Text view
3. Vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně památkového fondu) /sněmovní tisk 666/ - druhé čtení
View options
Text : Transcription Written form - Show : Colors - Tags : PoS Tag Features Lemma
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji paní poslankyni Gabriele Hubáčkové a nyní přistoupíme k vystoupení pana poslance Josefa Nekla , připraví se paní poslankyně Jana Lorencová . Prosím , pane poslanče , máte slovo . Poslanec Josef Nekl
Děkuji za slovo . Vážený pane předsedající , vážený pane ministře , vážené kolegyně , vážení kolegové , o vládním návrhu nového památkového zákona se dá říci , že je výjimečný , a to výjimečný v tom , z kolika možných stran a úhlů pohledu je odmítán a jak nulovou společenskou podporu vlastně má . Zákon o ochraně památkového fondu , který má nahradit současný zákon o státní památkové péči , to znamená zákon č . 20 / 1987 Sb . , nepřináší zlepšení ochrany kulturního dědictví ani posílení právních jistot vlastníků . Jedná se o neobratně sestavený zákon , který poškozuje nejen veřejný zájem , který má chránit , tedy památky , či obecněji kulturní dědictví , ale postihuje negativně rovněž občany , vlastníky památek i odborné profese , které se na ochraně a obnově památek podílejí , jak bude dále popsáno . Je opravdu těžké říci , koho více . Zákon , který ztěžuje řádné projednávání žádostí ve správním řízení , vyvolává velmi dlouhé lhůty , anebo dokonce neumožňuje množství zásahů regulérně projednat vůbec . Škodí historickým stavbám , které opravy potřebují , i jejich vlastníkům a nakonec celé společnosti . Do dosavadního systému památkové péče navržený zákon vnáší zmatek a znemožňuje racionální ochranu a obnovu památek . Obsáhlý , složitý a byrokraticky nabobtnalý návrh zákona dnešní , jistě ne ideální situaci prokazatelně zhorší a zkomplikuje . Je třeba jej v zájmu ochrany národního kulturního dědictví i práv a svobod občanů v navržené podobě odmítnout z těchto důvodů : 1 . Zákon zmenšuje ochranu památek a památkových území , nyní pod novým názvem památkový fond , snížením povinně vyžadované odbornosti ve správním řízení . Zároveň zvyšuje náklady vlastníků i společnosti . Nákladný je například plán ochrany , vymezení území s vyloučenými archeologickými nálezy , povinné zpracování stavebně historického průzkumu kulturních památek za všech okolností . Tyto nákladné dokumentace a jejich mechanické povinné provádění však pro poznání památek a jejich ochranu mají jen nevelký význam a odborná veřejnost je jednohlasně odmítá jako neefektivní . Zákon , který nedokáže správně stanovit odborné postupy , jimiž je chráněn veřejný zájem , a činí je paušálně povinnými , je neefektivní a ze společenského hlediska nesmyslný . Nepřinese užitek nikomu , snad kromě úzké vrstvy byrokratů - zadavatelů . Z hlediska celkové efektivnosti zákon charakterizuje poupravené známé lidové přísloví za více peněz méně muziky . 2 . Zákon snižuje právní jistotu vlastníků . To je společensky , politicky a systémově nepřijatelné . Vlastnící totiž nesou břemeno veřejného zájmu - zachování kulturního dědictví . To znamená , většinou složitější a náročnější , tedy i dražší opravy než u běžných budov nebo domů , kde se k památkové ochraně nepřihlíží , i různé omezení využívání takovýchto staveb . Za takovéto situace musí společnost prostřednictvím památkového zákona vlastníkům památek pomáhat . Bez vlastníků památkový fond neuchová . Musí jim pomáhat nést břemeno veřejného památkového zájmu . Zákon oproti současnému stavu však činí opak , jen to nečiní zjevně . Nikde se v něm samozřejmě nepíše , že bude vlastníky šikanovat nad únosnou míru . Jistěže . Text zákona však vypovídá o tom , že ve skutečnosti takto k vlastníkům přistupuje . I řádně schválené úpravy památek může stát , správní orgán , odstranit , pokud se mu to zlíbí . Orgány veřejné správy například v souladu se zákonem povolily závazným stanoviskem půdní vestavbu nebo nástavbu nějakého objektu , pokud si to však jiný správní orgán v přezkumném řízení rozmyslí , může ji nařídit odstranit . Na čí náklady ? To zákon neřeší . Zrušení závazného stanoviska v přezkumném řízení vypovídá o chybě státu a téměř se proti němu nedá bránit ani správní , ani soudní cestou . Vlastník kdejaké chalupy aby potřeboval elitní advokáty . Jiný případ také stojí za pozornost : Když probíhá řízení o prohlášení stavby za kulturní památku , je omezeno nakládání vlastníka s majetkem , a přitom nejsou stanoveny lhůty pro rozhodnutí , zda bude stavba nakonec památkou prohlášena , anebo ne . Tento nejistý stav může trvat měsíce , ba i roky . Pokud si výzkumná instituce vzpomene , bude moci vykonávat výzkumnou činnost v libovolném místě obydlí občanů i proti jejich vůli . Zde nejde o odstranění havarijního stavu anebo živelní pohromu či terorismus ani o žádné nebezpečí , ale o plán výzkumné instituce . Pokud výzkum občan neumožní , čeká ho mnohasettisícová pokuta . 3 . Zákon vytváří klamné očekávání a naděje tím , že o dotaci může nově požádat nejen vlastník kulturní památky , ale i vlastník stavby na památkovém území , která není prohlášena za kulturní památku . To zmnohonásobí počet vlastníků , kteří mohou žádat , avšak finanční prostředky se nezvětší . Za situace , kdy jsou stovky památek vážně poškozené , je to spíše politické gesto . Není jistě obecně špatné . Nicméně pokud se bude rozdávat i na méně hodnotné stavby , zbude méně na ty nejhodnotnější , tedy na kulturní památky . Navrhovatelé říkají , že vlastníci památek i vlastníci staveb na památkově chráněném území , které prohlášené památkou nejsou , mají vlastně stejné povinnosti , ale různá práva . Jenže to je právě ta chyba . Vlastníci prohlášených památek by měli mít povinnost větší . Stavby jsou přece jmenovitě prohlášenou památkou . Potom by tento systém byl spravedlivý . Jenže z návrhu zákona není vůbec zřetelně jasné , jaký je rozdíl mezi kulturní památkou a stavbou na památkově chráněném území , která památkou není . To je vážná vada zákona . 4 . Zákon je zcela nevyvážený . Důležitým tématům se vyhýbá a libuje si v podrobném pedantickém vymezení povinností různých osob . Obsah některých významných činností je popsán nulově , kuse nebo nedostatečně , obsah jiných činností příliš podrobně na úrovni prováděcího předpisu . Zákon je celkově disproporční a vůbec nezachycuje realitu památkové péče . Rámcové příklady - přesně stanoveno před projednáváním zákona Legislativní radou vlády ; nyní / 04 / 17 / se mohou proporce cca o 5 % lišit . Projektování úprav nemovitých památek - nulová zmínka oproti záchranný archeologický výzkum : devět paragrafů , 8 - 88 , 2 100 slov . Obsah závazných stanovisek : paragraf 52 , 96 slov . A přestupky : paragraf 125 - 129 , pět paragrafů , 3 372 slov . Obsah závazných stanovisek : paragraf 52 , 96 slov oproti regulovaná činnost : 26 paragrafů , 4 950 slov ! Jediná zmínka o restaurátorském průzkumu - paragraf 49 - oproti řešení v ustanoveních o stavebně historickém průzkumu v celkem cca 20 paragrafech . Navržený zákon navíc není koordinován se stavebním zákonem , takže jistě vyvolá také kompetenční spory mezi samotnými správními orgány veřejné správy , jejichž dopady opět pocítí občané . 5 . Zákon zcela špatně popisuje různé odborné činnosti a dokumentace , které se při obnově památek vykonávají , takže tyto dokumentace nebude možné z velké části podle zákona vůbec provádět . To platí zejména o stavebně historickém průzkumu a o restaurování . Přitom tyto dokumentace bude správní řízení podle návrhu zákona vyžadovat . Vznikne tak zmatek a chaos a prodlouží se správní lhůty . To bude mít negativní vliv na všechny zúčastněné - vlastníky , odborníky i úřední aparát - a ztíží to obnovu památkového fondu a poškodí občany . Opak měl být cílem zákona . Efektivnost a transparentnost . . . 6 . Zákon vůbec nereaguje na vývoj v oboru obnovy památek a historických staveb a jde cíleně proti dobrým tradicím české památkové péče v oblasti urbanistické ochrany , proti evropsky významné tradici české restaurátorské školy a proti dosavadní systematické dokumentaci památkového fondu v systému stavebně historických průzkumů . To je patrné v celé textaci zákona . Není obvyklé , aby se vládnímu návrhu zákona tak vehementně bránily dotčené odborné profese . Takže pro to asi mají velmi vážný důvod . Užitečné postupy a metody , které se v českých zemích v oblasti památkové péče vyvinuly a jsou dokonce mezinárodně uznávané , zákon ignoruje , ba staví na hlavu . Stanovuje namísto nich bez znalosti praxe vymyšlené složité a neefektivní byrokratické procedury a podmínky pro lidi , kteří v oboru odborně pracují . 7 . Zákon je diskriminační vůči odborným profesím . Některé reguluje , jiné ne . K těm regulovaným - restaurátoři , stavební historici a archeologové - se chová , dá se říct , šikanózně . Regulovaní odborníci mohou být každé dva roky zkoušeni a jsou jim za smyšlené prohřešky udělovány osmi - , dvou - a půlmilionové pokuty , což je pro tyto odborné obory s nevelkými obraty zcela likvidační . Například zpracovatel stavebně historického průzkumu musí odevzdat do měsíce po vyhotovení tento průzkum památkovému ústavu pod pokutou půl milionu korun . Přitom jej odevzdává vlastníku a ten jej stejně musí podat do správního řízení , kde si jej Národní památkový ústav může ponechat . V oblasti stavebně historického průzkumu neumožňují těm , kteří SHP prováděli před účinností zákona , získat oprávnění k jeho provádění dle navrhovaného zákona . Přitom se jedná o velmi malou skupinu kvalifikovaných odborníků , kterých je celkem v republice asi 120 . Představuje odborné jádro památkové péče . Stát by se měl starat , aby počet takovýchto lidí rostl , a měl by jim v jejich náročné práci pomáhat , a ne snižovat jejich počty zcela demotivující a finančně likvidující regulací . 8 . Také tradiční obor restaurování neprožívá v prostředí liberální kapitalistické ekonomiky snadné časy . Jak se říká , drží se nad vodou . Nebude přehnané říci , že těmto trpělivým lidem , pečlivým restaurátorům uměleckých děl minulosti , je společnost mnohé dlužna a měla by si jich cenit . Nový zákon výkon restaurování naopak podstatně ztíží . Je to kontraproduktivní a nesmyslné . Ale nejde o žádné nedorozumění . Bohužel . Restaurátoři a stavební historici totiž dlouhodobě ministerstvo kultury a způsob řízení resortu kritizují . Právo svobody slova jim ministerští úředníci vzít nemohou , tak alespoň navrhli zákon , který tyto profese zcela vydá do rozhodování ministerského úřadu . Je to smutná výpověď o dnešních poměrech , nicméně je pravdivá . Znění i dikce zákona přistupuje ke kvalifikovaným osobám , odborníkům , kteří vykonávají regulovanou činnost , jako k delikventům , což je pro odbornou činnost zcela nepřijatelné prostředí a bylo to kritizováno autoritami oboru památkové péče opakovaně i v tisku . Ministerstvo kultury tvrdí , že zákon byl řádně připomínkován a projednán se zainteresovanými osobami a profesemi . Je známo , že hrubým způsobem a mocensky byly vyrovnány připomínky krajů nebo třeba České komory architektů . S restaurátory , zpracovateli stavebně historických průzkumů ani s profesionálními pracovníky , pokud mám informace památkové péče , potom nikdo nejednal vůbec . S návrhem zákona proto nesouhlasí nebo k němu prostřednictvím profesních sdružení mají vážné výhrady restaurátoři , stavební historici , profesionální pracovníci památkové péče , architekti , ale i autentičtí památkoví aktivisté , nebo akademici , docenti a profesoři v oborech památkové péče . Nesouhlasí s ním sdružení vlastníků domů , a jak je zřejmé z vleklého projednávání v Poslanecké sněmovně , i řada poslanců v Poslanecké sněmovně . Souhrnně řečeno , zákon je v navrhovaném znění neproveditelný a povede ke kolapsu správních řízení , která se dle něho budou vést . Pozměňovací návrhy , které k němu byly podány , jsou vesměs dobré a kvalifikované . Kolegové poslanci , zdá se , věci rozumějí lépe než navrhovatelé . Ale zákon skoro šedesáti pozměňovacími návrhy zachránit nelze . Riziko nakonec nepovedeného a nefunkčního výsledku v tolika hlasováních o jednotlivých návrzích je příliš velké a památkový fond je příliš cenný . Nezbývá než na závěr důrazně říci , že navrhovaný zákon zásadně ohrozí vlastnická práva významné části obyvatel České republiky i samotné kulturní dědictví . Nedovedu si představit , že by takový zákon mohl být schválen , a proto navrhuji předložený zákon návrhu zamítnout , čímž se připojuji k již ke stejnému předloženému návrhu . Děkuji za pozornost . (Slabý potlesk zleva.) Download XML • Download text
• Waveform view • Create Person name
