|

2013-054-09-006

6. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 706/6/ - vrácený Senátem

Date2017-01-31
Meeting2013/054
Agenda Item2013/054/006
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/054schuz/bqbs/b28600601.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   002 < Page 003 > 004

Místopředseda PSP Radek Vondráček Tak děkuji, pane ministře, že jste to zvládl. Pořád eviduji řadu poslanců, co si spolu nahlas povídají. Jestli je to opravdu tak nutné, poprosím vás, běžte do předsálí, máme důstojný průběh tohoto bodu. Nyní se chtějí vyjádřit postupně zpravodaj garančního výboru pan Rostislav Vyzula. Takže pan zpravodaj. Máte slovo, pane poslanče. Poslanec Rostislav Vyzula Děkuji, pane předsedající. Dobré odpoledne, dámy a pánové, vážený pane senátore. Dovolte mi, abych se jako zpravodaj tohoto tisku, kdy jsme se touto problematikou zabývali ve zdravotním výboru, myslím, že více než rok a půl, a to velmi důkladně, a kdy prostě ta původní myšlenka, která zde byla nastavena, kterou jsme se snažili celou dobu řešit, bylo to, abychom omezili reexporty, i neadekvátní reexporty, aby léky byly dostupné pro naše pacienty v případě různých epidemií, tak jak zde bylo zmíněno např. teď chřipkové, ale jsou i jiné situace, a na druhé straně abychom umožnili našim pacientům, aby měli přístup ke klinickým hodnocením, která jsou dneska uváděna na globální úrovni, tak aby naši pacienti rovněž měli k nim přístup, protože si myslím, že si to zaslouží, a je to mnohdy zásadně přínosné. Nicméně v podstatě na závěr téměř ve druhém čtení se dostal pozměňovací návrh do této novely, který byl poslaneckým návrhem a který vlastně trochu řešil problematiku, ne zcela odlišnou, ale nicméně velmi složitou. Je to vztah mezi lékárnami, distributory a výrobci léčiv. Tato problematika je tak náročná a za dobu 25 let nebo 26 let tzv. tržní ekonomiky v našem státě se natolik zkomplikovala, že není možné podle mého úsudku, kdy pracuji ve zdravotnictví 35, 36 let a přece jenom něco ohledně toho jsem dokázal vnímat, tak není možné tuto problematiku tak jednoduše vyřešit díky jednomu pozměňovacímu návrhu. A ten se potom stal - samozřejmě, protože je to záležitost tak náročná pro všechny tyto skupiny. Konečně dostávali jste desítky mailů, zastavovali se za vámi zástupci všech těchto skupin, aby vás přesvědčili o své pravdě. A kde je potom ta pravda vlastně? Dobře víte, že když dva dělají totéž, není to totéž, a když se několik lidí dívá na stejnou problematiku, tak každý ji vidí jinak. Toto téma bylo konečně opakovaně i zfilmováno, kdy jeden příběh byl ukázán a diváci měli vždycky různé názory. Takže vlastně nějaká absolutní pravda... Absolutní pravda vůbec neexistuje, v ničem. Ale i ta relativní pravda je velice závažná a není tak jednoduché k přistoupit. A apeloval bych tady na to, abychom zvážili, do jaké míry co můžeme v této novele připustit. od senátorů opakovaně slyším, že Senát je pojistkou demokracie. Mně se to moc líbí. Nicméně pojistka, pojistka, dobře. Co si představuji pod pojistkou, tak to je maximálně ta elektrická pojistka, která svůj určitý limit. A ten limit je buď nízký a pustí se jenom určité množství proudu přes tu pojistku, anebo je limit vysoký a může se pustit vyšší hladina proudu. A tak se stane, že prostě někdy je hladina této pojistky i v Senátu nízká a někdy je ta hladina vysoká. Tak se stane, že dobrá myšlenka projde, anebo dobrá myšlenka neprojde vůbec. To je právě i předmětem tohoto návrhu. Ono důležité je si uvědomit ty původní ideje, které vedly k tomuto návrhu, a vlastně jeden jediný návrh potom vyvolal takovouto obrovskou odezvu mezi nejrůznějšími skupinami. Je to logické, samozřejmě. Vidíme, že v systému distribuce a prodeje léků jsou za ty roky určitě zvláště divné metody. Velké řetězce se dohodly s distributory a výrobci a mají mnohdy přístup k lékům, které jsou pro lukrativní. Malé a střední lékárny však taky chtějí tyhle lukrativní léky mít pro sebe. A tak vznikl boj. Možná si pamatujete, byl jsem v pořadu ČT paní Jílkové Máte slovo, kde se rozohňovaly jednotlivé strany a jsem tam byl, zdálo se mi, víceméně navíc. Poslanecký návrh, původně pana poslance Běhounka, ke kterému jsem se také přihlásil, prosím, a to ještě budu muset zdůvodnit, umožňuje, aby v podstatě, i když se jedná o distributory, jak zde mluvil pan ministr, ale umožňuje to, aby jakákoliv lékárna na základě požadavku požádala toho distributora o ten daný i třeba lukrativní lék, a požaduje dodání tohoto léku do dvou dnů. Jak bylo řečeno, v některých případech je to naprosto nemožné. Ale co je tam ještě vloženo, je, že jenom lékárnám může dodat tento lék, které nemají 30denní dluh, ani jeden 30denní dluh u daného distributora. To je problém, který je určitým nešvarem v našem zdravotnictví, ale nedá se odstranit ze dne na den. Určitě se ho nezastávám, ale je to dáno prostě platebním kalendářem, průtokem peněz přes třeba nemocnice, které mají také své lékárny, takže to není tak jednoduché vyřešit. Tohle se nelíbilo ÚOHSu, tedy Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, a tak se objevila právě jiná verze, a to v Senátu. Tato verze umožňuje každé lékárně požádat distributora, ale ne každého distributora, ne jakéhokoli distributora, ale jen toho, který daný lék distribuuje, aby jej dodal v době zvyklé, tady je uvedeno bez zbytečného odkladu. Byl jsem právníky ubezpečen, že je to běžný pojem, který je právně únosný, zodpověditelný a obhajitelný. Takže ten lék by prostě měl být i v daném případě do dané lékárny dodán. Jenomže vznikla hysterie v podobě těch stovek mailů, které se k vám dostaly a které vznikly pravděpodobně určitým nepochopením na jedné straně, ale na druhé straně si myslím hlavně potom manipulací ze strany vedení Asociace malých lékáren, kterým se senátní návrh zdá být příliš benevolentní. Ale de facto i podle mne je to určitý pokrok. Malé a střední lékárny mohou i v tomto případě dostat i výjimečné léky - pochopitelně na ten předpis, takže k nějakému reexportu nemůže dojít. Nemůže. Aby si jakákoliv lékárna požádala distributora o jakékoliv množství lukrativního léku, který by použila k vlastnímu obohacení reexportu, to tento návrh neumožňuje. Tedy veškerá hysterie je podle zbytečná a hlavně zavádějící. Poplašná pro mnohé lékárny. A tím považuji ten původní úkol, který se skrývá za tímto poslaneckým pozměňujícím návrhem, který vlastně chtěl umožnit i malým a středním lékárnám, aby dostávaly výjimečné léky, aby nedocházelo k tomu, že prostě jim distributor odmítne ten lék z jakéhokoli důvodu, tak ho považuji za splněný. A kdo se důkladně podívá - anglicky tzv. peer review - kdo se podívá na oba návrhy, tak si myslím, že to tam musí vidět. Pochopitelně samozřejmě mohou vzniknout různé okolnosti, a nechci to říkat naplno, ale zákon se mnohdy obchází, že. to v žádném případě neomlouvám a nezastávám takové stanovisko. A teď ještě trochu další věci. V obou pozměňovacích návrzích se ještě skrývá problematika distributorů a výrobců a to je to, co mne znepokojuje. Poněvadž zcela podloudně se zde dostává zvýhodnění distributorů, a to v poslaneckém návrhu, což nebylo jen tak na první pohled vidět, a teprve další diskuse, a to hlavně s ÚOHSem, ji odhalila. Tady je vidět, že diskuse je prospěšná, a i když můžeme namítat, že někdy je rozsáhlá diskuse zavádějící, tak v tomto případě se ukázalo, že naopak. Problematika distribuce léků je totiž za ty roky volného trhu natolik nepřehledná, zavádějící, matoucí, že není úplně jednoduché do problematiky se dostatečně dostat. A na druhé straně je třeba si rozumně přiznat, že farmaprůmysl s distribucí je tak vždycky pět deset kroků před námi, tedy před legislativou. A vůbec před lékaři nebo lékárníky. V případě poslaneckého pozměňovacího návrhu je umožněno, aby vznikali další a další distributoři, kteří budou moci ze zákona požádat výrobce o jakýkoliv lék, aby jej dodali ve dvou dnech do požadující lékárny. Tím vlastně podporujeme distributorské firmy a proti tomu ÚOHS zásadní připomínky. Ve druhém, senátním návrhu se pak distribuce léků chová naprosto stejně jako nyní, ale s výjimkou, že budou muset požadované lékárně lék dodat ve lhůtě tzv. bez zbytečného odkladu. Mohou sice tvrdit různé věci, ale to je to obcházení. Teď ještě k těm výrobcům. vím, že to není tak úplně jednoduché, a musel jsem se tomu věnovat po všech těch stránkách, protože je to důležitá problematika, je důležité se tím zabývat. Ještě k výrobcům trochu. Ze strany výrobců musím přiznat, že první poslanecký návrh nutí farmafirmy, aby dodávaly všem distributorům na požádání. Těžko to však budou moci udělat, protože je v tom vložena klauzule tzv. tržního podílu. Tady to bylo řečeno. A i když existuje jakási definice tržního podílu, tak zde je nejasně formulovaná a to bude dělat problémy. Ve druhém, senátním návrhu je v podstatě stav takový, jaký je teď v současné době. Nebudu a nechci se zastávat farmafirem nebo je zvýhodňovat v zákoně, ale poslanecký návrh je může odradit od zavádění nových inovativních léků v České republice z důvodu strachu třeba z reexportu, a tím nedostupnosti pro naše pacienty. Těch možností pro je celá řada, ale nebylo by to moc příjemné. To vidím jako možnou hrozbu pro naše pacienty. Neříkám, že dosavadní cesty distribuce léků, zvláště tzv. kanály, říká se tomu, přímo do lékárny, direct to farmacy, nebo přímo do nemocnice, direct to hospital, že jsou to metody košer. V žádném případě. Naopak. Ale je to složitá problematika, která se nedá šmahem zrušit jedním poslaneckým návrhem podaným ve druhém čtení. Vyžadovalo by si to důkladnou diskuzi se všemi možnými participanty, tak abychom se dostali na úroveň západních zemí, kde tyto praktiky nejsou myslitelné. Tímto návrhem je však nezatrhneme. Nevidím možné, že bychom si sami v ČR vytvořili pravidla pro globalizované farmafirmy. Tady je nezbytný společný postup s dalšími evropskými státy, a to nejen s EU, která je příliš zkostnatělá a v podstatě dnes vlastně nefunkční. Suma sumarum, blížím se k závěru. Po důkladném zhodnocení obou návrhů jsem přesvědčen, že malé a střední lékárny budou uspokojeny v obou případech - do jisté míry. Ne absolutně prosím. Za druhé, pokud bychom přijali poslanecký návrh, tak zvýhodníme distributory. A za třetí, výrobci léků budou v riziku poslaneckého návrhu, a pokud přijmeme senátní návrh, tak se stav pro vlastně nezmění. A jak jsem říkal, to neobhajuji a opakovaně při diskuzích s lékárníky jsem říkal: jsem pro to, abychom mluvili o této problematice, abychom našli nějaké řešení, které by bylo pro všechny přínosné, a zvláště tedy pro pacienty. Mně z toho všeho vychází, že se postavím na stranu senátního návrhu a doporučuji jeho schválení. Ovšem pokud k tomu z nějakého důvodu nedojde, tak budu hlasovat i pro poslanecký návrh, protože tady je nutná ta základní myšlenka této novely a ta tkví v reexportech a v klinických studiích a to potřebujeme bez jakékoliv pochybnosti. Jak vidíte, svým projevem v podstatě jsem do jisté míry popřel svůj podpis a svoji záštitu pod poslaneckým návrhem, který jsem nejdříve obhajoval. Není to vůbec jednoduché. Znáte všichni známou Churchillovu větu, nebudu ji opakovat, ale je to opravdu velmi těžké přiznat se k tomu, že změna názoru může nastat. A jsem pevně přesvědčen o tom, že ta druhá verze - senátní - je elegantnější. Ona ještě navíc i pomáhá SÚKLu a některá další technická vylepšení, ale je elegantnější a v tomto případě bych se za ni přimluvil. Děkuji vám za pozornost.

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name