|

2013-055-01-002

2. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 501/6/ - vrácený Senátem

Date2017-02-21
Meeting2013/055
Agenda Item2013/055/002
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/055schuz/bqbs/b01300201.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   006 < Page 007 > 008

Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu poslanci Václavu Votavovi. Pokračovat budeme vystoupením pana poslance Jana Zahradníka. Ještě než mu dám slovo, budu konstatovat omluvy došlé předsedovi Poslanecké sněmovny. Pan poslanec Milan Šarapatka se omlouvá od 17 hodin. Dále se omlouvá paní poslankyně Ivana Fischerová od 17 do konce jednacího dne a Vojtěch Adam od 18 hodin také do konce jednacího dne. Nyní tedy pan poslanec Jan Zahradník. Připraví se pan kolega František Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Jan Zahradník Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, k tomu zákonu o ochraně přírody a krajiny jsem tady vystupoval mnohokrát. Argumenty jednak ve prospěch zamítnutí toho jeho tvaru, který dneska známe jako sněmovní verzi, jsem předkládal mnohokrát. Nyní bych rád zase složil své argumenty ve prospěch toho návrhu, který vzešel z legálního zákonodárného procesu v Senátu Parlamentu České republiky. Nejdřív bych se chtěl pozastavit nad tím, co dnešní naše jednání provázelo. Za ty tři roky, které mám tu čest být zde ve Sněmovně, jsem nezažil, že by některý ze zákonů, které jsme projednávali, byl doprovázen takovou kampaní, která podle mého názoru nemá obdoby jak v délce trvání, tak i v intenzitě závěrečného dne, tedy dnešního dne, kdy máme na programu tento bod. Ta kampaň byla mimořádně k nám osobní a co do podkladů, z kterých vycházela, mimořádně lživá. Hnutí Duha - a tady musím říct, že pan kolega Votava správně ocitoval některé z mailů, které jsme dostávali - odvedlo velkou práci. Hledám teď dobře ten přívlastek - prostě ne dobrou, ale velkou práci. Ovšem stalo se, že ti lidé, kteří byli osloveni - si ani dokonce nemyslím, že tak jako tomu bylo v případě senátního návrhu zákona o Šumavě, kdy ty maily byly čistě prefabrikované z jedné adresy z podobného tvaru. Tady dokonce mnozí lidé převzali zřejmě ten impuls od Hnutí Duha a sami je dotvořili svými důvody, citovými pohnutkami mnohdy vysoce emotivními jak co do kladného přístupu, tak ale zase co do záporného přístupu. Pan kolega Votava citoval ty maily a musím říci, že se postupem času zřejmě stalo, že ten vzor, který Hnutí Duha posílalo svým respondentům, nějak zdegeneroval a pak měly maily takový charakter, který obsahoval vyložené nepravdy. Jednou z takových tezí bylo, že máme zamítnout senátní verzi proto, že tato verze zrušit národní parky. Nic takového se samozřejmě nestalo. Další takovou tezí, která tam byla zmiňovaná, bylo to, co tady kolega Votava zmínil, budování golfových hřišť, parkovišť, lunaparků - to slovo lunapark se asi používá proto, že se dobře rýmuje se slovem národní park -, akvaparků a dalších různých takovýchto atrakcí. Dále častým a typickým motivem, který je nám, zastáncům senátní verze, přisuzován, je snaha kácet. Kácet na Šumavě. Šumavu vykácet. To je naše snaha. O to se prý tady všichni snažíme. Ti lidé nevědí samozřejmě, o co vůbec jde. Nevědí, že největší těžby tady byly za ministra Bursíka a jeho ředitele Krejčího. Nevědí, že stávající ředitel Hubený plánuje těžbu 150 tisíc plnometrů za rok, naprosto nevídanou v době, kdy nehrozí žádná kůrovcová kalamita. Také je zde často kladen důraz na to, že jsme zkorumpovaní, že máme dostat nějaké peníze od jakýchsi developerů, od jakýchsi lidí, kteří chtějí Šumavu vybetonovat za účelem svých obchodních projektů. Toto jsou věci, které je třeba umět brát a umět se vůči nich obrnit. A to myslím, že naše profese, jakkoliv v čase dočasná, politika přináší a musíme si na ni zvyknout. Ty e-maily ale obsahují pak takové další části, které by někdy mohly vzbudit úsměv. Ti lidé připomínají, jak chodili s babičkou do zelených lesů a tam viděli zurčící potůčky, a volají, abychom tyto zelené lesy pomohli zachovat, abychom je nekáceli, abychom jim dali nadále možnost žít. Tito lidé asi na Šumavě nebyli a neviděli ty mnohé a mnohé řady a hektary a tisíce hektarů uschlých stromů. Těch uschlých stromů od roku 1991, od doby, kdy park existuje, jsou tři miliony uschlých stromů. Dnešní kampaň vyvrcholila demonstrací tady na Malostranském náměstí a stánkem, který tam Hnutí Duha postavilo. Stánek byl jako obvykle rámován krásnými obrázky na zelenou šumavskou přírodou a viděl jsem na vlastní oči, byl jsem se tam podívat, jak mnozí lidé tu jejich petici, kterou tady pan zpravodaj přinesl v nějaké žluté bedně, podepisovali. I to je součást běžného politického života. Ale znovu připomínám, že nic takového jsme tady ještě s jiným zákonem nezažili. Kladu si otázku, proč tomu tak je. Proč takovýto zákon, který se navíc týká určité části České republiky, vzbuzuje takovéto emoce. A jedna z mých tezí k tomu je to, že to naše hlasování, než se tady odehraje, o senátní verzi, nebo pak o setrvání na verzi sněmovní, takový skutečně nevratný a trvalý charakter. Ono pak se stane to, či ono. Buď se začneme k Šumavě chovat trochu rozumněji a k jejím obyvatelům vlídněji, anebo pomocí sněmovního tvaru zákona vyhlásíme divočinu na více než padesáti procentech území, a pak se budeme divit, co se bude dít. Bylo zde již zmíněno, myslím, že to udělal pan prezident, že zde běží opravdu jakýsi experiment. A to tvrdím delší dobu. Ten experiment tady započal a ten experiment, bohužel, zatím nemá žádného hodnověrného experimentátora, toho, kdo by ho řídil, kdo by byl za něj zodpovědný, kdo by pak přinášel účty. Pokud tedy bude dneska schválena sněmovní verze, tak se tím experimentátorem stane Poslanecká sněmovna Parlamentu. bych si dovolil, dámy a pánové, okomentovat některé sporné body ze senátní verze a chtěl bych se také vyjádřit k věcem, které tady zazněly. Tou první věcí je § 15, paragraf, který je tím definičním paragrafem, který definuje, co to je národní park, a který také pak definuje určité charakteristiky. Je tady vyčítáno Senátu, že namísto dlouhodobého cíle ochrany národních parků zavedl pojem účel národního parku. Možná i logicky se zamysleme nad tím pojmem dlouhodobý cíl. Cíl je kategorie, která je někde v budoucnosti, kterou si stanovujeme dosáhnout. Cíl v běhu na 100 metrů je vzdálený 100 metrů od startu, cíl maratonu 42 kilometrů. A tady máme cíl ochrany. Co se stane, tohoto cíle bude dosaženo, pokud to v sněmovní verzi bude schváleno? se cíl ochrany naplní, bude dosažen? Řekneme si, teď je ta příroda v pořádku, ji můžeme pustit z toho sevření, kterou na ni uvalujeme? I tohle berte jako jeden z důvodů, proč obecně vzato cíl ochrany národních parků podle mého názoru do zákona nepatří. Jistě, je správné stanovit si cíle ochrany jednotlivých zón národního parku. Cíl ochrany zóny přírodní, cíl ochrany zóny přírodě blízké, zóny zvýšené péče. Nevím, do jaké míry by měl smysl, ale přesto ho tam máme, také cíl ochrany v zóně kulturní krajiny. Tam, kde žijí lidé, tam by tím cílem mělo být umožnit lidem dlouhodobě a trvale tam žít a uživit se. A umím si klidně představit, že po dosažení těch cílů je možné měnit tu zonaci a je možné trvalé, dlouhodobé omezení, které vyplývá z zonace, tu trvalou, dlouhodobou ochranu tady nějakým způsobem limitovat. Senátní verze myslí i na zajištění a podporu udržitelného rozvoje územních samosprávných celků, jak říkáme. Myslí i na využití území pro vzdělávání, turistiku a rekreaci. Připomínám jenom, že obce a rozloha kulturní krajiny tam, kde jsou obce, kde žijí lidé, je necelých pět procent výměry národního parku. Dalším významným posunem je to, že klidová území národního parku, tedy ta území, kde nebude možné vstupovat, budou vyhlašována pouze v zóně přírodní a přírodě blízké. Tak to navrhuje senátní verze. Zóna zvýšené ochrany, kde převažuje příroda již poznamenaná člověkem, takovouto možnost nemá, stejně tak i zóna kulturní krajiny. Představa vyhlášení klidové zóny na návsi na Kvildě není podle mého názoru vůbec myslitelná. Třetí změna, kterou podle mého názoru senátní návrh životu obcí a jejich obyvatel prospívá, je vůbec definování zóny kulturní krajiny, ve které je dovoleno lidem žít a uživit se tam. To je podle senátního návrhu tvořeno zastavěným územím a zastavitelnými plochami obcí a vymezí se i na plochách, kde převažují člověkem pozměněné ekosystémy určené k trvalému využívání člověkem s cílem zajištění udržitelného rozvoje dotčených územně samosprávných celků anebo jiného veřejného zájmu. Tedy máme-li na Šumavě kromě chráněných přírodních entit, rostlin, zvířat také lidi, tak jim musíme aspoň to minimální místo vyčlenit tak, aby tam mohli žít a svůj rozvoj nějakým způsobem realizovat. A čtvrtým významným způsobem, který podle mého názoru obcím prospívá, je změna způsobu rozhodování v radě národního parku a podle mně prospěje i samotnému národnímu parku a rozumnosti, akceptovatelnosti a přijatelnosti rozhodnutí správy národního parku. Podle tohoto ustanovení, myslím, že to je § 20, musí orgán ochrany přírody patřičné dokumenty, jakými jsou třeba zásady péče nebo návštěvní řád, dohodnout s představiteli obcí, které jsou zastoupeny podle zákona v jiném paragrafu o ochraně národního parku, a s představiteli krajů. Tedy celkem s 24 lidmi. To si myslím, že je užitečná věc. Odvolávat se na to, že stávající paragraf, který stejnou nutnost dohody vyžaduje od rady národního parku, tak tam mi dovolte jednu pochybnost. Totiž radu národního parku jmenuje ředitel správy a nikde není řečeno, kolik členů ta rada mít a jaké mít složení, tedy kromě toho, že zakotvuje povinnost přijmout do rady představitele obcí, na jejichž katastrech národní park leží, a představitele dvou krajů. Vzniká tak obava, a věřte mi dobře, ta zkušenost obcí s chováním správy národního parku taková je, že by ředitel správy mohl jmenovat radu tak, aby byli představitelé obcí a krajů při rozhodování v radě vždy přehlasováni. Toho se obávám, a proto také si myslím, že není třeba nikterak pochybovat o tom, že ten úmysl obcím zajistit patřičný vliv a patřičné postavení je namístě. Vládní novela a ani její sněmovní podoba pak vlastně žádné řešení jednoho z nejzásadnějších problémů Šumavy, to je problému začlenění obcí do území parku, neřešily. Sněmovní verze v podstatě preferuje a zakotvuje jediný veřejný zájem a to je řekněme vědecký národní park, národní park určený pro vědce, ekology, ochránce přírody v uvozovkách, aktivisty, tedy pro lidi, kteří chtějí Šumavu přeměnit z větší části jejího území na divočinu. Ale národní park není takové uzavřené území. Je to území, kde - jak jsem mnohokrát řekl - žijí lidé, ale také tam lidé přijíždějí, aby mohli trávit svůj volný čas. Čili i toto bere senátní verze návrhu zákona o ochraně přírody na zřetel. Co se týká samotné ochrany přírody, tady je třeba říci, že na drobné změny senátní verze ponechává ustanovení o ochraně přírody v zákoně ve srovnání s verzí sněmovní beze změny. Senátní verze na ochraně přírody nic nemění. Zůstávají téměř nedotčeny ochranné podmínky národních parků obecně a stejně tak zůstávají beze změny i bližší ochranné podmínky jednotlivých národních parků. Je tam pouze jedna možnost - a myslím, že to také není úplně jednoduché a je to určitým způsobem kontroverzní věc, ale trvám na tom, abychom ji uchovali v senátní verzi. Je to možnost vyznačovat nové turistické trasy. Ale to by přece mělo být v souladu s tím, co pan ministr Brabec každodenně deklaruje, totiž že jeho zájmem je národní parky maximálně otevřít turistům. Jak jinak, než že když se nám již bude zdát, že daná zóna je dostatečně ochráněna a umožnila by po značené cestě, po značené trase, návštěvu zájemců z řad turistů umožnit, tak aby bylo možno tuto trasu označit. Sněmovní verze takovouto možnost nedává. Dámy a pánové, tohle je věc, kterou jsem chtěl říci, abych jaksi vyvrátil to - věřím dobře, že expresivní a takové emotivní tvrzení pana ministra Brabce, že senátní návrh je... nevím, jak bych to řekl... jsem si to napsal: šumavský masakr motorovou pilou. To tedy si pan ministr, prosím pěkně, pane předsedající, vyřiďte mu to, dovolil hodně. Ani senátoři, ani šumavští občané, ani starostové nejsou takoví teroristé, aby se vydali do šumavských lesů s motorovou pilou. To zaměstnanci správy parku, budou-li následovat plánu pana ředitele Hubeného na 150 tisíc kubíků těžby, to oni budou činit. Co se s těmi stromy stane? Budou vyvezeny do Německa a prodány jako zisk národního parku. Dámy a pánové, dostali jsme obrovské množství mailů. Pan kolega Votava řekl, že desítky. Byly jich opravdu stovky. Zase někde jsem četl, že jich bylo 20 tisíc. To tedy ne, to by nám zahltilo naše schránky. Tak to není. Ale byly jich možná stovky, možná několik set. Mnozí z nás jsme je četli a ty informace nás emotivně zatěžovaly. Když vás někdo neustále uráží a osočuje vás z toho, že jste zaprodanec nějaké lobby, tak to vám jistě zvýší tep a dotýká se vás to. Ale myslím, že je to naše povinnost. Myslím, že stejně tak je naše povinnost seznámit se s názory lidí, kteří na Šumavě žijí a kteří si ve svobodných volbách zvolili své zástupce, tedy obecní zastupitele, a ti si ze svého středu zvolili starosty obcí. Je zde brožura, kterou připravil Svaz šumavských obcí ve spolupráci s oběma kraji, Jihočeským a Plzeňským, která byla ve vytištěné podobě před začátkem dnešního jednání před 14. hodinou rozdána na stolky v jednacím sále. z brožury něco odcituji. Chápu, že někdo z vás to nechce číst, ale přece jen bych upozornil na významné momenty hodné vaší pozornosti. Tak především předseda Svazu měst a obcí České republiky pan magistr František Lukl se obrací na předsedu Poslanecké sněmovny - pardon, omlouvám se - na předsedy poslaneckých klubů, politicky je to takto lepší, s prosbou o podporu senátního pozměňovacího návrhu. Uvádí tady: Ve znění schváleném Sněmovnou se otevírá cesta ke změně dosavadního složení rad. Senátní návrh napravuje zásady práva na samosprávu, další rozpory s Listinou základních práv a svobod. To je stanovisko pana předsedy Lukla. Stanovisko Svazu obcí Národního parku Šumava, doprovázené razítky a podpisy 18 starostů, ukazuje jasně: Chceme na Šumavě žít, jsme její obyvatelé, žijeme v souladu s přírodou, říkají představitelé Svazu obcí národního parku, nikdy jsme přírodě neškodili. Naopak, našima rukama jsme Šumavu přivedli do stavu, kdy mohla být před dvaceti pěti lety vyhlášena národním parkem. Vládní předloha pošlapává naši historii, píší starostové, práci našich předků, zakazuje uchovat historické kulturní dědictví, zakazuje udržovat typickou středoevropskou krajinu, zakazuje péči o horské louky a lesy, nařizuje rozmnožovat kůrovce, uzavírá Šumavu před návštěvníky a předává právo rozhodovat o našich domovech aktivistům. Tady se někdo zmínil, asi to byl pan zpravodaj, o typické středoevropské krajině, a vyjádřil podivení nad tím, co to tedy znamená. Předstíral, že neví, co středoevropská krajina je. Podobnou citaci můžeme nalézt ve vyhlášce, kterou je zaváděn Národní park Bavorský les. I tam se odvolávají v hlavním paragrafu na zájem udržet typickou středoevropskou krajinu. Asi všichni víme, o co se jedná. Nechceme ale žít život indiánů v rezervacích, říkají starostové. Prosí nás, abychom, pokud nemáme vůli přijmout senátní návrhy, zvážili možnost vrácení novely zákona do nového legislativního procesu, jehož výsledkem bude skutečný kompromis.

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name