|

2013-050-06-001b

1. Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2017 /sněmovní tisk 921/ - prvé čtení

Date2016-10-26
Meeting2013/050
Agenda Item2013/050/001
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/050schuz/bqbs/b20200103.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index Page 001 > 002
Místopředseda PSP Jan Bartošek 1. Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2017 /sněmovní tisk 921/ - prvé čtení Tento bod je přerušen v obecné rozpravě a já požádám pana ministra i pana zpravodaje, aby zaujali místo u stolku zpravodajů. Tímto otevírám přerušenou obecnou rozpravu. Eviduji faktickou poznámku pana poslance Urbana. Pane poslanče Urbane, eviduji faktickou poznámku. Ne, nehlásíte se do rozpravy. Dobře. Nyní vystoupí řádně přihlášený pan poslanec Opálka a připraví se pan poslanec Vilímec. Prosím, pane poslanče. Poslanec Miroslav Opálka Děkuji vám, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, kolegové, vážení páni ministři. Co považuji za potřebné zdůraznit předem? To, že velká část společnosti čekala od této vlády, že se postupně, ale razantněji vyrovná s asociálními dopady politiky předchozích pravicových vlád. Kroky vlády však jsou v této oblasti někdy jen symbolické, například u pomalého růstu minimální mzdy, někdy dokonce překračují přitvrzení, například u novel týkajících se rodičovské dovolené či třetího pilíře důchodového systému, ale většinou se v této oblasti toho moc zásadního neodehrává, i když pan premiér ve vystoupení vyjádřil jiný názor. Stále máme víceméně rovné zdanění fyzických a právnických osob a pro stát nevýhodné vyvádění peněz do ciziny, tedy málo zdaněné dividendy a spekulativní vnitropodnikové ceny. Roste počet těch, kteří využívají daňových rájů. Česká národní banka pokračuje ve srážení kurzu koruny atd. Tyto a další příklady potvrzují vysávání nemalé části nově vytvořené hodnoty na území České republiky do zahraniční, a tedy i menší příjmy do státního rozpočtu. Legislativní změny jsou často koaličně vydřené, jak často slyšíme, a to zejména díky tvrdému postoji ANO. První místopředseda vlády a ministr financí se přirozeně chová jako podnikatel a zaměstnavatel a de facto je tak ve střetu zájmu, neboť každé udržení předchozího pravicového řešení, případně jen mírný posun, šetří i jeho kapsu a vytváří mu větší zisk. Ale jeho prezentace sama sebe jako ochránce proti plýtvání a zároveň jako jediného spravedlivého, který to má ve vládě a v Parlamentu těžké, na veřejnost stále účinně působí. To je třeba bez závisti uznat. Nevadí ani asociální a rozporuplné postoje a obraty o 180 stupňů a pak zase obhajoba původního postoje a stížnost na tlaky koaličních partnerů. Otázka zní: jak ještě dlouho bude tato politika úspěšná u voličů? Dodávám, že osobně fandím všem krokům vlády, které vedou k eliminaci šedé a černé ekonomiky a korupce, a chci věřit tomu, že se v této zanedbané oblasti blýská na lepší časy. Ale pravdu teprve uvidíme. Nyní několik poznámek k rozpočtové politice a předloženému zákonu o novém státním rozpočtu z mého pohledu jako člena sociálního výboru, tedy z pohledu trochu na střeva státního rozpočtu v kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí, ale nejen tam. Často jednostranně kritizovaný nárůst platů ve státní, ale i ve veřejné sféře a růst minimální mzdy a tarifů, což ovlivňuje růst mezd i v podnikatelském prostředí, ale nakonec i růst důchodů je skutečně jedinou perspektivní cestou, jak ještě více rozhýbat hospodářský růst, zvýšit spotřebu a konečně se přiblížit statisticky rozvinutým zemím. Ale těmito slepičími kroky, kterými kráčí současná vládní koalice, se rozvinutým zemím zatím nepřibližujeme. Zaměstnavatelé si často stěžují na vysoké procento odvodů na pojistné, ale zamlčují, že jde o procenta z nízkých základů. Celkové sdružené náklady na pracovní sílu jsou v České republice dlouhodobě na úrovni 30 až 50 % rozvinutých zemí, kde jsou daleko více využívány další benefity a stát se výrazněji spolupodílí na vícezdrojovém financování například důchodů. Za uplynulé čtvrtstoletí jsme se nikterak výrazně v odměňování zaměstnanců, ale ani v produktivitě práce rozvinutým hospodářstvím nepřiblížili. A to bylo řečí, vzpomínáte? Zaměstnavatelé dnes důrazně protestují, neboť se nechtějí solidárně spravedlivěji dělit se svými zaměstnanci a státem o svůj zisk. Ale vyšší příjmy občanů znamenají vyšší obraty prodejců a vyšší výrobu producentů, tedy i jejich růst. Umožní tak konečně zvednout v zemi sražené marže, neboť zdravá inflace je prospěšná a potřebná. Tímto přesměrováním nakonec ušetří i stát na vyplácení sociálních dávek. Není přece normální, aby zaměstnanec díky svým nízkým příjmům potřeboval svou spotřebu domácností dorovnávat s podporou státu. Jeho rodina musí být zabezpečena jeho prací a dostatečnou mzdou nebo platem či odměnou pro malého živnostníka. Ale je pravdou, že každý chce nízké daně, z toho ještě výjimky, odpočty, a z čeho pak má stát nakonec na tyto vygenerované sociální dávky brát? Musíme přece vycházet z toho, že i pracovní síla, zaměstnanec, má svou cenu stejně jako suroviny či energie. Jinak tržní prostředí díky zneužívání variability ceny pracovní síly křivíme a vytváříme stálý sociální dumping na úkor příjmů našich občanů i státního rozpočtu. Z tohoto pohledu jsem přesvědčen, že je rozumné vzhledem k aktuální situaci na trhu práce více využívat peníze na aktivní politiku zaměstnanosti. Máme přes 378 tisíc registrovaných nezaměstnaných a z toho armádu cca 150 tisíc dlouhodobě nezaměstnaných.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name