|

2013-055-06-014b

14. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 912/ - druhé čtení

Date2017-03-01
Meeting2013/055
Agenda Item2013/055/014
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/055schuz/bqbs/b22301401.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index Page 001 > 002
Místopředseda PSP Vojtěch Filip 14. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 912/ - druhé čtení Nacházíme se ve druhém čtení v přerušené obecné rozpravě. S faktickou poznámkou je přihlášena paní poslankyně Markéta Adamová, která ale není přítomna. Pak pan poslanec František Laudát má zájem o faktickou poznámku. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty. Poslanec František Laudát Děkuji. Je přihlášen pan kolega Opálka. Já mu dám přednost a přihlásím se do řádné diskuse. Děkuji. Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji. S faktickou poznámkou je přihlášen pan předseda Stanjura. Faktická přihláška neplatí, děkuji. Přejdeme k přihláškám v obecné rozpravě. V obecné rozpravě k tomuto návrhu zákona je přihlášen pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Miroslav Opálka Děkuji, pane místopředsedo. Vážení členové vlády, kolegyně, kolegové, už jsme vychladli, neb se sem vpasoval jiný návrh zákona. Aspoň to budu mít kratší, protože už jsem zapomněl polovinu toho, na co jsem chtěl reagovat. Ale přesto, pane předsedo sociálního výboru a zpravodaji prostřednictvím pana řídícího, bych chtěl poznamenat, že jsem v této Sněmovně patnáct let a patnáct let se zabývám mimo jiné důchodovým systémem. V době vlád Špidly, Grosse a Paroubka jsem pracoval v první Bezděkově komisi a musím říci, že tato komise skončila někde v polovině své cesty. Mimo jiné řešila také ten vzpomínaný problém NDC, který předkládala sociální demokracie, a mám za to, že každá jiná komise, která by měla navázat v této oblasti, by se měla podívat na systém práce této komise, a kam došla, protože ona spočítala návrhy, které vyšly z politických hesel jednotlivých politických stran, na exaktních datech je tedy v grafech a v tabulkách zveřejnila a teď šlo jenom o to jít do druhého kola, které by jednak zpřesňovalo představy na exaktních datech a také vytvořilo prostor ke komunikaci mezi politickými stranami, které mají k sobě v čem a jak blízko. Bohužel druhá komise, která vznikla za dob Topolánkových vlád, první Nečasova komise, ta byla docela jednoznačná, tam jsem byl také členem, ale tam jsme dostávali jenom informace, o čem se rozhodl tehdy pan ministr Nečas s panem předsedou klubu Tlustým, pak už tedy poslancem Tlustým, takže tam jsme nedošli daleko. V období Nečasovy vlády šlo o druhou Bezděkovu komisi, kterou vlastně vytvořili pro jednotlivé bankovní instituce, a tam nás nepřizvali. A v tomto volebním období, v době Sobotkovy vlády, jsem byl členem, nebo možná ještě pořád jsem, Potůčkovy komise. Ta zase na rozdíl od těch předchozích ani ty politiky ve svém středu nepotřebovala, ta si akademicky vystačila sama. Ale každopádně člověk, když se do toho ponoří, je pokornější k těm datům a daleko hůře se mu vyslovují některé jednoduché soudy a hesla, protože právě na exaktních datech vidí jednotlivé souvislosti a složitosti. Ta složitost je třeba i v tom, když se volá po spravedlnosti. Jinak totiž vnímá spravedlnost nízkopříjmový občan, který samozřejmě potřebuje solidaritu, a jinak vysokopříjmový občan, který se nechce až tak moc solidarizovat a chce více ekvivalence. A když se podíváte na tu spravedlnost z jiného úhlu pohledu, tak jaká je spravedlnost mezi platem 12 tisíc, 100 tisíc, 200 tisíc, 250, 500 či více tisíc? Je tolikanásobně ta zodpovědnost, ten výkon, ta zásluha, větší? No, ale z těchto výpočtových základů se potom spočítají ty spravedlivé či nespravedlivé důchody, které je třeba dorovnat sociálním systémem, čili solidaritou, čili určitými stropy. Takže už tady bude složité hledat, co je a co není spravedlivé. Ze své zkušenosti musím říci, že pokud se ustaví v novém volebním období - a to já už tady nebudu, protože nekandiduji - další důchodová komise, tak bych jí doporučoval, aby se nebavila o parametrech, ale pokusila se napřed hledat konsenzus na sociálním cíli. A až se domluvíte na nějakém cíli, který by byla ochotna respektovat každá relevantní politická síla ve Sněmovně, tak pak můžeme hledat cestou parametrů i k jeho dosažení. Zatím se šlo vždy naopak, šlo o ty parametry, které samozřejmě se ten systém buď snažily vylepšit, anebo ochudit. Řeknu vám příklad. Byla tu vzpomínána malá důchodová reforma. Co nám přinesla? Tak co nám přinesla na straně příjmů. Na straně příjmů nám přinesla propad, protože se zavedly stropy na odvody a osvobodily se nízké mzdy, nekolidující zaměstnání a další příjmy a zvyšovali jsme vedle krizových dopadů ještě díky těmto parametrům příjem do důchodového účtu a zvedali deficit. Co přinesla pojištěncům? Když se bavíte ještě dneska, protože ty změněné parametry, které měly upravovat prodloužení doby, aby lidé zůstali déle v systému, ale méně ze systému čerpali, tak zjistí řada lidí, že díky tomu, že se jim počítá jenom 50 % doby studia, dlouhodobé nemoci, invalidního důchodu či registrace na úřadu práce, tak zjistí, že nemají splněn počet let pojištění a že ještě i v té statutární věkové hranici musí pokračovat dál. Takže to jsou dopady té malé důchodové reformy. O velké, druhém pilíři, mluvit nebudu. A nyní k té kritizované současné důchodové komisi pana profesora Potůčka. Víte, když se podíváte na programové prohlášení a statut této komise, programové prohlášení vlády, tak to hovoří pouze o šesti cílech ke změně důchodového systému. Tam se nedočtete nic o důchodové reformě. A já tomu rozumím, protože tato koalice je nesourodá, byla schopna se domluvit, že těchto šest parametrů bude řešeno a vyřešeno a ten celek prostě v té sestavě, jaká je, je asi složité naplnit. Takže ten první cíl byl nastavení pevného důchodového věku, to je současně projednávaný sněmovní tisk 912, který jsme obdrželi a ke kterému se diskutuje. Já musím říci, že ta komise se ani neshodla na té formě, kterou jsme dostali předloženou. To je věc vlády. Ten druhý cíl, nastavení důstojnějšího valorizačního vzorce, ten už jsme tady dvakrát projednávali a potřetí je v pozměňovacím návrhu a vyvolal tu hlavní diskusi, která zde probíhá. Čili ani ne tak podstata toho tisku jako ta jedna změna, která ještě nebyla vlastně ani odhlasována. Třetí cíl bylo ukončení důchodového spoření, nevím proč nadvakrát, skoro i natřikrát a po delší době byl splněn. Čtvrtý cíl, posílení principu zásluhovosti bez negativních dopadů na chudobu důchodců. No tak to je protimluv, on to tam zdůrazňoval už pan předseda Kalousek. Buď jedno, nebo druhé. Je těžko hledat zvýšení zásluhovosti i snížení dopadu na chudobu, ale nechť, je samozřejmě možnost hledání cest i prostřednictvím dalších zdrojů. Pátý cíl, návrh parametrické změny pro zatraktivnění třetího důchodového pilíře prostřednictvím státní podpory k motivování dlouhodobých úspor na stáří. Tady si myslím, že se pokročilo hodně, protože se schválil pozměňovací návrh pana kolegy Zavadila, ale jak jste slyšeli kolegu Grospiče, tak poklesl počet lidí ve třetím pilíři více než o půl milionu, ale kdybyste se podívali na výdaje státu, tak ty výdaje stouply. Takže vlastně protože do 300 korun, což byla většina těch nízkopříjmových, ten stát už nikomu nic nedává, tak ti samozřejmě z toho systému vystupují, pokud nemají na zvýšení. Odcházejí ti, kteří už jsou v důchodu a nemají na upgrade toho systému, protože ten to také umožňuje - můžete být důchodce a ještě čerpat státní sociální podporu znovu. No a zůstávají tam samozřejmě ti více příjmoví. A vůbec, od tohoto roku vlastně tím, že mají zvýšenou možnost odpočtu z daňového základu, čili snížení daně, tak proč by toho nevyužili? Ale stát samozřejmě na to platí víc pro méně lidí, takže je to výhodné především pro ty výše příjmové skupiny. No a pak nám tu zbyl šestý úkol, návrh spravedlivé změny transferu mezi občany, rodinami a státem. To je revoluční cíl, protože ten jde daleko za hranice důchodového systému, který já nepovažuji za sociální, to je pořád ještě zatím pojistný systém, i když kvazi, ale tento cíl vyžaduje průřezově jak rozpočtovou sféru, tak státní sociální podporu, tak hmotnou nouzi, tak pomoc rodinám. Prostě toto není úkol jen pro nějakou parametrickou změnu v důchodovém systému a jsou velké úvahy provázání docela tak složité, že v těchto politických podmínkách neprůchodné. Chtěl jsem tím jenom naznačit, když se bavíme o tom, jestli byla, nebo nebyla splněna úloha důchodové reformy, že vlastně takový cíl ani nastolen nebyl a z té většiny cílů čtyři splněny byly, jeden napůl a jeden ne. Ale Sněmovna rozhodovala podle toho, co jí předložila vláda nebo co jí předložili poslanci. Často se to neshodovalo s tím, co bylo většinově schváleno v této komisi. Ta třeba neprojednávala ani problematiku snížení parametru pro nárok na pozůstalostní důchod nebo ty hornické důchody u hlubinných atd. Takže já jsem ještě přihlášen do podrobné rozpravy, tam se pokusím zdůvodnit jeden svůj pozměňovací návrh k tomu zákonu, nebo návrhu zákona, který projednáváme. Ale chtěl bych říci, že odborníci varují před tím, abychom nevyužívali strachu k manipulaci s lidmi. Víte, ta záruka státu bude taková, jaká bude garnitura, politické vedení a jak bude podle svých volebních programů zabezpečovat tento důchodový systém i v dalších desetiletích. Jednoduché srovnání. My se neustále bavíme o tom, jestli máme vysoké, nebo nízké procento odvodů na sociální zabezpečení z nízkých mezd. Ta kumulace nákladů na pracovní sílu v OECD ve srovnání nás řadí na spodní místo. Pokud zvýšíme platy a snížíme sociální pojištění, to důchodové pojištění, tak se ale pak dostaneme do problému, že nezajistíme 40 % poměru průměrná mzda a průměrný důchod, protože mzdy nám sice porostou, ale snižují se odvody. A jestli dneska platí dva pojištěnci 20 % na důchod, který v průměru vypadá 40 % pro toho důchodce, tak to samozřejmě skončí. Takže ta cesta samozřejmě je - musíme se vypořádat se systémem náhradních dob, za které nikdo neplatí, které jsou velké a které tedy dneska plynou ze státního rozpočtu. Já myslím, že to je objektivní situace, která není nenormální a která je běžná i v jiných zemích. Takže bychom neměli strašit lidi, že na to nemáme. Druhá věc je, že nám neustále roste nově vytvářená hodnota, ale z té nově vytvořené hodnoty čím dál méně zůstává rozdělováno pro ty lidi, kteří se zasloužili také o to, že hodnota majiteli té firmy roste. Takže to je ta diskuse i těch nejbohatších lidí ve světě, o té spravedlnosti, že bychom se měli zamyslet, že zdroje jsou třeba právě tam, v tom daleko spravedlivějším přerozdělování nově vytvářené hodnoty, která není stoprocentní zásluha toho majitele. Děkuji za pozornost, v podrobné rozpravě budu hovořit dále ke svému návrhu.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name