|

2013-026-02-017b

17. Vládní návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím právní úpravy rozpočtové odpovědnosti /sněmovní tisk 413/ - prvé čtení

Date2015-03-11
Meeting2013/026
Agenda Item2013/026/017
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/026schuz/bqbs/b06201701.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   001 < Page 002 > 003

Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu poslanci Miroslavu Kalouskovi. Nyní s přednostním právem pan předseda Tomio Okamura. Připraví se pan kolega Klaška za předsedu klubu. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Poslanec Tomio Okamura Vážené dámy, vážení pánové, bych se rád vyjádřil jménem poslaneckého klubu Úsvit. Dluhy obecně nejsou nic dobrého. Ekonomové by k tomu dodali, že není dluh jako dluh. Pokud si půjčím na rozumnou věc, tedy pokud půjčené peníze dobře investuji, pak může být dluh i správným krokem z potíží či startem k prosperitě. Platí ale také to, že dlouhodobé zadlužování je cestou do pekla. V debatě o dluhové brzdě je třeba vidět priority trochu jinak, než jak je nastavuje vláda, a o tom bych chtěl hovořit. Zadlužení ve výši 55 % může, i nemusí být katastrofa podle toho, jak dlouho by trvalo. Platí samozřejmě, že čím déle, tím hůře. Protože rostou náklady na dluhovou službu a klesá bonita země na finančním trhu. Princip ústavní pojistky proti předlužení by měl podle našeho názoru v prvé řadě všechny vlády zavazovat k dlouhodobé vyrovnanosti rozpočtu a to tady chybí. Byť v současnosti je kvůli dosavadnímu neodpovědnému hospodaření vlád takový požadavek utopií, ovšem utopií, které by jednou měla být realitou. Osobně vidím jako riziko schválení v uvozovkách bezproblémové ústavní míry zadlužení, kdy celkem logicky hrozí, že se hranice 55 % stane spíše standardem pro další zadlužování. To správné cílování by totiž mělo být podle mého názoru zcela opačné. Ideálem je přebytek, nebo alespoň nula a pouze ve zlých časech dluh podle akutní potřeby, nikoliv podle předem dané laťky. To je myslím ten základní rozdíl v pohledu této vlády a v pohledu, který vidíme my, to znamená v pohledu na zdravé hospodaření. Ústava by měla proto deklarovat v prvé řadě povinnost vlád hospodařit s vyrovnaným rozpočtem a zavázat budoucí vlády, aby směřovaly k tomuto cíli. To nám tady v tomto návrhu prostě úplně chybí. Další problémy skrývá i navazující zákon o rozpočtové odpovědnosti. Návrh o pravidlech rozpočtové odpovědnosti stanoví úsporná opatření, která neplatí v případech katastrof nebo finančních krizí, které jsou definovány poklesem HDP v posledních dvou letech. Takže tady mi také připadá, že to není zdaleka ideální, protože krize, tedy krize faktické, nikoliv krize podle ekonomických příruček, se mohou objevit ze dne na den. A dám konkrétní příklad. Kdyby například byla americká federální vláda limitována navrhovanými českými zákony, to znamená tím, co tady teď navrhuje vláda, nesměla by v roce 2008 schválit programy TARP, zachraňovat automobilky a proticyklicky vykrývat hospodářský propad. Těsně před vypuknutím krize reálná ekonomika v USA rostla. V roce 2007 o 2,2 %. To znamená, že podle tabulek by USA nebyly v ekonomické krizi a výjimka na vládní hospodaření by se tedy nemohla uplatnit. To, co z toho plyne, je, že daleko lepší než zavazovat vládu konkrétními čísly, která nikdy nemohou reflektovat realitu života, je zavázat vlády všeobecně po vzoru konkrétně švýcarské ústavy. Ta v podstatě říká krátce ve třech bodech, že konfederace musí udržovat svoje příjmy a výdaje v rovnováze v průběhu času. Za druhé, pokud celkové výdaje federálního rozpočtu překročí strop ve smyslu ústavního zákona, je třeba kompenzovat tyto nadměrné výdaje úsporami, přičemž detaily budou specifikovány zákonem. A konečně za třetí, existují přitom některé typy výdajů, které jsou vyloučeny ze švýcarské dluhové brzdy. Jde především o zdravotní výdaje a dále výdaje spojené s pojištěním v nezaměstnanosti, které mají fungovat anticyklicky. Švýcarská dluhová brzda byla uzákoněna v roce 2003 a snížila růst veřejných výdajů z průměrné hodnoty 4,3 % na 2,6 %. V minulém desetiletí v roce 2004 stoupla sice hrubá zadluženost Švýcarska nejprve na 57,9 % HDP, poté v roce 2010 opět klesla na 42,1 %. A takového výsledku dosáhlo Švýcarsko mimo jiné právě díky své podobě takzvané dluhové brzdy. Cílem švýcarského systému je udržet celkové výdaje federální vlády relativně nezávisle na hospodářském cyklu tak, aby růst výdajů odrážel trendový dlouhodobý růst ekonomiky. Daňové příjmy pak mohou kolísat podle hospodářského cyklu, přičemž v tom případě není potřeba zvyšovat daně v době recese, a tudíž prohlubovat hospodářský pokles. A právě taková pružně nastavená dluhová brzda není procyklická, nezhoršuje průběh recese, naopak pomáhá recese vyrovnávat a dlouhodobě držet rozpočet na nejlepší možné úrovni. To by mělo být primárně naším cílem a cílem této vlády, a nikoliv držet formálně nějakou ústavou danou míru zadlužení. Tímto směrem se však vláda neubírá. Tímto moderním směrem z nejvyspělejších zemí světa. Takže když to shrnu, my sice budeme za klub hnutí Úsvit hlasovat pro propuštění do druhého čtení, protože jsme to měli i v našem programu, že je potřeba prosadit ústavní dluhovou brzdu, nicméně naše výtky, a myslím, že jsou to docela zásadní výtky, jsem tady sdělil a budeme návrh dále diskutovat a pokoušet se navrhovat změny. Děkuji za pozornost.

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name