2013-053-03-256
256. Odpovědi členů vlády na písemné interpelace
View options
Text: - Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
256. Odpovědi členů vlády na písemné interpelace Jako první je interpelace moje ve věci sudetoněmeckého landsmanšaftu tisk 864. Požádám o vystřídání a hlásím se do rozpravy.
Místopředseda PSP Petr Gazdík
Hezké dobré dopoledne, milé kolegyně, milí kolegové. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji. Vážený pane premiére, vážené paní a pánové, dovolte, abych se vrátil ke své interpelaci, kterou jsem dal na předsedu vlády ve věci návštěvy ministra kultury na sudetoněmeckých dnech. Na interpelaci mi pan předseda vlády odpověděl, že prý není pravda, že v rozhovoru pro deník Právo z 21. května letošního roku, že sudetské Němce potřebujeme jako spojence kvůli rizikům v Evropě a že uvedl to, že se ministr Herman zúčastnil sjezdu v Norimberku, je důkazem, že se chceme orientovat na budoucnost. Je to úkol naší generace, abychom hledali společnou řeč. Rizik, před kterými Evropa stojí, je mnoho. Potřebujeme spojence, abychom je zvládli. Musím říct, že jsem z toho byl rozčarován, protože jestliže má vláda suverénní České republiky hledat partnery v občanských spolcích, myslím si, že to není směr, kterým bychom se měli ubírat. Je samozřejmě možné, aby ministři vlády České republiky se potkávali kromě ministrů Spolkové republiky Německo i s ministry jednotlivých spolkových zemí. To je samozřejmě otázka jejich komfortního jednání, jestli tak chtějí učinit, nebo tak učiní představitelé našich krajů. Ale samozřejmě nepředpokládám, že si někdo z nás myslí, že partnerem pro člena vlády je nějaký občanský spolek. Pokud jde o věc, která se týká tohoto spolku, vnímám jako případného partnera pro hledání budoucích vztahů mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo na té spolkové úrovni například svaz vyhnaných občanů České republiky, nebo bývalého Československa, z pohraničí v roce 1938. Ti si jistě mají co říct o tom, co se odehrávalo v letech 1938-39 a poté po roce 1945. To je logické. V tomto ohledu, když se dva občanské spolky, sdružení české, sdružení německé, dohadují o tom, jaká byla jejich historie a jak z historie vybřednout, jistě to je zajímavý počin. A kvůli tomu také v minulosti ČR, když realizovala smlouvu z roku 1992, do fondu budoucnosti poslala své zástupce a takovými zástupci byli i členové KSČM, kteří tam působili myslím poměrně konstruktivním způsobem. Ale je pravda, že není možné, abychom se s tím vypořádali tím, že tak jak psaly noviny ve Spolkové republice Německo, že je to otázka vstřícnosti české vlády vůči sudetoněmeckému sdružení a jejich zájmům. S čím zásadně nesouhlasím v odpovědi na tu interpelaci, je nesprávná interpretace, která tam zazněla, a to jest, že sudetoněmecké sdružení se vzdalo územních nároků vůči ČR. Připomínám, že nové stanovy, které byly přijaty, neschválil německý nejvyšší správní soud, takže platí stanovy, které byly před posledním zasedáním. Na to jsem upozornil, a proto jsem přesvědčen, že v tomto ohledu to není dobré. Pak jsem byl nespokojen s tím, jak funguje nadace Collegium Bohemicum, která svým způsobem není schopná například při kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu obstát s tím, jak zachází s penězi. Ptal jsem se, jak je možné, že magistr Šícha a magistra Blanka Mouralová působili mezi poradci pana premiéra a jakým způsobem se s tím pan premiér vypořádal. Proto jsem také reagoval v jedné z předchozích debat, protože od května už uplynulo mnoho dnů, než jsem se dočkal vlastního projednání odpovědi na mou písemnou interpelaci, když nález Nejvyššího kontrolního úřadu 14/10 se týkal právě zacházení s veřejnými prostředky, tedy s penězi daňových poplatníků v této oblasti. Já chápu, že za to neodpovídal v té chvíli pan ministr Herman, to nezpochybňuji, protože šlo o kontrolu, která se týkala prostředků, které probíhaly prostřednictvím této nadace až do Spolkové republiky Německo, to znamená, že české prostředky, peníze českých daňových poplatníků, vlastně skončily v německých rukou, a to nikoliv v malé částce, a v tomto ohledu je podle mého soudu nesprávné se vyhnout odpovědi na tyto záležitosti. Já jsem přesvědčen, a teď zatím bez jakéhokoliv politického kontextu, že peníze českých daňových poplatníků by měly sloužit zejména tomu, aby se rozšiřovaly možnosti působení české národní kultury na našem území, aby se případné společné projekty koncipovaly tak, že ty prostředky budou plynout jak z Čech, tak z Německa pokud jde o společný projekt, nikoliv tak, jak to bylo. Já jsem v tomto ohledu byl nespokojen s odpovědí, protože neukazuje na to, že by vláda České republiky respektovala princip suverenity a princip rovného zacházení. Znovu opakuji, že hlavní výhradou, kterou mám, je to, že mi pan předseda vlády neodpověděl na to, zda výslovně souhlasil s návštěvou pana ministra Hermana na těchto sudetoněmeckých dnech, nebo zda to bylo pouze s jeho souhlasem nebo s vědomím a jakým způsobem případně byl zadán úkol, tak aby tam ministr vlády České republiky byl, nebo nebyl. V tomto ohledu považuji účast pana ministra Daniela Hermana na těchto dnech za plivnutí do tváře všem obětem druhé světové války, které zahynuly při boji proti nacistickému Německu. Děkuji.
Download XML • Download text
• Waveform view • Create Person name
