|

2013-007-02-013

13. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 100/ - prvé čtení

Date2014-03-19
Meeting2013/007
Agenda Item2013/007/013
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/007schuz/bqbs/b06101301.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index Page 001 > 002

Místopředseda PSP Petr Gazdík 13. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 100/ - prvé čtení Z pověření vlády předložený návrh uvede ministryně práce a sociálních věcí paní Michaela Marksová. Prosím, paní ministryně, máte slovo. Ministryně práce a sociálních věcí ČR Michaela Marksová Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, účelem novely tohoto zákona o úrazovém pojištění je vlastně pouze odložení jeho účinnosti, a to na den 1. ledna 2016. A asi bych měla připomenout, že účinnost tohoto zákona byla odložena již třikrát, naposledy na základě komplexního pozměňovacího návrhu v Senátu na 1. leden 2015. Důvodem toho aktuálního odložení účinnosti je vymezení dostatečného časového prostoru pro provedení celkového zhodnocení všech možností zabezpečení zaměstnanců při pracovním úrazu a nemoci z povolání, dále také následné rozhodnutí o způsobu zabezpečení zaměstnanců v těchto případech, přípravu a projednání navržených změn a promítnutí zvoleného řešení do právního řádu. Je také potřeba uvést a zdůraznit, že v případě ponechání dosavadní koncepce úrazového pojištění bude nezbytná rozsáhlá novelizace stávajícího zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců z roku 2006, případně nahrazení celého tohoto zákona zákonem novým. Právě proto žádáme o odložení účinnosti ještě jednou. Jinak předložený návrh zákona je technického charakteru. Ustavení o nabytí účinnosti zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců se tedy mění tak, že se účinnost zákona posunuje o jeden rok, tedy na 1. leden 2016. A samozřejmě obdobné úpravy se zavádějí i v zákonech, které na tento zákon navazují. Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovoluji si vás proto požádat o propuštění tohoto vládního návrhu zákona do druhého čtení a děkuji za pozornost. Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji paní ministryni a prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Miroslav Opálka. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Miroslav Opálka Děkuji, pane místopředsedo. Vážení dva ministři, kolegyně, kolegové, dovolím si přednést zpravodajskou zprávu k tomuto poměrně jednoduchému sněmovnímu tisku. Dovolte mi však trošku zamyšlení do minulosti. Současná účinná právní úprava úrazového pojištění zaměstnanců je považována za provizorní a dočasnou již 22 roků. Je tedy stále v kolizi s Ústavou České republiky a některými právními předpisy, ale také s legislativou Evropské unie. Jen se divím, že nás dosud nepostihly žádné sankce. Vše měl vyřešit platný, ale stále účinný zákon č. 266/2006 Sb. Dovolím si krátký exkurz do nedávné minulosti. Když se připravoval v letech 2003 2005 na Ministerstvu práce a sociálních věcí nový zákoník práce, tvořil se ve stejné době, ale mimo Ministerstvo práce a sociálních věcí v rámci vyhlášeného grantu zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců, který byl pak schválen jako zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců. Avšak při jeho schvalování bylo jasné, že se bude muset do doby jeho účinnosti dopracovat. Místo dopracování se ale třikrát odložila jeho účinnost, a to zákony č. 218/2007 Sb., č. 282/2009 Sb. a č. 263/2012 Sb. Pravicovým vládám totiž nešlo o dopracování zákona, ale o jeho systémovou změnu, jejíž přípravou bylo pověřeno Ministerstvo financí v součinnosti s bankovním sektorem. Vše nakonec zhatil vývoj v předešlé Poslanecké sněmovně. A tak podle posledního odkladu by měl platný zákon nabýt účinnosti dnem 1. 1. příštího roku. Jablkem sváru či důvodem váhání je fakt, že nový zákon mění koncepci, a to tak, že navrhuje přechod z komerčního pojištění, které dlouhodobě monopolně zajišťuje - a za to jsme kritizováni Evropskou unií - za provize Česká pojišťovna a Kooperativa pojišťovna. Změna přejít na pojištění v sociálním systému spravovaném Českou správou sociálního zabezpečení. Úrazové pojištění je takto nově pojato jako pojištění komplementární k pojištění zdravotnímu, nemocenskému a důchodovému. Tyto změny považuji osobně za správné. Další řešení je možné, samozřejmě plná privatizace, ale otevřená nejen dvěma, ale všem možným subjektům. V široké komerční sféře dle mého pak může zůstat prostor k zabezpečení doplňkových nadstandardních služeb obdobně jako v penzijním systému. Nově se v tomto neúčinném zákoně také mimo jiné přejít z pojištění zaměstnavatelů na pojištění každého zaměstnance, které však budou platit i nadále zaměstnavatelé, a to podle koeficientu převažující činnosti jejich zaměstnanců. I zde jsou určité právní spory. Ale co je tedy aktuálním úkolem, který dlouhodobě stojí před naším parlamentem? Pominu-li možnost změny systému, je to nutná úprava chyb a doplnění zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců podle účinného znění zákoníku práce, ale i nového občanského zákoníku. Jako příklad uvedu, že náhrada škody na zdraví je podle platného zákoníku práce upravena jen v jeho přechodných ustanoveních v části 14 v paragrafech 275 a 365 394, nikoli tedy v jeho části jedenácté, kde se upravuje náhrada škody. Stručně řečeno, jde o nutné legislativní úpravy, které zajistí, že celý systém bude odpovídat reálným potřebám a bude rychle a dostatečně zajišťovat náhrady škod na zdraví či životech zaměstnanců. Hrozí totiž, že úrazové pojištění zaměstnanců v porovnání s náhradou škod zejména podle nového občanského zákoníku by představovalo jen tzv. chudinskou dávku. S každým zaměstnancem by bylo zacházeno stejně. Uvedu ilustrační příklad. Přijde-li o malíček traktorista, dostane se mu stejné náhrady jako houslovému virtuosovi, i když je na první pohled jasné, že traktorista bude moci dále vykonávat svou práci, ale houslista ne. Houslista tedy bude nucen sám žalovat škůdce o náhradu škody podle nového občanského zákoníku. Jedinou předností zákona je dnes snad to, že náhrada podle stávajícího úrazového zákona bude poskytnuta poměrně rychleji, než bude poskytnuta nebo přisouzena náhrada podle nového občanského zákoníku. Zdůrazňuji, že nejde dnes jen o technickou novelu. Jde o stanovení nového časového limitu, ve kterém připraví Ministerstvo práce a sociálních věcí, resp. vláda České republiky, nový, kvalitní legislativní návrh. A osobně bych si nepřál, aby tento časový prostor byl využit k přípravě systémové změny ve smyslu privatizace pojištění. Tuto poznámku činím vědomě na adresu vlády, která se , jak jsem slyšel, v krátké době zabývat novým rozhodovacím materiálem o budoucí podobě zabezpečení zaměstnanců při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Doufám, že se bude chovat jako dobrý hospodář, neboť nemalé transformační náklady pro Českou správu sociálního zabezpečení, které samozřejmě přístupy komplikují, vyváží v další době úspory ve státním rozpočtu. A nyní k vlastní předloze. Vládou navrhované prodloužení odkladu účinnosti zákona č. 266/2006 Sb. jen o jeden rok je nejen dle mého přesvědčení a zkušeností příliš krátké. Za tu dobu vláda nestihne nezbytné opravy, potřebnou implementaci nového občanského zákoníku a novelizovaných souvisejících předpisů ve stanovených legislativních lhůtách. Nezajistí ani rozpočtovou přípravu státního rozpočtu a střednědobého výhledu výdajů na realizaci tohoto zákona. Jde zejména o náklady související s převzetím tohoto pojištění Českou správou sociálního zabezpečení. Dále je potřebné počítat i s legisvakanční lhůtou, neboť finanční, technické a personální zajištění, jakož i proces zavedení zákona do praxe je nezodpovědné voluntaristicky urychlit, je potřeba dvou, či spíše tří let, a stáli bychom nad problémem za rok zase o jeden rok odložit účinnost. Proto budu na jednání výboru pro sociální politiku, kterému by měl být tento tisk přikázán k projednání, navrhovat odložení účinnosti o alespoň dva roky s požadavkem, aby vláda předložila nový zákon a do části 11 zákoníku práce vrátila úpravu náhrady škody na zdraví. Ostatně takový návrh v zákoníku práce připraven byl, a to v minulém volebním období ve sněmovním tisku 689, avšak v souvislosti s bojem o výši provize za vedení úrazového pojištění a lobbingem mezi poslanci i senátory spadl pod stůl. Není od věci upozornit i na fakt, že v právním řádu České republiky máme nyní prapodivnou situaci. Ve služebních poměrech příslušníků bezpečnostních sborů dle zákona č. 361/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a v případě vojáků z povolání podle zákona č. 221/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je náhrada škody na zdraví příslušníků a vojáků upravena na principech podle prvního zákoníku práce. V případě zaměstnanců, kterých je řádově, opravdu řádově více, se stále hledají různé experimenty. Rozumím tomu, že jde o hodně peněz a správa veřejných financí je lákavá pro řadu subjektů. Doporučuji proto jasný a rychlý postup vlády, a to ve smyslu tohoto platného zákona, jehož jsem byl zpravodajem již v roce 2005 i později. Děkuji vám za pozornost.

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name