2013-006-05-017
17. Návrh poslanců Zuzky Bebarové-Rujbrové, Vojtěcha Filipa, Stanislava Grospiče, Miloslavy Vostré a Pavla Kováčika na vydání zákona, kterým se zrušují zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 21/ - prvé čtení
View options
Text : Transcription Written form - Show : Colors - Tags : PoS Tag Features Lemma
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Audio
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová
Děkuji , pane poslanče . Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Grebeníček . Připraví se pan poslanec Štětina . Prosím , pane poslanče . Poslanec Miroslav Grebeníček
Vážená paní předsedající , dámy a pánové , řešení vztahu k minulosti vždy bylo a je součástí převratných změn . Bourání starých pomníků a budování nových , přejmenování názvů ulic a přepisování učebnic je toho názorným důkazem . Jde především o odmítnutí bezprostřední minulosti s poukazem na její údajnou nebo skutečnou nemravnost . A nový či vhodný pohled na minulost se pak stává především tím , co dává oprávnění a zdůvodnění určitému politickému projektu . Odmítáním bezprostřední minulosti se však mnohdy pouze nahrazují nedostatečně formulované programy k moci se deroucích spasitelů . Docela chápu , že minulost byla nutným tématem i prvních polistopadových volebních klání . Pokud však zůstává hlavním tématem různých kampaní i téměř čtvrtstoletí po pádu předlistopadového režimu , o něčem to svědčí . Zejména pak o neschopnosti nastolovat ty otázky , kterými společnost opravdu žije . Ano , pod záminkou kádrování minulosti fakticky jisté politické kruhy bojují s přítomností . Často si pak vystačí s kombinací polopravd , lží a nenávistných výpadů , někdy jdoucích do polohy historicky nechvalně známého boje s údajným židobolševickým nebezpečím . O to víc rozumím pozoruhodnému výroku jednoho ze signatářů Charty 77 Miroslava Jodla z roku 1993 : Živočišný antikomunismus je schopen , jak mě v děsivé ironii napadá , poslat Hitlerovi do pekla bleskový telegram : Adolfe , vrať se , vše odpuštěno . Téměř 25 let od listopadu 1989 , od roku zvratu , dává dostatečný odstup , aby bylo možné poměřovat tehdejší očekávání , deklarované cíle ekonomické , politické i sociální se skutečnými výsledky . Ano , začalo to jako revoluce étosu , ale velice brzy se onen historický zvrat změnil v revoluci zájmů a vyrovnávání se s minulostí . Například prezidentská kandidátka Táňa Fischerová považuje za vítězství , že skončila vláda jedné strany . Za prohru pak to , že se nezrodilo nic lepšího . V téže době , tedy 16 . listopadu loňského roku , exministr vnitra Jan Ruml uvedl , že politická transformace byla asi jednodušší než ekonomická . Přiznal dokonce deficit hlubšího promýšlení další budoucnosti naší republiky . Myslel si prý , že z komunistické éry vyjdeme s určitou neopakovatelnou zkušeností , pokornější , duchovnější a tolerantnější . Život , jak uvedl Jan Ruml , však brzy sklouzl ke konzumentství , závisti a vzájemnému nepřátelství . Plasticky popsala tyto skutečnosti americká žurnalistka a spisovatelka Tina Rosenbergová v knize Začarovaná krajina tváří v tvář strašáku postkomunismu , která byla následně oceněna jako nejlepší americká kniha literatury faktu za rok 1995 . Rosenbergová pochopila nesmyslnost a protiústavnost oné honby na čarodějnice zinscenované pražským polistopadovým mocenským centrem . Jako nestranná pozorovatelka dospěla k poznání , že šlo o vyřizování osobních účtů , o bezohledný boj o moc a zpeněžení všeho , k čemu se noví nájemníci Pražského hradu dostali . Historie bezmála pětadvaceti let restaurace kapitalismu v naší republice je tedy vskutku bohatá , zejména pak na nejrůznější politické kampaně , trapné politické šarvátky , majetkové přesuny , korupční skandály a účelové lustrace . Hospodářské potíže a korupční klima logicky vyvolaly či vyvolávají u řady občanů pocit nespravedlnosti , pro mnohé z nich se pak nově budovaná demokracie stala synonymem intrik , diletantismu , korupce a sbírání osobních výhod . Jistě , když se něco nedaří , tak jsou možné dva přístupy - buď hledat seriózní východisko , nebo hledat obětního beránka . Bohužel v našich podmínkách již řadu let převládá ten druhý přístup . V období po roce 1989 se zpočátku věřilo v zásadní pozitivní obrat , který v některých oblastech skutečně nastal . Ale s tím přišla i řada věcí negativních a lidé jsou opět zklamáni . Dovolím si dokonce tvrdit , že současná doba doslova stojí na nejistotě , či dokonce strachu z budoucnosti , a to především zásluhou těch , kteří se vyznačují etikou mocichtivých predátorů s pramalým pochopením pro hodnoty slušného lidského soužití . Ano , já mám ještě v dobré paměti politickou bitvu o lustrace na podzim 1991 ve Federálním shromáždění . Vcelku jsem chápal původní vládní návrh , který vycházel ze zásady , že se určité věci musí konkrétnímu člověku prokázat , aby bylo možné konstatovat , že nesplňuje podmínky pro výkon určitých funkcí . Pravice však do našeho právního řádu prosadila princip kolektivní viny , což je v naprostém rozporu s Listinou základních práv a svobod . S tím souvisela i velmi nepříznivá reakce Mezinárodní organizace práce a Rady Evropy . Uvedením v platnost pak lustrační zákon skutečně zastavil kariéru řadě lidí , a i když jej původně poslanci Federálního shromáždění schválili na pět let , platí dodnes . Přitom na sousedním Slovensku , jak nepochybně dobře víte , přestal platit už koncem roku 1996 . Pravdou je , že samotné lustrace vyvolaly v minulosti i řadu soudních sporů . Mnohé z nich skončily rozsudkem , přičemž se ukázalo , že jistí lidé , jako například Jiřina Bohdalová , Jan Kanyza , Jan Skopeček či Soňa Červená se v seznamech Státní bezpečnosti ocitli neoprávněně . Ano , Parlament se usnesl na lustračním zákonu k odhalení tajných spolupracovníku Státní bezpečnosti , který ale zároveň zajistil působení řady někdejších příslušníků StB na Ministerstvu vnitra a jinde , a to jako ministrovu výjimku . Český ministr Jan Ruml to vyložil tak , že jednou udělená výjimka platí , a příslušníky někdejší StB ve svém resortu podržel . Lustrační zákon tak umožnil hon nejen na příslušníky StB , nýbrž na čarodějnice , tedy i na lidi ke spolupráci s StB přinucené nebo spolupracující s ní dobrovolně i jinde než na úseku boje proti vnitřnímu nepříteli . Snad nejvýraznějším příkladem polistopadového kýče je dnešní senátor a kandidát pro blížící se evropské volby za TOP 09 a Starosty Jaromír Štětina . Neohrožený novinář , důsledný antikomunista , který se zviditelnil tažením za zákaz Komunistické strany Čech a Moravy . Stačí však prostudovat v archivu bezpečnostních složek jisté okénko na mikrofiši a můžete být značně konsternováni . Štětinovy oplétačky se Státní bezpečností začaly 11 . února 1977 , kdy již zavedený tajný spolupracovník , jakýsi František Sláma , krycím jménem Alex , Štětinu udal , že si na svém pracovišti opisoval část Prohlášení Charty 77 . StB si Štětinu předvolala , ten se ke všemu doznal a ihned příslušníkům Státní bezpečnosti práskl několik svých kolegů , kteří údajně mohli ideologicky závadný text do podniku přinést . Nedosti na tom . Ještě téhož dne Štětina podepsal prohlášení mlčenlivosti a také vlastnoručně sepsaný vázací akt , z něhož cituji : " Jako československý státní příslušník z vlastních pohnutek se zavazuji spolupracovat s orgány StB proti nepřátelům naší vlasti v zahraničí . " Státní bezpečnost pak Štětinovi založila osobní svazek a přidělila krycí jméno Plavec . Ve spisu je dále kopie Štětinova životopisu a přehled jeho zahraničních cest . " Nijak zvlášť zajímavé čtení , " napsal k tomu v lednu 2010 advokát Tomáš Pecina . Nemusí být ovšem bez zajímavosti dozvědět se , co si o někdejší Komunistické straně Československa myslel dnešní senátor a kandidát pro evropské volby za TOP 09 a Starosty Jaromír Štětina : " Jsem stoupencem socialistického uspořádání společnosti . Zastávám zásadu nutnosti diktatury proletariátu v prvním období socialistické revoluce . Silná komunistická strana , " cituji stále jeho slova , " budovaná na principech vědy a morálně historických kritériích , je podle mne " - tedy podle Jaromíra Štětiny - " jediná síla , která může změnit společnost v současně třídně a ekonomicky rozděleném světě . " Poslední významnou listinou je návrh na uzavření svazku , neboť o informátora Štětinu projevila zájem První správa Federálního ministerstva vnitra , tedy rozvědka , a ta si proto veškerou dokumentaci k němu převzala . Dámy a pánové , nevylučuji , že jsem někomu z vás , obrazně řečeno , pohnul žlučí . Dovolil jsem si totiž danou problematiku posoudit z jiného úhlu pohledu . Dějiny - cituji právě v této souvislosti stávajícího předsedu Rady České televize - nemají jednotný a závazný výklad . A je rozumné a tolerantní se s tím smířit . Dovolím si také připomenout odkaz jednoho z nejuznávanějších historiků a politologů 20 . století , britského akademika Edwarda Carra , který vždy zdůrazňoval , že aktéry dějů minulých nelze soudit podle současných hodnot a norem , ale že je třeba vždy důsledně vycházet z hodnot , zásad a souvislostí platících v době , kdy daná rozhodnutí padla a prosazovalo se jejich naplňování . Idealizovat dějiny není rozhodně moudré . Je ale stejně nemoudré , někdy dokonce až neuvěřitelně hloupé dějiny účelově měnit . Tak to chodí v politice , ale ne v seriózní vědě . Ne , historická pravda se hlasováním v parlamentu nedá zabezpečit . Proto kategoricky odmítám nedomyšlené účelové zákony , které mají garantovat převahu politiky nad vědou . Smyslem skutečné vědy je přece nalézání odpovědí na stále nové a nové otazníky . To ovšem souvisí s pluralitou názorů , která je zárukou , že nezvítězí otřepaná teze o vítězích , kteří píší dějiny . Dámy a pánové , politická soutěž je v parlamentní demokracii naprosto nevyhnutelná , ale měla by být vedena především o věci současné a budoucí . I to je důvod , proč budu hlasovat pro zrušení obou posuzovaných zákonů . Děkuji za pozornost . (Potlesk poslanců KSČM.) Download XML • Download text
• Waveform view • Create Person name
