|

2013-053-05-038

38. Vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně památkového fondu) /sněmovní tisk 666/ - prvé čtení

Date2016-12-06
Meeting2013/053
Agenda Item2013/053/038
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/053schuz/bqbs/b17103801.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index   001 < Page 002 > 003

Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu poslanci Jiřímu Junkovi a budeme pokračovat v rozpravě. Nejdřív přednostní právo pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura, poté paní poslankyně Marta Semelová. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Zbyněk Stanjura Děkuji za slovo. bohužel nesdílím optimismus pana poslance Junka a podle se ten zákon nedá opravit ve výborech. Skutečně ne. A on tady poukázal na řadu praktických problémů, které reálně existují, ale na které tento návrh zákona buď nereaguje, nebo je vůbec neřeší. Myslím, že pěkný příklad jsou ty městské památkové zóny, zůstaneme v tom nižším stupni. To jsou ty budovy, které nepožívají památkovou ochranu. A ta omezení pro majitele jsou obrovská. Jsou k tomu obrovské finanční náklady. A jak se chová stát? Stát říká: Ve veřejném zájmu je, aby se něco dělo. Tomu rozumím. A ty, milý majiteli, ty to zaplať. je vlastníkem obec, nebo soukromý majitel. To samozřejmě přináší řadu praktických problémů a taky velmi často pocit nespravedlnosti vůči těm majitelům. Pokud žijete ve městě jako , kdy vlastně v městské památkové zóně se po druhé světové válce musely dostavovat celé bloky, a teď zjistíte, že i tyto domy, které jsou v zásadě úplně obyčejné, teď tomu nedávám znaménko ani záporné, ani kladné, najednou se řídí takhle přísnými předpisy, které přinášejí finanční náklady, tak se nedivte, že lidem se to nedá vysvětlit. A bohužel v tom návrh zákona žádnou změnu nepřináší. Možná bychom mohli začít úplně odjinud. V městské památkové zóně v Opavě jsou jedny z nejhorších, nebo jestli vůbec ne v nejhorším stavu objekty, které patří státu. Státu, slyšíte dobře. A roky se nic neděje. Neříkám, že jenom za této vlády. Roky se nic neděje. A je to tak, že před některým tím objektem dneska je taky zákaz průchodu, aby mu něco nespadlo na hlavu apod. Neměl by tam napřít stát svoji pozornost jako první? Podle měl. jít příkladem. A tady se skutečně střetává veřejný zájem na ochraně kulturního dědictví, a památková péče do toho bezesporu patří ke kulturnímu dědictví, se zájmem obecním, nebo privátním. Stát, který stanovuje pravidla, by se měl a podle se musí finančně podílet. A to významnou částkou. Na to bohužel tento návrh zákona nijak nemyslí. Pak samozřejmě, a mluvil o tom pan poslanec Junek, tady máme dvoukolejnost v památkové péči. Každý, kdo chystal anebo vyřizoval nějaké stavební povolení, například uvnitř městské památkové zóny, tak s tím zkušenost. To jsou ti na ORP, tzn. obcích s rozšířenou působností, a pak to jsou orgány památkové péče. A pokud to chceme zjednodušit, a to bychom chtěli, tak bychom tu dvoukolejnost měli odstranit. Protože to nedává žádný smysl. Skutečně ne. A pak praktický problém, to je archeologie. Velmi často, a budu mluvit o dopravních stavbách, se roky , kudy povede trasa. A kdy se začíná uvažovat o archeologickém průzkumu? Velmi často po vysoutěžení. Velmi často to přináší dodatečné náklady, o těch důvodech mluvil pan poslanec Junek. A myslím, že jsou relevantní, že pokud se nezačne, tak se velmi těžko odhaduje problém. Tady narážíte na zákon o zadávání veřejných zakázek, vícenáklady. A pak ještě horší parametr, a opět za to nemohou ti, kteří ten průzkum provádějí, to je doba realizace. Nevím, kdo z vás tu zkušenost s nějakou investiční akcí, na kterou máte státní nebo národní, a ještě horší, evropskou dotaci. A teď do toho vstoupí oprávněný veřejný zájem státu provést archeologický průzkum a najednou vám rostou náklady a běží doba a jste pod tlakem toho, že tu zakázku neuzavřete, nedokončíte v termínu, který máte. Je to zcela běžné, tomu rozumím, ale pokud se tam nezastaví hodiny anebo náklady, tak je to samozřejmě k tíži investora i dodavatele. Neříkám, že vždycky, ale mnohé takové případy jsou. AJá myslím, že těch rozporů je poměrně hodně, a mně přijde opravdu lepší to vrátit k dopracování a ještě jednou tu debatu vést. Fakt si nemyslím, že to jsme schopni v rámci druhého čtení opravit. Je možné, že někdo napíše komplexní pozměňující návrh, ten se vezme jako základ a začne se s tím nadále pracovat. Ale takový postup nepovažuji za rozumný, předvídatelný a taky správný v této oblasti. Zkusme, o tom budeme hlasovat, protentokrát potlačit politickou prestiž. to vůbec ani nevnímám, pokud bychom to vrátili k dopracování, jako nějakou porážku vlády nebo pana ministra, na to je ta věc příliš vážná, není úplně politická, ale myslím, že důkladnou debatu to ještě potřebuje. Mně je samozřejmě líto, že vládní koalice tento návrh zákona prosadila na jednání po osmi měsících od doby, kdy poprvé proběhla rozprava. Kolegyně Jana Černochová říkala, že tím nebude zdržovat, ale po pravdě řečeno, kdo z nás si to ještě pamatuje? Kdo z nás si před dneškem přečetl stenozáznam? Ono pro tu debatu by bylo mnohem lepší, kdyby se to vystoupení zopakovalo, ale pak bychom byli pravděpodobně obviněni z toho, že obstruujeme. A jsme to jednou slyšeli: a proč nás tím zase otravujete? Ale možná ten čas využil pan ministr a jeho lidé a možná pan ministr v rozpravě zareaguje na připomínky, podněty, nápady, ale i kritiku, které tady zazněly v dubnu. Za osm měsíců to ministerstvo bezesporu mohlo zpracovat. Možná nás pan ministr přesvědčí, že ten návrh nakonec stáhneme. I když si to nemyslím. A skutečně ta věc je problematická. Je nás tady hodně, kteří mají zkušenost z komunální politiky. Pokud ta pravidla neuděláme jasnější, jednodušší, srozumitelnější, tak památkové péči jako oboru, který si zaslouží podporu, ve skutečnosti ublížíme, než abychom pomohli. Takže proto volím taková umírněná slova a takový umírněný tón, pane ministře, a myslím si, že to skutečně nemusíme za každou cenu poslat do druhého čtení a teď se rychle, rychle snažit to někde opravit. Že ty věci, o kterých mluvil pan poslanec Junek, bych řekl, že v zásadě problémy, které popsal, existují. A on sám říkal, že to jsou jenom některé z problémů. To nebyl zdaleka vyčerpávající přehled toho, co to je. Protože možná bychom mohli u každého návrhu zákona se nejdřív shodnout na tom, co je cílem této novely. Jaký je vlastně cíl? A pak se bavme, když se shodneme na tom cíli, pak se bavme o nástrojích, jak toho cíle dosáhnout. A se dohodneme na nástrojích, tak pak se pusťme do těch paragrafů. My velmi často postupujeme úplně naopak, úplně nelogicky. Nejdříve se vrhneme na paragrafy, začneme se přesvědčovat, jaké být přesné znění šesté odrážky v osmém písmenu třetího odstavce hlavy I článku 3, a zapomíná na debatu, k čemu to vlastně je, jaký cíl a jestli ty nástroje, které k naplnění a dosažení cíle volíme, jsou ty správné. Takže bychom se mohli možná vrátit o dvě úrovně výš. Nejdřív se bavit a debatovat o těch cílech, pak se bavit o nástrojích a pak se vrhnout na paragrafy. A ne naopak. Protože pak výsledek je velmi tristní. A mně to nedá, pane ministře, abychom nedopadli stejně jako s autorským zákonem, kde je několik desítek pozměňovacích návrhů, jestli mám dobré číslo, tak budeme hlasovat asi 66krát. A jak to asi dopadne? Jak to asi dopadne? Špatně. Špatně. Použiji toto spisovné slovo. Dopadne to špatně. A tady, pokud to pustíme do druhého čtení, tak prognózuji, že těch pozměňovacích návrhů bude stejné množství, ne-li více. A dopadne to i tady špatně. Takže si myslím něco vrátit a dál nad ním diskutovat a pracovat je správná metoda než za každou cenu si dělat odrážku, že to máme z krku, pustili jsme to do druhého čtení a ono to nějak v těch výborech dopadne. Co je zajímavé a co svědčí vždycky o kvalitě toho předloženého návrhu, resp. o tom, jak je to vydiskutované. Když se podíváte, kdyby všechny pozměňovací návrhy byly pouze ze strany opozice, tak se to hodnotit jako spor vlády a opozice. Ale když se podíváte, kdo je autorem pozměňovacích návrhů, tak uvidíte, že významné procento, opravdu významné procento je z řad vládních poslanců. jim to právo neupírám. Jenom to dokresluje to, že ten zákon není dobře vydiskutován. A vzpomeňme si na služební zákon, taky jsme měli komplexní pozměňovací návrh, za prvé to byl poslanecký návrh zákona, tady vidím jednoho z autorů, a tady je druhý spoluautor, který mluvil před chvílí. Komplexní pozměňovací návrh, k tomu desítky pozměňovacích návrhů. Dobře, na nějakých základních principech jsme se shodli. K tomu se hlásím. Několik desítek našich pozměňovacích návrhů jste odmítli, abyste teď říkali, musíme to rychle opravit, praxe ukázala problémy. A trošku zapomínáte říct, ta opozice vlastně měla pravdu, oni to říkali dopředu, my jsme nevěřili, ale praxe ukázala, že ten zákon musíme změnit. Říkám, podobná situace je u autorského zákona. Nevím, jestli se na to dostane tento týden, nebo ne. věřím, že ne, protože ten návrh zákona podle si nezaslouží, aby ho Sněmovna v tak riskantním tvaru s tolika desítkami pozměňovacích návrhů schválila. Obávám se, že tady může nastat stejná situace. A říkám, že to za to nestojí, že je mnohem lepší tu debatu vést podobně. Chcete-li uvést další příklad, tak si řekněme stavební zákon. Máme tady stavební zákon. Byl jsem osloven z řad vládních poslanců, že je připraven komplexní pozměňovací návrh a jestli jsme ochotni na něm spolupracovat. Říkám, jsme připraveni na takovém návrhu spolupracovat. Ale je to ta správná metoda? Projde nám v prvním čtení stavební zákon, aby následně vládní poslanci, ne opoziční, přicházeli s komplexním pozměňovacím návrhem a k tomu se posléze přijímaly další desítky pozměňovacích návrhů všech běžných, které asi nesnesou to měřítko komplexního? (Veliký hluk v sále.)Myslím, že u takových norem, které skutečně nejsou politické, které by měly platit dlouho, je delší debata prostě na místě. Podle hladiny hluku slyším, že vás to, většinu, nezajímá. (Okamžitá námitka z pléna.)Řekl jsem většina, neřekl jsem, že nikoho to nezajímá. A je to škoda. Zrovna to je věc, v které pokud najdeme shodu, uděláme dobré cíle, dobré nástroje, tak ten zákon může být stabilní a nemusí se měnit velmi často. V tom tvaru, ve kterém je předložen, prostě stabilní nebude. Z hlavy nevím, občas se do EKLEPu dívám, ale možná bych pana ministra nebo pana zpravodaje požádal, kolik bylo připomínek ve standardním meziresortním připomínkovém řízení, kolik jich zaznělo. Jak byly vypořádány? Byly zapracovány, nebo byly odmítnuty? Opakují se v rámci diskusí a v rámci pozměňovacích návrhů ty připomínky z meziresortního připomínkového řízení, nebo se nebudou opakovat? Tak zkuste jednou zvážit a pojďte s námi dát panu ministrovi čas, aby se na to jeho tým ještě jednou podíval, aby tu debatu vedl možná předtím, než to půjde do vlády, abychom připravili skutečně kvalitní návrh zákona v oblasti památkové péče. A to jsme nemluvili o tom, jak se vlastně mají vytvořit ještě nad rámec - například v městské památkové zóně, pokud chcete vytvořit regulativ. To je skoro nemožné při dnešní legislativě. bych chtěl slyšet pana ministra, když přijmeme tento návrh zákona, zda projednání a schválení regulativu v městských památkových zónách nebo v městských památkových rezervacích bude snazší než dneska. Nevím, kdo to někdy zkusil. Ale je to tak byrokraticky náročné. A ono to je od věci. A to je přesně ten problém, o kterém mluvil pan poslanec Junek, a s ním souhlasím, že nestačí ochránit pouze konkrétní stavbu, ale i okolí - vížky, střechy, typy střech. To bez těch regulativů vlastně neuděláte. A říkám, jestli si někdo z vás vyzkoušel, jaké to je navrhnout, projednat, vůbec projednat, aby se vůbec dostalo ke schválení na úrovni zastupitelstva, regulativ v městské památkové zóně. To je vlastně dneska nemožné. A klíčová otázka je - protože ten cíl je dobrý, to je cíl, na kterém se s panem poslancem Junkem shodnu, že musíme chránit i celý ten prostor, nebo aspoň ty prostory, které si tu ochranu zaslouží - máme k tomu nástroje? Půjde to? Nebo to nepůjde a bude to v klasickém stavebním řízení, kde i přesto, že by se to těm úředníkům nelíbilo, tak nebudou mít žádný nástroj k tomu, aby řekli pozor, pozor. V okamžiku, kdy máte regulativ, tak (nejste? - nesrozumitelné)schopni v těch nejcennějších lokalitách, zase abychom nepoužívali ten nástroj plošně, je třeba říct v těch nejcennějších lokalitách, abychom vůbec byli schopni ten regulativ připravit, projednat a pak případně schválit. Děkuju za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name