|

2013-053-05-038

38. Vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně památkového fondu) /sněmovní tisk 666/ - prvé čtení

Date2016-12-06
Meeting2013/053
Agenda Item2013/053/038
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/053schuz/bqbs/b17103801.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index Page 001 > 002
Místopředseda PSP Vojtěch Filip 38. Vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně památkového fondu)/sněmovní tisk 666/ - prvé čtení Jsme v prvém čtení a požádám vedle pana ministra kultury Daniela Hermana, aby pan poslanec Roman Procházka, který je zpravodajem pro prvé čtení, zaujali svá místa u stolku zpravodajů. Konstatuji, že tímto sněmovním tiskem jsme se zabývali dne 22. dubna letošního roku, přerušili jsme jej v obecné rozpravě při vystoupení paní poslankyně Jany Černochové. Ptám se tedy, jestli před zahájením má pan ministr nebo pan zpravodaj zájem vystoupit, znovu uvést. Ne. (V sále je značný ruch.)V tom případě pokračuje vystoupení paní poslankyně Jany Černochové. Paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Jana Černochová Děkuji, pane místopředsedo. Dobrý večer, dámy a pánové. Nebudu opakovat to, co jsem už říkala při prvním projednávání tohoto návrhu zákona. Pouze bych řekla to, že návrh byl připravený špatně. Ten návrh rozporují experti v oblasti památkové péče. Postavilo se proti tomuto návrhu zákona několik asociací. Místopředseda PSP Vojtěch Filip Paní poslankyně, já vás přeruším a požádám sněmovnu o klid. Prosím, přesuňte jiné diskuse mimo sál a nechte paní poslankyni v klidu přednést svůj projev. Už jednou byla přerušena přerušením tohoto bodu. Doufám, že uznáte, že je potřeba, aby to v klidu přednesla. Děkuji. Pokračujte. Poslankyně Jana Černochová Říkala jsem tady poměrně podrobné, co v tom návrhu zákona rozporují, a také jsem avizovala, že budu navrhovat zamítnutí tohoto návrhu zákona v prvním čtení, případně že budu navrhovat vrácení tohoto návrhu zákona k přepracování. Takže tak činím a nebudu svoje vystoupení dál prodlužovat. Vše podstatné, co mělo být řečeno, jsem řekla, takže odkazuji na to, co bylo řečeno před letními prázdninami, tuším, že to bylo někdy v květnu nebo v červnu. Děkuji. Místopředseda PSP Vojtěch Filip Znovu opakuji, bylo to v dubnu, 22. dubna. Nyní se slova ujme paní poslankyně Marta Semelová, kterou tady ale nevidím, takže její přihláška propadá. V tom případě paní poslankyně Nina Nováková, která také není. Také její přihláška propadá. V tom případě pan kolega Jiří Junek. A paní kolegyně jak Semelová, tak Nováková, pokud se dostaví, tak je případně vyvolám. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Jiří Junek Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně kolegové, připravil jsem si takové delší zdůvodnění předkládané novely, co je na ní dobré, co je na ní špatné, já to ale asi trochu zkrátím. Nicméně asi na úvod bych řekl, že ten současný památkový zákon z roku 1987, resp. 1988, byť není tak starý, tak přes mnohé novely nemůže reflektovat změny, které nastaly po roce 1989, ať je to obrovský stavební boom, stanovené nároky na moderní způsob bydlení, účast spolků na veřejném životě včetně ochrany architektonického dědictví atd. atd. Čili ty změny po roce 1989 byly tak veliké, že se toho tehdy téměř nového zákona hodně dotkly, a je potřeba je tedy nějakým způsobem zapracovat do současné novely, do toho nového současného zákona. Na konkrétních případech vidíme, že současný zákon nedokáže ochránit mnohé památky před devastací. Toho jsme svědky poměrně často. A stejně tak nedokáže ochránit celkový ráz a charakter památkových zón. Důvody, které jsou - je jich víc, jmenoval bych jenom některé, mimo jiné je to na jedné straně - zákon nedává orgánu státní památkové péče žádný nástroj vynucení povinností při nelegálním nakládání s nemovitostí v památkové rezervaci či zóně. To je na jedné straně. Na straně druhé je vlastníkům nemovitostí v památkových rezervacích a zónách, aniž by tyto nemovitosti byly kulturními památkami, tak jim je ukládána řada omezení bez možnosti poskytnout za tato omezení ve veřejném zájmu náhradu z prostředků státu. To jsou dvě věci, které jdou vlastně proti sobě a které ten současný zákon neřeší. Mohl bych uvádět další příklady, co tomu stávajícímu zákonu chybí. Například účast spolků na ochraně architektonického dědictví. Mohl bych také jmenovat v oblasti archeologie, kde současný zákon nereaguje na nové metody archeologických výzkumů. Jenom si třeba vzpomeňte na ten obrovský boom detektorů kovů atd. Zákon také neřeší badatelský archeologický výzkum a jenom rámcově řeší ty záchranné archeologické výzkumy. Dál, co by starému zákonu šlo vytknout, je absence ověřování odborných znalostí u osob vykonávajících regulovanou činnost. Také neřeší závěrečné restaurátorské zprávy atd. atd. Co si myslím, že je také velkou slabinou starého, nebo stávajícího zákona, je, že fakticky neumožňuje provedení vyvlastnění kulturní památky. Když dotyčný majitel, vlastník, se o ni špatně stará, nebo resp. nestará, tak není tady prakticky žádná možnost tuto kulturní památku vyvlastnit. Těch věcí, které jsou nevyhovující nebo chybí, bych mohl jmenovat celou řadu, ale to asi není tak podstatné. Je tedy zřejmé, že doba si žádá zcela nový zákon, který bude komplexně reagovat na změny ve společnosti za těch posledních 25 let, jak jsem to uváděl. Asi už dál nebudu rozebírat to, co nový zákon obsahuje nového. Teď všechny ty věci, které jsem vyjmenoval, ten nový zákon obsahuje, nebo napravuje. Samozřejmě je to i zahrnuto v důvodové zprávě, takže tím vás nebudu obtěžovat, zahrnovat. Spíš bych se podíval na věci, které mi osobně v tom zákoně chybí, nebo mi přijdou naopak nadbytečné a zatěžují například práci archeologů, takže ty bych tady, jenom některé z nich, uvedl. Co se právě týká archeologie, tak jedna z věcí, která mi vadí, a myslím si obecně v té archeologické obci, tak je zavedení úplně nové věci, co se týká záchranných archeologických výzkumů, a to je tzv. projekt výzkumu. K tomu je poměrně velká kritika nebo nevole z řad archeologů. Ono je to logické. Je to další poměrně velká administrativní zátěž. Už dnes jsou archeologové poměrně značně zahrnuti administrativou. Místo toho, aby prováděli základní archeologické výzkumy, jejich vyhodnocení, psali nálezové zprávy, tak dost času tráví jinou administrativou, která je nesmírně zatěžuje. A právě tyto projekty by k tomu dál přispěly. A hlavně paradoxně tyto projekty výzkumu by vlastně předpokládaly, aby archeolog vycházel z něčeho, co vlastně neví a co mu pak teprve ukáže ten samotný výzkum. To znamená, ten projekt by chtěl, aby archeolog řekl, kolik to bude stát, co všechno bude dělat, co v té zemi je atd., a to vlastně neví, dokud se do té země nedostane. Takže trošku taková paradoxní věc. Jak by to šlo řešit? Osobně si myslím, že takovým vhodným nástrojem by bylo zavedení archeologických oborových standardů odborné práce. Ty by jasně řekly, nebo by stanovily určitá kritéria, za kterých se archeologické výzkumy provádějí. Stanovily by nějaké mantinely, nějaké rámce a vlastně investor by věděl zhruba, co může od archeologického výzkumu v nějakém objemu očekávat a kolik by zhruba měly být i náklady. Takže to by bylo určité řešení, o kterém by bylo dobré se pobavit. Další takovou slabinu v oblasti archeologie v tomto zákonu vidím - vydání závazného stanoviska v oblasti archeologie. Jde konkrétně o to, že postup v návrhu zákona je oproti dosavadní právní úpravě v praxi neúměrně složitý pro stavebníka a pro orgány památkové péče je zatěžující. Umožňoval by také dle mého názoru ovlivňovat úředníky oerpéček nabídkami nebo nátlakem, aby určité záměry vyhodnotili tak, jako by archeologické dědictví poškodit nemohly, a aby nebyly zapsány do evidence zásahů. Zase je tady nějaké možné řešení, a to takové, aby závazné stanovisko se nahradilo zápisem oznámení do evidence zásahů. Asi poslední věc. Archeologie, víc jich říkat nebudu, opomenuté zásahy. Zkrátka mohlo by dojít k tomu, že by nastala situace, kdy se k zásahům zapsaným v evidenci zásahů nepřihlásí žádná archeologická osoba a najednou by vlastně ty zásahy byly plonkové, nebo nikdo by se k nim nepřihlásil, nikdo by ten záchranný archeologický výzkum neudělal. Tady bylo řešením do zákona doplnit například to, že takovéto výzkumy nebo zásahy pak provádí památkový ústav, že je zajistí právě on nebo pověřená osoba. Takže to jenom některé připomínky k těm ustanovením nového zákona nebo návrhům zákona, které se týkají archeologie. Jedna moje připomínka k památkové péči, a sice konkrétně, že dle mého názoru v návrhu chybí zásada komplexního přístupu ve smyslu ochrany památky spolu s jejím prostředím, které nemá být rušivé a nemá snižovat kulturní hodnotu té památky. Čili jde o to, že my sice chráníme tu jednu konkrétní památku, ale tím, jaké prostředí okolo ní je, tak ji pak nějakým způsobem znehodnotíme, anebo se může stát to, že sice chráníme památkově nějaký objekt, ale jeho využití pak takovým způsobem památku dehonestuje, že památka ztrácí svůj význam a smysl. To by ten zákon měl lépe řešit, aby k tomu nedocházelo, a s tím by si měl nějak poradit. To jenom některé z těch připomínek, o kterých bych pak rád diskutoval ve výborech, a byl bych rád, aby se nějakým způsobem dostaly i do těla toho zákona. Závěrem - a doufám, že diskuse ve výborech bude korektní, že budou padat jasné argumenty. Já jenom bych tady reagoval. Je to opravdu hodně dávno, bylo to v dubnu, ale kolegyně Černochová tady mimo jiné říkala, že většina památkových území byla vymezena v době socialismu. Není to prosím vás pravda. Já jsem si tu informaci ověřoval. V době socialismu bylo vymezeno 44 % památkových rezervací a ani jedna památková zóna. Kolegyně tady třeba také říkala v dubnu, že v tom novém zákonu... ten návrh zákona pranýřovala a bylo to něco podle ní, co zasahuje do svobod jedince, a že to je jakýsi nástroj přebujelé regulace dnešní doby. Já bych jenom k tomu chtěl říct, že ta regulace, co se týká památkové péče, to není ani výmysl dnešní doby, ani socialismu, ta už tady nějakým způsobem funguje téměř 150 let a právě díky tomu tady máme to velké množství památek. Máme tady památky, kterými se chlubíme a za kterými nás sem jezdí turisté z celého světa. Takže regulace nám naopak pomohla k tomu, že dneska se máme čím chlubit. Jinak pro vaši zajímavost, v době meziválečné, v době první republiky, měla Praha velmi přísnou regulaci. A myslím si, že můžeme za to být rádi, že právě třeba díky těmto regulacím z první republiky Praha vypadá tak, jak vypadá, zase že je tím lákadlem pro turisty. Jenom na to bych chtěl upozornit. Závěrem snad jenom to, že samozřejmě zákon nevyřeší celou řadu dalších problémů památkové péče. Jen namátkou bych uvedl velice nízké a slabé ohodnocení pracovníků památkové péče. To samozřejmě vede k tomu, že tam je obrovská fluktuace zaměstnanců. Problém je pak v tom, že dost často rozhodnutí pracovníků v památkové péči jsou jiná, nenavazují na sebe, a to je poměrně velký problém. Určitě taky velkým problémem je nedostatek financí na provádění stavebně historických průzkumů, např. už jenom v objektech památkových vlastněných státem. Celá řada památek, které jsou ve vlastnictví státu, dodnes nemá stavebně historický průzkum, což je určitě také velký nedostatek. A obecně samozřejmě nedostatek financí v památkové péči. Ale to bychom mohli pokračovat dál, to samozřejmě zákon nevyřeší. Ten řeší jiné věci. Já bych byl rád, abychom ho pustili do druhého čtení, tam ty problémy vydiskutovali včetně těch, které jsem tady nastínil já, a podařilo se zákon vyprecizovat tak, aby byl ke spokojenosti všech. Děkuji.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name