|

2013-017-07-178

178. Ústní interpelace

Date2014-09-25
Meeting2013/017
Agenda Item2013/017/178
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/017schuz/bqbs/b29017801.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   026 < Page 027 > 028
Místopředseda PSP Jan Bartošek Děkuji vám, pane ministře. Doplňující otázka nebude, takže děkuji. Další v pořadí je vybraná a vylosovaná paní poslankyně Marta Semelová, která interpeluje paní ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou ve věci klokánků. Máte slovo, paní poslankyně. Poslankyně Marta Semelová Vážená paní ministryně, moje interpelace se týká šesti klokánků - v Brně, Dolním Benešově, Hostivici, v Janovicích nad Úhlavou, v Praze 4 a na Praze 10 -, které mají být na konci roku uzavřeny, a to na základě novely zákona o sociálně-právní ochraně, která platí od ledna minulého roku. Ta stanoví, že v jednom domově pro okamžitou pomoc dětem v tísni může být umístěno 28 dětí. Je pravda, že tato zařízení mají kapacitu větší, ovšem děti zde žijí v jednotlivých bytech s tetou maximálně po třech. Navíc se do kapacity započítávají i děti na dlouhodobých propustkách u rodičů či pěstounů. MPSV udělilo do konce letošního roku těmto šesti ohroženým zařízením výjimku. Otázka je, co bude dál. V dotčených zařízeních je celkově umístěno 26 dětí, o něž se stará 212 zaměstnanců. Osobně jsem se byla v těchto několika klokáncích podívat, v některých z nich. Jsou zde nádherně vybavené byty, velké herny, zahrada, hřiště. Chtěla bych se proto zeptat, jestli je ještě nějaká šance na jejich záchranu. Co bude s umístěnými dětmi a zaměstnanci a konečně v případě jejich zániku, co se stane s majetkem, s budovami, s vybavením těchto budov. Místopředseda PSP Jan Bartošek Děkuji vám, paní poslankyně a poprosím paní ministryni o odpověď. Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Dobrý den, vážený pane předsedající, poslankyně a poslanci. Já bych možná začala trošku obecněji, že klokánky existují již dlouho a oficiálně patří dnes do skupiny zařízení, která se jmenují zařízení pro okamžitou pomoc. Tato zařízení nejsou provozována jen Fondem ohrožených dětí. Je jich celá řada a jsou provozovány taky neziskovými organizacemi, nebo jsou třeba i zřizovány krajem či obcí. Já tady mám celý seznam. Od samého počátku své existence Fond ohrožených dětí vlastně ústy své ředitelky, nebo předsedkyně, paní doktorky Vodičkové hlásá, že jsou zařízeními rodinného typu, že jsou malá, rodinná v těch bytech. Paní doktorka také od samého začátku bojuje třeba proti těm velkokapacitním dětským domovům. Ta novela zákona o sociálně-právní ochraně se pokoušela nebo pokouší o několik věci. Jednou z nich je transformace právě těch různých velkokapacitních zařízení, ať už se jedná o kojenecké ústavy, nebo o dětské domovy, ale také o ta zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Zároveň tato novela chtěla dát určité standardy v péči o děti, protože se jedná o děti ohrožené, o děti, jejichž osudy jsou velice pohnuté, a určitě je správné dát tomu nějaká jasná pravidla. Z těchto pravidel musím říct, že Fond ohrožených dětí měl sklony se vždy vymykat, ať už v dobrém, nebo špatném. Prostě jednotlivé kauzy, musím říci, jsou velice různé, někde, co já je sleduji už nejméně deset let, tak někde bych dala za pravdu Fondu ohrožených dětí, někde bych dala za pravdu orgánu pro sociálně-právní ochranu. Prostě je to různé a ten zákon, který tedy platí, ta novela, od 1. ledna, na základě různých debat definovala několik věcí. Například že když se to jmenuje zařízení pro okamžitou pomoc, tak se jedná o pomoc okamžitou, a tedy dočasnou. Odpovídá tomu i finanční příspěvek, který je vyšší než potom do těch dlouhodobých zařízení, to znamená, chcete-li, do dětských domovů. I když ty už dnes také nejsou ta velkokapacitní zařízení, také je jich mnoho takzvaného rodinného typu. A také se řeklo, že ten pobyt dítěte, a to do konce vycházelo ze statistiky samotného Fondu ohrožených dětí, je tam průměrně šest měsíců. To znamená, že se dalo do zákona, že okamžitá pomoc je tedy definována pobytem šesti měsíců, a zároveň jako další standard se tedy určilo, aby šlo opravdu o malá zařízení, že tam bude maximální kapacita stanovena na 28 dětí s výjimkou sourozenců. Ale původně v těch debatách i zaznívalo, že by to mělo být skutečně rodinného typu - třeba jenom deset dětí. A teď tady ta zařízení všechna se měla vlastně transformovat podle toho zákona do konce roku 2013. Fond ohrožených dětí žádal o výjimky tady pro tato zařízení, o kterých jsem mluvila, ty výjimky dostal - do konce roku 2014. A já na jednu stranu ano, ta zařízení vypadají moc hezky, jsou tam děti, jsou tam zaměstnanci, na stranu druhou my tady opakovaně, a to probíhalo ještě před tou novelou toho zákona, neustále speciálně Fondu ohrožených dětí se dávají výjimky. Já si pamatuji z ministerstva před deseti lety, že se tam vždy nedostávalo peněz prostřednictvím klasického dotačního řízení, a vždy potom Fond ohrožených dětí dostal peníze navíc nějakou, jaksi bych řekla méně standardní cestou, což už dnes by asi nešlo. Ale tenkrát prostě v souladu s těmi pravidly to ještě bylo možné. Takže ten Fond ohrožených dětí - já nezpochybňuji teď jejich péči o děti, ale opravdu je tam problém, že zatímco všechny ostatní organizace se snaží prostě dodržovat pravidla, tak ten fond se vždycky vymykal. A tady on dostal vlastně dva roky na to, aby se přeměnil. Podle mého názoru jestliže je to tak velké zařízení, já jsem také v těch Štěrboholích byla, které jsou velké, tak já osobně, a dokonce jsem to říkala paní doktorce Vodičkové někdy na jaře tohoto roku, já si myslím, že oni jsou vlastně i dětským domovem rodinného typu a měli by se transformovat. Určitě nikdo nechce, aby to tam opustili a nechali být, ale podle mého názoru by se prostě měli transformovat na dětský domov.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name