2013-026-08-004b
4. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 382/ - druhé čtení
View options
Text: - Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji panu poslanci Kalouskovi, včetně dodržení času. A ještě s faktickou poznámkou před poslancem Dolejšem pan poslanec Karel Fiedler - také k faktické poznámce. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty.
Poslanec Karel Fiedler
Děkuji za slovo. Já v podstatě navážu na předřečníka, na kolegu Kalouska, na to, co jsem říkal při svém posledním vystoupení také pár minut zpátky. V podstatě oba s panem kolegou Kalouskem říkáme to stejné, že pokud se jedná o tyto zásadní věci, vyzývám Poslaneckou sněmovnu, poslanecké kluby, aby to byly věci, které budou z širšího konsenzu nejenom tří poslaneckých klubů a politických stran vládní koalice. Ještě jednu věc jen krátce. Před chvilkou tady zaznělo z úst pana vicepremiéra Babiše, že by byl velmi rád pro snižování daní. Já mu to rád upřímně věřím a doufám, že alespoň podpoří návrh našeho poslaneckého klubu, abychom se zavázali ústavně, že daně minimálně nebudeme zvyšovat. Takže věřím, že tento náš návrh, který za chvilku jistě představí kolega Marek Černoch, bude podpořen. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji panu poslanci Fiedlerovi a nyní vystoupí ve své řádně přihlášce pan poslanec Jiří Dolejš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš
Děkuji za slovo. Nevím, jak máte čerstvě v hlavách debatu, která k tomuto bodu probíhala zhruba před měsícem. Obávám se, že vám už z toho něco vypadlo, ale přece jenom už pouhý pohled na nadpis tohoto bodu dává tušit, že to nebude prosté, protože jde o ústavní zákon, a tedy v podstatě zasahujeme do věcí, které nejen že vyžadují ústavní většinu, která se dá uhňahňat, ale také se dá postavit na nějakém racionálním konsenzu. Ale je to věc, která by měla mít dlouhodobou, ne-li trvalou platnost a měla by vytvořit podmínky i pro ty, co přijdou po nás, a proto si myslím, že si to zaslouží zevrubnější debatu. A je skutečně škoda, že tento zákon se tady objevil tak trochu až po jistých porodních koaličních bolestech a tak nějak nahonem, že tedy nebyla dostatečně fundamentální ta fáze přípravy. Dokážu to první svou poznámkou a ta směřuje k historii uvažování na téma finanční ústava. Jsou tady i větší pamětníci, než jsem já, ale já sám jsem zažil čtyři pokusy o finanční ústavu. Z debat nad těmito pokusy je jednak vidět, co jednotlivé politické myšlenkové proudy považují za rozpočtovou odpovědnost a jak se také jejich názory vyvíjely. Někdy pod tlakem, bych řekl, i koaličních a jiných ad hoc politických okolností. Rovněž připomenu vystoupení před měsícem kolegy místopředsedy Sněmovny Filipa, který upozornil na to, že zásah do Ústavy je do té míry významný, že by si zasloužil ne nějaký halabala přístup, ale prodiskutovat to i v kontextu dalších zásahů do ústavnosti. To jenom na připomenutí. A teď k historii samotné myšlenky finanční ústavy. První byl návrh, který se tady objevil v listopadu 2002, byl to tisk 115, kdybyste si ho chtěli dohledat, a byl to návrh tehdy opoziční ODS a byl zamítnut v prvním čtení, jak už se to někdy opozičním návrhům stává. Zajímavá je argumentace toho odmítnutí. To znamená, že tehdejší vládní sestava, které vévodila sociální demokracie, konstatovala, že jde o nepřímou novelu Ústavy, která narušuje ústavní dělbu kompetencí. Do dnešní doby se změnilo mnohé, například i to, že vznikl evropský fiskální kompakt, ale česká ústavnost až do té míry se nezměnila. Pak byl dlouho klid, nikoho to netrápilo, zdálo se, že žijeme v čase, kdy už přicházejí jenom samé úspěchy a sociální výhody - vstoupili jsme do EU, ekonomika rostla, byť ne všichni z toho měli příslušný osoh, a najednou přišla krize, a to jak světová, tak i evropská, a v časech vlády Petra Nečase, konkrétně to bylo v říjnu 2012, se objevil tentokráte vládní tisk s číslem 821, který už byl připravován na půdě komise, kde se hledala nejen ústavní většina, ale především udržitelný trvalejší společný pohled na věc. A nehledal se jednoduše. Dle opozice, kde tehdy byla především sociální demokracie a KSČM, to byl návrh, který byl příliš tvrdý, který podvazoval ekonomický růst, protože jsme byli v čase, kdy jsme mysleli, zejména vládní reprezentace si myslela, že jediné, co se dá rozumného dělat, je proškrtat se k stabilitě, a byly tady i výhrady, protože se jedná o balíček zákonů, tak je tomu i dnes, tak pokud jde o samotný zásah do Ústavy, tak byly výhrady k nedohodě a k nejasnosti v prováděcím zákonu. Známý fakt, že došlo k předčasným volbám, nevedl k rozuzlení tohoto sporu mezi koalicí a opozicí a jako jakési memento času, kdy tento zákon měl velkou podporu, tak se přihlásila TOP 09 v prosinci 2013, tentokrát to už je naše volební období, s tiskem poměrně nízkého čísla 24, který se vracel k tomu, co bylo předneseno předchozí vládou, tedy Petra Nečase, a doplňoval některé - z mého pohledu spíše formalisticky, ale doplňoval, je třeba říci, - chybějící otázky, zejména pokud jde o prováděcí zákon. Také tento návrh byl zamítnut, a to hned v prvním čtení, a to s tím, že se opět vymyká ústavnosti, to je zajímavý argument, který se neustále opakuje, a že podvazuje udržitelnost rozvoje naší ekonomiky. A výsledek máme nyní před sebou, tedy čtvrtou verzi, která je návrhem vlády Bohuslava Sobotky. Ti, kteří sledovali, jak to probublává v koaličních strukturách, tak možná postřehli, že existovaly určité přístupy a verze tohoto zákona, verze přicházející z Ministerstva financí, které je logicky v této věci významným garantem, a nakonec tedy máme na stole verzi, která je a bude cupována, a jak jsme před chvilkou v technické poznámce zejména kolegy Kalouska slyšeli, tak aby byla shledána dostatečnou, tak se musí vrátit do koridoru, který vytyčily návrhy z doby Petra Nečase nebo toho opozičního návrhu TOP 09. Přitom jednak není odpovězeno na ony výhrady ústavnosti, jednak není diskutováno, v čem a jak by mohlo dojít k oné podvázanosti ekonomického rozvoje, resp. udržitelnosti ekonomického růstu. V debatě před měsícem jsem dokonce postřehl, že vystupovali někteří koaliční poslanci, konkrétně kolega Klaška, který upozorňoval na to, že tato verze tím, jak nabízí onen dluhový strop, a která má daleko, bych řekl, méně razantní nástroje, jak si ten strop vymoci, tak že stejně vlastně směřuje ekonomiku do rozhodovací situace, kterou on nazval tím známým pojmem fiskální útes, což bylo v době, kdy se ocitla v hluboké krizi americká ekonomika. Fiscal cliff znamená v podstatě tolik, že ekonomika by se mohla zřítit z útesu, pokud jí nebudou uhrazeny elementární náklady na fungování, a to v tom škrtacím provedení, kdy některé náklady se prostě uhradit musí, nelze je odložit. Tak to funguje. Takže ten reálný problém onoho fiskálního útesu vnímá zřejmě i koaliční struktura, jen to nedovádí do podoby konkrétního řešení v onom ústavním mechanismu. Čili to pokud jde o historii od roku 2002 až k dnešku. Druhá moje poznámka či balíček poznámek směřuje tedy k tomu, jak se dopracovati rozumného výsledku, jak dosáhnout validní ústavní shody, kdy to nebude slepeno či uhňahňáno z poslanců, kteří se nějakým způsobem zatoulají a dotvoří vládní většinu do potřebné ústavní většiny. Ponechme stranou, že v předchozím období byla vládní komise - to asi nedoženeme. Teď jsme v situaci, kdy musíme hledat shodu ex post, ale o to vážnější by měla být debata nejen nad samotným ústavním zákonem, ale zejména nad těmi dalšími dvěma právními tituly, které následují. Jestli si dobře pamatuji, tak debata byla vlastně již sloučená, a to jak tedy je upravit do podoby, která by byla hlasovatelná. A máme tady vlastně tři základní možnosti. Buď pábitelství, tedy autorů předchozích verzí, z nichž viditelným mluvčím je kolega Kalousek, nebo uvědomit si, do jaké míry je konzistentní mechanismus již navržený a ve své účinnosti pouze odložený, tedy evropský fiskální kompakt a to české řešení, a myslet skutečně na konstrukci takovou, která by nepodvázala hospodářský růst, anebo nějakým dílčím ústupkem vyjít vstříc kolegům - teď nevím, jestli z Úsvitu či post-Úsvitu, já teď nestačím sledovat, v jakém stadiu zrovna jsou - ale kteří také zřejmě nabízejí některé své hlasy k této ústavní většině. Myslím si, že ta dohoda by si měla vyříkat některé parametry. Já je tady zmíním a protože nejsem už zrovna idealista, tak nečekám okamžitou odpověď či vyčerpávající odpověď, ale přesto myslím, že by bylo hodno pozornosti se těmto parametrům věnovat. Prvního parametru jsem se už vlastně dotkl, a to je tedy ten vztah toho evropského fiskálního kompaktu a té české dluhové brzdy. Je fakt, že pokud evropský systém nějakým způsobem nedoplňuje - buď nezměkčuje, nebo nepřitvrzuje - tak vlastně se ptám, proč toto vůbec děláme. Aby se, jak se říká lidově, vlk nažral a koza zůstala v celistvosti? To by, myslím, nebylo hodno zákona takového významu. Druhým tím parametrem je vůbec filozofie fiskální politiky a toho, co si představujeme pod konsolidací veřejných financí, tedy zda ta konsolidace má být pouze restriktivní, zda se k stabilitě veřejných financí můžeme dostat pouhými škrty a omezováním výdajů i v situacích, kdy to omezování může mít silně negativní efekt. Tady v tom mechanismu zejména prováděcích zákonů upozorňuji na citlivost metodiky propočtu tzv. strukturálního deficitu. Teď pomíjím debatu o tom, že sama vláda se s tímto kritériem trošičku rozešla i v té definici, která je zaužívaná, tedy v té definici evropské. A pak jsou tady tzv. únikové doložky, které vlastně umožňují přijmout jinou fiskální politiku za konkrétních situací. Tam ty situace jsou vyjmenované. Je otázka, jestli vyčerpávajícím způsobem, protože musím upozornit, že život není vždycky katedrový, učebnicový a zdaleka nejde jenom o eliminaci důsledků tzv. byznys cyklu, který už dneska není zdaleka tak významný, určující, a dokonce v rozměru evropském ani neprobíhá synchronně. Nemusí jít o eliminaci jednorázových strukturálních transformačních zásahů, protože kromě například bodu minulého, který jsme tady diskutovali, tedy penzijní reformy, tak řadou transformačních procesů už tato republika, tato ekonomika prošla. Ale je tady problém necyklické stagnace ekonomiky, kde skutečně se můžeme dostat do špatné hospodářské situace mimo hospodářský cyklus, a přitom se přísným ustanovením finanční ústavy můžeme vzdát jakýchkoliv prorůstových nástrojů, jak se z této situace dostat. A pak jsou tady problémy některých segmentů ekonomiky. Jedním tím segmentem je sektor zdravotních pojišťoven. Pravdou je, že metodika, tak jak je uplatňovaná, zahrnuje, představuje veřejný sektor celý a v podstatě jako by zapovídala vyjmout z tohoto sektoru sektor zdravotních pojišťoven, které zpracovávají nějaké zdravotní plány. Ale ty zdravotní plány musí zajistit určitou úlohu zejména veřejného zdravotnictví, protože jak asi všichni velice dobře víte, tak v Listině základních práv a svobod je článek číslo 31, který ukládá - a je to Listina základních práv a svobod, je to součást ústavního pořádku, tedy je to norma významné právní síly, která ukládá zajistit dostupnou zdravotní péči pro všechny. A když na to nebudou peníze, tak nezajistíte. Takže je tady zjevná kolize. Další podobná kolize je zase v segmentu veřejné správy. Veřejná správa je relativně na státu nezávislá. Koneckonců praví tak i příslušný, tuším osmý, článek Ústavy, a přesto my jim chceme restriktivně naordinovat určité parametry. A protože jsme si toho vědomi, že je to problém, tak už v té verzi 2012 bylo navrženo, aby se účinnost tohoto mechanismu pro sektor územních rozpočtu odložila. Bylo to v roce 2012. Tehdy tam byl odklad do roku 2018, čili pět a více let, jestli to dobře počítám. Ale už tehdy se vědělo, že ekonomická situace územních samospráv je taková, že by do toho, jak se říká, zahučelo 400 obcí, dokonce některá statutární města. A situace se nezlepšila, přestože už ekonomika vyšla z té velké světové krize. Pokud vezmu vážně aktuální data, tak by do toho mimořádného řízení spadlo tentokrát už 500 obcí a počet statutárních měst, kterých se to týká, je ještě větší. Takže ono je o čem diskutovat. Tyto parametry jsou velmi významné a byl bych velmi nerad, abychom to, pokud ten návrh projde do druhého čtení, za prvé odflákli a za druhé ten kompromis nad vytvářením ústavní většiny postavili skutečně na nějakém lepení nahodilém a handlování, protože by se nám to vrátilo nepochybně jako bumerang. Fiskálních filozofií může být samozřejmě více. Myslím si, že celkově i okolní svět se vydal ne zcela promyšlenou a správnou cestou. Ale nemusíme být v tomto ohledu papežštější než papež a tu smyčku, která možná není fatální, ale je riskantní, tak abychom si kolem našich hrdel utáhli ještě více, než je nutno. Děkuji za pozornost.
Download XML • Download text
• Waveform view • Create Person name
