|

2013-025-06-047

47. Návrh poslanců Jiřího Dolejše, Miloslavy Vostré, Josefa Vondráška, René Čípa, Vojtěcha Filipa, Pavla Kováčika a Alexandra Černého na vydání zákona o majetkovém přiznání a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o majetkovém přiznání) /sněmovní tisk 235/ - prvé čtení

Date2015-02-11
Meeting2013/025
Agenda Item2013/025/047
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/025schuz/bqbs/b20904701.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index Page 001 > 002
Místopředseda PSP Petr Gazdík 47. Návrh poslanců Jiřího Dolejše, Miloslavy Vostré, Josefa Vondráška, René Čípa, Vojtěcha Filipa, Pavla Kováčika a Alexandra Černého na vydání zákona o majetkovém přiznání a o změně zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (zákon o majetkovém přiznání)/sněmovní tisk 235/ - prvé čtení Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 235/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Jiří Dolejš. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Jiří Dolejš Děkuji za udělení slova. Milé kolegyně a kolegové, když dovolíte, tak pro nováčky uvedu tento tisk v tomto volebním období poprvé. Pamětníci, kteří tady už nějaký pátek zažili, si vzpomenou, že jak v mé osobě, tak i jiní kolegové z jiných stran s podobným tématem tady už stáli. Pravdou je, že to je skutečně evergreen, že tento nástroj na řešení šedé ekonomiky se diskutuje v podstatě po celou dobu existence Poslanecké sněmovny České republiky. Byl tady, jestli dobře počítám, desetkrát a z toho z mé politické frakce já tady stojím popáté. Nevím, jestli to bude šťastnější, ale věřím, že jistá vstřícnost mezi vámi se může najít pro projednání tohoto návrhu, protože o tomto či podobném řešení šedé ekonomiky se hodně diskutovalo už v předvolební kampani a mnozí jste něco podobného slibovali svým voličům. Pravdou také je, a to si dovolím připomenout, že tento instrument není něco, co by úplně vybočovalo, spadlo k nám z nebes, ale dokonce už byl dvakrát zakotven v našem právním řádu. Právní řád se samozřejmě vyvíjí, takže asi byste mě upozornili na to, že ten kontext je aktuálně trošičku jiný, ale prostě není to žádná divočina. Je pravdou, že nejen schválen, ale dokonce uplatňován byl tento instrument již v dobách Masarykovy republiky, konkrétně v letech 1920 až 1929. Bylo to v té podobě jak pro fyzické, tak právnické osoby, a protože tehdy samozřejmě nominální a kupní síla české měny byla trochu jiná, hranicí byl 1 milion korun tehdy československých. Znovu byl tento instrument zakotven do právního řádu po roce 1989, to je také dobré vnímat a uvědomit si, konkrétně to bylo jaro 1992, tedy doba převratných změn, kdy byl schválen na území České republiky tehdy ještě v rámci federace. Prosazovala to tehdejší vláda Petra Pitharta. Předkladatelem toho návrhu nebyl žádný levičák, ale tehdejší ministr financí Karel Špaček. Opět to bylo určeno, směřováno, k fyzickým i právnickým osobám, opět tou hranicí byl 1 milion korun majetku. Stalo se to, že se nám federace rozpadla, že od roku 1993 začala podstatná reforma daňového systému, a protože účinnost tohoto zákona měla být realizována rokem 1995, kdy se mělo poprvé dávat majetkové přiznání, tak k tomu už nedošlo a tento bohužel tehdy redundantní prvek v právním řádu byl zlikvidován v roce 1994. Ale existovalo to. Touto inspirací byli motivováni opakovaně různí předkladatelé podobného návrhu. Zejména bylo takové plodné období v dobách vlády premiéra Miloše Zemana, kdy návrh na majetkové přiznání nejprve v roce 1999 předkládal pan vicepremiér vlády Pavel Mertlík a o dva roky později pan ministr Jiří Rusnok. Vzhledem k tomu - známá věc - že tehdy vláda Miloše Zemana byla vázána opoziční smlouvou, tak si dovedete asi představit, jak to dopadlo a na co to přesně narazilo. Ale taková už je minulost. Nyní žijeme dnes a já si myslím, že je dobré si připomenout i mezinárodní souvislosti a mezinárodní komparace. Pravdou je, že institut majetkového přiznání v minulosti v řadě zemí byl, ale také je třeba dodat ve spojení s majetkovou daní, konkrétně s daní z bohatství, která je postupně v těch zemích nyní odbourávána, že tento institut už není zrovna četný a vyskytuje se v poněkud pozměněné podobě. Například na Slovensku, kde je uzákoněn od roku 2011, v Bulharsku, kde se vlastně nejedná o povinnost majetkového přiznání, ale o možnost reagovat na výzvu daňového úřadu, objevuje se to v pobaltských republikách, ve Švýcarsku to mohou dělat ve své kompetenci jednotlivé kantony. To je mezinárodní souvislost. Když jsem tady říkal, že někteří z vás jste to možná slibovali, ale v každém případě jste to měli napsané ve volebním programu, tak bych připomněl především sociální demokracii, která opakovaně podobný návrh předkládala, nejen ústy svých ministrů, ale v dobách, kdy seděla v opozici, i prostřednictvím svých poslanců jakožto poslanců opozičních. Teď na ně dolehl úděl koaliční loajality a koaličních souvislostí, ale přesto si myslím, že by měli návrh, který je velmi podobný tomu, co sami předkládali, vnímat, a to nejen proto, že mezi své politické priority to zařadil tehdy premiér, dnes prezident Miloš Zeman. Pokud jsem správně četl dokumenty hnutí ANO, tak před volbami mluvili o této věci spíše v souvislosti s přiznáními veřejných činitelů, politiků a úředníků. Ale je pravdou, že po vzniku vládní koalice korporovali do vládního programového prohlášení řešit tuto otázku, byť poněkud odlišným způsobem, než je návrh, který máte teď před sebou. Ve vládním programovém prohlášení se v podstatě chce, aby se to řešilo nikoliv na půdě samostatného systému majetkových přiznání, ale v rámci legislativy daňové a trestní. A pokud jsem dobře vnímal, tak se k tomu vyjadřoval i koaliční partner, strana KDU-ČSL, strana lidová, která dávala přednost, akcentovala ústy svých představitelů spíše to soudní řešení. A tady jsme u dilematu, před kterým budeme stát, pokud tedy chceme tento materiál vzít vážně a dál se nad ním zamýšlet, popřípadě ho dál diskutovat či ve druhém čtení ho zdokonalovat, protože si musíme uvědomit, že základní rozdíl, který tady je mezi možnými návrhy, je ten, že ten náš... (Řečník mluví velmi hlasitě, k řečništi přistupuje poslanec Kováčik a říká mu, aby ubral na hlasitosti.)Ale zas na druhou stranu ti, co méně slyší, tak slyší výborně, že? Já trošku uberu, jestli toho budu schopen. Ale jo, půjde to. Ten hlavní rozdíl je, že my vlastně navrhujeme speciální povinnost vykazovat majetek a k tomu i speciální kontrolní postup. A kritika, kterou také už znám nějakých deset patnáct let, jeden z argumentů proti je, že tento speciální postup přináší agendu navíc, která bude mít náklady, bude obtěžovat. Někteří používají až expresivních výrazů, že je to buzerace chudáků, kteří se domohli klopotně nějakého majetku a teď mají vyplňovat nějaký papír. Dnes tedy žijeme v IT době, takže nějaký elektronický formulář. Já tedy tvrdím, že to není až takové drama, protože si myslím, že elektronický formulář mnohé věci usnadňuje, že nastavení hranice povinných osob je takové, že se to vlastně u fyzických osob, když vezmete desetimilionovou hranici, tak kolik máme takových multimilionářů? Řekněme skromný odhad 50 tisíc. To by musela zvládat ona agenda. Možná že by se to v této podobě dokonce dalo zvládnout agendou tak, jak existuje na berních úřadech. Naopak ten vládní uvažovaný návrh, a lze pro něj nalézt podobu v řadě evropských zemí, ten by předpokládal daleko větší iniciativu čerpat z různých už existujících informací, jako jsou rejstříky atd., aktivně s nimi pracovat a hledat ten problém. To by samozřejmě znamenalo možná přijímat lidi navíc. Například v Německu kvůli tomu mají vedle standardního berního úřadu zřízený speciální úřad, který se věnuje hledání daňových úniků. Pochopitelně daňové úniky jsou důležité, takže nějaký náklad tímto směrem je reálný, ale je otázka, jestli projekt, tak jak ho znají v některých zemích, je dostatečně efektivní. A my se domníváme, že tento nástroj je plošnější, umožňuje ucpat některé díry a obcházení systému, který zvažuje vláda, a myslíme si, že přinejmenším stojí za diskusi. V podstatě se přimlouvám, abyste to pustili do druhého čtení. Je to nastaveno, a zopakuji, mohli jste si to samozřejmě přečíst v důvodové zprávě, je to nastaveno tak, že pro povinné fyzické osoby je navržena hranice desetimilionová, což je číslo, o kterém, pokud vím, uvažuje i vládní návrh. Jsou tam i právnické osoby. A vím, že k zavedení této povinnosti, byť už to bylo jak za Masaryka, tak za Kočárníka, jsou výhrady zejména z oblasti představitelů zaměstnavatelských a podnikatelských, ale právě když tam zrušíme právnické osoby, tak vlastně vytvoříme jeden kanál, kterým lze unikat a obcházet ten systém, který by měl dopadat plošně nejenom na osoby veřejně činné, ale na různé bratrance, sestřenice a různé spřátelené osoby, které by pak vesele mohly hromadit majetek sporným způsobem i nadále. Čili to je základní parametr a základní rozdíl oproti tomu, co se diskutuje někde jinde. Je jasné, že tam musí být vymezený majetek, v zákoně jste si mohli přečíst, že je vymezen negativně. Jinými slovy řečeno, je tam konkrétní výčet majetku, který je osvobozen. Neříkám, že ten seznam je dokonalý či vyčerpávající. Lze ho uhladit, ale myslím si, že to hlavní tam je. Celý mechanismus, abych to zjednodušil pro vaši představu, kdo se tím dosud nějak detailněji nezabýval, tak jde o to, že by se zavedla povinnost pro ty osoby za prvé na začátku provést prohlášení ke stavu majetku, a pak s odstupem dávat přiznání, a z těchto dvou dokumentů by se zjišťoval rozdíl a indikovalo by to případné problém a řešení problémů. Povinnost bez sankce je samozřejmě bezzubá, takže je jasné, že dát příslušné prohlášení či přiznání by mělo být pod sankcí. Vzhledem k tomu, že nejsme na půdě trestního práva, tak by to bylo v rámci přestupkového řízení, což si myslím, že je zcela adekvátní postup. Pokud jde o povinnost, která by takto měla fungovat, tak se vlastně vyhýbáme problému, který řeší, jak sleduji, vládní návrh a je velmi diskutovaný a to je, že v případě iniciativy berních orgánů, že se nedostanete do situace tzv. prekluze a že nemusíte řešit tzv. falešnou retroaktivitu, což je žhavé téma, které se směrem k tomuto návrhu diskutuje, a dokonce se zvažuje, že ve vládní variantě by to mohlo vést až k soudům a arbitrážím. Co je ještě důležité, abych v tomto úvodním slově zmínil, tak je vládní stanovisko. Máte, přečetli jste, seznámili jste se. Podtrhl bych, že vláda v době, kdy to stanovisko dala, tedy to bylo, tuším, loni v létě, zaujala stanovisko neutrální. Čili ne vyloženě odmítavé, i když tam samozřejmě vytýká celou řadu problémů, ale troufnu si říct, že pokud je srozuměnost s koncepcí, resp. poměřit tuto koncepci s připravovanou vládní koncepcí, tak to není rozhodně důvod, aby tento tisk byl zablokován už v prvním čtení. Vazba na daňový řád je jeden z argumentů, které se tam objevují. Ale řekněme si rovnou, že pokud se diskutuje o prohlášení k majetku, které se objevuje v daňovém řádu, tak to je trošku jiný instrument. V daňovém řádu je to prohlášení k majetku v případě už, že jsme se dopracovali problému a je tam exekuční řízení. A rovněž je pravdou, že daňový řád je norma, která by k tomuto speciálnímu zákonu vlastně měla mít pouze subsidiární charakter. Připouštím, že to může mít legislativní nedostatky. Koneckonců vládní legislativci mají daleko větší kapacitu, ale tyto nedostatky myslím, že jsou řešitelné, a pokud se uvažuje, že by i tento zákon se dal nějak obejít, já si myslím, že každý zákon má toto riziko, tak řekněme v čem a případnou dírečku, pokud ji najdeme, ucpěme v další práci nad dokumentem. My jsme tento návrh aktuálně zpracovali, protože už jsme tady poněkolikáté, jsme ho zpracovali loni v létě. Myslím, že to byl červen. Uběhlo nějakých patnáct šestnáct měsíců. Kampaň pryč, tvořivá práce na vládním programovém prohlášení už má také nějakou patinu, takže by se chtělo vidět výsledky. A já si myslím, že pokud se blíží okamžik, kdy se dočkáme vládního návrhu majetkových přiznání, tak že by klidně tyto normy mohly existovat vedle sebe. Nevím, jak se nakonec zadaří. Všiml jsem si, že na podzim, myslím v září nebo kdy, byly prezentovány principy vládního návrhu a pak někdy od listopadu šel tento návrh tzv. vnějším připomínkovým řízením. Prostě stále ho ještě nemáme. Takže v situaci, kdy existují dvě možná řešení, je dobré si nezabouchnout dveře ani u jednoho a ve finále teprve zjistíme, který z návrhů by byl optimálním nosičem konečného řešení. To je, myslím, asi to hlavní, co jsem v úvodu chtěl říct. Těším se samozřejmě na vaši diskusi, ale nevolám po milosrdenství, volám po rozvaze. Koneckonců když tady podobný návrh předkládal pan místopředseda sněmovny Filip, tuším, byl to rok 2005, tak jsme se dostali až do třetího čtení, a když jsem tady byl v roce 2012, také jsem se nedočkal rychlé smrti. Vůle diskutovat byla i v různých koaličních a politických poměrech. Zkusme diskutovat i tentokrát, a i když je mi jasné, že ty klasické ryze liberální pravicové výhrady uslyším znovu, o tom, jak trpí nevinní atd., tak přece jenom si myslím, že je nad čím diskutovat, a opravdu bych byl rád, kdybyste tomu věnovali pozornost a pustili to do druhého čtení. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name