|

2013-012-06-025

25. Návrh poslanců Romana Sklenáka, Jeronýma Tejce a dalších na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon) /sněmovní tisk 71/ - třetí čtení

Date2014-07-30
Meeting2013/012
Agenda Item2013/012/025
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/012schuz/bqbs/b19102501.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   011 < Page 012 > 013
Místopředseda PSP Jan Bartošek Děkuji. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Petr Bendl. Máte slovo, pane poslanče. Poslanec Petr Bendl Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, zabýváme se zákonem, který má posunout fungování veřejné správy a státní správy o valný kus dál oproti tomu, co v minulosti bylo v Poslanecké sněmovně a v Senátu České republiky projednáno. Tím mám na mysli zejména zkušenost, kterou mám osobní, a to je konstruování systému fungování veřejné správy a reformy veřejné správy, chcete-li, na úrovni krajů. Chtěl bych připomenout právě na tomto případě, že je tam řada podobností vůči služebnímu zákonu, který dnes projednáváme. Například i v případě ustanovení krajů a krajského uspořádání v České republice, které jsme také měli dáno v české Ústavě už od roku 1992 nebo 1993, a argumenty tehdy v Poslanecké sněmovně byly "je třeba naplnit Ústavu" a slyšel jsem to dnes zde z úst řady mých předřečníků, že říkali, musíme s tím pohnout i proto, že to máme v Ústavě, a měli bychom hledat nějaké optimální řešení tohoto návrhu zákona. Tehdy stejně jako dnes také platilo, že konstruujeme systém, který má fungovat ne jedno, ale více volebních období. Který musí vzít také na vědomí fakt, že se budou měnit koalice a koaliční uspořádání na jednotlivých krajích a podobně a musí fungovat s veřejnou správou dole, ve městech a obcích, musí respektovat fakt, že se některé články veřejné správy budou rušit či jiné budou vznikat. I toto má proběhlá reforma veřejné správy v minulosti velmi podobné s tím, o co se tady snažíme teď, to znamená naplnit tzv. služební zákon, naplnit ústavnost České republiky a zároveň i splnit podmínky Evropské unie tak, abychom zde měli zákon, který nebude nutno v příštím nebo přespříštím volebním období znovu měnit, protože se ukáže, že je nefunkční, že zkrátka zpomaluje fungování České republiky jako celku. V minulosti bylo normálním pravidlem ne skutečnost, že ministr vnitra se dvakrát omluví z jednání Poslanecké sněmovny k tak vážné věci, jako je služební zákon, a už vůbec neplatilo, že by neřekl ani slovo. Také neplatilo, že zde přicházely nestandardní způsoby projednávání v Poslanecké sněmovně právě pro vážnost celé té záležitosti. A musím připomenout opozici, že to byl tehdejší premiér Miloš Zeman, který trval na tom, že má to být zákon, který bude více volebních období, že zkrátka se musí opozice dohodnout s koalicí a najít nějaké řešení, které možná bude mít nějaké chyby, ale bude mít delší dobu trvání. Bylo zcela standardní, že na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj a životní prostředí, který tehdy byl sloučen, byl to jeden výbor, přesto si tento výbor našel dostatek času na to, aby se nad jednotlivými paragrafy shodla tehdejší koalice i opozice, a podíváte-li se na hlasování, závěrečné hlasování, co se týká reformy veřejné správy, procházely významnou většinou takovéto zákony. Není nejmenší důvod, aby v tomto zákoně nedošlo k něčemu podobnému Politická kultura se zásadním způsobem změnila oproti minulosti a je to velká škoda. Já už jsem to říkal ve druhém čtení, že mohu s Milošem Zemanem, s tehdejším premiérem, v ledasčem nesouhlasit, nicméně politickou kulturu to mělo. Dohodli jsme se na něčem, co funguje, a nevnímám dnes nějaké zásadní rozpory na úrovni politických diskusí o tom, jestli veřejná správa má fungovat tak či onak. Já si to umím představit lépe, říkal jsem to i tehdy v Poslanecké sněmovně, že bych raději než krajské úřady spíše poopravil fungování okresních úřadů, místo krajských zastupitelstev by stačilo tehdejší okresní shromáždění v podstatě pojmout jako územní volební celek a mohla se na okresních úřadech postavit samospráva, naplnili bychom tím, co jsme měli v Ústavě, nestálo by nás to tolik peněz a neměli bychom takovou nerovnováhu fungování státní správy a veřejné správy v České republice, jako například vezmete-li si velikosti jednotlivých krajů a podobně. Nicméně na tom chci demonstrovat fakt, že jsme prostě byli schopni najít kompromisy, které budou v zájmu stability a schopnosti České republiky - naplnit jednak povinnosti, které vyplývají z Ústavy, tak povinnosti, které vyplývají z legislativy Evropské unie. Opravdu je dojemné, když tady člověk poslouchá, jak ministr bez práce Dienstbier, nebo chcete-li bez ministerstva, říká "dejte mi, prosím vás, nějakou práci, my už to máme dohodnuté, že do budoucna tyhle věci budou pode mnou". A ministr vnitra, který ty věci má na starosti - kompetenční zákon jasně říká, kdo to má na starosti -, se už po druhé omluví, dožvýká a odejde. Já bych velmi rád, aby tohle tady zaznělo znovu, fakt, že se lidé, kteří to mají na starosti, celé té záležitosti nevěnují. Já bych chtěl říct jednu svoji vlastní zkušenost o tom, co vlastně my tady připravujeme. Já jsem prošel funkcí komunálního politika i regionálního politika. Dokonce jsem seděl v jedné lavici s v tuhle chvíli zde nepřítomným ministrem životního prostředí Richardem Brabcem, kdy jsme za ODS společně hájili vznik nové průmyslové zóny a potřebovali jsme, aby než tato průmyslová zóna vznikne, všichni státní úředníci využili maximálně svého pracovního času a pracovní doby k tomu, aby taková průmyslová zóna mohla vzniknout. Aby nevyužívali takové ty třicetidenní doby k tomu, aby se vyjádřili, či k odvolání šedesát dní atd., zkrátka aby nezdržovali věc, která zcela v souladu se zákonem musí projít. Díky tomu dneska je na Kladensku významná a velká průmyslová zóna zaměstnávající tisíce lidí. A nešlo o žádné lámání chleba, respektive lámání rukou státních úředníků. Jenom prostě tady existovala šance a snaha samosprávy a šance rychle zareagovat v té konkurenci příchozích investorů do Evropy a do České republiky, tak abychom byli schopni zareagovat a nabízet těm, kteří přinášeli pracovní příležitosti a chtěli do České republiky investovat, šanci, že mohou brzy postavit fabriku, že mohou brzy zaměstnat lidi. Nepotřebovali jsme k tomu žádný další silný zákon, který by odděloval fungování, řeknu, legálně, legitimně zvolených zastupitelů, ať už Parlamentu, či samosprávy měst a obcí, či kraje od státních úředníků. Protože to je to, čemu se snažíme v tuto chvíli v diskusi k tomuto zákonu zabránit. Na úrovni kraje moje zkušenost byla podobná. Byl jsem si vědom toho, že podstatnou podmínkou pro to, abychom přilákali zahraniční investory, a podstatnou podmínkou konkurenceschopnosti České republiky je, abychom byli schopni garantovat nejenom zákonný proces možnosti výstavby takové fabriky, nebo té investice jako takové, ale také dostatečnou rychlost a pružnost, schopnost reagovat na podmínky investora, který přicházel. A dobře vím, jak jsme byli v Evropské unii řadě zemí trnem v oku, a možná s tím máte ve valné většině nějakou zkušenost, že přichází-li investor, říká si "půjdu do České republiky, nebo do Maďarska, nebo do Polska, nebo na Slovensko", a jedna z věcí, která rozhoduje, je samozřejmě i termín schopnosti prosadit takovouto stavbu. Termín schopnosti fungování státní správy jako celku. Pan ministr bez práce Dienstbier tady říká, že chce, nebo že musíme zajistit nezávislost úředníka. Nezávislost na kom? Nebo na čem? Nezávislost na - řeknu - zvolených orgánech? Nezávislost na svém ministrovi? To si opravdu myslíte, že když bude na ministerstvu ministr bez schopnosti motivovat lidi k tomu, aby pracovali pružně, rychle a často možná i nad rámec času, protože to Česká republika potřebuje, že se Česká republika někam pohne, pokud tohle oddělíme? Ministr je tady od toho, aby dobře řídil ministerstvo a motivoval státní orgán k tomu, aby také naplňoval volební program, s kterým šel do voleb, a že lidem bylo něco slíbeno. Někdo vyhraje volby, sestaví se vláda a tato vláda by měla naplnit svůj volební program. Ten volební program by měla prosazovat prostřednictvím svých ministrů. A dobře odmítáte v tom návrhu zákona, aby to byli náměstci, protože říkáte "to už je přespřílišná politizace, to stačí už ten ministr, už žádného dalšího politika tam, prosím vás, nedávejte, ti úředníci budou dobře vědět, co ta země potřebuje". Ale dobře cítíte ten rozpor v tom, že ten úředník neprošel tím volebním martyriem, neslíbil těm lidem a neptal se jich na ulicích, co chtějí, aby se stalo. A chce mít klid hlavně, řeknu, úředník, od toho, kdo ho motivuje k tomu, aby něco dělal. A to přece není ta nezávislost, kterou si přejeme! Když se projednával zákon reformy veřejné správy, zákon o krajích, řešilo se podobné dilema. Paní náměstkyně Strecková, kterou tady připomínal kolega poslanec, přišla s nápadem, že musíme mít státního tajemníka na úrovni kraje, že ten státní tajemník bude součástí krajské rady, bude mít svůj úřad, aby zajistil nezávislost fungování státního úředníka uvnitř krajské instituce, a že takto a jedině je to možné a takto a jedině to Evropská unie chce, protože přece musíme zajistit nezávislost fungování státní správy uvnitř krajů. Nakonec jsme po diskusi, bez toho, aniž bychom museli dělat nestandardní kroky, které se tady bohužel v této Poslanecké sněmovně odehrávají, ten problém vyřešili tak, že nevznikl žádný úřad uvnitř krajského úřadu, úřad státního tajemníka, nebo státního úředníka, který by sám personálně řídil chod úřadu. Protože to by prostě jednak nebylo funkční, a všichni to vědí, všichni to tak cítí, a také by to bylo mnohonásobně dražší. Situace se vyřešila tak, že dnes ředitel krajského úřadu není jmenován jenom radou, není pod, řeknu, politickým tlakem absolutně, je v tom zakomponována kompetence ministra vnitra, a naplnili jsme podmínky, které po nás Evropská unie chtěla. Stejný způsob můžeme použít při konstrukci služebního zákona v diskusi, o kterou se opozice v tuhle chvíli marně snaží, která je nám sice tady odsud slibována, ale ve skutečnosti se neděje nic. A my s odkazem na tu minulost - nemusíte věřit, nebo nemuseli byste věřit tomu, že to myslíme vážně, že se chceme bavit o tom zákonu, kdybyste s námi neměli aspoň - obracím se teď na sociální demokracii - stejnou zkušenost z minulosti, že jsme společně byli schopni postavit zákon, který nepřinášel významně větší náklady na chod státní správy, splnil podmínky Evropské unie a naplnil Ústavu. Mám ještě jednou důležitou poznámku. Vznikne-li generální ředitel všech státních úředníků a jeho generální ředitelství, které zprvu bude vypadat nenápadně - "vždyť je to jen pár lidí", my jsme tady slyšeli, že to vlastně není nic, a bude se zabývat jenom takovými nepodstatnými věcmi, jako je personalistika jednotlivých ministerstev a ministrů, pominu-li fakt, že hájit zájmy zaměstnanců si daly do vínku odbory, které na jednání tripartity s vládou projednávají pravidelně podmínky, řeknu, fungování zaměstnanců a podmínky zaměstnanců obecně, nejenom ve státní správě, tak teď už to budou asi do budoucna projednávat pouze s tím generálním ředitelem všech státních úředníků. Následně pak budou předkládat návrhy ministrům, kteří nebudou mít žádnou kompetenci, aby v tom cokoli udělali. Dostaneme se do bludného kruhu, který v podstatě nepůjde rozetnout. Nevím, jestli odbory s něčím takovým souhlasily, možná si představují, že to bude mnohem jednodušší, ale my si tu situaci celkově obecně zkomplikujeme. Protože vznikne další partner, kterého bude potřeba brát vážně a který, a to mi věřte, ať si může dnes koalice myslet, že lidi, které dosadí do funkce generálního ředitele všech státních úředníků a náměstka generálního ředitele všech státních úředníků, že v okamžiku jejich jmenování budou loajální vůči vládní koalici, tomu nemůže věřit nikdo. Možná pár jednotlivců, kteří přímo ovlivní to, jestli to bude Špidla, nebo nebude, nebo jestli to bude někdo jemu podobný, možná chvíli na základě kamarádských vztahů to bude fungovat, ale nebude to nezávislá funkce, nebude to nezávislý státní úředník. Bude mít na sedm let velkou jistotu a ti pod ním téměř jistotu, že někdo z nich, z náměstků generálního ředitele nejvyššího státního úředníka, se stane potom také na sedm let tím generálním ředitelem všech státních úředníků. Sami musíte cítit, že tohle nemůže fungovat, resp. že to pro Českou republiku nemůže být něco, co bychom potřebovali, a že tohle ani nemůže být podmínka Evropské unie, i když věřím tomu, že by si to leckterý byrokrat v Evropské unii přál, aby Česká republika ztratila jakoukoli svoji dynamiku, jakoukoli svoji konkurenceschopnost, aby byla hendikepována tím, že než se budete dohadovat s legálně a legitimně zvolenými politickými reprezentacemi, budete si to muset všichni jít předjednat ke generálnímu řediteli všech státních úředníků, pak se zeptat případně nějakého náměstka - tady v Praze, podotýkám. Protože i to byla správná poznámka, že vlastně ten systém státní správy je rozprostřen na celém území České republiky. Ale kde se bude rozhodovat o tom, kdo bude vlastně jakým zaměstnancem, zdali bude potrestán, či nikoli, protože o tom se tady také nemluvilo. Ale připomínám, že např. za první republiky, a to byl velmi slušně a solidně vypracovaný byrokratický systém, jak potrestat státního úředníka, když se něčeho dopustí. Protože to bude muset udělat to generální ředitelství. A to generální ředitelství na to bude potřebovat nějaké právníky a nějaké další firmy, které budou posuzovat, jestli ten dotyčný zaměstnanec v Dolní Lhotě se opravdu nedopustil něčeho protizákonného a jestli ho potrestá tak či onak. Jestli s ním zavede nějaké řízení, nebo jestli ho dá k soudu apod. Což samozřejmě zase nezpružní výkon státní správy a fungování České republiky jako celku. Já bych si moc přál, abyste se podívali do zákona, který v roce 1937 fungoval, a podívali se na všechny jeho součásti, protože i tam platilo, a je potřeba to sdělit i naší veřejné správě, že odsouhlasení tohoto návrhu zákona bude dělit státní úředníky na úředníky sedící na obcích a na krajích a na úředníky, kteří na tom budou nejen finančně, ale existenčně lépe, a přitom jim budou mluvit do toho, co mají nebo nemají dělat. Že neplatí, že se tady bavíme o rovných podmínkách pro všechny státní úředníky, to je také potřeba tady silně říci. Není to tak, že by všichni státní úředníci měli svoji státní definitivu a že o všechny bude postaráno a že všichni dostanou odstupné nebo ty zlaté padáky, které navrhuje ministr bez práce. Prostě je potřeba, aby i státní úředníci věděli, že tady budou jiné kasty. Budou tady tací, co mají jistotu na sedm let, kterých se všichni začnou chodit ptát, co si o tom myslí a jestli nemají vyhodit tamhle toho státního úředníka, protože už mě štve, anebo jestli nemají vyhodit tohohle, nebo naopak, tohle bude sympaťák, protože jsme spolu chodili do školy, toho je tam potřeba nechat a je potřeba to jet vyřídit nejlépe do Prahy, nebo já nevím kam to generální ředitelství strčíme, ono je to v zásadě jedno, prostě vždycky odněkud se to bude řídit. To je potřeba, aby věděli i ti starostové, že jejich úředníci budou v jiné kategorii než úředníci tady v Praze, úředníci na ministerstvech. Mimochodem při projednávání tohoto návrhu zákona ve výboru pro veřejnou správu přišli lobbovat i představitelé státních institucí, zdali by nakonec ten zákon nemohl být jiný apod. Já se jim na jednu stranu nedivím, protože on se s nimi totiž nikdo nebavil. Takto důležitý návrh zákona neprošel řádným připomínkovým řízením. To v minulosti, protože ten návrh reformy veřejné správy předkládala vláda, přestože jsme k tomu pak udělali komplexní pozměňovák, po dohodě s vládou, ale ten základ prošel připomínkovým řízením. Vychytaly se jemnosti fungování veřejné správy tak, aby celá záležitost mohla fungovat. Tohle jsme opominuli, a tak logicky řada státních institucí, kterých máme stovky, možná tisíce, o kterých nikdo pořádně nikdy ani neslyšel, o pár zaměstnancích apod., najednou otevřely oči a říkají: my tam buď chceme být součástí toho služebního zákona, chceme mít ty výhody, jako má pár vyvolených, a zkoušejí to, jestli by náhodou poslanci s tím ještě něco neudělali apod. I k takovýmto disproporcím vede tento návrh služebního zákona, protože prostě obešel systém, ke kterému by se mohli vyjádřit jednotliví ministři, nebo chcete-li, ministerstva. I když z toho, jak to tady vidím - ministr vnitra, už jsem říkal, se omluvil, protože ho to nezajímá. Už podruhé. Podotýkám - podruhé. To už není náhoda. To je spíš vyjádření vztahu: "Tak si to tam projednejte, my si to stejně odsouhlasíme. Mně je v zásadě jedno, jestli ta veřejná správa bude fungovat tak či onak. Já už tady potom stejně nebudu." Jenomže tady budou ti občané, kteří budou muset s tou státní správou nějak vycházet. A bude tady další centrum moci jménem generální ředitelství. Nebo o tom rozhodujeme, jestli tady bude generální ředitelství všech státních úředníků, či nikoli. Já moc prosím, aby se od těch slov a slibů, že se chce vážně jednat s opozicí o konkrétních jednotlivých paragrafech, došlo k činům. Ať se zvedne premiér nebo předseda poslaneckého klubu sociální demokracie a hnutí ANO a další a řeknou ano, tak pojďme, udělejme odborný tým o pár lidech. Protože prostě platí Parkinsonovy zákony. Platí to, že v okamžiku, když se sejde více než sedm lidí, tak už aby byl jeden slyšen a vnímán, si musí stoupnout, a to, aby si stoupl, už musí říci projev a ten projev už nemůže být jenom: dobrý den, přátelé a na shledanou, ale už musí být nějak dlouhý a strukturovaný, a zkrátka nedospějeme k ničemu. Chceme-li a myslíme-li to vážně, myslím, že jsme jako opozice a občanští demokraté, a věřím, že i ostatní, připraveni k tomu, aby se bez supermediální pozornosti, ale opravdu detailně projednaly jednotlivé návrhy. My jsme své pozměňovací návrhy tady řekli. Minimum, které jsme tady definovali, opravdu minimum, protože člověk by si dokázal vymyslet další desítky pozměňovacích návrhů, ale chceme vás přesvědčit o tom, že tyto čtyři pozměňováky, nebo tyto čtyři věci, o kterých jsme mluvili, jsou pro nás absolutně zásadní, ale je tam řada věcí, které by, věřím, nebyly proti srsti řadě poslanců fungujících v Poslanecké sněmovně, kteří mají zkušenosti s fungováním veřejné či státní správy, a nakonec bychom našli konsensus, který by nenutil budoucí Poslaneckou sněmovnu měnit nefunkční zákon, který zastaví Českou republiku na opravdu řadu let. ěkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name