|

2013-055-07-209

209. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížská dohoda /sněmovní tisk 932/ - prvé čtení

Date2017-03-02
Meeting2013/055
Agenda Item2013/055/209
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/055schuz/bqbs/b24020901.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index Page 001 > 002
Místopředseda PSP Petr Gazdík 209. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Pařížská dohoda /sněmovní tisk 932/ - prvé čtení Tímto sněmovní tiskem jsme se opětovně zabývali dne 19. ledna na 54. schůzi, když jsme přerušili obecnou rozpravu. Prosím, aby místo u stolku zpravodajů zaujal ministr životního prostředí Richard Brabec, zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Václav Zemek, je tady. Nyní tedy budeme pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se hlásí s přednostním právem paní poslankyně Jana Černochová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. (V sále je velmi rušno.) Poslankyně Jana Černochová Děkuji, pane místopředsedo. Hezké dopoledne, dámy a pánové. Jestli se nepletu - Místopředseda PSP Petr Gazdík Já se omlouvám, paní poslankyně, kolegové vás dostatečně nevnímají. Poprosím o klid v jednacím sále. (Poslankyně Černochová: Na to jsem zvyklá.)Prosím paní poslankyně. Poslankyně Jana Černochová Na minulém jednání při projednávání tohoto bodu byla dohoda, že kromě pana ministra životního prostředí Brabce by měl při projednávání Pařížské dohody být přítomen i pan ministr průmyslu a obchodu. A vzhledem k tomu, že tady není, tak navrhuji připomenout, že jsme přerušovali tento bod do přítomnosti pana ministra průmyslu a obchodu. Místopředseda PSP Petr Gazdík Nemáte žádný procedurální návrh? (Poslankyně Černochová nejdřív reaguje mimo mikrofon a pak přechází k řečnickému pultíku.) Poslankyně Jana Černochová Pane místopředsedo, je to ten stejný případ, jako tady byl ve vazbě na návrh paní poslankyně Chalánkové kvůli nepřítomnosti paní ministryně Marksové. Takže úplně stejná procedura jako u toho bodu dva zpátky. Místopředseda PSP Petr Gazdík Velmi se omlouvám, ale já bohužel nemám ve svých materiálech nic takového napsáno. Pardon. (Předsedající konzultuje mimo mikrofon.)Tak tady mně legislativa říká, že pan ministr Mládek už dvakrát mezitím vystoupil a Sněmovně to stačilo. Museli bychom o té věci opakovaně hlasovat. Takže v případě, že máte tento návrh, prosím, paní poslankyně. Poslankyně Jana Černochová V tom případě dávám znovu tento procedurální návrh. Dokonce bych ani nespecifikovala, že to má být pan ministr průmyslu a obchodu Mládek, protože víme, že byl odvolán panem premiérem. Jeho odvolání potvrdil pan prezident. Takže aby tady alespoň byl přítomný tedy pan premiér, pokud pan premiér je skutečně tou osobou, podle médií je, která řídí Ministerstvo průmyslu a obchodu. (Předsedající: Ano, pan premiér vykonává tuto funkci.)Takže prosím o přerušení do přítomnosti ministra průmyslu a obchodu, tedy pana premiéra. Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji. Odhlašuji vás všechny. O tomto procedurálním návrhu budeme hlasovat bez rozpravy. (Předsedající chvilku vyčkává, až se ustálí počet přítomných.)V případě, že se ustálí počet poslanců, zahajuji hlasování o přerušení tohoto bodu do přítomnosti ministra průmyslu a obchodu. Kdo je pro, nechť zvedne ruku a zmáčkne tlačítko. Kdo je proti? Je to hlasování číslo 203, přihlášeno je 98 poslankyň a poslanců, pro 27, proti 45. Návrh nebyl přijat. Budeme tedy pokračovat v přerušené obecné rozpravě, do které se jako první přihlásil pan poslanec Jan Klán. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Jan Klán Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já už jsem tady mnohokrát vystupoval s faktickými poznámkami k tomuto problému Pařížská klimatická dohoda. Nastínil jsem tady takovou svou hypotézu, ona to není jenom moje hypotéza, ale je to hypotéza z knihy (poslanec knihu ukazuje)This Changes Everything, kapitalismus proti klimatu od Naomi Kleinové, že za globální oteplování může globální kapitalismus. Já tady tu teorii nyní trošičku rozvedu... (Smích z levé části sálu.)Protože já jsem ji už rozvíjel na semináři, který pořádalo Ministerstvo životního prostředí, kde jsme se bavili na toto téma, respektive jsme tam řešili různé problémy tohoto typu. Dokonce jsme se shodli na tom, že to globální oteplování existuje, což nikdo asi dneska nepopírá, alespoň akademici a vědci to nepopírají. Možná to popírají zastánci třeba uhlíkové lobby a dalších různých korporací, kterým to globální oteplování určitým způsobem překáží. A také jsme se shodli na tom, že i kdyby tady přistáli mimozemšťané, tak nám asi s tím moc nepomůžou, respektive by řekli, že opravdu globální oteplování existuje. Nicméně zde by hrál roli Fermiho paradox, který říká, kde ti mimozemšťané všichni jsou, když jsme je do dneška neobjevili. Takže by byla také škoda, kdybychom si tu naši modrou planetu zničili nějakým způsobem tím globálním oteplováním. Já vás tady nyní seznámím se svým příspěvkem, který jsem nazval Kapitalismus proti klimatu. Ten článek reagoval právě na Pařížskou klimatickou dohodu, kde se zástupci vlastně světa a veškerých států shodli na tom, že by měli do konce století udržet nárůst teploty kolem 2 °C za to století. Otázkou bude zůstávat, zda se nám to skutečně podaří, nebo se to podaří v globálu nějakým způsobem ukočírovat, protože když si vzpomeneme na Kjótský protokol, který už toto nějakým způsobem řešil, tak od něj odstoupily jednak Spojené státy jako největší znečišťovatel, a samozřejmě také Čína to tenkrát nepodepsala. Dneska je vlastně ten případ podobný, kdy máte nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, který říká, že se prorazí k ropě, že nějakým způsobem budou více těžit nerostné suroviny, budou těžit uhlí. Takže to znamená, že asi k té Pařížské klimatické dohodě se nepřipojí tolik. Čína samozřejmě říká, že čeká na Ameriku, co udělá Amerika, podle toho se zachovají oni. Čína je totiž v zajetí toho vysokého rozvoje, kde tam žije nejvíc lidí na světě a vzniká tam nová střední třída, která si bude osvojovat návyky konzumní společnosti západního typu, tedy který máme my. A to hrozí právě velkým nárůstem různých exhalací, protože ta teorie, která se dneska razí ve světě kapitalistické globalizace, je, že ve své podstatě chtějí udělat všichni nekonečný růst na konečné planetě. Ale my víme, že naše planeta je konečná stejně jako naše zdroje. Takže žijeme na modré planetě, planetě, která kypí životem, zatím nám jediná známá ve vesmíru. Já už jsem tady řekl o tom Fermiho paradoxu, že dodnes nevíme, jestli ve vesmíru máme nějakou další planetu, která by byla podobná naší, a našli jsme tam život nebo nějakým způsobem třeba i vyspělejší, že by nám poradili, co máme dělat s tím naším globálním oteplováním. Lidstvo jako nejvyšší inteligentní uskupení však planetu čím dál rychleji ničí. Za posledních padesát let došlo k dramatickým posunům. Když se tyto posuny začaly projevovat stále více, tak se vynořila kapitalistická globalizace jako nástroj na zmírnění krize 70. let minulého století. Když se podíváme na ta 70. léta, kdy se začíná nějakým způsobem vynořovat kapitalistická globalizace, tak k nám přichází první ropný šok v roce 1973 a potom druhý ropný šok koncem 70. let. Tam už se projevují tyto tendence, kdy OPEC, což je Organizace států vyvážejících ropu, tak nějakým způsobem eliminuje nebo nějakým způsobem zvedá cenu ropy a dalších věcí. Ti právě, kteří zaseli to sémě kapitalistické globalizace v těch 70. letech, tak si možná ani neuvědomili, že zaseli vítr a nyní sklízí bouři. Jak jsem tady říkal, tak ta globalizace nastartovala tu myšlenku nekonečného růstu. Nekonečného růstu. A v těch 70. letech se začíná vynořovat takzvaný Římský klub. Mě pobavili zástupci Občanské demokratické strany na tom semináři, když jsem byl nazván, že jsem nějakým způsobem v zajetí právě teoretiků Římského klubu, kteří řeší limity růstu a překročení mezí. Ale to je nesporný fakt, protože data nelžou. Vědci nyní tedy apelují, aby se snížila emise skleníkových plynů, pořádají se různé konference na toto téma. Poslední takovou byla klimatická konference v Paříži. Na konferenci se dohodlo, že do konce století chtějí země světa udržet globální oteplování výrazně pod 2 °C. Dohoda však začne platit až v roce 2020. Na tom semináři jsem se rovněž ptal pana ministra, zda máme možnost od té dohody odstoupit, co se stane, když to nedodrží Spojené státy, co se stane, když to nedodrží třeba Indie, což je další stát, kde žije mnoho lidí, kteří si budou osvojovat právě ty konzumní návyky globálního kapitalismu, který je potom s tím globálním oteplováním spojen. Proč tedy až takhle dlouho? Pravděpodobně to vyhovuje právě mocným tohoto světa, kteří nechtějí za žádných okolností snižovat emisi skleníkových plynů. Zde je potřeba zdůraznit, že kapitáni kapitalistické globalizace, což jsou ty nadnárodní korporace, tak vždycky budou tvrdit, že globální oteplování neexistuje. Stejně to bude říkat uhlíková lobby. Neustále. Protože to je překážka jejich rozmachu a rozvoje. Na tento problém v roce 2014 poukázala ve své knize Tohle mění vše - This changes everything - kapitalismus proti klimatu novinářka Naomi Kleinová, což je autorka proslulé knihy Bez loga - No logo, anebo Šoková doktrína - The shock doctrine. V této své nejnovější knize jasně říká, že buď budeme mít živou planetu, nebo kapitalismus. Oboje mít nemůžeme. A má pravdu. Ukazuje se, že právě kapitalismu, podotýkám globální kapitalismus, který rozděluje svět na bohatý sever a chudý jih, je zodpovědný za to, že se stále nedodržují podmínky, které byly uzavřeny na různých konferencích. Představitelé velkých podniků, nadnárodních společností říkají, že globální oteplování je jen mýtus, my přeci nemůžeme za to, že se planeta otepluje, a jako další argument říkají no dobře, zavřeme podniky a jsme zvědaví, co budete s propuštěnými lidmi dělat. Drží tak v šachu jak národní státy, to zaprvé, tak i přírodu, které brzy dají podle mě osudový mat, protože jestliže to nějakým způsobem nezačneme regulovat, tak nastane tento problém. Zde je potřeba říci, že v roce 2009 se objevila teorie planetárních mezí. Ale jak už jsem tady říkal, tak tato teorie planetárních mezí navazuje na teorie překročení mezí a různých mezí růstu. Tu přinesl profesor Johan Rockström ze stockholmského ústavu a přinesl koncepci devíti planetárních mezí. Jsou to: změna klimatu. Ta je podle mého názoru v současné době nejpalčivější, protože ji všichni vidíme kolem sebe, protože na nás všechny bez rozdílu, ať jsme z kterékoli politické strany nebo z kteréhokoli státu, dopadá změna klimatu, změna počasí. Víte, že počasí je stále více turbulentnější, rychleji se mění, jsou teplotní výkyvy. Jednou je velké teplo, jednou je velká zima. To počasí není stálé, jako kdysi nějakým způsobem bývalo. Další planetární mez je acidifikace oceánu. Ukazuje se, že oceán je čím dál více kyselejší. Další poškození ozónové vrstvy. Zde se naštěstí podařilo tento problém částečně vyřešit odstraněním freonů na konci 80. let 20. století a jiných látek z různých zařízení, zejména z chladniček, což byl tenkrát poměrně určitý problém v těch 80. letech. A tam se nakonec našla dohoda, takže se z těch ledniček a z různých dalších zařízení freon odstranil. Další planetární mez - biogeochemické toky fosforu a dusíku. Tento problém souvisí s globálním oteplováním. Zdroje sladké vody. Stále více máme znečištěny zdroje a dochází jejich kapacita. Také jsem předestřel, že příští konflikty, příští války budou zejména o vodu. Voda, zejména sladká voda, dochází. A to je také nepopiratelný fakt, že sladká voda dochází, takže příští války budou zejména o vodu. Využití území. Stále více orné půdy je zastavěno budovami, sklady a orná půda pomalu mizí. Tomuto fenoménu říkám zástavbový kapitalismus, kdy se veškerá orná půda zastavuje nesmyslnými halami, sklady, takže tato půda je poté nevyužitá a zůstávají tam pouze skladiště. Ztráta biologické rozmanitosti. Vymírají živočišné i rostlinné druhy. Atmosférický aerosol. Známe ho opět všichni. Vyskytuje se v ovzduší jako rakovinotvorné látky, smog atd., což je také poměrně velký fenomén. A poslední je chemická kontaminace - neustálé vysoké používání pesticidů, vypouštění chemikálií do přírody, vod atd. Podle této teorie jsme jasně už překročili minimálně tři planetární meze. Jistě si sami odpovíte, které to jsou. S tímto problémem samozřejmě souvisí, jak už jsem řekl, ty dopady do společnosti. Globální oteplování může mít negativní vliv na migraci lidí, to už jsem tady taky předestřel, když jsme tady řešili nějakým způsobem migrační krizi. Takže globální oteplování samozřejmě může nějakým způsobem dopadnout i na tu migraci. Ale jak už jsem říkal, tak největší dopady jsou samozřejmě na celou společnost. V nedávné době expert na globalizaci z Británie Leslie Sklair, který navštívil Českou republiku, řekl, že extrémní počasí, sucho, to všechno je tu s námi. Asi 99 % vědců dnes vnímá, že je tu velmi závažná krize pro naši civilizaci. Nemůžeme pořád růst. Tady narážím právě na ten problém nekonečného růstu. Buď se dostaneme do stabilního stavu, nebo je nutné začít přemýšlet nad tím, jakou planetu předáme našim vnukům. Na tom semináři mě také fascinovalo, když tam bylo řečeno, že se najednou našly nové zdroje ropy, nové zdroje uhlí. Já tedy nevím, kde se našly. Možná je to pravda, ale nicméně jak jsem říkal, žijeme na konečné planetě s konečnými zdroji. Možná budeme těžit příště někde na Měsíci nějaké nerostné suroviny, uhlí atd., ale nevím, kde by se tam vzalo, protože uhlí jsou pozůstatky organických živočichů a rostlin. Nicméně na dalších tělesech sluneční soustavy můžeme těžit nějaké jiné prvky. Takže jsem hodně zvědav, co se bude dít, až nám dojde ropa a až nám dojdou veškeré nerostné suroviny, protože když bude zima, tak čím budeme topit, jestli skácíme všechny stromy a nějakým způsobem... Neumím si to představit. Ale mě by spíš zajímalo, jak se s tímhle tím vypořádává koncept jaderné energie, protože jestliže chceme přejít na ryze obnovitelné zdroje energie, což je voda, vítr, slunce, geotermální energie, tak jakým způsobem do toho zapadá jaderná energetika, protože jaderná energetika je neobnovitelný zdroj. Už se těším, až najdeme možnost tady udělat termonukleární reakci, jako je na Slunci, kdy se začnou slučovat lehké prvky v těžší. Já vím, že dnes umíme štěpit ty těžké v lehké. Takže jsem hodně zvědav, zda se nám to podaří, protože to by vyřešilo na několik tisíciletí právě tento energetický problém. To si také řekněme, jak do toho zasahuje ta jaderná energetika, ať na poli Evropské unie, protože vím, že Německo začíná odstupovat od jaderné energetiky, a jak je to celkově ve světě. Vím, že nás třeba straší různé jaderné havárie, naposledy třeba ve Francii, nicméně tam nedošlo k poškození jaderné části. Nebo nás tady straší jaderná havárie v Černobylu z roku 1986, nebo z Fukušimy. Rozumím tomu. Nicméně všechny tyto havárie, tyto největší jaderné havárie, nebo když tam ještě přičtu elektrárnu Three Mile Island z roku 1979, kde došlo také k nehodě, tak to bylo všechno zanedbání údržby reaktorů. Víme, že v Černobylu to byl typ RBMK 1000, který byl grafitem chlazený reaktor, který se nemohl nikde jinde používat, protože byl nestabilní, takže tam to bylo o něčem jiném. Pokud jde o jaderné reaktory v Japonsku ve Fukušimě, tak to jsou reaktory typu PWR, kde opět japonská společnost TEPCO zanedbala údržbu reaktorů a veškeré další věci. Takže všechno je to potom spojeno s tím, že se to neudržuje. A to samé bylo v elektrárně Three Mile Island v Pensylvánii v roce 1979. Chci se zeptat, jakým způsobem je tam zakomponována jaderná energetika, protože jaderná energetika nevydává žádné exhalace, které by nějakým způsobem ovlivňovaly navyšování teploty planety. Samozřejmě můžeme se bavit o těch negativních účincích radioaktivity a těch dalších věcí, co dělat s vyhořelým palivem a takovéhle věci. Neumím si totiž představit, že v dohledné době najdeme nějaký zdroj energie, opravdu nějaký, který by nahradil opravdu třeba uhlí. Víte, že spalování uhlí je dneska jakýmsi způsobem na výši ve výrobě elektrické energie, nemyslím třeba zrovna u nás, ale i jinde ve světě. Kde se třeba často i kšeftuje s imisními povolenkami. To je další problém, který jsem nastiňoval na tom semináři, problém imisních povolenek. Ono se dokáže kšeftovat s nimi a pak vznikají třeba odpadní ráje, kdy si jeden stát nakoupí imisní povolenky a prostě si to nějakým způsobem prohodí. To existuje zejména třeba ve Spojených státech amerických, tento případ. A tomu se pak právě říká odpadní ráje, že nějakým způsobem využívají tohoto a mají to tvrdě zaplaceno právě uhlíkovou lobby, která je v tom procesu zapojena. Pokud jde o mě, tak já samozřejmě nějakým způsobem vítám Pařížskou klimatickou dohodu. Samozřejmě chápu, že je to závazek na mnoho desetiletí dopředu. Hodně, hodně dopředu. Nevíme, co bude za 10 let, my nevíme, co bude za rok. Takže tohle bude alfa a omega, zda dokážeme opravdu udržet globální oteplování výrazně pod 2°C. Musíme tam připočíst také různé erupce vulkánů, sopek, takže ono to může hrát druhou stranu mince i tento proces. Ale je dnes dokázáno, že lidstvo má opravdu velký vliv na změnu klimatu za těch posledních 200 let, pokud budu vydávat toto časové období od začátku nějakým způsobem velké nebo té průmyslové revoluce, kdy se opravdu začíná spalovat uhlí v tom 18., 19. století. Tak ten nárůst uhlíku je enormní, planeta ho nedokáže úplně absorbovat. Toto nové období za těch 200 let vědci nazývají antropocén, je právě ta změna klimatu, změna přírodních podmínek, takže vymysleli tento pojem atropocén. A když jsme u toho antropocénu, tak samozřejmě my všichni ho ovlivňujeme, ale nejenom my všichni, ale nejvíce ho právě ovlivňují globální hráči. Největší znečišťovatelé. A samozřejmě také lidstvo jako celek, protože globální hráči, kteří nastartovali tu kapitalistickou globalizaci, tak všechno postavili jenom na nekonečném růstu, na nekonečné konzumaci. To nejde do sebe. Tady se musí najít nějaká rovnováha tak, abychom nezačali tu planetu opravdu devastovat, abychom tu planetu předali našim dětem, našim vnukům v nějakém dobré stavu. Neumím si představit ten dobrý stav, když už vidím dneska ty proměny světa, které působí na přírodu, na civilizaci jako celek a různé přírodní katastrofy, které jsou nám předkládány dnes a denně. Zde bych mohl použít knihu Ulricha Becka, význačného německého sociologa, a jeho Rizikovou společnost, kde tam poukazuje na globální propojení rizik, že všichni jsme v tom procesu zahrnuti. Kapitalistická globalizace tomu ještě více nahrává. Abych tady nebyl obviněn, že jsem nějakým způsobem antiglobalista. Nejsem antiglobalista. Já jsem kritik kapitalistické globalizace. Já jsem alterglobalista, hledám různé alternativy vůči kapitalistické globalizaci. Vycházím z různých teorií třeba světového systému Immanuela Wallersteina nebo jiných marxistických teoretiků, to je o mně známo a já se tím netajím a jsem na to hrdý, že tyto myšlenky tady mohu říkat a mohu je i prezentovat a obhajovat si je. Podle mě je opravdu nutné nějakým způsobem udržet tu teplotu výrazně pod 2°C. Věřím tomu, že my samotní samozřejmě tomu nezabráníme, zabrání tomu největší znečišťovatelé v globální ekonomice, což jsou Spojené státy, Čína, Indie a další země, které mají nejvíce obyvatel na zeměkouli. Děkuji za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name