupců v akademických senátech. Další nesrovnalost. Nestejná délka funkčního období vrcholových akademických funkcionářů vysokých škol. Ta je čtyři roky a členů akademického senátu tři roky. V této situaci se může stát, a často se to stalo, že akademický senát, který zvolil rektora nebo děkana fakulty, v průběhu jejich působení končí se svou činností a po volbách je nahrazen novým s více či méně obměněnými členy. Je otázkou, zda rektor či děkan může s nově složeným senátem dobře spolupracovat, nebo s ním bude bojovat. A to je vše jenom pro formální záležitost. Není sladěno funkční období rektora či děkana s funkčním obdobím příslušného senátu, což bychom mohli pozměňovacími návrhy snadno vyřešit. Proč tyto a obdobné organizační záležitosti nejsou v předkládané novele? Za další nevýhody vidím: rigidní definice akademického pracovníka vysoké školy, která neumožňuje větší zapojení odborníků z praxe na vyšší pedagogická místa. Toto je obrovské minus, a jestliže se tady hovořilo o mimořádných profesorech, tak bych chtěl upozornit pana ministra, že byl rozdíl mezi mimořádným profesorem a profesním profesorem. To je velký rozdíl. Ti mimořádní pracovníci tady jsou. To umožnil i předcházející vysokoškolský zákon. Podmínky pro působení zahraničních odborníků ztěžují internacionalizaci českých vysokých škol a jejich spolupráci s renomovanými zahraničními univerzitami. V době, kdy jsme investovali miliardy korun do výzkumných center, je nutné vytvořit podmínky, abychom získávali snadno skutečně kvalitní zahraniční odborníky. Stěžejní profilující předměty musí v magisterském studiu nejenom garantovat, ale i vyučovat český docent nebo profesor. Zahraniční odborník s odpovídajícím titulem musí projít českým habilitačním řízením, což je svým způsobem směšné. Přitom jde o renomovanější zahraniční odborníky, než jsou členové vědecké rady vysoké školy, kteří o té věci rozhodují. Tady si myslím, že je potřeba udělat hodně věcí. Pak to, co se tady taky mluvilo, jakýkoli studijní program spojený s bezpečností České republiky, krizový management, bude muset kromě akreditačního úřadu schvalovat i Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany. Takto by se daly popisovat nedostatky toho návrhu poměrně hodně. Z mediálně zajímavých případů bych tady uvedl předávání nebo zbavování se akademických svobod a to bych ukázal právě na příkladu jmenování profesorů prezidentem republiky. Domnívám se, že pokud akademická obec reprezentovaná vědeckou radou vysoké školy svobodně a korektně projeví svou vůli jmenovat konkrétního docenta za jeho celoživotní pedagogickou a vědeckovýzkumnou práci profesorem, pak bychom tento proces jmenování neměli dávat mimo univerzitní prostředí. Je zřejmé, že jde o nesystémový krok, když celý proces jmenování profesorem probíhá v rámci rezortu... (Odmlka pro hluk v sále.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name