|

2013-027-01-010

10. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 386/ - druhé čtení

Date2015-04-28
Meeting2013/027
Agenda Item2013/027/010
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/027schuz/bqbs/b02001002.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   006 < Page 007 > 008
Poslanec Ludvík Hovorka Děkuji, vážený pane místopředsedo. Vážení páni ministři, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolím si uvést dva pozměňovací návrhy, které jsem dnes vložil do systému pod číslem 2272. Ten první pozměňovací návrh se týká úpravy možnosti slučování zdravotních pojišťoven. Není možné, aby dál pokračovala možnost slučovat zdravotní pojišťovny bez vážných důvodů, tak jak se to dělo od roku 2009 až vlastně do současnosti. Byl jsem v Poslanecké sněmovně v roce 2009. Tehdy Poslanecká sněmovna ve třetím čtení schválila návrh zákona o zaměstnaneckých zdravotních pojišťovnách, který zamezoval slučování zdravotních pojišťoven bez vážných důvodů, to znamená, kdy ty zdravotní pojišťovny neměly žádné vážné problémy, a ten návrh zákona stanovil, že o takovém sloučení rozhoduje vláda České republiky. Přestože Sněmovna schválila tento návrh zákona ve třetím čtení, tak v ten samý den tehdejší ministryně paní Dana Jurásková schválila fúzi zdravotní pojišťovny Agel, která nebyla schopna se 60 tis. pojištěnci a provozní ztrátou fungovat dál, s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou. Než ten zákon prošel Senátem a vyšel ve Sbírce zákonů, tak stihla podepsat ještě fúzi zdravotní pojišťovny hutnické a Agelu s Českou národní zdravotní pojišťovnou. Tyto sloučené pojišťovny se potom přejmenovaly na Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu. Poté ten zákon vyšel ve Sbírce zákonů, platil dva roky, v podstatě nic se nedělo. V okamžiku, kdy v roce 2011 došlo k novelizaci zákona a ten blokační paragraf byl z tohoto zákona vypuštěn, a byl vypuštěn se záměrem, že bude slučována Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra se zdravotní pojišťovnou Vojenskou, k té fúzi ale nedošlo, ale první, co následovalo, tak žádost na Ministerstvo zdravotnictví, aby povolilo fúzi České průmyslové zdravotní pojišťovny a tehdy velmi zdravé pojišťovny METAL-ALIANCE. Výsledkem potom byla fúze. Dneska ta pojišťovna Česká průmyslová má přes 1 200 000 pojištěnců. Samozřejmě od počtu pojištěnců se odvíjejí příjmy té pojišťovny, atd., atd. V zásadě pokud se parta lidí, nebo řekněme zájmová skupina, skupina významných zaměstnavatelů, kteří nominují převážnou většinu členů správních rad, je to celkem deset lidí z těch správních rad, pokud se rozhodnou, že se chtějí sloučit s nějakou zdravotní pojišťovnou, tak v podstatě nějakým způsobem přesvědčit tu druhou zdravotní pojišťovnu, resp. stačí přesvědčit jenom osm členů z té správní rady druhé zdravotní pojišťovny, a Ministerstvu zdravotnictví, jak mi bylo řečeno, nezbývá nic jiného než tu fúzi podepsat. Což je naprosto absurdní a porušuje to jakékoliv zásady normálnosti, protože to je porušení podle mě i soutěžního práva. To, že se často říká, že přece ty zdravotní pojišťovny mají právo na samosprávu, k tomu chci uvést, že to není tak úplně pravda. Ony sice právo mají, ale není to samospráva. Protože běžní pojištěnci nemají do chodu pojišťovny a zejména do slučování vůbec co mluvit. O složení správní rady rozhodují významní zaměstnavatelé, případně významné odborové organizace, je to podle vyhlášky z roku 2006. Takže o nějaké samosprávě pojištěnců se vůbec nedá mluvit. A mnohdy je to v rozporu s veřejným zájmem, protože v zájmu pojištěnců té druhé zdravotní pojišťovny, která ve většině případů byla vždycky finančně zdravější, nikdy nebylo, aby se slučovali s pojišťovnou, která má řekněme horší ukazatele než ta jejich zdravotní pojišťovna. To je tedy k tomu návrhu, který předkládám a který uvedu v podrobné rozpravě. A nyní bych tedy chtěl ještě k tomu druhému pozměňovacímu návrhu. Podle mého názoru je neúnosné, aby nadále pokračovala praxe, tak jak je běžná v současné době, kdy vlastně dohadovací řízení mezi zdravotními pojišťovnami a poskytovateli se vede do doby až čtyři měsíce před koncem roku. Potom mají ministerstvo a zdravotní pojišťovny nějaký čas na vypořádání připomínek a pak dochází k tomu, že vlastně Ministerstvo zdravotnictví vydává úhradovou vyhlášku, která je základním dokumentem pro to, jak se bude hradit zdravotní péče v závěru kalendářního roku. Často to bývá někdy 30. nebo 31. prosince, což je naprosto absurdní. A navíc se ukazuje, a ukázalo se to i v letošním roce, že v podstatě zdravotní pojišťovny musí připravovat zdravotně pojistné plány, musí vycházet z nějakých předpokladů, které, řekněme, vycházejí z Ministerstva zdravotnictví, které připraví návrh té vyhlášky nebo základní parametry. Zdravotní pojišťovny ve svých orgánech projednají návrh zdravotně pojistného plánu a ta finální verze úhradové vyhlášky, která vyjde ve Sbírce zákonů, se pak výrazným způsobem liší od toho, co bylo předtím s těmi zdravotními pojišťovnami předjednáno. To je naprosto nenormální fakt. Znamená to dodatečné náklady, které potom zdravotní pojišťovny nesou. A samozřejmě nevkládá to klid do systému zdravotního pojištění. Proto chci navrhnout, aby se ty termíny posunuly tak, aby bylo možné v reálném čase ještě do konce kalendářního roku přijmout úhradovou vyhlášku a v návaznosti na to i zdravotně pojistné plány tak, aby reagovaly už na tu definitivní vyhlášku. Čili to je k těm návrhům, které potom uvedu v podrobné rozpravě a také náležitě zdůvodním. Tímto se hlásím současně do podrobné rozpravy. Děkuji za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name