|

2013-007-02-055

55. Aktuální situace na Ukrajině a postoj vlády České republiky

Date2014-03-19
Meeting2013/007
Agenda Item2013/007/055
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/007schuz/bqbs/b04505501.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji, paní poslankyně. Stahujete tedy tímto svoje návrhy z 13. února. Poprosím vás, abyste případně potom návrhy usnesení přednesla v podrobné rozpravě. Děkuji. Nyní prosím pana ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Máte slovo, pane ministře. Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Děkuji. Přeji vám dobrý den. Dámy a pánové, vážení kolegové, dovolte mi tedy, abych to dnešní jednání, eventuálně rozpravu, uvedl vystoupením, ve kterém bych chtěl shrnout a vyjádřit se k těm událostem, které se odehrály v posledních dnech. Nemyslím si, že by vystoupení, které jsem tady měl před časem, ztratilo význam. Myslím si, že i to, co tady zaznělo při tom minulém jednání Sněmovny na adresu situace na Ukrajině, odpovídalo situaci, která tehdy byla. Já bych si jenom dovolil teď k tomu připojit to, co se odehrálo v posledních dnech a týdnech, protože si myslím, že i to si zaslouží komentář. A bohužel to nejsou události, které by situaci nějak zjednodušily nebo ji posunuly směrem, který by nás nějak měl uspokojit. Je to bohužel spíš naopak. Samozřejmě klíčovou událostí, která proběhla a proti které jsme vystupovali, nejen Česká republika, ale i celá řada dalších zemí, bylo referendum, které proběhlo na Krymu. Dovolte, abych připomněl před rozpravou některá základní fakta. Referendum, které proběhlo na Krymu, bylo v rozporu s články ústavy Ukrajiny. Pokud vím, tak bylo v rozporu s článkem 134 ukrajinské ústavy a s článkem 73 ukrajinské ústavy. V případě článku 134 jde o to, že v ústavě Ukrajiny se konstatuje, že Krym je integrální součást Ukrajiny. A článek 73, to je otázka vyhlašování referenda. Z článku je evidentní, že Krym neměl možnost vyhlásit referendum o něčem, co by muselo být hlasováno na celém území Ukrajiny. To, proč říkám, že byl porušen článek 134, souvisí s tím, že jedna ze dvou otázek, která byla položena, byla právě ta, která je ve sporu s článkem 134, protože to byla otázka na to, jestli souhlasíte s připojením Ukrajiny v Krymu. Opakuji, v ústavě stojí, že Krym je integrální součástí Ukrajiny. Takže podle mě je evidentní, že tak jak to proběhlo, tak to skutečně bylo v rozporu s ukrajinskou ústavou. Já bych chtěl ještě k těmto informacím přidat to, že situací na Ukrajině se 15. března zabývala Rada bezpečnosti OSN. Mně připadá důležité informovat vás o tom, co na Radě bezpečnosti proběhlo, protože Rada bezpečnosti sice nepřijala rezoluci o situaci na Ukrajině... A mimochodem, ta rezoluce také obsahovala pasáž, která se týkala referenda. A i v této rezoluci Rady bezpečnosti bylo odmítnuto pořádání referenda na Ukrajině. Ano, je pravda, že nebyla přijata rezoluce. Jenom bych chtěl připomenout, že nebyla přijata díky vetu, které použila ruská strana. Bylo to jediné veto a jediná země, tedy Čína abstenovala. Já bych jenom uvedl, že při tom hlasování rezoluce byla předložena Spojenými státy, všemi členskými státy Evropské unie, také Albánií, Austrálií, Kanadou, Japonskem, Norskem, Islandem, Lichtenštejnskem, Moldavskem, Černou Horou, Gruzií, Novým Zélandem, Tureckem. Všechny tyto země předložily tuto rezoluci a v hlasování se 13 států Rady bezpečnosti vyjádřilo pro, jeden, tedy Rusko, proti a Čína abstenovala. Je podle mě docela podstatné zmínit ta čísla, protože všichni vědí, že použít právo veta v takovéto situaci, kdy je země sama, je něčím výjimečným, a samozřejmě i samotné státy se takové situaci vyhýbají, protože to je krajní prostředek, jak vlastně zabránit přijetí rezoluce. Ale ten poměr asi jasně také naznačuje, že tady je naprosto jednotné mezinárodní společenství, tzn. nejde to jen omezovat teď na stanovisko Evropské unie. Když vidíte výsledek hlasování Rady bezpečnosti, tak je vidět, že i stanovisko mezinárodního společenství je poměrně jednoznačné. A Rusko se v případě té debaty v Radě bezpečnosti dostalo podle mě jednoznačně do izolace. Já sám, abych neříkal jenom čísla, tak řeknu, že mě upřímně docela překvapilo vyjádření ruského velvyslance Čurkina v Radě bezpečnosti, který řekl, že to právo, které dává Rusku použít právo veta, to právo má Rusko díky onomu množství prolité krve, které Rusko prolilo v průběhu druhé světové války. Já to tady zmiňuji proto, protože když to člověk slyší, tak si uvědomí, že je to právě shodou okolností Ukrajina, kde Timothy Snyder ve své knize Krvavá země uvádí 14 milionů padlých... Čtrnáct milionů mrtvých Ukrajinců jako důsledek světové války speciálně na Ukrajině. Já si tady dovolím říci, že právě Ukrajina je ta část světa, která snad druhou světovou válkou utrpěla jako žádná jiná. Myslím, že málokdo z nás si dovede představit to peklo, kterým prošla právě Ukrajina za druhé světové války. A to číslo mrtvých Ukrajinců je strašné. Připomínám 4. ukrajinský front. A mohl bych mluvit dlouho o tom, že jestli bylo místo skutečného pekla, tak to byla Ukrajina. Jestli bylo prolito neuvěřitelné množství krve a ztracených životů, tak to byla právě Ukrajina. A přišlo mi zvláštní, že si ruský velvyslanec, když mluvil o té krvi prolité ve druhé světové válce, neuvědomil, že tady je ve sporu s někým, kdo má největší právo mluvit o prolité krvi. Ale je to pro mě jenom důkaz toho, že skutečně ta diskuse vedla k tomu, že stanovisko Ruska i na půdě Rady bezpečnosti zůstalo v izolaci. Rád bych také zmínil, že situací na Ukrajině se zabývala také Rada Evropy. Rada Evropy a Výbor ministrů Rady Evropy přijal rozhodnutí k Ukrajině, pro které sice také nehlasovalo Rusko, Srbsko a Arménie se zdržely, jinak všechny další země hlasovaly pro přijetí stanoviska Rady Evropy, ve kterém byla konstatována podpora územní celistvosti, jednotě a nezávislosti Ukrajiny. V této rezoluci vyjádřila Rada Evropy solidaritu s Ukrajinou a vyslovila se pro politické řešení krize za přispění Rady Evropy. Takže i tady si myslím, že hlasování ukazuje, jak vypadala situace a rozložení sil. A opakuji, nejde tedy jenom o Evropskou unii, o které ještě budu mluvit, ale máme také sice neschválené, ale přece jenom jednání Rady bezpečnosti, jehož průběh je pro nás významný. A zároveň také pokládám za důležité to, co se odehrálo 14. března na Radě Evropy. Tedy 15. březen Rada bezpečnosti OSN v New Yorku a 14. 3. bylo jednání Rady Evropy. I tady ta stanoviska jsou poměrně jednoznačná. A já se teď dostávám ke stanovisku Evropské unie, protože jsem teď v posledních dnech trávil čas na jednání Rady ministrů, Evropské rady a ministrů zahraničí a včera také na Radě pro všeobecné záležitosti, která vlastně také se nakonec z velké části zabývala Ukrajinou, a komentoval bych závěry, ke kterým se tady došlo. Dovolte, abych vás informoval o tom, že Rada ministrů, Evropská rada na úrovni ministrů zahraničí členských států Evropské unie, se dobrala určitého závěru. My se v této chvíli kvůli vývoji situace, která se, jak je zřejmé, opravdu dobře nevyvíjí, tak jsme v duchu stanoviska, které ministři přijali 6. března a ve kterém bylo jasně řečeno, že pokud nedojde k deeskalaci situace, tak budeme dále postupovat v přijímání restriktivních opatření vůči Rusku, tak v duchu tohoto usnesení jsme vzhledem k vývoji situace rozhodli o tom, že bude uplatněno restriktivní opatření, které se týká zamezení vstupu do členských států Evropské unie a zmrazení aktiv finančních a majetkových některých vybraných osob. V diskusi, která se vedla i v pracovních skupinách, jsme se rozhodli, že toto restriktivní opatření bude použito proti 21 osobám, z nichž osm jsou Ukrajinci z Krymu, třináct jsou z Ruska, mezi nimi jsou tři vysocí představitelé armády a je tam deset představitelů obou komor ruské Dumy. Ta restriktivní opatření se přijímají na šest měsíců a řeknu, že pro jejich přípravu bylo důležité i posouzení jednotlivých osob a jejich skutků a projevů z toho hlediska, aby eventuální žaloby, které je dost pravděpodobné, že mohou být podány, obstály před Evropským soudním dvorem. To znamená, že to, že jsme některé osoby zařadili na tento seznam, znamená, že máme a jsme schopni dodat také i tzv. material evidence, která bude sloužit jako důkazní materiál pro Evropský soudní dvůr, pokud bude ze strany těchto osob uplatněna žaloba, protože asi chápete, že by bylo politicky naprosto těžko hájitelné, pokud bychom byli nuceni nějakou osobu z toho seznamu kvůli tomu, že by u soudu uspěla, stáhnout. Proto tedy je zájem, aby ty věci byly i před soudem obhajitelné a prokazatelné. Kdybyste se mě ptali, podle jakého klíče byly ty osoby vybírány, tak jste samozřejmě asi zaregistrovali, že klíč použitý ve Spojených státech pro oněch jedenáct osob, které jsou na tomto seznamu ve Spojených státech, je odlišný než klíč, který byl použitý v Evropě. Základní odpověď je, že to vychází z jiného právního systému Spojených států a jiného právního systému Evropy. Zatímco ve Spojených státech se řídí spíš funkcemi, které zaujímají ti dotyční, my jsme se řídili spíš materiálními důkazy, jejich vyjádřeními a rolí, kterou ti dotyční sehráli. Chtěl bych poukázat na to, že zařazení představitelů Dumy a Rady federace pokládám za docela promyšlené rozhodnutí z toho hlediska, že my pokládáme představitele parlamentu té či oné země za vrcholnou reprezentaci lidu. Vy všichni víte, že Rada federace dokonce přijala usnesení, kterým vyzvala pana Putina, aby se angažoval vůči Ukrajině, takže tady opravdu představitelé Rady federace sehráli aktivní úlohu v řešení situace na Ukrajině a já sám jsem se už veřejně vyjádřil, že pokládám za naprosto nemožné a za něco, co je nepřípustné, aby se parlament jedné země vyjadřoval k ústavním záležitostem země druhé a vstupoval do těchto věcí. Pokládám to za naprosto nehájitelné a nepochopitelné. A také je faktem, že poslanci z Dumy, kteří jsou zařazeni do toho seznamu, jsou vysoce postavení poslanci, předsedové výborů, a vy pravděpodobně máte informace, že poslanci připravovali právní návrh zákona, na základě kterého by bylo možné připojit Krym k Ukrajině. Já jsem dokonce četl tento právní návrh, který nakonec podle všeho nebude použit, ale připadá mi, že pro kvalifikovaného právníka mezinárodního práva to byl velmi kuriózní dokument, který poměrně velmi komplikovaným způsobem zdůvodňoval, že pokud v nějaké jiné zemi se prosadí extremistické síly, pokud se tam prosazují fašistické názory, tak vzniká právo a nárok státu v takové zemi zasáhnout a chránit ostatní občany v zájmu uchování demokracie v té zemi. Já to říkám trochu volně, ale zhruba takovéto formulace jsou použity v návrhu, který zpracovali poslanci Dumy a který byl připraven v případě potřeby k použití pro připojení Krymu. Nyní se zvolila jiná cesta. Jednoduše řečeno to vypadá tak, že nebude použit návrh, který oni vypracovali, protože se to odehraje poměrně jednodušším způsobem na základě toho, že - já vám jenom sdělím ta fakta a taky ty poslední události. Vy víte, že v úterý 18. 3. v přímém televizním přenosu byla v Moskvě podepsána dohoda mezi Ruskou federací, republikou Krym a městem Sevastopol o přistoupení k Ruské federaci. Víte, že při příležitosti podepsání té dohody vystoupil také prezident Putin, nejdřív ve státní Dumě s projevem, ve kterém se poměrně ostře vyjádřil na adresu nejen Evropy, ale Západu v tom obecném slova smyslu, a současně prohlásil, že po Krymu už Rusko nebude mít vůči Ukrajině žádné další územní požadavky. Následně prezident Putin vystoupil na Rudém náměstí před asi stotisícovým davem, dočkal se tam, jak jsem registroval, ovací vestoje. A nyní se ruský prezident obrací na Ústavní soud Ruské federace se žádostí o vyjádření, jestli tato dohoda, která byla podepsána 18. 3., o připojení nového subjektu federace, je v souladu s ústavou Ruské federace. Ústavní soud rozhodne, zda je navrhovaný ústavní zákon v souladu s ústavou, a tato mezinárodní dohoda o připojení nového subjektu federace bude předána k ratifikaci oběma komorám Federálního shromáždění společně s návrhem ústavního zákona, ve kterém jsou definovány název, status a hranice budoucího subjektu federace. Pokud tato ratifikace v obou komorách ruského parlamentu bude úspěšná, dojde ke změně ústavy a vlastně k vytvoření nových subjektů federace. Takže celý schvalovací proces podle informací, které mám, má být ukončen do konce týdne. To je tedy zhruba to, co se odehrálo, a proto si myslím, že je třeba brát vážně to, co se odehrává v parlamentu, i mluvit o těch lidech, kteří tento proces vlastně garantují, kteří vlastně připravili několik možných scénářů. Říkám, ta předloha, o které jsem mluvil, nakonec použita nebyla, protože se zvolil jiný postup. Ale v každém případě odpovědnost představitelů parlamentu, ruské Dumy, Rady federace je zásadní, protože přece žijeme v parlamentní demokracii a parlament je vlastně představitelem a hlavním reprezentantem vůle lidí žijících v té či oné zemi. Na druhé straně bych nechtěl vytvářet dojem, že ten seznam je konečný, těch dvacet jedna jmen, a že to jsou poslední jména, která se na něm objeví, protože už v průběhu především pondělí jsme debatovali i o dalších návrzích. Nevylučuji ani to, že se tam mohou objevit jména, která figurují na seznamu, který vyhotovily Spojené státy americké, protože u některých osob také máme dneska už vlastně doklady, které by umožnily je na ten seznam zařadit. Já pokládám vzhledem k tomu, jak se situace vyvíjí, za poměrně pravděpodobné, že se premiéři, kteří se sejdou zítra a pozítří, pokusí a zřejmě doplní a rozšíří ten seznam o některá další jména. Ale to předbíhám událostem. Tohle je kompetence, která přísluší premiérům a předsedům vlád členských zemí, kteří budou jednat od zítřka. Za sebe si myslím, protože vím, jak pracují pracovní skupiny, které vlastně nepřerušily práce nad sestavováním seznamu do budoucna, tak vím, že zpracovávají další jména a že to rozšíření je poměrně pravděpodobné. Takže k tomu, co se odehrálo, to je jedna poměrně zásadní věc. Zároveň bych chtěl upozornit na to, že nejenom byla přijata tato restriktivní opatření a bude se zřejmě jednat dále na jednání premiérů o zrušení summitu mezi Evropskou unií a Ruskem, který se měl konat v Soči. Pokládám za pravděpodobné, že i tento summit nakonec bude zřejmě premiéry zrušen. Kromě toho, že se v této chvíli nacházíme v té druhé fázi restriktivních opatření, tak bych vás rád informoval, že pracovní skupina už zkoumá v této chvíli eventuální dopady těch sankcí, které by, kdyby byly použity a kdyby se otevřel ten třetí balík, zkoumají se v této chvíli dopady těchto sankcí na ekonomiku a důsledky, které by to mělo pro státy Evropské unie. Takže zpracovává se dopadová analýza právě třeba i na oblast energetiky, kde se zkoumají možnosti snižování energetické závislosti Evropy a států Evropské unie na Rusku. A samozřejmě i v souvislosti s touto prací mohou být přijímána potom další rozhodnutí. Pokud se premiéři rozhodnou otevřít třetí balík restriktivních opatření, tak už mají dneska k dispozici studie, které jim k tomu poskytnou informace. Rozhodování bude v rukách premiérů. Rád bych potom ještě připomněl to, že co bylo důležité a co rozhodli ministři, je, že jsme se rozhodli, že 21. bude vše připraveno k tomu, aby se podepsala politická část asociační dohody mezi Evropskou unií a Ruskem (správně: Ukrajinou). Politická část znamená, že vybrané kapitoly - jsou to kapitoly 1, 6, 7 oné smlouvy, kterou měla uzavřít Evropa s Ukrajinou, jak víte, už v minulých měsících s prezidentem Janukovyčem - takže se vybírají ty politické části. A z těch ekonomických, které spadají pod Komisi, tak tam došlo k tomu, že se vyňala některá opatření v oblasti celní a obchodní a podpisem se rozhodne o tom, že se takto poskytnou Ukrajině určité výhody v ekonomické oblasti, které se týkají snadnějšího a bezcelního pohybu zboží z Ukrajiny do evropských zemí. Zvláštnost té úpravy je v tom, že oproti původní nebude to znamenat automatické závazky pro Ukrajinu, aby také ona byla, její výrobky byly cleny nebo aby podléhaly clu. Takže je to jednostranné výhodné opatření pro ukrajinskou stranu, které znamená určitou poměrně významnou ekonomickou pobídku současné ukrajinské vládě. Toto bylo také rozhodnutí a ministři a premiéři budou mít 21. vše připravené k podpisu této dohody s Ukrajinou, upravené dohody mezi Ukrajinou a Evropskou unií, která by byla podle mého výraznou a významnou pomocí. Zároveň samozřejmě se jedná o dalších formách finanční pomoci. Významnou roli tady bude sehrávat Mezinárodní měnový fond. A chtěl bych zdůraznit, že jakákoliv finanční pomoc, která bude poskytována Ukrajině, přestože je vyjádřením naší solidarity, bude zároveň podléhat poměrně dost přísné kondicionalitě, to znamená, zacházení s těmito penězi bude poměrně přísně vázáno na to, aby toky byly pod kontrolou, abychom měli garantováno, že nebude docházet k tomu, že by peníze končily v kapsách oligarchů a nebyly efektivně využity. Dokonce součástí usnesení přijatého ministry jsou pasáže, kde se zdůrazňuje, že právě kontrola zacházení s těmito prostředky je důležitou součástí pomoci. Ale opakuji, toto nebudou jenom kroky nebo prostředky, které by šly z Evropské unie na Ukrajinu. Ale ta zásadní část se bude týkat prostředků poskytovaných Mezinárodním měnovým fondem. Důležitý prvek dohody, který byla také učiněn, a rezoluce, která byla přijata v pondělí, je rozhodnutí, že usilujeme o vyslání mise a podporujeme vyslání mise Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě na Ukrajinu. Tahle mise by měla monitorovat situaci na celém území Ukrajiny. Je to mise, která by měla mít dost velký rozsah. Týkalo by se to vlastně stovek pozorovatelů, takže to může být, odhadnu, třeba 1 500, takže to je opravdu velice rozsáhlá mise. Byl by to zdroj objektivních informací. Samozřejmě problémem schvalování tohoto kontingentu pozorovatelů je, že do této chvíle, pokud mám poslední zprávy, stále chybí souhlas z Ruska s tím, aby mise mohla být definitivně vyslána. Takže je to věc, o které se permanentně jedná, a já věřím, že je to něco, co musí být splněno, a dělá se pro to všechno. Takže tato mise pozorovatelů na území Ukrajiny, to je věc, která je dalším požadavkem, který podpořila Rada ministrů členských států Evropské unie. Takže stručně shrnuto, nacházíme se stále ještě v onom druhém stadiu restriktivních opatření, ale zároveň se pracuje už na otevření toho třetího balíku. K čemu dojde, o tom rozhodnou premiéři v průběhu zasedání ve čtvrtek a v pátek. Za sebe jsem přesvědčen, že se bude jednat o rozšíření oněch restriktivních opatření vůči určitým konkrétním osobám a bude se hledat pravděpodobně využití některých dalších opatření, na kterých bude mezi členskými státy shoda. To je to, co se bude odehrávat v nejbližších dvou dnech. Dovolte mi, abych se tedy ještě obecně vyjádřil k tomu, co se odehrálo v posledních dnech na Krymu. Já bych tady rád řekl, vážení kolegové, asi toto. My samozřejmě tady můžeme mít různé názory na současnou ukrajinskou vládu. Můžeme mít různou míru víry, skepse, pochyb, protože víme, že ta vláda je určitým kompromisem. Můžeme vést diskusi o tom, že bylo by lépe, kdyby ta vláda byla inkluzivnější, což byl vlastně také původní požadavek Unie, a to prosazovali ti tři ministři na své misi uprostřed těch nejdramatičtějších dnů, když navštívili Ukrajinu a snažili se pomoci vést k tomu, aby byla sestavena vláda dostatečně široce rozkročená, která by odřezala ty dva extrémy a opírala se spíš o politický střed. Víte, že se to úplně nepovedlo. Chtěl bych tady, protože jsem v ukrajinském parlamentu byl, znovu připomenout, že skutečně jsem slyšel od představitelů současných opozičních stran, jako je Strana regionů, že jim to bylo nabídnuto a oni to odmítli z důvodů, které nám řekli. Takže ta vláda samozřejmě není ideální. My jsme mnohokrát a opakovaně a teď i v posledních dnech opakovali ukrajinským představitelům, já jsem mluvil třeba s ukrajinským ministrem zahraničí v pondělí, že nám nesmírně jde o to, aby se skutečně zvládlo připravit prezidentské volby na 25. května. Pokládáme to za velmi důležitou věc a myslím si, že je tady více politiků Unie, kteří si přejí, aby se tento proces zvládl. Hlavní úkol vlády je normalizovat situaci v zemi, garantovat to, že bude fungovat policie, že země bude maximálně pod kontrolou státní administrativy. Ale můžeme mít různé pochyby. Víme, že extrémy se nepodařilo ořezat. Že i, řekněme, v těch politických reprezentantech Ukrajiny se ozývají názory, které musíme kritizovat, protože nám nemůže vadit (nevadit?), pokud jsou tam třeba v rámci Pravého bloku, to jsou politici, kteří jednoznačně odmítají Evropu, jsou jednoznačně protievropští. A pokud by neuspěla i ta evropská mise, tak si umím představit, že by se vezli po vlně boje proti všem. Což je určitě něco, co nepomáhá. Že lze mít velké výhrady a pochyby o tom, jak tato vláda, která je poměrně křehká, zvládne všechny těžké úkoly, které před ní stojí. Ale já bych vás tady teď požádal, abychom toto trochu odsunuli bokem a věnovali se věci, která mi připadá v posledních dnech úplně zásadní, a to je to, co se odehrálo na Krymu. Referendum, které se odehrálo. A to, co se odehrálo v posledních dnech, kdy ruský prezident, ruská Duma a ruská politická elita se rozhodli, že Krym připojí k Rusku. Na tohle bych chtěl teď soustředit vaši pozornost, protože mně připadá, že bychom si měli uvědomit, že tohle je skutečně něco nesmírně nebezpečného. Pokládám za velice nebezpečné, aby se prosadila myšlenka, že se budou konat referenda o hranicích. Chápete? Že budeme dělat referenda o hranicích státu. Já bych vám rád řekl, že tady v Evropě žijeme celá desetiletí v míru právě proto, že respektujeme své hranice. Chtěl bych vám připomenout, vážení kolegové, že se tady respektují hranice mezi Německem a Francií. Že se respektují hranice mezi Německem a Polskem. Že se tady respektují hranice mezi Maďarskem a Slovenskem. Tady nikdo nepřichází s tím, jak to bude s Alsaskem-Lotrinskem nebo kolik žije Poláků na Těšínsku. My jsme si zvykli na to, že se tyto věci nestávají součástí politických debat, protože asi všichni tušíte, kam mířím. Pokud připustíme tuto debatu o hranicích, pokud řekneme, že se budou konat referenda o hranicích, tak se řítíme do pekel a celý život, který jsme tady měli, a byl tu určitý bezpečnostní řád, může být velmi rychle rozmetán. Já bych vám, přátelé, rád řekl, že jsem velice znepokojen, když v různých denících a různých časopisech, plátcích v Evropě čtu, že někteří političtí představitelé řekněme některých extrémně nacionalistických stran s obrovským nadšením vítají výroky pana Putina o právu na sebeurčení. Přál bych vám si přečíst některé články a titulky v Maďarsku extrémních nacionalistů, kteří jsou nadšeni tím, co se dneska děje, a říkají: ano, konečně to řekl někdo nahlas. A teď bych mohl jmenovat etnika, která dneska říkají - v Evropě! nejsme někde na Středním východě, jsme v Evropě - konečně slovo do pranice! Konečně někdo přišel s tím úžasným nápadem! Co kdybychom také začali dělat referenda? Přátelé, já vám garantuji, jestli se tahle myšlenka má prosadit, je veta po mírové a bezpečné Evropě! To je konec! Jestliže se přestanou respektovat hranice, jestliže si řekneme, že to všechno je věcí debat, tak se nedobereme nikdy ničeho. Uvědomte si, přátelé, že to je debata, která nikdy nekončí. Kdo má právo kde žít a budeme počítat počet obyvatel. Vezměte si samotný Krym. Říká se - vždyť tam přece Rusů je hodně. Samozřejmě je jich tam hodně, protože všichni víte, že v roce 1944, když se Stalin rozhodl, že chce mít klid na Jaltskou konferenci, tak to tady vystěhoval. A jak dlouho tam byli? Říká se, že patří Rusku Krym. Jak dlouho? Sto padesát dvě stě let. Předtím tam žili Tataři. Jak to budeme počítat, komu to patří? Patří to tomu, kdo tam žil 400 let předtím, nebo tomu, kdo tam žil potom 150 let? Obyvatelstvo, které tam zrovna je, budeme sčítat a budeme podle toho rozhodovat, kam to patří? Chápete, to nejsou věcí, které dnes jsou napsány na nebi. To je otázka dohody lidské společnosti, že si řekne: Tohle budeme respektovat, protože chceme žít v míru. Nebudeme na sebe vytahovat, kdo kdy s kým bojoval, kolik nás tady bylo přes 100 lety, 150 lety. Přesně tohle jsou věci, které mají v sobě strašnou nebezpečnost, obrovský rizikový potenciál! Ve chvíli, kdy se takto učiní předmětem debat, tak se z toho stane nenávist a nakonec to může vést k občanským válkám a k rozmetání systému, ve kterém žijeme. Takže já říkám jako základní věc, na které bych byl rád, kdybychom se shodli. Ve chvíli, kdy někdo začne pořádat referenda kvůli hranicím na základě toho, že řekne "mám tam národnostní menšinu", tak jsme v pekle! Přátelé, jeden výrok vám řeknu z projevu pana Putina. V projevu, který měl, řekl tato slova. On tam řekl: Naši ruští občané večer uléhali do svých postelí spát. Ráno se probudili a zjistili, že jsou za hranicemi jiného státu. Chápete? Říká: A zjistili, že jsou najednou jenom menšina. A říká: My Rusové, zřejmě tedy v roce 1991, kdy došlo k rozpuštění původního Sovětského svazu, on říká: my jsme byli agrableni, my jsme byli oloupeni, nám to bylo ukradeno, ta území. My jsme si mysleli, že když vzniklo Společenství nezávislých států, říká Putin, že to nakonec stejně bude jedno gasudárstvo, jak říká. Ale ukázalo se, že ne. Vždyť v tom byl rubl společný a podobně! Ukázalo se, že ne, a tak jsme byli oloupeni a bylo nám to ukradeno. Nezlobte se, nechtěl bych být tedy v kůži dneska představitelů těchto zemí. A také si všimněte, že reakce těchto států - Kazachstánu, Běloruska a dalších - jsou velmi opatrné. Tam je evidentně vidět, že oni jsou téměř zmateni situací a nevědí, jak na to reagovat, protože všechny ty státy počítají třeba, kolik mají Rusů na svém území, a teď se dozvěděly, že vlastně jejich území byla ukradena Rusku. Chápete? To je to, co mi na tom projevu připadá velmi zásadní. Jako by se tady tvrdilo, že rozpad Sovětského svazu byl jakoby zločin spáchaný na Rusku, a teď je otázka - to znamená, že ten zločin se má napravit? Mám potom věřit slovům pana Putina, když říká, že mu stačí Krym, že nebude vznášet další nároky, když vlastně ten projev sám vede zároveň i jiným směrem? On vede k tomu, že tady je oloupené Rusko, které bude chtít, aby se ti, kteří se stali národními menšinami, stali opět součástí zřejmě nějakého jednoho velkého společného Ruska, kde mohou společně žít s ostatními Rusy. A teď je otázka, kolik tam musí být Rusů v tom prostoru, abychom o tom mluvili jako o potenciálně ruském území, a kde tento proces skončí. Je to pravda, že byli Rusové utlačováni na Krymu? Ptám se. Máme nějaké doklady toho, že Rusové na Krymu skutečně trpěli, tak jak to zní v oficiálních prohlášeních? To je složité. Já si pamatuji, že jsem viděl časopis Time z roku 1938, který byl celý věnován tomu, jak Němci trpí v hraničních územích Československa. A byl to časopis, který mě fascinoval, protože z toho časopisu jsem si odnesl pocit, že ti Češi jsou něco strašného. Týrají tam téměř ty ubohé, ty, kteří tam žijí, třou bídu s nouzí, a ti Češi jim to dělají naschvál. Rozumíte, tohle jsme zažili na vlastní kůži, tento typ propagandy! A teď máme být přesvědčováni o tom, že Rusové na Krymu trpěli, a proto bylo nutné, aby teď dokonce v tomto projevu Vladimir Putin přiznal, že to jsou ruské jednotky. Všichni víte, že to popřel. Mnohokrát to opakovaně veřejně popřel. V tomto projevu poprvé oficiálně řekl: Ano, my jsme rozšířili kontingent ruských jednotek na Krymu, protože jsme se rozhodli, že pomůžeme oněm Rusům, kteří tam trpěli a byli utiskováni. Vy všichni tušíte, že když ruskojazyčného obyvatelstva na Krymu bylo 58 %, tak je těžko si představit, pod kým tam tedy vlastně trpěli. Samozřejmě můžeme říci, že obyvatelé Krymu trpěli. Trpěli proto, že na Ukrajině byla vláda, o jejíž úrovni nemáme dneska iluze, a samozřejmě že trpěla celá Ukrajina pod vládou, která byla zkorumpovaná, se kterou drtivá většina obyvatel byla nespokojena. To znamená, nespokojenost obyvatel na Krymu byla velmi podobná nespokojenosti, kterou byste našli i všude jinde v té zemi, a každý by mohl říkat, že se cítí frustrovaný z toho, že nemá kvalitní vládu, nežije v zemi, která je dobře spravována. Ale domnívám se, že to nebylo něco, co by se speciálně týkalo rusky mluvících, a ještě chápete, že z těch rusky mluvících je otázka, kdo se cítil být Rusem stoprocentním. To je složité. Ale tím chci říci, že tahle argumentace je naprosto nejasná, mlhavá. Jestliže se stává základem referenda a pak dokonce připojení země, tak je to popření principů, na kterých stojí bezpečnostní stát, mezinárodní řád, a na tom vlastně stojí samozřejmě Evropa, ale na tom stojí nejenom Evropa. A proto mně připadá tak důležité o tom tady ve Sněmovně mluvit a proto jsem pokládal za důležité to téma tady otevřít, abychom si uvědomili, že tohle jsou principy, na kterých stojí i Česká republika. A nechci to rozvádět do detailu, protože každý si to uvědomí sám. I my žijeme z toho, že naši sousedé respektují naše hranice. A v Evropě máme mír jenom díky tomu, že jsme se dohodli, že to budeme respektovat. Já pokládám tento princip za nebezpečný! Znovu vám opakuji, že je velmi nepříjemné vidět, kolik politických sil extrémních, nacionalistických ožilo a které v tomto vidí vodu živou. A to je nebezpečí, které nás ohrožuje. Proto vlastně tady Vladimir Putin a jeho politika skutečně přináší nebezpečné téma do Evropy a to téma tady skutečně žije. Ono už tady vlastně začalo působit. A proto si myslím, že je důležité, abychom si tady v české debatě v českém parlamentu uvědomili, s čím máme tu čest a že bychom tohle měli odmítnout. A měli bychom to odmítnout bez ohledu na to, že máme různé politické denominace, a měli bychom to odmítnout bez ohledu na to, že můžeme mít různý názor na to, jakou dáváme perspektivu této ukrajinské vládě, bez ohledu na to, jakou dáváme naději evropské perspektivě Ukrajiny. To může být věc jiné debaty a vím, že nemusí být jednoduchá. Můžeme mít na to různé názory. Někteří můžeme být skeptičtí, někteří můžeme být v tomto více angažovaní. A já bych vás chtěl požádat, abychom to nechali stranou. Debata o Ukrajině je složitá. Nechme si to třeba na výbor. Mně připadá dnes důležité mluvit o tom, že porušení principu ochrany a respektování hranic je něco životně důležitého pro kulturu, civilizaci, pro evropskou kulturu a civilizaci, pro Evropu i pro Českou republiku. Byl bych rád, abychom se na tom dokázali shodnout. Když tohle dokážeme, tak má smysl, že toto téma není jen potom věcí výborů, kde jsem připraven o tom mluvit. Včera jsem byl na evropském výboru, kde jsme o tom vedli diskusi. Myslím si ale, že je to tak zásadní, že to patří i na plénum Sněmovny. Tohle téma je podle mě důležité, abychom si tady vyjasnili. Protože já bych si přál, aby v tomhle česká politika měla jasno a věděla, že toto je cesta do pekel, ať sedíme tady více vpravo, anebo sedíme více vlevo. A ještě bych vám řekl možná jednu věc, poslední, nakonec, je to řekněme poznámka na závěr k té situaci mimo můj oficiální referát. Když jsem byl malý kluk, pamatuji se, jak se dávala dětem hádanka. Dospělí se jich ptali: Jak si poradíš ve stepi, když se na tebe žene požár a ty máš v kapse krabičku sirek? Jak si tam před požárem poradíš? Správná odpověď, na kterou z nás téměř nikdo nepřišel, byla, že se požár žene díky nějakému větru a člověk má kupodivu zapálit trávu kolem sebe. A ta tráva když shoří, vytvoří ostrov, který ho zachrání před požárem, který se na něj žene. Tato stará hádanka pro děti mi přišla na mysl. A rád bych vám řekl, že mi připadá, že k té situaci na Ukrajině a Krymu se tato příhoda velice hodí. Víte proč? Protože je zajímavé, je evidentní, že revoluce v Kyjevě byla pro Vladimira Putina velice nepříjemná věc. Byl to příklad něčeho, čím se zřejmě i Vladimir Putin cítil prakticky ohrožen. Připadá mi, že strategie na to použitá by se dala nazvat strategií druhé revoluce, druhého požáru, který se zažehne někde jinde. A dokonce bych si dovolil tvrdit, že prvním místem, kde se o to pokusil, byl ten Antimajdan, který měl vzniknout v Charkově. To byl pokus, který následoval bezprostředně, dokonce se čekalo, že tam Janukovyč odjede, to se nezdařilo, a pak tím místem druhé revoluce už zůstal jenom Krym. Rád bych vás upozornil na to, jak překvapivě podobné jsou rysy těch revolucí. Uvědomte si, že i na Krymu se začaly obsazovat vládní budovy, i na Krymu se začaly vyvěšovat vlajky, jenom jiné, i na Krymu se začali pohybovat ozbrojenci bez označení, bez jasné identifikace, podobně jako byla domobrana a podobně. Jste překvapeni, když zjistíte, že celá řada prvků té jakoby revoluce krymské má překvapivě analogické znaky jako to, co se odehrálo na Ukrajině. Dávám vám to spíše jako motiv, že strategicky je to velmi zajímavé - jednu revoluci utlumit tím, že vyvoláte druhou a ta druhá vlastně vás chrání před tou první. Připadá mi to jako zajímavá myšlenka pro pochopení událostí. Proto si také myslím, že i postup Ruska a Vladimira Putina na mě působí dojmem poměrně velmi promyšlených kroků, které mají určitou vnitřní logiku. Kdybych dokázal mluvit o tom, proč byly provedeny, myslím si, že jejich motivem je jednak ohrožení myšlenky euroasijské celní unie, ale zároveň je to podle mě i odpověď na ekonomické problémy, které Rusko mělo doma a které jsou poměrně zásadní. Rád bych vás upozornil na to, že jedna věc jsou sankce, o kterých se mluví v souvislosti s Ruskem, a druhá věc je, že si myslím, že pokud se Rusko vydá na tuto cestu izolace a nezmění své chování, tak se domnívám, že z dlouhodobého hlediska riskuje, že nepříjemné dopady budou pro Rusko samotné. Domnívám se, že Evropa nebyla špatným partnerem pro Rusko. Velice mi vadí to, že se ve vystoupení pana Putina ozval tón, který jako kdyby činil z Evropy nepřítele. Mně tohle nesmírně vadí. Protože jsem přesvědčen, že Evropa není část světa, která by stála o to dělat politiku na základě obrazu nepřítele. Dokonce jsem za českou politiku vždycky zdůrazňoval, že bychom neměli stále vzpomínat na rok 1968, měli bychom minulost nechat minulostí a dát Rusku šanci budovat nový typ politiky, nový typ státu. Mohl bych vám přečíst projev Vladimira Putina z roku 2002. Projev, ve kterém Vladimir Putin - a myslím, že to řeknu z hlavy docela přesně - ve kterém říká: Rusko nechce stát samo proti zbytku světa. Rusko nechce být ten, kdo stojí na jedné straně a má ostatní jako nepřátele. Rusko je stát, který chce být moderní, který se chce jasně hlásit k principům mezinárodního práva, k principům, které jsou základem mezinárodní bezpečnosti. Rusko chce být předvídatelné a chce být dobrým partnerem všem. To je Putinův projev z roku 2002. Jsem opravdu nešťastný z toho oblouku, který se tady opsal, když dnes poslouchám pana Putina, který mluví o Evropě jako o nepřátelském celku. Jsem přesvědčen, že Evropa, a to tady garantuji, na jednáních Rady je celá řada ministrů, se kterými si budeme velice rozumět v tom, kdybychom měli šanci vytvořit mosty, utvořit prostor pro jednání, abychom bránili této eskalaci, ke které v tuto chvíli dochází. Nemyslím si, že je to jen kvůli strachu o Evropu a její pohodlí. Jsem přesvědčen, že tohle je nevýhodné i pro Rusko samotné. Ano, Rusko může v případě ekonomických sankcí přesunout část své ekonomické aktivity na východ, ale jednak plynové trouby jen tak rychle nenatáhne, to je záležitost pěti šesti let, to je komplikovaná věc, a pak se domnívám, že Číňané i takovouto pomoc pak neudělají nikdy zdarma. Tím jsem si jist, že i tohle je poměrně nákladná operace. Domnívám se, že Evropa byla pro Rusko vždy výhodný a korektní partner a že bude těžko někoho podobného ve světě jen tak hledat. Protože mezinárodní obchod není jednoduché a pohodlné prostředí. Připadá mi, že v tomto smyslu je to obrovská chyba. Pokud se Rusko vydá na cestu izolace, myslím, že po čase zjistí, že se zbavilo partnera, který byl obrovskou šancí pro Rusko z hlediska modernizace, technologií a podobně. Nemyslím si, že je to věc jen naší váhavosti. Pokud nemáme radost z toho, že se děje proces, ve kterém se najednou jakoby mění zásadně ta situace. Připadá mi, že je to proces, na kterém sice ztrácíme, ale že na něm bude významně ztrácet Rusko. A přál bych si, kdyby k tomuto procesu nedošlo. Já si nemyslím, že bychom stáli na prahu nějaké studené války. Já si nemyslím, že bychom mohli znovu spět do prostředí nějakého bipolárního světa. V tom se svět dnes změnil. Myslím si, že Rusko tuhle roli hrát do budoucna ani nemůže a podobné úvahy a řeči nepřijímám. Myslím si ale, že pokud Rusko nezmění směr svého chování a uvažování, může se samo dostat do izolace politické a do určité izolace i ekonomické, která bude pro Rusko samozřejmě podle mě z dlouhodobého hlediska velice nevýhodná. Takže to je mé vidění situace. Možná poslední, co bych vám rád ještě řekl, je, že z hlediska České republiky samotné bych vás ujistil, že samozřejmě bezprostřední nebezpečí dnes České republice nehrozí. V krátkodobém a střednědobém horizontu může docházet k věcem, které souvisí s možnými protiruskými sankcemi a především s možným uplatňováním onoho třetího balíčku sankcí. Nicméně to jsou ale věci, kde začínáme pracovat na dopadových studiích a zvažovat, co by to znamenalo pro funkční hospodářství a hospodářskou situaci v zemi. Z hlediska dlouhodobějšího bude nepochybně nezbytné analyzovat dopady této krize na vztahy k Rusku i vzhledem ke globálnímu bezpečnostnímu pořádku a dopady na bezpečnost České republiky. Analýzy v této oblasti dnes probíhají, jak jsem řekl, v Evropě, zpracovávají se, a mohu vás ujistit, že v České republice se jimi začínáme zabývat také. To základní ale platí: v této chvíli podle mne nemáme problém s nějakým nebezpečím zvýšené migrace a ani si nemyslím, že by teď byla nějakým způsobem ohrožena bezpečnost země. Jakkoli čelíme vážné politické krizi, akutní to pro Českou republiku ještě zdaleka není. Děkuji.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name