|

Text view

3. Vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně památkového fondu) /sněmovní tisk 666/ - druhé čtení

Date2017-05-16
Meeting2013/057
Agenda Item2013/057/003
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/057schuz/bqbs/b01700301.htm#r0

View options

Text: - Show: - Tags:

index   002 < Page 003 > 004
Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu poslanci Bendlovi. Dalším řádně přihlášeným je pan poslanec Martin Plíšek. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Martin Plíšek Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Milé kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych krátce odůvodnil pozměňovací návrhy, ke kterým se potom přihlásím v podrobné rozpravě. Já zejména chci, aby se v tomto návrhu definoval a postihoval vandalismus a svévolná graffiti, které jsou jevy, které jako takové, a ani důsledky z nich plynoucí, nejsou ve vládním návrhu upraveny, přesto mají negativní dopad na naše památky a na památkový fond. Dále chci lépe upravit řízení, která jsou vedena u památkových orgánů, tak, aby odpovídala i správnímu členění hlavního města Prahy, protože navržená úprava odporuje principu subsidiarity, zásadě koncentrace řízení státní správy na jedno místo. A vzhledem k tomu, že výkon přenesené působnosti v Praze je ve stovce různých agend svěřen statutem hlavního města Prahy, není důvodu, proč by tomu mělo být v oblasti památkové péče jinak. Na území celé republiky se zavádí třístupňový systém státní správy a předkládaný zákon není a priori nadřazen zákonu o hlavním městě Praze. V celém státě je působnost orgánů památkové péče třístupňová, tj. úřad obce s rozšířenou působností - krajský úřad - ministerstvo. Proto lze k návrhům stavebníků vydávat tzv. koordinované stanovisko, jehož účelem je nahradit více závazných stanovisek jednotlivých orgánů jediným správním aktem. Toto není umožněno v hlavním městě Praze. Pouze v oblasti památkové péče je v Praze státní správa prováděna dvoustupňově, tedy na úrovni magistrát - ministerstvo. Všechny další státní správní záležitosti obcí s rozšířenou působností jsou svěřeny 22 městským částem. Je mnoho situací, které by bylo možno v koordinovaném jednání mezi orgány řešit, aniž by to probíhalo komplikovaným zdlouhavým způsobem. To znamená, dávám skutečně na úvahu, že na území hlavního města Prahy vykonává na úseku památkové péče působnost krajského úřadu Magistrát hlavního města Prahy a obecního úřadu obce s rozšířenou působností městské části Praha 1 až 22. Jak už jsem zmínil, zásada subsidiarity a decentralizace by tady měly být zachovány. Další můj návrh reaguje na vývoj technologie, způsobu údržby, ochrany a obnovy stavebních či restaurovaných památek neboli nemovitostí, kde skutečně je velmi rychlý vývoj, a památkový ústav dosud dle zkušeností z terénu na tento vývoj dostatečně pružně nereaguje, jakož i nereaguje adekvátně na změnu způsobu chování veřejnosti. Jsou tak totiž prosazovány postupy a materiály, které jsou již chemicky nebo technologicky překonány a nevyhovují současným potřebám. V dalším pozměňovacím návrhu řeším to, že vedle nadací a spolků měly mít možnost vystupovat za veřejnost a předem požádat o informace o všech zahajovaných řízeních i samosprávy obcí a městských částí, na jejichž území budou projednávány práce ve smyslu pojmů, které jsou uvedeny v tomto zákoně. Není totiž logické, aby byly opomenuty orgány územní samosprávy vzniklé z voleb podle zákona jakožto orgány, které zastupují práva a zájmy občanů příslušného území. Další můj návrh směřuje k rozdělení ochrany památek podle významnosti. Toto je zcela zásadní. Ve stávajícím § 31 péče o památkové území obdobné paragrafy pro diferenciaci péči o památkový fond chybí úplně. Diferenciace péče odráží různorodost vlastnických vztahů v České republice včetně nedotknutelného vztahu vlastnického, tedy soukromého. Návrh respektuje finanční náročnost oprav a snaží se zvláště v případě odst. 3 zamezit požadavkům památkového ústavu na ochranu dávno neexistujících artefaktů či nařizování neúměrně finančně náročných oprav. Podle dalšího návrhu není logické, aby návrh byl projednáván s obcí či městskou částí, na jejímž území by mělo chystané památkové území ležet, na což navazuje i ustanovení § 28. Jak může dotčený orgán územní samosprávy vznést námitky, když se o této akci ani nedozví? To souvisí s tou předchozí připomínkou, kterou jsem tady říkal z hlediska dotčené městské části, dotčené samosprávy. Zase je to markantní zejména v hlavním městě Praze. (Hluk v levé části sálu.)Další návrh směřuje k příslušnému paragrafu, který stanoví, že je tedy účastníkem obec, tedy nejnižší stupeň samosprávy. Měly by to být, jak už jsem tady zmiňoval, i městské části, což je analogický návrh k těm předchozím. A pro všechny kulturní památky i pro všechny budovy v památkovém území má památkový ústav obsáhlou dokumentaci zachycující historický vývoj daného objektu od středověku. Není tedy důvodu, aby nebyl schopen vydat své stanovisko bezprostředně. Jde o ochranu finančních zdrojů soukromého sektoru, případně o ochranu zdrojů z dotačních programů, které jsou omezeny na určitý časový úsek, a při nesplnění termínu dokončení stavby, nebo resp. její opravy, byť z procesních důvodů, vlastník nemovitost nárok na dotaci ztrácí. Jde pak o přímé poškození zájmu soukromého sektoru, které je vymahatelné, tedy cestou občanského práva. Pak jsou to ty návrhy, o kterých jsem hovořil, které se vztahují tedy k vandalismu. I přes vědomí toho, že vandalismus lze stáhnout pod některá ustanovení zákona, považuji za účelné tuto činnost explicitně v zákoně vymezit vzhledem k vážnosti a vysokému stupni poškození památkového fondu například v centru Prahy. Bez akceptace navrhovaných úprav hrozí vznik neoprávněného postižení sankcemi vlastníka a vandala (nesrozumitelné)dosavadní sankce vůči zvláště některým vandalům budou mít jenom tedy symbolickou povahu, což je v nepoměru k jiným sankcím, které ten zákon obsahuje. To znamená, tam je potřeba, předpokládám, že kolegové budou i navrhovat nějaké úpravy, které se týkají sankcí či správních pokut, aby tam skutečně byla zásada přiměřenosti a aby tam byla respektována závažnost toho provinění z hlediska správního deliktu, což tady v tomto případě, jak jsem naznačil, není. A pak je konečně poslední můj pozměňovací návrh. Návrh zákona ukládá vlastníkům památkového fondu řadu povinností, často velmi nákladných, aniž jim k tomu ve většině případů poskytuje prostředky na ochranu, a naopak jim v efektivní ochraně moderními způsoby brání. Z praxe z terénu v celé řadě případů nejsou vlastníci schopni vlastními možnostmi zabránit vandalismu, ale v případě, že k této situaci dojde, mají být paradoxně vystaveni neúměrným sankcím ze strany památkového ústavu, větším než ten, kdo jim škodu způsobil, což je také si myslím neadekvátní. Vlastník nemovitosti umístěné v památkovém území má sice teoreticky možnost požádat Ministerstvo kultury o příspěvek, ale při rozpočtu ministerstva na tuto agendu, která je údajně ročně zhruba 7 milionů korun pro celé území celé České republiky - 7 milionů korun - je tato možnost spíše hypotetická než reálná. Návrhy jsem vložil do systému. Jsou tam uvedeny zvlášť. Myslím si, že se pak dají posuzovat i zvlášť, nikoliv najednou. Já se k nim potom přihlásím v podrobné rozpravě. Děkuji za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name