|

2013-008-01-003

3. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 70/ - druhé čtení

Date2014-04-29
Meeting2013/008
Agenda Item2013/008/003
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/008schuz/bqbs/b00900302.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   001 < Page 002 > 003

Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu zpravodaji a otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku, a ptám se, kdo se hlásí z místa. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Paní poslankyně Zelienková. Poslankyně Kristýna Zelienková Dobrý den, dámy a pánové, pane předsedající. Do sněmovního systému jsem nechala vložit pozměňovací návrh označený jako 680, ke kterému se tímto hlásím. Nyní si dovolím vám jej několika větami stručně představit. Pozměňovací návrh obsahuje čtyři body. Jeho cílem je aspoň trochu narovnat poměry mezi kolektivními správci a poplatníky. Kolektivní správci, jako je OSA, Integram a další, uplatňují kolektivní ochranu autorských a zejména majetkových práv. Pod tím si můžeme z větší části představit výběr poplatků za užití autorských děl neboli odměn. Přitom lze pozorovat významnou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi kolektivních správců a uživatelů předmětu ochrany, tedy to, že kolektivní správci mají více práv než uživatelé a naopak uživatelé, tedy plátci těchto poplatků, jako jsou hotely, prodejny, ordinace podobně, mají vůči kolektivním správcům jenom povinnosti. Provozovatel hotelu, penzionu, restaurace nebo jakékoliv provozovny, ve které je umístěna televize nebo rádio, ze zákona povinnost platit kolektivním správcům poplatky za možnost veřejného šíření autorských děl. Ačkoliv se nám to může zdát podivné, tak poplatky kolektivním správcům musí být z provozoven odváděny z každého rádia a každé televize. Pokud máte hotel s 20 pokoji a máte na pokojích televize, tak z každé televize musíte kolektivním správcům platit poplatek za veřejné šíření díla. Jde o jeden z příkladů, že se právo a logika nemusí vždy potkávat. Většina právních oblastí nepovažuje hotelový pokoj za veřejné místo. Například trestní právo jej považuje za soukromý prostor. Pokud chce policie vykonat prohlídku obsazeného hotelového pokoje, tak k tomu podle § 83 trestního řádu potřebuje buď souhlas osoby, která je v pokoji ubytována, nebo povolení k domovní prohlídce vydané soudem. Velmi pěkně a logicky tuto věc projudikoval Ústavní soud v nálezu 219/2010. Problematice definice veřejného místa se ostatně Ústavní soud i oba naše nejvyšší soudy ve své judikatuře věnovaly v minulosti velmi důkladně. Nejprojednávanější je v tomto ohledu judikatura ve vztahu k trestnému činu výtržnictví. Za ten se považuje mimo jiné i sex na veřejnosti nebo veřejně přístupném místě. Z judikatury Ústavního soudu i Nejvyššího soudu však jasně vyplývá, že se nemůže dopustit výtržnosti, pokud provádí sex v hotelovém pokoji, protože ten veřejným místem není. Tato logika však neplatí v případě autorského práva. Ve sporu SGAE versus Rafael Hotels SA C306/05 totiž Evropský soudní dvůr judikoval, že ačkoliv hotelový pokoj není veřejným místem, tak pokud si host na pokoji pustí televizi, jde o veřejné šíření autorského díla. Odtud tedy pramení povinnost platit z každé televize a každého rádia v provozovně. Zákon je však bohužel nastaven tak, že kolektivní správci si mohou diktovat ceny a jejich nárůst nemusí ani nikomu zdůvodňovat. V zákoně je pouze jediná hranice, kterou nemohou překročit. Ta je stanovena tak, že součet poplatků hrazených kolektivním správcům nesmí překročit 50 % koncesionářských poplatků placených z televizí a rádia na konto České televize a Českého rozhlasu a jejichž výši určuje zákon o rozhlasových a televizních poplatcích. Jinak můžeme v praxi vidět situaci, kdy jednotlivé správcovské svazy si stanoví cenu nebo si ji meziročně zvýší a nehodlají o tom nijak diskutovat. Jde tedy o jednostranný diktát oligopolu vybaveného neuvěřitelnými zákonnými pravomocemi. Kolektivní správci mají v určitém ohledu dokonce silnější nástroje než finanční úřady. Berňák vám totiž musí každé své rozhodnutí řádně zdůvodnit. Každé jeho rozhodnutí můžete soudně napadnout správní žalobou, a dokonce ani úrok, dříve penále, který vám může finanční úřad vyměřit, je menší než sankce, která vám hrozí, pokud neplatíte, tak jak chtějí kolektivní správci. Ti totiž mají nástroj v podobě žaloby o vydání bezdůvodného obohacení, na jehož základě jim podle platného autorského zákona soud přizná automaticky dvojnásobek obvyklé odměny. Proto si kolektivní správci mohou diktovat a nemusí v podstatě ani nic zdůvodňovat. Cílem předloženého pozměňovacího návrhu je aspoň trochu vyrovnat postavení plátců a výběrčích v tomto systému. Předně je zde návrh, který by uzákonil, že při výpočtu výše poplatků se kromě jiného přihlíží i k obsazenosti pokojů. Jistě uznáte, že je to zcela logické. V pokoji, v němž nikdo není, nemůže docházet k veřejnému šíření autorského díla. Dlouho to uznávali i kolektivní správci a příslušné smlouvy o úhradě poplatků s hotely, lázněmi apod. dříve obsahovaly klauzule zohledňující obsazenost. V posledních letech však kolektivní správci odmítají do smluv tato ustanovení používat s odkazem na to, že v zákoně není tato možnost výslovně uvedena. Před chvílí citovaný rozsudek Soudního dvora C306/05 se mj. vyjadřuje i k obsazenosti a vlivu tohoto aspektu na výši vybíraného autorského poplatku. Uvádí, že pouhé fyzické umístění takového přístroje v pokoji nepředstavuje bez dalšího sdělování veřejnosti poskytování signálu klientům ubytovaným v pokoji, avšak představuje sdělování veřejnosti. Jinými slovy, pouze ubytovaný klient možnost využívat sdílení signálu a sledovat tak autorská díla. Na žádost provozovatelů hotelů, penzionů, lázní a dalších ubytovacích zařízení tedy předkládám návrh, aby zákon byl o tuto úpravu doplněn. Současně s tím vám předkládám návrh, který by jednostranný diktát kolektivních správců při jednání o smlouvách o úhradě poplatků přeměnil na normální jednání dvou suverénních smluvních stran. Jde o to, aby poplatník nebyl nucen urychleně podepsat cokoliv, co je mu předloženo pod hrozbou žaloby o vydání bezdůvodného obohacení s rizikem sankce v podobě dvojnásobné sazby, úhrady soudních výloh a povinnosti zdržet se užívání děl, což v tomto případě znamená nepoužívat rozhlasové a televizní přijímače. Jde o to, aby poplatník měl možnost během jednání skutečně jednat o detailech smluv nebo i o výši sazeb, a při uzavírání nových smluv by mu proto měla být dána možnost projevit dobrou vůli tím, že by do uzavření dohody platil aspoň podle starých podmínek. V právní praxi jde o zcela běžný institut. V ostatních oblastech práva je zakotvena možnost projevu takové dobré vůle. Když se dvě strany přou o výši platby za zboží či služby a povinný zaplatí část, kterou považuje za nespornou, a tuto skutečnost rovněž sdělí druhé smluvní straně, civilní právo považuje tento akt za projev dobré vůle. Povinný tedy nemůže být postihován za bezdůvodné obohacení nebo za upřednostňování věřitele a podobně. Tedy aspoň pokud ve stanovené lhůtě po vyřešení sporu uhradí rozdíl mezi tím, kolik zaplatil ze své vůle a kolik je mu případně nařízeno doplatit rozhodnutím soudu. Uzákonění možnosti platit během dříve akceptovaných podmínek se zlepší postavení obou stran. Kolektivní správci budou dostávat plynule nespornou část plateb a poplatníkům umožníme svobodně jednat o podmínkách. To jsou dva nejdůležitější aspekty pozměňovacího návrhu, který jsem vám předložila. Ostatní věci jsou legislativně technická zpřesnění. Závěrem mi proto dovolte vás požádat o podporu tohoto návrhu, který by měl ulevit poskytovatelům ubytovacích a lázeňských služeb, kteří jsou těžce zkoušeni hospodářskou krizí. Předem děkuji za pozornost a za podporu.

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name