|

2013-010-03-108

108. Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Date2014-06-12
Meeting2013/010
Agenda Item2013/010/108
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/010schuz/bqbs/b06910801.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Předseda PSP Jan Hamáček Ano, děkuji. Zeptám se, zda se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Není tomu tak. Pokud tedy ještě paní poslankyně chce vystoupit, má samozřejmě prostor. Poslankyně Jitka Chalánková V obecné už ne. Mám právě návrh až do podrobné rozpravy. Předseda PSP Jan Hamáček Až s usnesením, dobře. Takže bych ukončil obecnou rozpravu. Teď prosím paní poslankyni Chalánkovou, aby nám sdělila, jaký návrh usnesení má připravený. Poslankyně Jitka Chalánková Dovolím si přečíst svůj návrh na usnesení: "Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí na písemnou interpelaci poslankyně Jitky Chalánkové na ministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka ve věci odebrání a následného rozdělení českých dětí, sourozenců, občanů České republiky, v Norsku, podle sněmovního tisku číslo 185." Předseda PSP Jan Hamáček Ano, děkuji. Ještě přivolám kolegy z předsálí a nechám o tomto návrhu usnesení hlasovat. Zahajuji hlasování. Ptám se, kdo je pro, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Hlasování má pořadové číslo 52, přihlášeno 135, pro 57, proti 12. Tento návrh nebyl přijat. Budeme pokračovat další písemnou interpelací rovněž paní poslankyně Chalánkové, tentokrát na ministryni spravedlnosti. Pardon, s přednostním právem se hlásí pan poslanec Laudát. Poslanec František Laudát Děkuji za slovo, pane předsedo. Takže doufám, že si uvědomujete, co jste svým hlasováním řekli veřejnosti. Otevírání turistické sezóny, formální odpovědi mají přednost před řešením obrovského životního problému dítěte a jeho matky. Děkuji vám, že jste se ukázali. Předseda PSP Jan Hamáček Ano, ale... To bylo vystoupení pana poslance Laudáta s přednostním právem. Nyní tedy budeme projednávat tisk 186, což je interpelace paní poslankyně Chalánkové na paní ministryni spravedlnosti ve stejné věci, to znamená odebrání a následné rozdělení českých dětí. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Jitka Chalánková Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážená paní ministryně, s vašimi odpověďmi jsem spokojena ze všech nejméně. Přiznám se, že mě to překvapilo. Otázky byly čistě odborné a čekala jsem více právničtější, analytičtější text. Má první otázka zněla, zda je rozhodnutí norských orgánů, kterým byly českým rodičům norskými úřady odebrány děti, závazné i pro státní orgány České republiky. To je otázka, na kterou existuje buď odpověď ano, nebo odpověď ne. Místo toho se mi od vás dostalo výkladu, že Norsko i Česká republika jsou smluvní stranou Evropské úmluvy o uznávání a výkonu rozhodnutí o výchově dětí a obnovení výchovy dětí z 20. května 1980 číslo 66/2000 Sbírky mezinárodních smluv a že otázka závaznosti norských rozhodnutí není v tuto chvíli relevantní. Jak to, že není relevantní? Cožpak vy vůbec nemáte žádnou představu, jak by měly české úřady postupovat, pokud by se obě děti dostaly na české území? Jak mám vaši odpověď chápat? Že norské rozhodnutí je pro nás jako stát, dokud nebude soudně uznáno, jen cár papíru? Proč potom ale zmiňujete tu úmluvu? Nebo je závazné automaticky? Proč se potom zmiňujete, že uznání není v tuto chvíli relevantní? A kdy tedy bude relevantní? Co má podle vás plynout pro tento případ z oné úmluvy a z výhrad, které k ní Česká republika učinila? Paní ministryně, já nijak nezpochybňuji pravomoc norského státu podle norského práva, opírající se o trvalý pobyt. Já se ale ptám, zda tuto pravomoc automaticky uznává české právo a zda vedle norské jurisdikce je dána i jurisdikce česká. Pokud ne, ptám se, o které ustanovení kterého českého zákona se závěry vašeho ministerstva opírají. Paní ministryně, podle § 56 odst. 1 nového zákona o mezinárodním právu soukromém - cituji: "Pokud pravomoc ve věcech vyživovacích povinností a ve věcech rodičovské zodpovědnosti není upravena přímo použitelnými předpisy EU," což v našem případě není, "je ve věcech výživy, výchovy a dalších věcech péče o nezletilé, včetně opatření k ochraně jejich osoby a majetku, dána pravomoc českých soudů, jestliže nezletilý má obvyklý pobyt v ČR nebo jestliže je státním občanem ČR, i když má obvyklý pobyt v cizině." To jsem citovala. Z toho je zřejmé, že pravomoc českých soudů je dána, a to navzdory tomu, že si takovou pravomoc jednostranně nárokuje též Norsko. Paní ministryně, co se stane, jestliže některý z rodičů podá jménem nezletilých nějakou žalobu u českého soudu? Bude-li taková žaloba projednána, anebo bude odmítnuta s tím, že rodiče byli norským soudem zbaveni rodičovských práv? Co se stane, podá-li některý z rodičů u českého soudu žalobu na určení, že je oprávněn pečovat o své děti, přičemž tzv. naléhavý právní zájem odůvodní tím, že mu jiný subjekt, konkrétně norský stát, ve výkonu jeho rodičovských práv brání? Co se stane, pokud se matka dětí vrátí do České republiky, přihlásí se zde k trvalému pobytu a bude chtít přihlásit i své děti jakožto jejich z hlediska českého práva zákonný zástupce? Bude jí to umožněno, nebo bude odmítnuta s odkazem na rozhodnutí norských státních orgánů? Co se stane, pokud matka přesídlí do České republiky, ale nebude své děti posílat z pochopitelných důvodů do školy? Co se stane, požádá-li o přídavky na děti? Poprosila bych vás o podrobný výklad. Má druhá otázka zněla, kdo je nyní oprávněn, resp. povinen podle českého právního řádu pečovat o nezletilé Denise a Davida a řádně je vychovávat. Odpověděla jste, že norské orgány postupovaly podle norského práva, což je jistě pravda a nikdo to nezpochybňuje, a že posuzování péče o nezletilé děti nemá nyní žádnou relevanci. Nezlobte se, ale to není odpověď na mou otázku. Ony děti jsou čeští občané a podle českého práva musí existovat někdo, koho české právo považuje za jejich zákonné zástupce ve vztahu k českému státu. Buď jsou to rodiče, nebo norští pěstouni, nebo někdo třetí. Prosím tedy o jasnou odpověď, kdo je nyní podle českého práva zákonným zástupcem obou dětí. Má třetí otázka zněla, zda mají nezletilí čeští občané právo na návrat do České republiky. Odpověděla jste mi, že ano, ale že nejdéle do doby jejich zletilosti nelze jejich právo realizovat. Fakticky je zcela jistě realizovat nelze, a to do doby, než budou moci o sobě sami rozhodovat. Na tom vidíte, jak velmi relevantní je otázka, kdo je zákonným zástupcem obou dětí. Podle norského práva jsou to pěstouni, české právo však s nimi nepočítá. Neexistují pro něj a o návratu dětí do České republiky v souladu s čl. 14 odst. 4 Listiny základních práv a svobod mohou za děti rozhodnout jejich rodiče. Mám vaši odpověď chápat tak, že norský stát je připraven případně i násilím rodičům ve výkonu tohoto práva zabránit, a porušit tak nejen jejich lidská práva, ale i práva jejich dětí? Vás to nechává v klidu, paní ministryně? Má čtvrtá a pátá otázka se týkaly možné trestní postižitelnosti pěstounů, resp. osob, které oznámily vše norským úřadům. Podle českého práva by se jednalo o křivé obvinění. Odpověděla jste mi tím nejalibističtějším způsobem, že posuzování takových otázek není v kompetenci Ministerstva spravedlnosti, ale pouze orgánů činných v trestním řízení. Dobře. Zeptám se tedy obecně. Jestliže norský občan, kterému byl rozhodnutím norského soudu svěřen do péče nezletilý občan ČR, brání tomuto nezletilému v rozporu s jeho ústavně zaručeným právem v návratu do ČR, dopouští se tím nějakého trestného činu podle českého práva, a jakého? Jestliže norský občan křivě obvinil občana ČR z pohlavního zneužívání a způsobil tak odebrání dětí, je trestně postižitelný podle českého práva? Jako profesorku trestního práva vás žádám o obecný výklad naznačené problematiky. Současně vás žádám o informaci, resp. o zjištění platného norského práva ohledně postižitelnosti křivého obvinění, tj. zda jsou uvedené skutky trestně postižitelné i v Norsku a jak. Zjišťování cizího práva je v kompetenci vašeho resortu. Mou šestou otázku, týkající se postižitelnosti předání českých pasů dětí norským úřadům, jste odbyla s tím, že to patří do kompetence Ministerstva vnitra. V pořádku, zeptám se tedy ministra Chovance. Má sedmá otázka se týkala možnosti vaší osobní intervence. Nerozumím tomu, proč by norské ministerstvo spravedlnosti nemohlo provést vlastní šetření, popř. dát k němu podnět, nicméně chápu vás, že se touto otázkou již nehodláte zabývat. Děkuji za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name