|

2013-053-05-038

38. Vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně památkového fondu) /sněmovní tisk 666/ - prvé čtení

Date2016-12-06
Meeting2013/053
Agenda Item2013/053/038
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/053schuz/bqbs/b17103801.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   004 < Page 005 > 006

Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji. Ještě než dám slovo paní poslankyni Martě Semelové, konstatuji došlé omluvy: pan Vojtěch Adam od 18 hodin, paní poslankyně Květa Matušovská od 18.30. A nyní řádně přihlášená paní poslankyně Marta Semelová. (V sále je stále obrovský hluk, především z řad poslanců ČSSD.)Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Marta Semelová Děkuji. Vážené kolegyně, kolegové, musím říci, a je to pro překvapující, že tentokrát se v mnohém z výhrad shoduji s panem předsedou Stanjurou. Myslím si, že památkový zákon patří k těm, které vyvolávají velkou diskusi, a je proto logické, že jsme k němu dostávali i řadu mailů s názory a argumenty pro i proti této novele. Nesdílím optimismus pana ministra kultury, se kterým jsme se tady při minulém projednávání setkávali, ani jeho přesvědčení, že v průběhu přípravy došlo ke shodě s odbornými kruhy. Navrhované znění sice podporuje Asociace pro podporu památek, Klub za starou Prahu a Uměleckohistorická společnost, na druhou stranu však je třeba vnímat, že výrazně převažují názory, které novelu odmítají. Proti přijetí se vyslovila Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky, Česká komora architektů, Ústav památkové péče Fakulty architektury ČVUT, účastníci Konference dějiny staveb, Sdružení pro stavebně historický průzkum, Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče a další. (Hluk v sále v řadách poslanců ČSSD neutichá.)Pokud jde o konkrétní výhrady, Asociace sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky upozorňuje na skutečnost, že nová verze zákona v současných ekonomických podmínkách nechrání nejcennější - Místopředseda PSP Vojtěch Filip Paní poslankyně, vás taky přeruším a požádám Sněmovnu o klid. Prosím, diskutujte jiné problémy, než je památková péče, v předsálí. Opravdu všechny kolegy a kolegyně o to žádám velmi vážně! Prosím, pokračujte. Poslankyně Marta Semelová Tato asociace upozorňuje na skutečnost, že nová verze zákona v současných ekonomických podmínkách nechrání nejcennější a současně nejohroženější část našeho kulturní dědictví, to jsou naše historická města. Vnímá je pouze jako území s vysokou koncentrací jednotlivých kulturních památek. Jmenovitě nechráněná zástavba, která je nedílnou součástí hodnot každého historického města, zůstává mimo jakoukoliv ochranu k libovolnému zneužití developery. Tento nedostatek otevírá možnost zničení památkově chráněných měst stavbami, které znehodnotí samotné památky i chráněné území jako celek. Nestačí totiž kulturní památku rekonstruovat, stejně důležité je zajistit odpovídající prostředí, harmonický kontext s okolím. Nový památkový zákon tyto hodnoty nechrání, naopak umožňuje jejich ničení. Viceprezidentka Asociace sdružení na ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky Ing. arch. Marie Švábová upozorňuje, že § 32 odst. 4 umožňuje vynětí parcel a pozemků uvnitř památkové zóny z památkového území, kde nebude nutno žádat projednávání památkovou péčí. V takto vyňatém území, tedy například v centru Prahy, si bude moci kdokoliv postavit, co bude chtít. Dovedete si představit, jakou paseku to může způsobit konkrétně právě na území hlavního města, ale i jinde? Že může dojít ke zničení celého památkového území? Ono nestačí samotnou památku pouze chránit, je třeba ochraňovat i prostorové vztahy. Právě prostor v památkově chráněných městech je to nejcennější, co tam máme. Zákon však připouští, aby do těchto chráněných prostor vstupovala agresivní architektura na základě reklamního designu developerů. Vyloučení povinnosti žádat o závazné stanovisko památkové péče by se proto v zákoně vůbec nemělo objevovat. Je pravda, že účastník právo iniciovat kontrolu památkové inspekce Ministerstva kultury, to je však možné po vydání územního rozhodnutí či stavebního povolení. Stížnost přitom nemá odkladný účinek pro další práci na přípravě stavby. Další, kdo vyjadřuje nesouhlas s podobou novely, je Česká komora architektů, s tím, že namísto definování hodnot a racionálního a efektivního způsobu ochrany jde o obsáhlou a nepřehlednou normu soustřeďující se na detailní popis dílčích činnost a obsáhlou regulaci některých profesí. Architektonická tvorba, architekt a výsledky jeho práce, projektování nejsou v návrhu zákona dostatečně formulovány. Předkladatelé se soustředí pouze na údržbu a konzervaci památkově chráněných objektů a opomíjejí skutečnost, že památky jsou lidmi také užívány a z tohoto hlediska jsou na kladeny nároky na reálnou funkčnost. Kromě toho Česká komora architektů kritizuje i průběh přípravy a vypořádání připomínek s tím, že toto vypořádání probíhalo bez ohledu na význam zákona překotně a pod časovým tlakem. Novelu zásadně odmítají i účastníci konference Dějiny staveb. Návrh považují za složitý a nepřehledný, jehož prioritou není ochrana a poznávání historických staveb, ale byrokratizace oboru. Tím, že připouští veřejný přístup pouze k fotografiím pořízeným z veřejně přístupného místa, je zásadním způsobem omezen přístup k dokumentaci nemovité části památkového fondu. Přitom právě přístup památkové péče k nejširší veřejnosti je základním předpokladem úspěšné ochrany památek. Za nešťastné by přijetí této novely považovalo také Sdružení pro stavebně historický průzkum. To tvrdí, že návrh nesměřuje k potřebné podstatě památkové péče, tedy k ochraně památek jako neodmyslitelné součásti životního prostředí a k jeho vypovídající hodnotě jako hmotnému historickému prameni. S návrhem zákona o ochraně památkového fondu problém i Sdružení profesionálních pracovníků památkové péče. Podle jeho názoru novela podstatně snižuje rozsah památkové ochrany národního kulturního dědictví. Oproti stávajícímu stavu nejasně definuje, které práce na kulturní památce spadají do působnosti orgánů státní památkové péče. Z působnosti těchto orgánů vyřazuje řadu činností v památkových zónách, nově definuje území bez nutnosti provádění archeologických výzkumů, nenastavuje klíč, dle nějž mají výkonné orgány státní památkové péče posuzovat zásahy u památkově chráněných objektů. Vedle faktického omezení ochrany památkového fondu zákon zároveň podstatně zužuje, komplikuje, znemožňuje dokumentaci architektonického dědictví. Jde tak o oslabení pozic obou základních pilířů všech památkových péčí v civilizovaných státech. Zákon navíc nedefinuje ochranu hmotného kulturního dědictví jako veřejný zájem. Za ten je označena pouze ochrana památkového fondu, který není a ani nemůže být celým hmotným kulturním dědictvím. Oslabuje roli odborné složky v procesu péče o památkový fond. Zároveň umožňuje množství výkladů, což povede k právním sporům. Kromě toho vytváří podhoubí pro korupční a netransparentní jednání. V průběhu tvorby vyjadřoval řadu výhrad i Ústav památkové péče, Fakulta architektury ČVUT, s tím, že podstatná část připomínek není v návrhu zohledněna. Ústav kritizuje rezignaci na odbornost a oslabení role Národního památkového ústavu. Výrazným krokem zpět je to, že je ze zákona vyřazena povinnost vlastníků památek konzultovat své záměry před zpracováním projektů. Závěrem. Kulturní dědictví představuje hodnoty, které si musí každá společnost chránit pro budoucí generace. V současnosti jsme svědky devastace řady významných kulturních památek. Je proto nezbytné přijmout zákon, který zabezpečí jejich skutečnou ochranu. Podoba zákona, tak jak je předložena, však tento významný úkol dostatečně nenaplňuje. Proto i navrhuji vrátit zákon k přepracování. Děkuji za pozornost. (Potlesk z levé části sálu.)

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name