|

2013-054-01-002

2. Zákon, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 564/14/ - vrácený prezidentem republiky

Date2017-01-10
Meeting2013/054
Agenda Item2013/054/002
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/054schuz/bqbs/b00600201.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Předseda PSP Jan Hamáček Děkuji, pane ministře. A nyní se zeptám zpravodajů. Nejprve zpravodaj ústavněprávního výboru, který byl garančním výborem, pan poslanec Vozka - nepřeje si. Paní zpravodajka výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, paní poslankyně Kovářová - není přítomna. A pan zpravodaj mandátového a imunitního výboru, pan poslanec Plíšek, si také nepřeje vystoupit. V tom případě otevírám rozpravu a mám do ní zatím jednu přihlášku, a to je... S přednostním právem? Řádnou. Takže nejprve pan poslanec Okamura a potom pan předseda Faltýnek. Poslanec Tomio Okamura Vážené dámy a pánové, na úvod bych chtěl k tomuto hlasování o tzv. lex Babiš říci, že naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, nesouhlasí s oligarchizací politiky a také nesouhlasíme s výsledky této vlády, které je hnutí ANO nedílnou součástí. Ale není možné, aby o tom, kdo půjde nebo nepůjde do politiky, rozhodovaly předem stranické sekretariáty vedené Bohuslavem Sobotkou a Miroslavem Kalouskem. My v našem hnutí SPD prosazujeme přímou demokracii, tedy systém, kde jsou politici občany přímo volení a také odvolatelní a mají hmotnou odpovědnost. Zákon je navíc neuvěřitelně hloupý a účelový paskvil, který v praxi navíc nic neřeší. Jeho cílem není odstranit střet zájmů, ale jen politicky útočit na jednoho politika. Tak se prosím zákony nedělají. Andrej Babiš přepíše akcie na rodinu anebo to vyřeší jiným způsobem a v praxi bude mít stejný vliv jako dosud. Navíc to neřeší skutečné zneužívání vládní funkce. Miroslav Kalousek v minulosti dokonce prosadil zákon, že zbrojní zakázky nesmí soutěžit Ministerstvo obrany, ale jen soukromé firmy, a po léta pak z toho těžila firma jeho kamaráda Hávy. A stát přicházel o miliardy. Pokud chceme zabránit politikům zneužívat veřejné peníze, stačí málo: zavést jejich odvolatelnost a zavést hmotnou odpovědnost pro vrcholné politiky ve výkonné funkci s povinností hospodařit s péčí řádného hospodáře, jako to mají jednatelé firem nebo starostové. To je systémové řešení, které navrhuje naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, a tyto zákony jsme již tady předložili. To ovšem stávající politické elity, největší korupčníci a gangsteři v politice, odmítají. Právo podnikat v občanském životě máme všichni stejné, je to naše lidské a ústavní právo. Jen je k tomu nutné připojit, že musíme mít také všichni vymahatelnou odpovědnost. Z výše uvedených důvodů naše hnutí Svoboda a přímá demokracie, SPD, tento zákon nepodporuje. Předseda PSP Jan Hamáček Děkuji, pane poslanče. Prosím pana předsedu Faltýnka. Poslanec Jaroslav Faltýnek Vážený pane předsedo, dámy a pánové, hezké odpoledne. Já vystupuji k tomuto zákonu zde ve sněmovně již potřetí a vím, že moje vystoupení je vlastně zbytečné. Vím, že většina z vás je rozhodnuta přehlasovat veto prezidenta a tento zákon ušitý na jednoho člověka, na pana Babiše, definitivně schválit. Nechci se opakovat. Většinu argumentů proti tomuto právnímu paskvilu jsem již několikrát řekl, ale přesto mně dovolte ještě pár poznámek. Začnu citátem našeho pana premiéra. Našeho pana premiéra naší společné koaliční vlády ze 17. dubna loňského roku z pořadu Partie na Primě. Citace zní: "Chci jenom říci, že ten zákon nebude působit zpětně. Měl by působit pro nově jmenované ministry v budoucnu. Tak je to, myslím, v pořádku." Ano, toto řekl náš premiér, a o pár měsíců později bojuje za to, aby zákonodárci přehlasovali veto prezidenta a zákon mohl platit už pro tuto vládu. Pro stávající ministry. Pan premiér, který v roce 2013 při skládání této vlády velmi dobře věděl, koho posílá na pozici ministra financí, kdo má být jeho partner, o kterém všichni občané naší země věděli, co vlastní a jak se k tomuto majetku dostal. A hlavně, kdo mu tu vládu kvůli vnitrostranickým sporům nakonec vlastně zachránil. Dnes už samozřejmě zapomněl na to, co se stalo v roce 2013. Dnes už ani neví, co říkal loni v dubnu v televizi celému národu. Klidně se rok před koncem volebního období podle našeho názoru jinak velmi úspěšné vlády otočí ke svému koaličnímu partnerovi a spojí se s Miroslavem Kalouskem. Miroslav Kalousek se mě ptal, jak dlouho budu hovořit, že má nějaké jednání. Říkal jsem mu, že zhruba půl hodiny, je škoda, že neposlouchá. Proč se tak stalo, dámy a pánové? Vždyť to moc dobře víte. Pro záchranu starých pořádků, vše pro záchranu starých vazeb. Tomuto světu budovanému poctivě 25 let logicky pan Babiš vadí, překáží mu, nabourává ho, tak se nějaká ta lež nebo nůž do zad koaličnímu partnerovi prostě musí přehlédnout. Ta touha je tak veliká, že všichni toužíme jen po jediném: když už ho nemůžeme vyhnat ze země, měli bychom ho aspoň co nejvíce zranit, sáhnout na to, co budoval celý život. Jak jinak popsat naši horlivou snahu co nejdříve projednat zákon o střetu zájmů, který směřuje na jednoho jediného člověka a který vznikl kvůli Andreji Babišovi? Vždyť to vypadá, jako by tento zákon byl jedním z nejdůležitějších zákonů v tomto volebním období. U žádného jiného zákona totiž většina z nás, ať se někoho nedotknu, neprojevila takové zapálení pro svoji práci. Někteří kolegové chtěli tak moc přehlasovat veto prezidenta, že byli ochotni svolat schůzi Sněmovny ještě během svátků. Pan kolega, kterého se to týká, se zrovna baví. Babiš jim tak moc vadí, že by si klidně zkrátili i Vánoce. Proč nechodit do práce o prázdninách, když se má hlasovat třeba o zpřísnění hazardu nebo zrychlení řízení u stavebního zákona? Všechny ostatní zákony pro lidi jsou pro tradiční kolegy až na druhé koleji, klíčový je lex Babiš. Zákon z dílny sociální demokracie a TOP 09 je účelový, pokrytecký, demotivující a ohrožující demokracii. Proč je účelový? Položme si tu otázku. Vždyť sami tvůrci zákona při rozhovorech v kuloárech Poslanecké sněmovny přiznávají, že pozměňovací návrhy sepsali proto, aby uškodili Andreji Babišovi, že to je motivem jejich jednání. Jediný, kdo to veřejně přiznal a řekl, byl Petr Fiala, předseda ODS. Proč je novela pokrytecká? Tak se podívejme mezi sebe. Nejsme tady sice všichni, ale sedí mezi námi řada politiků, kteří převedli své firmy na manželky nebo děti a po převodu vlastnických práv právě těmto firmám raketově rostly příjmy z erárních peněz, ze státního rozpočtu a rozpočtů krajů a měst. Proč je tento zákon demotivující? Protože každý úspěšný podnikatel, který bude chtít vstoupit do politiky, si takový nápad rozmyslí, protože by se musel složitě zbavovat vlastního majetku, který budoval celý život, a převádět ho na jiné subjekty. Proč novela ohrožuje demokracii? Psát zákony primárně namířené proti jedné osobě je vždy špatně, je to nebezpečný precedens, který pokřivuje náš právní řád. Dámy a pánové, je fascinující sledovat, jak začnete řešit střet zájmů až v momentě, kdy se cítíte ohroženi jiným politickým subjektem. Proč jste tento problém neřešili ve volebních obdobích, kdy jste vládli? Proč jste neřešili střet zájmu, když ve vládách seděli ministři, kteří na oko převedli své firmy na rodinné příslušníky, kamarády a přátele? Proč jste neřešili komunální politiky, jejichž manželky zaměstnávali místní kmotři? Proč jste neřešili společnosti, které ovládaly manželky komunálních politiků a jejichž tržby raketově rostly, když byli právě jejich manželé aktivní v politice? Proč jste neřešili majitele solárních elektráren, kteří seděli v Poslanecké sněmovně a jezdili na dovolené s řediteli státních firem a s lobbisty? Připomenu vám pár vašich bývalých, ale i současných kolegů. Pan ministr Bárta, který převedl svoji firmu na svého bratra a plánoval, jak soukromá bezpečnostní agentura ovládne Ministerstvo vnitra a policejní složky. A dále pan ministr Řebíček, Drábek, Besser a další a další. Tehdy nikomu nevadilo, že firmy některých z nich po vstupu do politiky zázračně zvětšily své tržby a zisky. Nikdo to neřešil a zákon porušen nebyl. Ale nebyli to jenom ministři, kteří takto postupovali. Máme i řadu poslanců, kteří své firmy převedli na rodinné příslušníky. Tyto firmy, zejména stavební firmy, začaly zázračně fungovat a stavět. Ale ne pro soukromé investory, ale pro města, správy a údržby silnic, Generální ředitelství cel, policii a další státní, krajské a obecní instituce. A všechno je v pořádku, nikdo to neřeší. My se tady neustále bavíme o střetu zájmu a ohrožení demokracie. Například ODS je nejhlasitějším zastáncem svobody a bojuje tady proti střetu zájmu. A přitom pan předseda poslaneckého klubu a jeden z nejvýše postavených politiků ODS Zbyněk Stanjura vlastnil firmu Eskon, vlastnil její akcie, po zvolení do funkce ji pak postupně převedl. Společnost obchodovala s nejvlivnějšími českými firmami, jako je například ČEZ, OKD - o OKD asi dnes ještě budeme mluvit - ale také měla zakázky od veřejných úřadů a institucí, včetně opavského magistrátu. Nechápu, jak může pan předseda vyčítat Andreji Babišovi střet zájmu. Dalším takovým expertem na podnikání, respektive nepodnikání ve veřejné funkci, je Karel Schwarzenberg. Když byl ministrem zahraničí, v té době byl a stále je vlastníkem několika firem, třeba firmy Orlík nad Vltavou, s. r. o., kde je od roku 1992 vlastníkem téměř 100 % té firmy, která se věnuje zemědělskému podnikání a která čerpá dotace jak z evropských, tak národních zdrojů v řádu milionů korun. Když došlo k administrativnímu pochybení, a už jsem tady o tom hovořil minule, ale nijak ve zlém, pouze jsem to konstatoval, při čerpání dotací na obnovu rybníků a když měl tyto dotace vrátit, tak mu kolega z vlády pan Kalousek jako ministr financí tuto vratku odpustil. Dalším expertem na etiku a střet zájmů je vážený kolega pan Václav Votava. Ten převedl stavební společnost, kterou vlastnil, na manželku a na syna. Tato společnost byla vítězem řady veřejných zakázek. Z výpisu z veřejného rejstříku vidíme, že celková hodnota těchto realizovaných zakázek byla zhruba 85 milionů korun. Není to moc, ale není i toto náhodou střet zájmů? To, na co chci poukázat, je vaše pokrytectví. Předstíráte zde, že - před veřejností - jste tento zákon chtěli mít už dlouho, jen nebyla ta správná příležitost. A ta přišla teď. Máme tady Babiše, tak je potřeba ten zákon přijmout. I pan prezident Zeman v podstatě zopakoval to, co si myslí ať ústavní právníci, tak velká část české veřejnosti. Ten zákon není koncipován obecně, ale je napsán proti jedinému člověku, který začal ohrožovat ekonomické zájmy tradičních politických stran. Myslím, že už nemá smysl dál pokračovat, další záležitosti ať rozhodne Ústavní soud. Porušení zásady rovnosti mezi podnikatelskými subjekty, zásah do legitimního očekávání práv nabytých v dobré víře nebo rozpor s právní judikaturou EU, i když kolega Chvojka - omlouvám se, pan ministr Chvojka - říkal, že žádný rozpor není. Já předpokládám, že my jako poslanecký klub se obrátíme na Ústavní soud, protože vy se tu dnes chystáte vlastně již potřetí zvednout ruku pro zákon, který je už na svém startu podle našeho soudu protiústavní. Dokonce pan Mihola, předseda lidoveckého klubu, když jsme spolu mluvili, v klidu prohlásil, že se to teď s legislativní chybou schválí a pak se to opraví, že to vlastně není žádný problém. A já se ptám, jestli to myslíme vážně. Co si o nás budou myslet lidé venku? Ale vám je to, předpokládám, jedno, dámy a pánové, vy jste takhle byli zvyklí fungovat 25 let a vždy to nějak prošlo. Až teď, když je tu Babiš, tak se to zadrhává, tak jste na něj ušili tento zákon. Závěrem mi dovolte, kolegyně a kolegové, abych ještě přečetl velmi stručné stanovisko a argumenty pana prezidenta, které ho vedly k vetu tohoto právního paskvilu. K vetu tohoto právního paskvilu! Nevím, zda jste to všichni četli, ale domnívám se, že ano, nicméně mi dovolte alespoň nějakou stručnou rekapitulaci, resp. uvést důvody, které vedly pana prezidenta k vetu. 1. Součástí uvedené novely zákona o střetu zájmů jsou i § 4a až 4c, které nebyly předmětem vládního návrhu zákona, byly do zákona zapracovány na základě pozměňovacích návrhů. Jejich odůvodnění je založeno na ničím nepodložených domněnkách, postrádá jakékoliv konkrétní argumenty a je zjevné, že při jejich přijímání nebyla v úvahu vzata ta hlediska, která by měla být v právním státě pro tvorbu a schvalování každého zákona rozhodující. Namísto toho převážila snaha, jak to z obsahu těchto pozměňovacích návrhů vyplývá, pokusit se jejich prostřednictvím ovlivnit volnou soutěž politických stran, na které je za podmínek podle čl. 5 Ústavy ČR založen politický systém. 2. Příkazy a zákazy obsažené v § 4a až 4c zasahují do svobody jednotlivce a jeho základních práv, a protože i Poslanecká sněmovna je vázána Ústavou ČR, je v tomto případě namístě z preambule Ústavy ČR a jejího čl. 1 dovodit, jak to standardně činí i Ústavní soud, jedno ze základních pravidel fungování státní moci, kterým je zásada proporcionality přiměřenosti v širším smyslu, která zahrnuje principy vhodnosti, potřebnosti a přiměřenosti v užším smyslu, a z těchto hledisek namítanou právní úpravu posoudit. 3. § 4a stanoví, že veřejný funkcionář uvedený v § 2 odst. 1 nesmí být provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku ani společníkem, členem nebo ovládající osobou právnické osoby, která je provozovatelem rozhlasového nebo televizního vysílání nebo vydavatelem periodického tisku. Podle čl. 70 Ústavy ČR člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce, s tím, že podrobnosti stanoví zákon. Podle § 4 zákona o střetu zájmů, do doby účinnosti předmětné novely, člen vlády, členové vrcholných orgánů vybraných správních úřadů s celostátní působností, České národní banky, Nejvyššího kontrolního úřadu a od nabytí účinnosti předmětné novely i náměstci členů vlády, vedoucí kanceláří obou komor Parlamentu a vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, předseda nebo člen Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí a veřejný ochránce práv a jeho zástupce nesmí: podnikat nebo provozovat jinou samostatnou výdělečnou činnost, být členem statutárního orgánu, členem řídicího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, která podniká, být v pracovněprávním vztahu nebo obdobném vztahu nebo ve služebním poměru, přičemž tato omezení se nevztahují na správu vlastního majetku. Namítaný § 4a překračuje omezení obsažená v § 4, rozšiřuje je na všechny veřejné funkcionáře, jak jsou vymezeni v § 2 odst. 1, a vyplývá z něj, stejně jako z připojené novely zákona o provozování rozhlasového a televizního vysílání, že žádný veřejný funkcionář nesmí mít majetkově s rozhlasovým nebo televizním vysíláním nebo s periodickým tiskem nic společného. Z hlediska zásady proporcionality přiměřenosti v širším smyslu nutno vzít v úvahu, pokud jde o: a) princip vhodnosti, že podle něho musí být příslušné opatření vůbec schopno dosáhnout zamýšleného cíle, jímž je ochrana jiného základního práva nebo veřejného statku (zájmu); lze si jen obtížně představit, že je-li cílem této právní úpravy zamezit ve veřejném zájmu zneužití rozhlasu, televize, periodického tisku veřejnými funkcionáři, že uvedená média jako jejich majitel nebo spolumajitel bude v rozporu s veřejným zájmem zneužívat např. náměstek ministra, vedoucí Kanceláře Senátu, veřejný ochránce práv nebo jeho zástupce, a pokud jde o členy vlády, rámec jejich omezení stanoví čl. 70 Ústavy ČR; lze si tedy jen obtížně představit, že by člen vlády musel mít majetkovou účast v některém z médií, aby mohl jejich prostřednictvím veřejnosti sdělovat informace o výkonu své funkce, a to z důvodu vlastnického nebo spoluvlastnického podílu způsobem, který odporuje výkonu jeho funkce (jinou věcí je, že člen vlády je většinou současně členem nebo předsedou politické strany, o tom však čl. 70 Ústavy ČR nehovoří); b) princip potřebnosti, že podle něho povoleno ve vztahu k dotčeným základním právům a svobodám použít pouze nejšetrnějšího z více možných prostředků; i v případě, že by byl akceptován výše uvedený veřejný zájem, je právní úprava v kolizi s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu, a rovněž v kolizi s čl. 21 Listiny, podle jejíhož odstavce 1 občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí a podle jejíhož odstavce 4 občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. § 4 je v rozporu s ústavním principem nedotknutelnosti soukromého vlastnictví a z tohoto hlediska nutno považovat za dostačující a jako nejšetrnější omezení pro veřejné funkcionáře obsažená v § 4 zákona; c) princip přiměřenosti v užším slova smyslu, že vychází z toho, že újma na základním právu nesmí být nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli, tj. opatření omezující základní práva a svobody nesmějí svými negativními důsledky přesahovat pozitiva, která představuje veřejný zájem na těchto opatřeních; mají-li být narušena výše uvedená základní práva, pak intenzita převahy veřejného zájmu nad těmito ústavními hodnotami by musela být mimořádně silná a rovněž řádně odůvodněná, což z podkladů, které měli poslanci při schvalování zákona, však nevyplývá. Testu přiměřenosti § 4a obtížně vyhoví i proto, že zahrnuje i takové provozovatele televizního nebo rozhlasového vysílání, kteří nevysílají nic jiného než hudbu nebo naučné pořady, anebo vydavatele soustřeďující se na vydávání výlučně odborného periodického tisku. 4. § 4b stanoví zákaz obchodní společnosti, v níž má člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu nebo jím ovládaná osoba podíl alespoň 25 %, účastnit se zadávacího řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek, včetně zadání zakázky malého rozsahu, a § 4c zakazuje za stejných podmínek poskytnout obchodní společnosti dotaci nebo investiční pobídku. Z hlediska zásady proporcionality přiměřenosti v širším smyslu nutno vzít v úvahu, že a) pokud jde o princip vhodnosti, vychází se v této souvislosti zřejmě z toho, že cílem, resp. veřejným zájmem sledovaným touto právní úpravou, je zamezit tomu, aby veřejný funkcionář nezneužil svého postavení při zadávání veřejných zakázek nebo při poskytování investičních pobídek nebo dotací; schopnost této právní úpravy dosáhnout zamýšleného cíle je však v podstatě nulová, neboť zadávací řízení je zákonem o zadávání veřejných zakázek natolik propracováno, že ministr nebo vedoucí jiného ústředního správního úřadu nemá možnost, aniž by podstoupil neúměrné riziko, tento proces v rozporu se zákonem ovlivnit; obdobně to platí o investičních pobídkách; na posuzování a rozhodování o žádostech o investiční pobídky se podílí organizace zřízená Ministerstvem průmyslu a obchodu, toto ministerstvo, a se svými závaznými stanovisky další čtyři ministerstva, v zákonem stanovených případech rozhoduje o žádostech vláda nebo je posuzuje Komise, je přitom aplikován nejen zákon o investičních pobídkách a jeho prováděcí předpisy, ale celá řada dalších právních předpisů, včetně přímo použitelných předpisů EU; dotace jsou pro jednotlivé kapitoly obsaženy v zákoně o státním rozpočtu na příslušný rok, schváleném Poslaneckou sněmovnou, jejich poskytování se řídí rozpočtovými pravidly, zvláštními právními předpisy nebo i interními normativními instrukcemi; relevantní ingerence ministra spočívá ve vydání normativní instrukce, kterou se pak vyhlašování dotačních programů a proces rozhodování o poskytnutí dotací v konkrétních případech řídí, přičemž žádosti jsou zpravidla kolektivně, někdy i vícestupňově posuzovány. Zdrojem značné části dotací jsou prostředky EU, jejich čerpání se řídí rozsáhlou metodikou, jejíž dodržování podléhá vícestupňové kontrole, a to i ze strany orgánů Komise; b) pro princip potřebnosti platí obdobně to, co bylo uvedeno výše ve vztahu k předmětné právní úpravě o principu vhodnosti; c) pokud jde o princip přiměřenosti v užším smyslu, je ve vztahu k předmětné právní úpravě rozhodující. § 4b a 4c jsou zcela jednoznačně v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož se základní práva a svobody zaručují všem, bez rozdílu, a to kromě jiného, i majetku nebo jiného postavení a s čl. 11 odst. 1 "Listiny", podle něhož vlastnické právo všech vlastníků má stejný obsah a ochranu. Na získání veřejné zakázky, investiční pobídky nebo dotace sice není právní nárok, ale přijatá právní úprava, která předem vylučuje určitý okruh žadatelů o veřejnou zakázku, investiční pobídku nebo dotaci, zakládá mezi obchodními společnostmi nerovnost, je pro ně diskriminační a z hlediska ústavního principu jednoznačně nepřiměřená. Tato právní úprava nastoluje stav, kdy člen vlády se musí rozhodnout, zda se stane nebo zůstane členem vlády, a pak obchodní společnost, v níž má podíl, v konkurenčním prostředí zanikne se všemi důsledky, které s tím souvisí, nebo přestane být členem vlády, anebo zůstane členem vlády a svůj podíl převede na jiný subjekt. Přitom ovšem platí ústavní zásada, že základní právo lze omezit nejen v případě mimořádně silného a řádně odůvodněného veřejného zájmu, ale současně i při pečlivém šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva, s čímž tato právní úprava nepočítá. Výrazné pochybnosti vyvolává rovněž kritérium 25% majetkové účasti, a to jednak proto, že pokud veřejný funkcionář bude mít majetkovou účast např. 24 %, obchodní společnost se může bez omezení ucházet o veřejnou zakázku, investiční pobídku nebo dotaci, zatímco při 25% majetkové účasti veřejného funkcionáře obchodní společnost by tuto možnost neměla. Ale především proto, že při 25% majetkové účasti veřejného funkcionáře bude na svých právech krácen nejen veřejný funkcionář, ale i ostatní společníci. 5. § 4b a 4c jsou ve zřejmém rozporu i s mezinárodními smlouvami, jimiž je Česká republika vázána, zejména s protokolem č. 12 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, který v čl. 1 bodě 1 stanoví, že užívání každého práva přiznaného zákonem (v daném případě jde o právo ucházet se o veřejnou zakázku, investiční pobídku nebo dotacimusí být zajištěno bez jakékoli diskriminace, a to kromě jiného, i z důvodu majetku nebo jiného postavení; jde přitom o úmluvu, která je součástí ústavního pořádku ČR. 6. Odůvodnění pozměňovacích návrhů promítnutých do § 4a až 4c zákona, které by na základě konkrétních argumentů osvědčilo výraznou převahu uvedenými ustanoveními chráněného veřejného zájmu nad ochranou základních práv, která jsou těmito ustanoveními dotčena, v Poslanecké sněmovně nezaznělo a bylo založeno pouze na obecných tezích nedoložených žádnými konkrétními argumenty. Naproti tomu ze záznamu z rozpravy zřetelně vyplývá, že tato ustanovení jsou namířena na politického konkurenta s cílem ho oslabit, k tomu ovšem zákon v demokratické společnosti sloužit nemůže, nemůže být výsledkem libovůle. 7. I v případě, že pro intenzivní ochranu veřejného zájmu sledovaného § 4b a 4c by existovaly reálné argumenty, je otázkou, zda uvedená ustanovení, vztahující se bez rozdílu na všechny členy vlády, by nepřekročila rámec čl. 70 Ústavy ČR a zda si nevyžaduje úpravu ústavním a nikoliv obyčejným zákonem. Je nutno vzít zároveň v úvahu, že jde o úpravu, která má zjevně ústavní rozměr i proto, že nastoluje otázku neslučitelnosti členství ve vládě se správou vlastního majetku, která spočívá např. i ve výkonu práv akcionáře nebo podílníka v obchodní společnosti (bez účasti ve vymezených orgánech obchodní společnosti). Na ústavní zákon navazující právní úprava obyčejným zákonem by pak musela být taková, aby ji nebylo možno obcházet, což nyní předložený zákon nezajišťuje. 8. Zákon v přechodných ustanoveních vylučuje použití zákazů uvedených v § 4a na veřejného funkcionáře, který zahájil výkon veřejné funkce před nabytím účinnosti § 4a, a dále stanoví, že řízení o poskytnutí dotace nebo investiční pobídky, zahájená přede dnem nabytí účinnosti této novely zákona, se dokončí podle dosavadních právních předpisů, neboli se na ně nepoužije § 4c. Naproti tomu zákon ve vztahu k § 4b obdobnou úpravu v přechodných ustanoveních neobsahuje, což znamená, že pokud se obchodní společnost, v níž má veřejný funkcionář zákonem stanovený podíl, stane uchazečem o veřejnou zakázku přede dnem nabytí účinnosti této novely zákona a zadávací řízení nebude do tohoto dne ukončeno zadáním veřejné zakázky, musí být zadavatelem ze zadávacího řízení vyloučena. Jde sice zřejmě o obecně přijatelnou tzv. nepravou retroaktivitu, ale s ní souvisí i princip legitimního očekávání, jehož podstatou je majetkový zájem, který spadá pod ochranu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Kolegyně, kolegové, toto bylo stanovisko, kterým zdůvodnil svoje veto prezident republiky. Já se vám moc omlouvám za to, že jsem to zde celé přečetl a že jsem zdržel jednání Poslanecké sněmovny. Nebyla to žádná obstrukce. Máme času poměrně dost. Věřím tomu, že se vám podaří tento zákon dneska schválit, veto prezidenta přehlasovat, jak bylo několikrát již řečeno. Nicméně z mé strany poslední prosba. V případě, že by se tak nestalo, jsme připraveni jako hnutí ANO k racionální debatě o zákonu o střetu zájmů pro příští volební období. Ale nezlobte se, opravdu se nám nelíbí, že je to norma ušitá na jednoho člověka a hlavně že má platit de facto od zítřka. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ANO.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name