|

2013-054-10-156

156. Návrh poslanců Víta Kaňkovského, Jana Bartoška a Jaroslava Zavadila na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 935/ - prvé čtení

Date2017-02-01
Meeting2013/054
Agenda Item2013/054/156
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/054schuz/bqbs/b35515601.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index Page 001 > 002
Místopředseda PSP Radek Vondráček 156. Návrh poslanců Víta Kaňkovského, Jana Bartoška a Jaroslava Zavadila na vydání zákona, kterým se mění zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 935/ - prvé čtení Stanovisko vlády bylo doručeno jako sněmovní tisk 935/1. Nyní prosím, aby předložený návrh uvedl zástupce navrhovatelů pan poslanec Vít Kaňkovský. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Vít Kaňkovský Dobrý podvečer, vážený pane předsedající, vážení členové vlády, milé dámy, vážení pánové. Dovolte mi, abych vám představil návrh novely zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, který jsme připravili po poměrně dlouhé diskusi a za těsné spolupráce s Národní radou osob se zdravotním postižením. Návrh předkládám společně s místopředsedou Poslanecké sněmovny Janem Bartoškem a předsedou výboru pro sociální politiku Jaroslavem Zavadilem. Než se dostanu k hlavním cílům předkládané novely, dovolte mi, abych shrnul vývoj, který vedl k současně platnému legislativnímu stavu, který je v řadě ohledů pro osoby se zdravotním postižením nepříznivý. Jen připomenu, že v ČR žije v současné době skoro 1 100 000 občanů se zdravotním postižením, což vyplývá ze statistického šetření Českého statistického úřadu a Ústavu zdravotnických informací a statistiky z roku 2013. Z tohoto počtu je asi 300 tisíc lidí s těžkými vadami pohybového ústrojí, 300 tisíc sluchově postižených, z nich 15 tisíc zcela hluchých. Dále jde o 300 tisíc mentálně postižených, 60 tisíc zrakově postižených a z toho je 17 tisíc takřka nebo zcela slepých a 1 500 osob trpí nejzávažnějším smyslovým postižením, tedy jde o osoby hluchoslepé. Ostatní typy zdravotních postižení do působnosti zákona nespadají, proto je zde nezmiňuji. Z uvedeného výčtu je patrné, že se zákon nějakým způsobem dotýká více než 900 tisíc zdravotně postižených, přičemž někteří mohou čerpat jak příspěvek na mobilitu, tak příspěvek na kompenzační pomůcky, někteří pouze izolovaně na jeden z těchto typů příspěvku. K významnému omezení možnosti zdravotně postižených osob čerpat příspěvek na kompenzační pomůcky a příspěvek na mobilitu došlo v letech 2010 až 2012 v důsledku rozsáhlých legislativních změn vyvolaných tehdejší potřebu radikálně snížit výdaje státního rozpočtu v době ekonomické krize. V rámci těchto změn bylo provedeno vícero zásahů do předchozí koncepce. Nešlo jenom o změnu zákona, ale došlo také k významným změnám podzákonných norem. Konkrétně byl mimo jiné podstatně zúžen sortiment pomůcek, na které mohl být poskytnut příspěvek, u tělesně postižených ze 16 na 9, u sluchově postižených z 18 na 9, tedy na polovinu, a u osob se zrakovým postižením z 20 na 17 položek. Zhoršení bylo také způsobeno změnou indikací pro poskytování příspěvků, což se bohužel dotklo zejména osob s těžkým tělesným postižením. V tuto chvíli je z valné většiny vázáno jen na těžké vady nosného nebo pohybového ústrojí, zatímco v minulosti byl okruh příjemců podstatně širší. Dále při zmíněných legislativních změnách došlo také ke zrušení možnosti úhrady doplatků zdravotně postižených u potřebných pomůcek, které jsou sice hrazeny ze zdravotního pojištění, ale pouze částečně. Výrazným způsobem byl také v letech 2010 až 2012 změněn příspěvek pro zdravotně postižené směrem k mobilitě. Byl zrušen příspěvek na provoz motorového vozidla a nahrazen příspěvkem na mobilitu, který ale poskytuje zdravotně postiženým výrazně nižší částky měsíčně, a to za situace, kdy se ceny pohonných hmot zvýšily o třetinu. Došlo i k dalším restriktivním zásahům směrem k možnosti čerpání příspěvku na kompenzační pomůcky. Velmi nepříjemné dopady to má u vozíčkářů, kteří potřebují zvláštní úpravy osobního automobilu, které patří k finančně velmi náročným. Chápu fakt, že v době ekonomické krize bylo nutné hledat úspory státního rozpočtu. Je ale smutné, že toto šetření zasáhlo i zdravotně postižené, se kterými se život v řadě ohledů nemazlí. Ano, můžeme namítnout, že restrikce se dotkly i dalších ohrožených skupin obyvatel, ale troufám si tvrdit, že u žádné jiné to nebyl tak radikální zásah. Nešlo totiž o žádnou malou částku. Po legislativních změnách v uvedených letech došlo ke snížení výdajů na kompenzační pomůcky o jednu miliardu korun ročně. Ještě smutnější je ale skutečnost, že jsme doposud nedokázali v době, kdy se již české ekonomice daří, ukázat zdravotně postiženým, že nám záleží na tom, aby byl v rámci jejich zdravotního postižení jejich život co nejkvalitnější, že si přejeme, aby měli možnost se co nejvíce začlenit do společnosti, ať už se to týká možnosti pracovního uplatnění, či účasti na veřejném a společenském životě. A právě z těchto důvodů si vás dovoluji oslovit s žádostí o podporu námi předložené novely zákona, jejíž ambicí je zlepšit situace zdravotně postižených v současné době. Námi navrhované změny se dotýkají těchto oblastí. Za prvé. Navrhujeme změnu příspěvku na mobilitu u nejtěžších postižení, což jsou držitelé průkazů ZTP/P, o 200 Kč měsíčně, tedy ze současných 400 na 600 korun. Jen připomínám, že ani při této změně se nedostaneme na částku, na kterou měli nárok zdravotně postižení před legislativními změnami v letech 2010 až 2012. Za druhé. Navrhujeme rozšíření okruhu postižení, na která se vztahuje zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, o tři skupiny onemocnění, které doposud ve výčtu chybí, a přitom jde o osoby, které když jimi trpí, jsou z hlediska mobility stejně hendikepovány jako osoby s těžkými vadami pohybového aparátu. Konkrétně se jedná o osoby s těžkou obliterací, tedy s těžkým zúžením cév dolních končetin, s výraznými trofickými změnami a s výrazným funkčním omezením hybnosti. Dále se jedná o osoby s těžkými vadami a nemocemi srdce, prokázanou chronickou oběhovou nedostatečností. Poslední skupinou jsou osoby s objektivně prokázanou dechovou nedostatečností těžkého stupně. Za třetí. Další okruh změn je spíše technického rázu a týká se úpravy doposud nepřesné specifikace termínu "rampa" a "schodišťová plošina". Za čtvrté. Navrhujeme změnu § 9 odst. 14, kde se slovo "využití" nahrazuje slovy "využitelnosti s ohledem na zdravotní stav". Je zde kladen důraz na to, aby při výběru konkrétní kompenzační pomůcky bylo důsledně přihlíženo k individuálnímu zdravotnímu stavu a využití, které konkrétní zdravotně postižený potřebuje. Za páté. Navrhujeme změnu finančního limitu, pod jehož hranici se pro poskytnutí příspěvku testují příjmy žadatele a osob společně posuzovaných. V praxi totiž dochází velmi často k paradoxním situacím, že zdravotně postižený, který pracuje, nemá nárok na příspěvek na kompenzační pomůcku, jejíž cena je pod současně platnou limitní hranicí 24 tisíc korun, a jeho příjmy a příjmy osob společně posuzovaných překročí zákonem stanovenou hranici. Zde je třeba připomenout, že u některých typů zdravotních postižení jde o velmi častý jev. Jedná se zejména o pacienty s postižením zraku a sluchu, kde většina potřebných pomůcek je dnes pod platným limitem 24 tisíc korun, a pokud tito zdravotně postižení vykonávají zaměstnání, tak spadnou do skupiny osob, které na příspěvek nedosáhnou. A naopak se stejným hendikepem postižené osoby, které ale nepracují, příspěvek na pomůcku získají. Není třeba zdůrazňovat, jak demotivující situace to pro tyto zdravotně postižené pracující osoby je. Máme-li zájem na tom, aby se co nejvíce hendikepovaných zapojilo do pracovního života, pak bychom měli tuto jednoznačně diskriminační podmínku odstranit. A jako lékař si nemohu odpustit poznámku. Do budoucna bychom si měli ujasnit, jaký typ solidárního systému směrem ke zdravotně postiženým v naší zemi chceme dále uplatňovat. Můj názor je takový, že bychom se ke zdravotně postiženým u příspěvku na kompenzační pomůcku měli chovat podobně, jako se chováme při poskytování zdravotní péče. Myslím tím akutní zdravotní péče. Pokud vyhodnotíme, že je kompenzační pomůcka pro konkrétně zdravotně postiženého potřebná, což jsme schopni objektivně posoudit, pak je myšlenka a praxe posuzování příjmových a v některých případech i majetkových poměrů dle mého názoru irelevantní. Nedokážu si totiž představit situaci, když se mi jako ortopedovi a traumatologovi stane, že mi přivezou do služby pacienta se zlomeným krčkem, což se stává velmi často, u něhož je z medicínského hlediska správným řešením implantace umělého kloubu, že bych si předtím, než provedu operaci, nejdříve u tohoto pacienta zjišťoval jeho příjmy a majetkové poměry. Možná někdo namítnete, že v některých státech to tak je. Ale v České republice ne. Proto považuji za logické, abychom u příspěvku na kompenzační pomůcky postupovali obdobně. Navíc je zde třeba zmínit, že u příspěvku na kompenzační pomůcky platí povinná desetiprocentní spoluúčast zdravotně postižené osoby, kterou ani náš návrh neruší. Za šesté. Další navrhovaná úprava se týká odstranění požadavku na doložení celkové sociální a majetkové situace žadatele u příspěvku na zvláštní pomůcky a změnu posuzování příjmové situace pouze u žadatele, nikoliv osob společně posuzovaných, což považujeme za logické za situace, kdy zdravotně postižená osoba souhlasí s doplacením 10 % spoluúčasti na ceně pomůcky. Návrh také obsahuje změnu ustanovení § 10 odst. 3 a 6, který se týká nezapočítávání spoluúčasti žadatele do celkové výše příspěvku a do celkového maximálního limitu pro součet vyplacených příspěvků na zvláštní pomůcku během období 60 kalendářních měsíců. Tato snaha je vedena zejména současnou rozlišnou praxí úřadu práce při posuzování této podmínky napříč Českou republikou. Za sedmé. Poslední navrženou změnou je změna poskytování příspěvku na pořízení motorového vozidla. Do legislativních změn v letech 2010 až 2012 měl zdravotně postižený možnost žádat o příspěvek na provoz motorového vozidla jedenkrát za pět let. V současné době je tato možnost na dvojnásobné hranici, tedy jedenkrát za deset let. Vzhledem k současně platné výši příspěvků a příjmovým možnostem většiny žadatelů si většina zdravotně hendikepovaných pořizuje ojetý vůz. Z tohoto pohledu je současně platná hranice deseti let pro opětovnou žádost nešťastná, protože ke konci životnosti pořízeného automobilu je osoba zdravotně postižená zatížena velkými finančními náklady na opravy a udržení technického stavu vozidla. Z tohoto důvodu navrhujeme kompromisně hranici sedmi let pro možnost opětovné žádosti o pořízení osobního automobilu a změnu limitu poskytnutého příspěvku, který je v současné době na maximální hranici 200 tisíc korun. Nově navrhujeme, aby tento příspěvek byl u oprávněných žádostí stanoven fixně na 200 tisíc korun, ale to samozřejmě za předpokladu, že je cena vozidla 220 tisíc korun a výše, s tím, že zůstává v platnosti již zmíněná povinná desetiprocentní spoluúčast, tedy 20 tisíc korun. Finanční dopad všech navržených změn v předložené novele činí ročně 538 milionů korun. Největší položku tvoří navýšení příspěvku na mobilitu, což je 240 milionů ročně. Jako jeden z předkladatelů si dovolím zmínit stanovisko vlády, která na svém jednání 11. října 2016 vyslovila neutrální postoj s připomínkami, které obsahuje sněmovní tisk číslo 935/1. Na základě tohoto stanoviska jsme vstoupili společně se zástupci Národní rady osob se zdravotním postižením k intenzivním jednáním s MPSV s cílem dosáhnout řešení sporných bodů. V tuto chvíli mohu říci, že ve většině rozporů jsme dospěli k řešení, které obě strany akceptují a které předložíme formou pozměňovacího návrhu na jednání garančního výboru, kterým je navržen, a doufám, že bude i potvrzen, výbor pro sociální politiku. Pro MPSV je v tuto chvíli neakceptovatelné rozšíření okruhu žadatelů o mnou zmíněné tři skupiny závažných zdravotních postižení. Pokud jsem dobře vnímal složitá jednání k této problematice, tak MPSV vnímá potřebu těmto zdravotně postiženým osobám pomoci, ale vzhledem k návaznosti na zdravotní legislativu a činnost lékařské posudkové služby a úřadu práce je obtížné tento požadavek vyřešit v rámci této novely. Za předkladatele tuto argumentaci sice nerad vnímám a nechci předjímat jednání výboru, ale za předkladatele jsme připraveni od této navržené změny ustoupit. Věřím ale, že MPSV ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví se k ní co nejdříve vrátí. Závěrem mi dovolte říci, že vzhledem k tomu, že se zákon zabývá problematikou zdravotně postižených, ke které se hlásí všechny parlamentní strany, si dovoluji věřit, že o parametrech předložené novely budeme intenzivně diskutovat a hlavně při jednání ve výborech se snažit o její případnou kultivaci. Za předkladatele chci prohlásit, že jsme připraveni na spolupráci napříč Sněmovnou, která povede k takové podobě zákona, která zdravotně postiženým zlepší podmínky jejich života. K tomuto cíli si vás dovoluji zdvořile požádat o propuštění našeho návrhu do dalšího legislativního procesu a avizuji, že v podrobné rozpravě požádám o zkrácení lhůty na projednání ve výborech o 20 dnů. Děkuji vám za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name