|

2013-053-01-011

11. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 841/ - druhé čtení

Date2016-11-29
Meeting2013/053
Agenda Item2013/053/011
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/053schuz/bqbs/b02501101.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   009 < Page 010 > 011
Místopředseda PSP Jan Bartošek Já vám také děkuji. Nyní tedy řádně přihlášený pan poslanec Kořenek. Po něm paní poslankyně Nina Nováková. Prosím. Poslanec Petr Kořenek Děkuji, pane předsedající. Možná bych jenom krátce k pozměňovacímu návrhu, protože jsem si jej četl, paní kolegyně Chalánkové. Já tedy nevím, jestli je úplně dobře, aby v pozměňovacím návrhu bylo, že se vyhláška ruší zákonem. V podstatě si myslím, že vyhláška se dá změnit vyhláškou, ale to jenom spíš taková poznámka. Dovolil bych si odůvodnit pozměňovací návrh, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě. Týká se spíše jenom technických úprav. S ohledem na skutečnost, že vládní návrh novely školského zákona má nastaveny tři různé okamžiky nabytí účinnosti jednotlivých novelizačních bodů a výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu doplňuje pozměňovacími návrhy tuto předlohu, aniž by bylo upřesněno, ke kterému dni jednotlivé body mají nabýt účinnosti, navrhuje se usnesení výboru doplnit o nový bod, který stanoví účinnost jednotlivých bodů pozměňovacího návrhu. Navrhuje se, aby veškeré pozměňovací návrhy, které výbor doporučuje přijmout svým usnesením, s výjimkou bodu 6 až 9, nabyly účinnosti 1. září. To jsou ty, které se vztahují ke sběru dat, které se vztahují k chráněné osobě školám bez hranic a dalším, a body 6 až 9 jsou změny, které jsou přímo závislé na změně systému financování regionálního školství, a proto by měly nabýt účinnosti až dnem 1. září 2018. Čili je to pozměňovací návrh, který upravuje účinnost. Místopředseda PSP Jan Bartošek Děkuji vám. Nyní řádně přihlášená paní poslankyně Nina Nováková. Poslankyně Nina Nováková Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, téma mého pozměňovacího návrhu - protože nemusím se vyjadřovat k celé novele školského zákona, protože velmi výstižně některé postřehy řekla paní poslankyně Putnová, tak téma mého pozměňovacího návrhu, ke kterému se přihlásím v podrobné rozpravě, je téma, které tady zaznělo již několikrát, a to je, k jaké kultuře se školy v České republice hlásí. Mám-li zrekapitulovat, když jsme naposledy tady projednávali novelu školského zákona, dovolila jsem si navrhnout v pozměňovacím návrhu, aby v obecných vzdělávacích cílech bylo zakotveno, že na našich školách žáci získávají seriózní informace o všech světových kulturách, hodnotových systémech odlišných kultur a na základě těchto informací jsou vedeni k tomu, aby měli vůči jiným kulturám patřičný respekt. To je ovšem na úrovni informací. Na druhé straně však je kultura, ke které bychom se měli hlásit. Když jsem o tom mluvila před rokem, tak jsme prožívali takzvaně dějiny. Ale my ty dějiny prožíváme, dámy a pánové, dál. A to, že je velice nutné, aby naše společnost držela pohromadě, aby posilovala ty systémy, které ji právě pohromadě drží, což je ten školský systém, protože jenom do základních škol a do středních škol také, ale jenom do základních škol chodí povinně celá naše populace. To znamená, to, co si odtud odnese, k jaké kultuře, vědomí, k jaké kultuře patří, to je může orientovat potom na celý život. Dovoluji si tedy k bodu, pod bod, v němž se hovoří o seznámení se světovými kulturami, přidat bod nový, a to je - na našich školách se žáci seznamují na úrovni pochopení, respektive pochopí a osvojí si základy evropských kulturních hodnot a tradic. Konkrétně tady hovořím o základních evropských kulturách a hodnotách humanismu, ale je také dobré, aby naši žáci věděli, že to nepřišlo z ničeho nic, ale že naše kultura má po tisíciletí opravdu velice solidní základy a ty základy stojí na kultuře antiky a na prvcích, které do kultury přidala žido-křesťanská kultura. Rozhodně tím nemíním, že bychom měli naši kulturní identitu spojovat s nějakým konkrétním náboženstvím. Pokusím se to znovu hned říci. Naši žáci by měli být vedeni k tomu, že tak jak už víme třeba 2700 let od začátku antické filozofie, vždycky máme spoléhat na rozum. Od té doby, co se pokoušeli staří Řekové budovat systém demokracie a zkoušeli všechny možné systémy, tak my máme v sobě zakotveno, že občan se má podílet nějakým způsobem na tom, v jakém státě žije. Antika nám také odkázala velice hluboký estetický rozměr našeho života. To jenom kdybychom mluvili o řecké kultuře. Ale další část antické kultury, Řím, nám předala, že máme vždycky usilovat o spravedlnost, že máme sestavovat zákony, které nejsou v rozporu se zdravým rozumem, ale nejsou v rozporu s vyššími principy mravními, a že tyto zákony nejsou zákony, které stanoví třeba nějaké náboženství nebo nějaký náboženský představitel. Že jsou to zákony, které si jsme schopni na základě rozumu sestavit a snažíme se podle nich řídit. To je rozum. A pak přichází oblast etická a to je křesťanství, které samo do sebe implementovalo židovské desatero, takže i když všichni děláme chyby a nikdo z nás není bez vady, víme přesto, že bychom neměli zabíjet, že bychom neměli lhát a tak dále. Nějak v nás, ačkoliv to neumíme vyjmenovat, to desatero je. No a to, co je velmi důležité, je schopnost být solidární se slabými, solidární se znevýhodněnými, schopnost odpouštět, ochota dávat lidem, kteří udělali nějakou chybu, byť i vážnou, dávat jim druhou šanci. A tohle všechno je kulturní odkaz křesťanství. A jestliže se k tomuto hlásíme a potom dodáme, že během evropských dějin a dějin západní kultury došlo k takovému posunu k soustředění se na člověka a na jeho seberozvoj, na jeho svobody, to je ve všech fázích humanismu. Já tady nechci dělat žádné historické školení, proto mluvím o tom humanismu jako o věci, která je velice obecná a prošla různými fázemi, ale vždycky je tam to soustředění na jedince. Došli jsme postupně k tomu, že jsou si všichni lidé rovni. Došli jsme postupně k tomu, že jsme byli schopni vydefinovat Úmluvu o lidských právech a svobodách, ale také jsme byli schopni vydefinovat tři základní otázky, kterými se řídí společnost - respektive v odpovědích na tyto otázky se vlastně lišíme třeba v tom politickém spektru. Jsou to odpovědi na otázky: V čem si vždycky musíme být rovni? V čem si vždycky musíme uchovat svobodu? A v čem máme být solidární. A právě míra a kvalita odpovědí na tyto tři otázky v podstatě se prolíná našimi moderními dějinami a pokračuje až do 21. století. Toto je kultura, na kterou opravdu naši žáci mohou být hrdi, na kterou můžeme být hrdi všichni, a tahleta kultura, si myslím, že by měla být tím, co si žáci na našich školách osvojí a k čemu se hlásí. Znovu říkám, vůbec tím nemíním, že bychom se měli hlásit k nějakému konkrétnímu náboženství, ba naopak, součástí naší kultury je, že náboženství je věc ryze, ale ryze soukromá a že v žádném případě nemůže vstupovat třeba do tvorby zákonů a tak dále. To je jedna část mého pozměňovacího návrhu. A ta druhá část přidává v § 2, kde se hovoří o obecných vzdělávacích cílech, v bodě c), kde se mluví o pochopení a uplatňování zásad demokracie a právního státu, přidává tam něco, o čem věřím, že je také velmi důležité. A to je, že naši žáci by měli být vedeni k tomu, že mají plnit své občanské povinnosti. Měli by být vedeni k tomu, že s každou svobodou je spjata také povinnost. To, že bychom měli začít hovořit o nějakých občanských povinnostech a o větším povědomí o tom, co vlastně to, že je někdo občan, znamená, to jsem nevymyslela já, o tom se již několik let mluví v odborné veřejnosti, ale také vznikla třeba pracovní skupina na Ministerstvu školství. A co jsem si k tomu ještě dovolila dodat - nejen plnění občanských povinností, ale také společenských rolí. Jestliže přijmu nějakou společenskou roli, do které tedy nejsem uveden třeba tím, jaké jsem národnosti, jaké jsem rasy a tak dále, ale jestliže přijmu nějakou společenskou roli, mám ji brát jako výzvu, ať už jsem prezident, nebo policista, nebo matka, nebo vychovatel, nebo politik. Je to výzva a je to zároveň úkol, který se mám snažit co nejlépe splnit. A to, že se budu snažit co nejlépe splnit všechny své sociální, či chcete-li společenské role, mě zcela jistě povede k tomu, že i já budu moci rozvíjet svoji osobnost. Tolik tedy k mým pozměňovacím návrhům. Jsou v podstatě na místě, kde by mohla být preambule, je to § 2. Můžeme říci, v tom školském zákoně má sice vysokou právní sílu, ale na druhé straně, a to je velice důležité, dámy a pánové, pokud toto tam vložíme do toho školského zákona, vůbec to neznamená, že bychom museli měnit rámcově vzdělávací programy, že bychom museli měnit nějaké základní školské dokumenty. Ten cíl je, abychom si uvědomili a pedagogové si uvědomili, že nemají plnit jenom rozvoj rozumové složky, že nemají děti naplňovat jenom nějakými znalostmi, ale že jsou také další dimenze. A samozřejmě to také znamená, že na území České republiky školy, které by nebyly ochotny ve svém školním vzdělávacím programu se k této kultuře hlásit - znovu říkám, tím není umenšován respekt ke kulturám jiným -, ale které by nebyly ochotny se k tomu hlásit, by potom u nás neměly působit. Tolik k mému pozměňovacímu návrhu. Jen bych podotkla, že v červnu se z tohoto pozměňovacího návrhu stala novela, poslanecká novela, a k této poslanecké novele se přihlásili někteří z vás, celkem to bylo asi 56 nebo 58 z vás, dámy a pánové, ze šesti politických klubů. Proto si myslím, že to není žádný výmysl jenom TOP 09 nebo můj, ale že to rezonuje celkově v naší celé společnosti. K tomuto návrhu se potom přihlásím a ve třetím čtení budu prosit o podporu pro něj. Děkuji za slovo.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name